Podcast na Michal Viewegh - Román pro Může

Kapitoly

Čeští bestselleristé

Od fejetonů po drsnou realitu

Literatura po revoluci

Vieweghův Román pro muže

Ženy v literatuře

Ocenění a témata

Psychologie v historii

Od dramatu po humor

Závěr a rozloučení

Přepis

Anna: Myslíte si, že česká literatura jsou jen Neruda a Němcová? Co když vám řeknu, že náš nejprodávanější autor přežil prasknutí aorty? Vítejte u Studyfi Podcastu, kde dnes probereme české autory.

Ondřej: Přesně tak, Anno. A začneme rovnou tím králem bestsellerů... Michalem Vieweghem! Jeho *Účastníci zájezdu* jsou legenda.

Anna: To rozhodně! Ale co třeba ženy? Marie Poledňáková s *Líbáš jako bůh* taky trhala rekordy v kinech.

Ondřej: Dobrá poznámka. Ale dnes se zaměříme hlavně na muže. Kromě Viewegha tu máme třeba Jiřího Stránského a jeho *Zdivočelou zemi* nebo Škvoreckého detektivky.

Anna: Takže nejen romány pro ženy, ale i pořádná akce.

Ondřej: Přesně tak. A nezapomínejme na Ivana Klímu nebo Pavla Kohouta.

Anna: A co autoři, kteří se nevěnují jen románům?

Ondřej: Skvělá otázka! Máme tu Ludvíka Vaculíka a jeho slavné fejetony. Nebo písničkáře jako Nohavica a Suchý, jejichž texty jsou v podstatě poezie.

Anna: A co někdo, kdo se zaměřil na... drsnější témata?

Ondřej: Určitě Radek John. Jako spisovatel a scénárista se věnoval problémům mladých – drogám, násilí... Jeho kniha *Memento* je toho silným důkazem.

Anna: Radek John je skvělý příklad. Ale pojďme se posunout v čase. Co se dělo s českou literaturou po revoluci v roce 1989?

Ondřej: To byla obrovská změna. Po pádu komunismu a zvolení Václava Havla prezidentem se trh naprosto otevřel. Najednou tu byla spousta děl, ale taky klesal zájem o časopisy a poezii. Trh byl prostě zahlcený.

Anna: Takže více svobody, ale i více konkurence?

Ondřej: Přesně tak. Spousta autorů navíc přešla do politiky a divadla přicházela o dotace. Na druhou stranu se začalo dařit třeba žánru sci-fi. A samozřejmě románům, které reflektovaly novou, divokou dobu.

Anna: Máš nějaký konkrétní tip na takový román?

Ondřej: Určitě Michal Viewegh a jeho *Román pro muže*. To je naprostá klasika. Vypráví o třech sourozencích. Zkorumpovaném soudci Cyrilovi, jeho nemocném bratrovi Brunovi a jejich sestře Anetě.

Anna: To zní jako složitá rodinka.

Ondřej: A to taky je. Cyril vezme Bruna na poslední „pánskou jízdu“ do Itálie, protože Bruno umírá. Je to kniha plná cynismu, černého humoru a komplikovaných vztahů.

Anna: Jak to celé dopadne? Předpokládám, že ne zrovna šťastně.

Ondřej: Ne, Bruno na jaře umírá. Celý příběh skvěle ukazuje morální rozklad a sobectví, které v té době bujelo. Je to silné, ale zároveň velmi čtivé dílo. A to nás přivádí k dalšímu velkému jménu...

Anna: Počkej, zastavím tě. Doufám, že to další velké jméno je konečně žena! Zatím to byla taková pánská jízda, abychom zůstali u tématu.

Ondřej: Máš pravdu, je čas na změnu. Ano, přesuneme se k autorkám. Jejich hlas byl v normalizační literatuře možná méně slyšet, ale rozhodně nebyl zanedbatelný. Naopak.

Anna: Dobře, tak kdo byly ty klíčové postavy? Kdo prorazil tu skleněnou... nebo spíš železnou oponu?

Ondřej: Skvělá otázka. Určitě musíme zmínit Evu Kantůrkovou a její román *Přítelkyně z domu smutku*. Dále třeba Lenku Procházkovou nebo Ivu Hercíkovou. Každá přinesla naprosto unikátní pohled.

Anna: A jak se na ně dívala oficiální kritika? A co literární ceny, jako třeba Cena Karla Čapka, Seifertova cena, nebo Cena Jana Skácela?

Ondřej: No, to bylo složité. Oficiálně byly často přehlíženy. Co se týče cen, tak třeba Eva Kantůrková později Cenu Karla Čapka získala. Ale obecně to byl spíš... exkluzivní pánský klub.

Anna: To mě vůbec nepřekvapuje. Bylo tedy jejich hlavním tématem právě postavení ženy ve společnosti?

Ondřej: Částečně ano, ale nejen to. Zkoumaly morální dilemata, vztahy a psychologii postav s neuvěřitelnou hloubkou. Nabídly pohled, který jejich mužským kolegům často unikal. A právě u psychologie ještě chvíli zůstaneme...

Anna: Takže psychologie a historie? To zní jako kombinace pro historické romány, že?

Ondřej: Přesně tak! Skvělým příkladem je Kateřina Tučková. Její *Vyhnání Gerty Schnirch* je sondou do duše německé dívky vyhnané po válce.

Anna: A její *Žítkovské bohyně* taky nejsou jen o faktech, ale o vnitřním světě těch léčitelek z Bílých Karpat.

Ondřej: Přesně. Oživuje dějiny skrze osobní, hluboce psychologické příběhy.

Anna: A kdo další se věnuje takovému... odkrývání osobnosti za historickou fasádou?

Ondřej: Určitě Iva Procházková. Její *Pan Ministr* o Masarykovi nebo *Slunce v úplňku* o Palachovi jsou strhující čtení.

Anna: To zní emočně náročně. Máme i něco odlehčenějšího? S autobiografickým nádechem?

Ondřej: Rozhodně! Nemůžeme zapomenout na Halinu Pawlowskou. Její knihy jako *Zoufalé ženy dělají zoufalé věci* jsou vtipné a neskutečně lidské.

Anna: Dávka humoru je vždycky potřeba!

Ondřej: Přesně tak. Takže od historických traumat po osobní anekdoty, tyhle autorky obsáhly všechno a obohatily naši literaturu.

Anna: To je skvělé shrnutí. Ondřeji, moc děkuji za dnešní přehled. Bylo to skvělé.

Ondřej: Já děkuji za pozvání.

Anna: A vám, posluchačům Studyfi Podcastu, děkujeme za pozornost a těšíme se zase příště!