Podcast na Meziválečná česká próza a kultura
Meziválečná česká próza a kultura: Kompletní rozbor pro studenty
Podcast
Česká meziválečná literatura: Švejk, roboti a pátečníci0:00 / 2:34
0:001:00 zbývá
OndřejVětšina studentů si myslí, že meziválečná literatura je jenom šeď a deprese z blížící se války. Ale co kdybych ti řekl, že to byla ve skutečnosti jedna z nejbarevnějších a nejoptimističtějších epoch naší kultury?
NatáliePřesně tak! Byla to doba plná naděje, nových uměleckých směrů a neuvěřitelné kreativity. Vůbec nešlo jen o strach z budoucnosti.
Česká meziválečná literatura: Švejk, roboti a pátečníci
Délka: 2 minut
Kapitoly
Mýtus o šedivé době
Pátečníci a první republika
Proudy a směry
Od léta po loupežníky
Přepis
Ondřej: Většina studentů si myslí, že meziválečná literatura je jenom šeď a deprese z blížící se války. Ale co kdybych ti řekl, že to byla ve skutečnosti jedna z nejbarevnějších a nejoptimističtějších epoch naší kultury?
Natálie: Přesně tak! Byla to doba plná naděje, nových uměleckých směrů a neuvěřitelné kreativity. Vůbec nešlo jen o strach z budoucnosti.
Ondřej: Tak to se na to musíme podívat zblízka. Posloucháte Studyfi Podcast.
Natálie: Jasně! První republika byla takový ostrůvek demokracie v Evropě. V čele s Masarykem a se silnou ekonomikou – vzpomeň si na značky jako Baťa nebo Škoda.
Ondřej: A v téhle atmosféře se scházeli takzvaní Pátečníci, je to tak? To zní jako nějaký tajný spolek.
Natálie: Skoro. Byla to skupina intelektuálů v čele s Karlem Čapkem, která se každý pátek scházela u něj ve vile. Chodil tam třeba TGM, Karel Poláček nebo Vladislav Vančura.
Ondřej: Taková literární superstar sešlost! Ale pak přišla krize, že?
Natálie: Bohužel ano. Hospodářská krize ve 30. letech a nástup Hitlera všechno změnily. A umění, včetně literatury, na to samozřejmě reagovalo.
Ondřej: A jak přesně? Objevilo se něco nového?
Natálie: Byla to obrovská směsice. Měli jsme tu realismus, expresionismus a hlavně spoustu avantgardy. A to nejen v literatuře! V architektuře třeba funkcionalismus – slavná vila Tugendhat.
Ondřej: A co přímo ta literatura? Jak se v tom vyznat?
Natálie: Můžeme si ji rozdělit do několika hlavních proudů. První se ohlížel za první světovou válkou. Tam samozřejmě kraluje Jaroslav Hašek a jeho *Osudy dobrého vojáka Švejka*.
Ondřej: Toho zná každý. Co dál?
Natálie: Pak tu byl silný demokratický proud. To jsou bratři Čapkové, Karel Poláček s knihou *Bylo nás pět* nebo Eduard Bass a jeho *Cirkus Humberto*.
Ondřej: A co ti experimentátoři?
Natálie: Přesně! To je imaginativní próza, jako Vladislav Vančura a jeho poetické *Rozmarné léto*. Ale existovaly i úplně opačné proudy.
Ondřej: Jako například?
Natálie: Třeba socialistický realismus, kde je typickým příkladem Ivan Olbracht a *Nikola Šuhaj Loupežník*. A vedle toho ještě psychologická próza, třeba *Petrolejové lampy*, nebo katolická próza od autorů jako Jaroslav Durych.
Ondřej: Páni, takže to je opravdu obrovský rozptyl. Od humoru přes básnění až po sociální kritiku.
Natálie: Přesně tak. Klíčové je si pamatovat tu neuvěřitelnou rozmanitost. Meziválečná literatura rozhodně nebyla jen šedivá.