Podcast na Manipulace s kojenci a psychomotorický vývoj

Kapitoly

Nejčastější chyba a její důsledky

Správné techniky zvedání a nošení

Čemu se vyhnout a jak edukovat okolí

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Eliška: Představ si, že sedíš u praktické zkoušky z pediatrie a dostaneš za úkol zvednout a pochovat figurínu novorozence. A zkoušející se tě zeptá: „Co je na tomhle běžném úchopu špatně?“ Právě tenhle detail, který podcení osm z deseti studentů, rozhoduje mezi jedničkou a trojkou. A my vám dnes ukážeme, jak to už nikdy nesplést.

Martin: Přesně tak. Je to jedna z těch věcí, co vypadá jednoduše, ale skrývá spoustu záludností. Tohle je Studyfi Podcast.

Eliška: Dobře, Martine, tak pojďme rovnou na to. Jaká je ta největší chyba, kterou všichni děláme?

Martin: Jednoznačně je to předčasná vertikalizace. To znamená dávání miminka do svislé polohy příliš brzy. Lidé si myslí, že mu tím pomáhají, ale opak je pravdou. Páteř na to prostě není připravená.

Eliška: Proč je to takový problém? Vždyť to vypadá, že se mu to líbí, že má lepší rozhled…

Martin: To sice ano, ale jeho kosti ještě nejsou plně zkostnatělé, jsou spíš jako chrupavka. A svaly kolem páteře, ty hluboké stabilizační svaly, ještě nejsou dost silné, aby udržely váhu hlavičky. Všechnu práci pak převezmou povrchové svaly, které se přetíží, a to je základ pro budoucí problémy.

Eliška: Jaké problémy? Mluvíme o bolestech zad v dospělosti?

Martin: Přesně. Bolesti zad, hlavy, vadné držení těla, a v nejhorším případě i skolióza. A to je často nevratný problém. Vytváříme tím začarovaný kruh, kdy hluboké svaly slábnou a povrchové se přetěžují. A to všechno kvůli tomu, že jsme spěchali.

Eliška: Dobře, to zní vážně. Tak jak na to jít správně? Jak zvedat novorozence?

Martin: U úplných novorozenců je ideální technika, kdy jednou rukou držíme dítě pod temenem hlavičky a krkem, a druhou pod zadečkem. Celé tělíčko je jako v klubíčku, hezky podepřené. Teprve kolem čtvrtého měsíce můžeme přejít na takzvané široké držení.

Eliška: A co sezení? Kdy můžeme dítě posadit? Spousta rodičů je dává do polosedu s polštáři…

Martin: Nikdy! Tedy, nikdy dokud si nesedne úplně samo. Dítě zralé na sed se do něj dostane samo, obvykle z polohy na čtyřech přes takzvaný šikmý sed. To tahání za ručičky do sedu, kterému se říká trakční test, patří výhradně do rukou lékaře při vyšetření.

Eliška: To je skvělá připomínka. A co nošení? Je potřeba střídat strany?

Martin: Určitě. A to jak kvůli miminku, aby se rozvíjelo symetricky, tak kvůli pečující osobě. Jinak si zaděláte na bolesti zápěstí, loktů nebo zad. Takže střídat, střídat, střídat.

Eliška: Fajn, pojďme si shrnout, čemu se ještě vyvarovat. Co třeba takové to houpání a natřásání, aby usnulo?

Martin: To je další past. S dítětem bychom měli manipulovat jemně a pomalu. Rychlé, trhavé pohyby dráždí nervový systém. Dítě si na to zvykne a pak klidný spánek vyžaduje jen při akci. Neumí si pak kvalitně odpočinout v klidu.

Eliška: A co ta klasika, kdy prarodiče vodí dítě za ručičky, aby „rychleji chodilo“?

Martin: To je další velké ne. Tím mu vůbec nepomáháme. Celá váha těla se prověsí dopředu, dítě nemusí zapojovat svaly, nemusí trénovat rovnováhu. Jen mu ten proces vlastně kazíme.

Eliška: Takže je klíčové vysvětlit to všem, kdo s miminkem přijdou do styku? I babičkám a návštěvám?

Martin: Naprosto! Musíte jim udělat krátkou instruktáž. Jinak všechny vaše snahy přijdou vniveč. Správná manipulace je základ a musí ji dodržovat všichni.

Eliška: Takže Martine, kdybychom si měli odnést tři nejdůležitější věci, jaké by to byly?

Martin: Za prvé, do devátého měsíce se vyhýbáme svislé poloze. Dítě má na sezení a stání celý rok, nespěchejte. Za druhé, manipulujeme pomalu, jemně a symetricky. A za třetí, učíme to i zbytek rodiny.

Eliška: Skvělé. To bylo myslím naprosto vyčerpávající a hlavně praktické. Martine, moc děkuji.

Martin: Já taky děkuju. A pamatujte, správnou péčí v prvním roce dáváte dítěti ten nejlepší základ pro zdravý pohyb na celý život.