Podcast na Manažerské a vnitropodnikové účetnictví

Kapitoly

Úvod do manažerského účetnictví

Hospodářská střediska

Rozpočty a náklady

Kalkulace pro začátečníky

Vnitropodnikové ceny a účetnictví

Dvě formy organizace

Shrnutí a závěr

Přepis

Petr: Představte si studentku, třeba… Aničku. Anička si o velké přestávce přivydělává prodejem svačin. Má dva hity: obložené bagety a čerstvé smoothie. Na konci měsíce spočítá tržby, odečte náklady na suroviny a… něco nehraje. Peněz je míň, než čekala. Co když jsou bagety super ziskové, ale na každém smoothie vlastně prodělává? A nebo naopak? Anička je v pasti, protože nevidí dovnitř svého malého byznysu.

Barbora: A přesně tenhle problém, tenhle pohled „dovnitř“, řeší manažerské účetnictví. Je to takový detektiv, který zjišťuje, co se v podniku doopravdy děje, který produkt vydělává a kde se naopak pálí peníze.

Petr: Posloucháte Studyfi Podcast. Takže to není to klasické účetnictví, co se odevzdává na finančák?

Barbora: Přesně tak. Finanční účetnictví je pro vnější svět – pro stát, banky, investory. Je jako vysvědčení, které ukážeš rodičům. Ale manažerské účetnictví je jen pro tebe, pro management. Je to tvůj soukromý deníček, kde si píšeš, v čem jsi dobrý a kde musíš přidat, abys měl na vysvědčení samé jedničky.

Petr: Tomu rozumím. Takže je to nástroj pro šéfy, aby věděli, jak firmu správně řídit.

Barbora: Přesně. Zjišťuje, jak jednotlivé části firmy, třeba různé výrobky nebo oddělení, přispívají k celkovému úspěchu. A skládá se ze tří hlavních částí: rozpočetnictví, kalkulací a vnitropodnikového účetnictví. Projdeme si je postupně.

Petr: Dobře, začněme od začátku. Jak firma pozná, která její část je úspěšná? Musí se nějak rozdělit, ne?

Barbora: Ano, a to je skvělý postřeh! Těmto částem říkáme hospodářská střediska. Představ si to jako rozdělení firmy na menší, samostatné firmičky. Každá má svého šéfa, své náklady, své výnosy a na konci se ukáže, jestli je v plusu nebo v mínusu.

Petr: Takže u naší Aničky by jedno středisko bylo „Výroba baget“ a druhé „Výroba smoothie“?

Barbora: Perfektní příklad! Přesně tak. A každé středisko by si sledovalo svoje náklady. Náklady pak dělíme na prvotní a druhotné. Zní to složitě, ale je to jednoduché.

Petr: Tak povídej, jsem napjatý.

Barbora: Prvotní náklady jsou ty, které přicházejí zvenčí. Třeba mouka na bagety nebo ovoce do smoothie, které Anička koupí v obchodě. To je jasné, to převzala z finančního účetnictví. Ale pak jsou tu druhotné náklady.

Petr: A to je co? Nějaké tajné náklady?

Barbora: Skoro. Druhotné náklady vznikají uvnitř podniku, mezi středisky. Představ si, že by Anička měla ještě třetí středisko, třeba „Úklid a správa stánku“. Toto středisko by pak ostatním dvěma „fakturovalo“ za úklid. Pro středisko „Úklid“ je to druhotný výnos, pro středisko „Bagety“ je to druhotný náklad.

Petr: Aha! Takže si vlastně hrají na obchod i mezi sebou. Proč je to důležité?

Barbora: Protože pak přesně víš, kolik co stojí. Můžeš spravedlivě hodnotit, jak si které středisko vede, a podle toho třeba odměňovat zaměstnance. A aby to fungovalo, musí platit pár pravidel: každý musí mít jednoho odpovědného vedoucího, musí se přesně měřit, co do střediska vstupuje a co vystupuje, a musí se určit vnitropodnikové ceny za služby mezi středisky.

Petr: Dobře, máme firmu rozdělenou na střediska. Co dál? Každé si asi musí naplánovat, kolik utratí a vydělá, že?

Barbora: Přesně. A tomu se říká rozpočet. Každé středisko si sestaví plán – rozpočet – kde odhadne své náklady a ocení své výkony, tedy co vyrobí nebo jaké služby poskytne. Vychází se z celkového plánu firmy, kolik chce prodat výrobků.

Petr: A tady se asi dostáváme k těm nákladům, o kterých jsme se bavili. Jak se plánují?

Barbora: Klíčové je rozlišit náklady na přímé a nepřímé. To je naprostý základ. Přímé náklady, těm se říká i jednicové, můžeš snadno přiřadit k jednomu konkrétnímu výrobku.

Petr: Jako třeba šunka v bagetě. Vím přesně, kolik gramů šunky je v jedné bagetě a kolik to stojí.

Barbora: Přesně tak! Mezi přímé náklady patří typicky přímý materiál, jako ta šunka, a přímé mzdy – tedy mzda pekaře za čas, který strávil výrobou přesně té jedné bagety. A pak ještě ostatní přímé náklady, třeba sociální a zdravotní pojištění z té jeho mzdy.

Petr: Chápu. A co jsou tedy ty nepřímé?

Barbora: Nepřímé, neboli režijní, náklady jsou společné pro více výrobků nebo pro celé středisko. Nedokážeš jednoduše říct, kolik z nich připadá na jednu bagetu. Je to třeba nájem za stánek, plat uklízečky, energie na osvětlení…

Petr: ...nebo plat samotné Aničky, která to všechno řídí.

Barbora: Přesně. Její plat je správní režie. Rozpočtování režijních nákladů je složitější, protože se nemění přímo s počtem vyrobených baget. Ať Anička prodá deset baget nebo sto, nájem za stánek zaplatí stejný.

Petr: To dává smysl. Některé náklady jsou prostě fixní, nemění se s objemem výroby, a jiné jsou variabilní, které se mění.

Barbora: Vidím, že ti to pálí. Ano, a právě s rozpočítáním těch fixních, režijních nákladů na jednotlivé výrobky nám pomáhají kalkulace.

Petr: Kalkulace. To zní jako vyšší matematika. Je to něco, co mi řekne, kolik mě stojí vyrobit jednu jedinou bagetu, se vším všudy?

Barbora: Přesně tak. Kalkulace je stanovení nákladů na kalkulační jednici, což je náš jeden konkrétní výkon – třeba jedna bageta, nebo tisíc cihel. A děláme ji ve dvou fázích.

Petr: Ve dvou? Jako před a po?

Barbora: Ano. Nejdřív děláš kalkulaci předběžnou, ještě než začneš vyrábět. V ní odhaduješ náklady. Vycházíš z norem – kolik materiálu spotřebuješ, kolik času to zabere – a z rozpočtů těch nepřímých nákladů. A pak, když máš hotovo, uděláš kalkulaci výslednou, kde spočítáš skutečné náklady.

Petr: A porovnám to. Takže zjistím, jestli jsem byl dobrý plánovač, nebo jestli mi někde utekly peníze.

Barbora: Přesně. A k sestavení kalkulace se používá takzvaný kalkulační vzorec. Je to vlastně seznam položek, které sčítáš: přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady, a pak různé druhy režií – výrobní, správní, zásobovací…

Petr: Dobře, přímé náklady na jednu bagetu spočítám snadno. Ale jak na ni rozpočítám ten nájem za stánek? To je ta záhada, ne?

Barbora: To je ta záhada! A máme na to pár metod. Nejjednodušší je kalkulace dělením. Kdyby Anička vyráběla jen jeden jediný druh bagety, prostě by vzala celkový nájem a vydělila ho počtem vyrobených baget.

Petr: A bylo by. Ale ona dělá i smoothie.

Barbora: Tak to už je složitější. Pokud by vyráběla třeba malou a velkou bagetu, mohla by použít kalkulaci dělením s poměrovými čísly. Řekla by si třeba, že velká bageta je nákladově jako 1,5 malé bagety, a podle toho by náklady rozpočítala.

Petr: A co když jsou ty výrobky úplně jiné, jako bagety a smoothie?

Barbora: Pak nastupuje nejpoužívanější metoda: kalkulace přirážková. Vybereš si nějakou základnu, třeba přímé mzdy, a k ní přirazíš režii pomocí procenta. Spočítáš si, že celková režie tvoří třeba 50 % celkových přímých mezd. A pak ke každému výrobku, podle výše jeho přímých mezd, připočítáš 50 % navíc jako režii.

Petr: Aha, takže čím víc práce na výrobku, tím větší kus režie se na něj „nalepí“.

Barbora: Přesně. Tomu procentu se říká režijní přirážka. Nebo pokud je základna v naturálních jednotkách, třeba ve strojových hodinách, počítá se režijní sazba v korunách na hodinu.

Petr: Dobře, takže už umíme spočítat, kolik nás co stojí. A říkala jsi, že si střediska mezi sebou můžou něco „prodávat“. Za jakou cenu?

Barbora: To je skvělá otázka, která nás přivádí k vnitropodnikovým cenám. Ty ceny si firma stanoví sama, právě na základě předběžné kalkulace. Můžou obsahovat jen přímé náklady, nebo třeba všechny výrobní náklady, nebo úplně všechny náklady.

Petr: A proč je to tak důležité, jakou cenu si stanoví?

Barbora: Protože to přímo ovlivňuje, jaké výnosy a jaký zisk které středisko vykáže. Když pekařské středisko „prodá“ bagetu prodejnímu středisku za nízkou cenu, bude pekařské středisko vypadat méně ziskově a prodejní naopak více. Je to klíčové pro spravedlivé hodnocení a motivaci.

Petr: Rozumím. A jak se tohle všechno eviduje? Kde se tyhle interní obchody a náklady sledují?

Barbora: A jsme u třetí složky – vnitropodnikového účetnictví. To je systém, který tohle všechno zaznamenává. A firmy si můžou vybrat, jak ho povedou. Existují dva hlavní způsoby.

Petr: Povídej, jsem zvědavý.

Barbora: První způsob je jednodušší, pro menší firmy. Vede se to v rámci analytických účtů k finančnímu účetnictví. Představ si, že ke každému nákladovému a výnosovému účtu si prostě přidáš další značku, které středisko to bylo. Vše je v jednom balíku, v jednom účetním okruhu.

Petr: A ten druhý způsob?

Barbora: Ten je pro větší, složitější podniky. Vytvoří si úplně samostatný účetní okruh, většinou v účtových třídách 8 a 9. Finanční účetnictví (třídy 0-7) a vnitropodnikové (třídy 8-9) jsou oddělené a propojené jen speciálními spojovacími účty. Proto se tomu říká dvouokruhové účetnictví.

Petr: Jeden okruh, nebo dva. Jako mít jeden sešit na všechno, nebo dva různé sešity – jeden na doma a jeden do školy.

Barbora: To je výborná analogie! A u obou těchto způsobů si ještě můžeš vybrat mezi centralizovanou a decentralizovanou formou.

Petr: Další dělení? To už začíná být složité…

Barbora: Ale vůbec ne. Je to úplně logické. Centralizovaná forma znamená, že je jedna hlavní účtárna, která zpracovává účetnictví za všechna střediska. Všechno se sbíhá na jednom místě.

Petr: A decentralizovaná?

Barbora: Tam si každé středisko vede své účetnictví samostatně. Jsou jako malé samostatné účetní jednotky. A když si mezi sebou něco dodají, třeba když středisko „Opravy“ opraví stroj středisku „Výroba“, tak si vystaví vnitropodnikovou fakturu.

Petr: A jak to zaúčtují?

Barbora: Středisko, které výkon provedlo, účtuje o vnitropodnikovém výnosu. Středisko, které výkon přijalo, účtuje o vnitropodnikovém nákladu. Proti tomu se použije speciální účet, třeba „Střediskové převody“. A kouzlo je v tom, že když sečteš tento účet za celou firmu, musí být výsledek nula.

Petr: Protože co je pro jednoho náklad, je pro druhého výnos, a v rámci celé firmy se to vyruší. Chytré.

Barbora: Přesně tak. Tyto interní faktury jsou strašně důležité pro řízení a hodnocení středisek, ale na celkový zisk firmy, ten na „vysvědčení“, nemají žádný vliv.

Petr: Páni, Boro, to byla spousta informací. Zkusme to na závěr shrnout. Takže, manažerské účetnictví není pro finančák, ale pro manažery, aby věděli, co se děje uvnitř firmy.

Barbora: Správně. Je to interní nástroj pro lepší rozhodování.

Petr: Abychom to mohli sledovat, rozdělíme firmu na menší části – hospodářská střediska. Každé si sleduje své náklady a výnosy.

Barbora: Přesně tak. Jako malé firmy uvnitř velké firmy.

Petr: Pak každé středisko plánuje pomocí rozpočtů. Klíčové je rozdělit náklady na přímé, které snadno přiřadím k výrobku, a nepřímé neboli režijní, které jsou společné.

Barbora: Ano, a právě rozpočítání těch režijních je největší oříšek.

Petr: A na to máme kalkulace! Ty nám pomocí různých metod, třeba přirážkové, pomůžou stanovit celkové náklady na jeden jediný výrobek. Díky tomu víme, za kolik máme prodávat, abychom vydělali.

Barbora: Perfektní shrnutí. A celé se to eviduje ve vnitropodnikovém účetnictví, které může být buď součástí toho finančního, nebo jako úplně samostatný okruh.

Petr: Takže naše Anička by teď už přesně věděla, jestli víc vydělává na bagetách, nebo na smoothie, a mohla by se podle toho zařídit. Třeba by zjistila, že smoothie je prodělečné a měla by ho zdražit, nebo přestat prodávat.

Barbora: Přesně to je síla manažerského účetnictví. Dává ti informace, se kterými můžeš chytře řídit. Není to jen o číslech, je to o strategii a úspěchu. Takže se toho nebojte, je to vlastně docela logické a praktické.

Petr: Skvělé. Děkujeme za vysvětlení. A vám děkujeme za poslech Studyfi Podcastu.

Barbora: Mějte se hezky a u studia na shledanou!