Podcast na Lucemburkové v Českých zemích

Kapitoly

Království bez krále

Král cizinec na trůně

Poslední rytíř Evropy

Příchod Karla IV.

Vize pro království

Vzdělání a víra

Zákony a pořádek

Mír místo meče

Problémový nástupce Václav IV.

Jan Hus a Kutnohorský dekret

Konec Lucemburků a shrnutí

Přepis

Kristýna: Je rok 1306. Český král Václav Třetí je zavražděn. Po meči právě vymřel celý slavný rod Přemyslovců. Co teď?

Tomáš: Přesně tak. Nastává chaos. Trůn je prázdný a o moc bojují hned tři kandidáti. Je to taková středověká verze Hry o trůny, ale bez draků. Nakonec to vyhraje ten nejmladší, Jan Lucemburský.

Kristýna: Počkat, jak se čtrnáctiletý kluk dostane na český trůn? To zní jako dost riskantní sázka od české šlechty.

Tomáš: Byla to sázka z rozumu. Posloucháte Studyfi Podcast. Šlechta si myslela, že mladý král ze zahraničí bude slabý a nechá je vládnout. Oženili ho s Eliškou Přemyslovnou a v roce 1310 usedl na trůn.

Kristýna: Takže šlechta čekala loutku, ale Jan měl asi jiné plány, že? Jak to dopadlo s těmi sliby, které jim dal?

Tomáš: Ne moc dobře. Jan slíbil, že do úřadů bude jmenovat jen Čechy, ale brzy se obklopil cizími rádci. Navíc měl politické spory i s vlastní manželkou Eliškou. Byl to prostě střet dvou světů.

Kristýna: Takže konflikt byl na spadnutí. Jak to šlechta vyřešila?

Tomáš: Povstáním v roce 1317. Jan musel nakonec ustoupit. O rok později podepsali Domažlickou smlouvu. To byl kompromis: šlechta uznala Jana jako krále, ale on jim musel potvrdit jejich práva a nechal jim správu země.

Kristýna: A co dělal král? Odjel na dovolenou?

Tomáš: V podstatě ano! Získal volné ruce pro zahraniční politiku, což miloval. Stal se z něj „král cizinec“. V Čechách se skoro nezdržoval, neuměl česky a zemi bral hlavně jako zdroj peněz pro svá dobrodružství.

Kristýna: Takže pro Čechy nic moc, ale v Evropě byl asi za hvězdu, co?

Tomáš: Absolutní hvězdu. Byl to diplomat a rytíř evropského formátu. Díky němu se české království ohromně rozšířilo – připojil Chebsko, většinu Slezska a Lužici. To byl obrovský úspěch, i když ho dosáhl tak trochu „na dálku“.

Kristýna: A jeho konec byl prý taky legendární. Jak to bylo s tou bitvou u Kresčaku?

Tomáš: To je neuvěřitelný příběh. V roce 1346 byl už téměř slepý, ale odmítl opustit bojiště. Nechal se přivázat ke koni mezi dva rytíře a vrhl se do boje se slovy „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“

Kristýna: Páni. To je tedy konec. Ale co jeho syn, budoucí Karel IV.?

Tomáš: Karel, původně pokřtěný Václav, byl pravý opak. Vychovaný ve Francii, vzdělaný, mluvil pěti jazyky. Když se v roce 1333 vrátil do Čech, byl v šoku. Země byla zanedbaná a Pražský hrad v ruinách.

Kristýna: Takže otec si hrál na rytíře po Evropě a syn měl uklízet?

Tomáš: Přesně tak to bylo. A právě Karel se pustil do práce, aby zanedbané království proměnil v centrum Svaté říše římské. Ale to už je další kapitola.

Kristýna: Páni. Přijít domů a najít hrad v troskách... to asi na náladě nepřidá. Kde vůbec začal? Měl nějaký plán?

Tomáš: Měl. A byl to velkolepý plán. Karel nechtěl jenom opravovat, chtěl budovat. Z Pražského hradu udělal znovu symbol moci. A hned v roce 1348 založil Nové Město pražské. To byl obrovský urbanistický projekt.

Kristýna: Takže Praha pod ním doslova rozkvetla?

Tomáš: Přesně tak. Proměnil ji v jednu z největších a nejvýznamnějších metropolí tehdejší Evropy. Ale nešlo mu jen o kameny a cihly.

Kristýna: Co tedy bylo dál na seznamu?

Tomáš: Vzdělání a církevní nezávislost. Ve stejném roce, 1348, založil Karlovu univerzitu. První ve střední Evropě. A už v roce 1344 zařídil povýšení Prahy na arcibiskupství.

Kristýna: Tím jsme se vymanili z vlivu německé Mohuče, že?

Tomáš: Ano. A klíčovou roli v tom hrál jeho blízký přítel a rádce, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Byl to neuvěřitelně schopný diplomat a reformátor. Tihle dva byli prostě dream team.

Kristýna: Karel a Arnošt, hvězdná dvojka 14. století. To zní dobře.

Tomáš: Karel se taky pokusil sjednotit právo v zemi. Navrhl zákoník Maiestas Carolina, ale ten mu šlechta smetla ze stolu. Bál se, že by přišla o moc.

Kristýna: Takže ne všechno mu vyšlo napoprvé.

Tomáš: Vůbec ne. Ale o rok později, v roce 1356, přišel se svým majstrštykem. Se Zlatou bulou. To byl v podstatě ústavní zákon pro celou Svatou říši římskou.

Kristýna: A co přesně v něm bylo?

Tomáš: Stanovil, že císaře bude volit sedm kurfiřtů. A český král byl určen jako první mezi těmi světskými. Tím Čechám zajistil obrovskou prestiž a stabilitu pro příští staletí.

Kristýna: A co zahraniční politika? Byl válečník jako jeho otec?

Tomáš: Právě naopak. Karel IV. byl mistr diplomacie. Raději kupoval, vyjednával a ženil se, než aby válčil. Takhle třeba k Čechám připojil Braniborsko. Prostě ho v roce 1373 koupil.

Kristýna: To je rozhodně levnější než armáda.

Tomáš: A mnohem efektivnější. Praha se stala skutečným centrem říše. Zval sem umělce z celé Evropy, jako Petra Parléře, a dokonce sám psal. Jeho autobiografie Vita Caroli je fascinující čtení.

Kristýna: Takže nejen panovník, ale i stavitel, zákonodárce a intelektuál. Skutečný Otec vlasti.

Tomáš: Přesně tak. Položil základy, na kterých Čechy stály po staletí. Jeho vláda byla zlatým věkem. Ale jak už to bývá, po zlatých časech často přichází... komplikace. A ty na sebe nenechaly dlouho čekat za vlády jeho syna Václava IV.

Kristýna: A jaké komplikace to byly? Václav IV. zní, jako by měl velké boty, do kterých měl vstoupit po svém otci.

Tomáš: Obrovské. Byl sice vzdělaný, ale jako vládce naprosto selhal. Byl nerozhodný, střídal oblíbence a... měl problémy s alkoholem. V podstatě přenechával vládu jiným.

Kristýna: To zní jako recept na katastrofu. A co ty jeho slavné spory?

Tomáš: Přesně. Spor s arcibiskupem Janem z Jenštejna vyvrcholil utopením Jana z Pomuku. A šlechta, takzvaná Panská jednota, ho dokonce dvakrát zajala a uvěznila!

Kristýna: Počkat, krále prostě zavřeli do vězení? To je docela odvážné.

Tomáš: Velmi. A do toho všeho se objevuje Jan Hus. Václav ho zpočátku podporoval, hlavně když vydal Kutnohorský dekret v roce 1409. Tím dal Čechům většinu na univerzitě.

Kristýna: Ale ta podpora mu nevydržela, že? Co se stalo?

Tomáš: Peníze. Václav chtěl podíl z prodeje odpustků, proti kterým Hus ostře kázal. Jejich cesty se rozešly. Když byl Hus upálen, Václav pro něj neudělal nic.

Kristýna: A konec jeho vlády byl taky dramatický...

Tomáš: První pražská defenestrace. Říká se, že když se o ní dozvěděl, ranila ho mrtvice a zemřel.

Kristýna: Na trůn tak měl nastoupit jeho bratr Zikmund, kterého ale husité nenáviděli.

Tomáš: Ano, „liška ryšavá“. Poslal na Čechy pět křížových výprav, než byl konečně uznán králem. Ale vládl krátce a roku 1437 zemřel bez mužského dědice. Tím Lucemburkové v Čechách končí.

Kristýna: Takže abychom to shrnuli. Éra Lucemburků začala obrovským vzestupem za Karla IV., ale skončila krizí a husitskými válkami. Přesto nám zanechali neuvěřitelné dědictví.

Tomáš: Přesně tak. Karlova univerzita, pražské arcibiskupství, gotická Praha... Tyto základy přetrvaly všechny krize.

Kristýna: Skvělé shrnutí. Děkuji ti moc, Tomáši, za další fascinující lekci dějepisu. A děkujeme i vám, našim posluchačům. Slyšíme se zase příště!

Tomáš: Taky děkuji. Mějte se hezky!