Podcast na Literatura 1. světové války a gramatika

Kapitoly

Ten nejděsivější klid

Ztracená generace

Paul Bäumer a realita války

Konec všech nadějí

Autoři, kteří zažili válku

Souřadné spojování vět

Závěr

Přepis

Klára: Všichni znají tu slavnou větu: „Na západní frontě klid.“ Jenže se ukazuje, že tenhle klid je ve skutečnosti to nejděsivější na celé první světové válce. Posloucháte Studyfi Podcast. Tak Matěji, jak to tedy je? Proč je klid děsivý?

Matěj: Protože ta věta zazní v den, kdy zemře hlavní hrdina. Válka ho semlela natolik, že jeho smrt už ani nestojí za zmínku. To je ten hlavní pocit, který literatura té doby přináší.

Klára: A to souvisí s tou takzvanou „ztracenou generací“?

Matěj: Přesně tak. Autoři jako Erich Maria Remarque sami bojovali. A psali o tom, co doopravdy zažili – o ztrátě iluzí, absurditě zabíjení a pocitu, že se po návratu nedokážou zařadit zpět. Byli zničeni válkou, i když unikli jejím granátům.

Klára: To zní... drsně. Jaký je příběh hlavního hrdiny románu Na západní frontě klid?

Matěj: Jmenuje se Paul Bäumer. S kamarády ze školy dobrovolně narukuje pod vlivem nacionalistické propagandy. Jenže místo hrdinství je čeká šikana, hlad, krysy v zákopech a smrt kamarádů. V jedné scéně dokonce zabije francouzského vojáka a pak toho hořce lituje.

Klára: Takže žádné hrdinské činy, jak si asi mnozí představují?

Matěj: Vůbec žádné. Je to spíš o přežívání a o tom, jak válka zabíjí v lidech lidskost. Paul postupně ztratí úplně všechny a nakonec padne i on. Ta závěrečná zpráva o klidu je tak vrcholem absurdity celé války.

Klára: To je neuvěřitelně silný závěr. A Erich Maria Remarque, autor tohohle díla, nebyl jediný, kdo o válce psal takhle syrově, že?

Matěj: Přesně tak. On se vlastně jmenoval Remark, to „Maria“ si přidal po matce. Na frontu šel v osmnácti a brzy ho zranili. Není divu, že jeho knihy pak nacisti pálili a on musel emigrovat.

Klára: A hned mě napadá další jméno – Ernest Hemingway. Hlavní představitel takzvané „ztracené generace“. Ten byl v Itálii jako dobrovolník, že ano?

Matěj: Ano, řídil sanitku. A je známý svou metodou ledovce. To znamená úsporný styl, kde si čtenář musí hodně domýšlet. Co je pod hladinou, je důležitější. Miloval nebezpečí, ale život ukončil sebevraždou.

Klára: A co náš český zástupce? Předpokládám, že Jaroslav Hašek to pojal trochu... jinak.

Matěj: To si piš. Největší český satirik a bohém. Založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, což byla v podstatě čistá recese. Jeho humor je nesmrtelný, i když Švejka bohužel nikdy nedopsal.

Klára: Takže máme tři úplně jiné pohledy na válku a život. A když se vrátíme k tomu našemu dílu, kam se *Na západní frontě klid* literárně řadí?

Matěj: Je to epika a žánrově je to jednoznačně protiválečný román. To je klíčové si pamatovat.

Klára: Skvěle. Takže od literatury teď skočíme k něčemu… řekněme praktičtějšímu. Česká mluvnice! Konkrétně souřadné spojování vět. To je ten věčný boj s čárkami, že?

Matěj: Přesně tak. Souřadné spojování, neboli parataxe, je vlastně spojení dvou rovnocenných vět. Představ si to jako dva rovnocenné partnery. Buď dvě hlavní věty, nebo dvě stejné vedlejší.

Klára: Jasně. Ale pak přijdou na řadu ty poměry. Slučovací, stupňovací, odporovací... Kde se ta čárka teda píše a kde rozhodně ne?

Matěj: Nejdůležitější je pamatovat si poměr slučovací. Spojky jako *a, i, ani, nebo* typicky čárku nemají, protože děje jdou prostě za sebou. Třeba „Přišel a pozdravil.“ Žádná čárka.

Klára: Dobře, to je ten základní chyták. A co ten zbytek?

Matěj: U ostatních už je to mnohem snazší. Ať už jde o poměr odporovací jako *ale*, vylučovací jako *buď-nebo*, stupňovací jako *dokonce*, příčinný jako *neboť* nebo důsledkový jako *proto*, čárku píšeme skoro vždy.

Klára: Takže zjednodušeně řečeno: dávat pozor na spojku „a“, u ostatních být v klidu a čárku napsat?

Matěj: Přesně tak! Je to skvělá pomůcka, i když samozřejmě existují drobné výjimky. Ale pro začátek to úplně stačí.

Klára: Perfektní! Takže dnes jsme probrali Remarqua, Haška a nakonec i ty zrádné čárky. Doufám, že jste si z toho něco odnesli!

Matěj: Určitě ano. Díky za poslech a u příštího dílu Studyfi podcastu zase na slyšenou.

Klára: Mějte se krásně!