Podcast na Literární směry a autoři 19. a 20. století

Kapitoly

Oscar Wilde: Mistr paradoxu

Skandál, který ho zničil

Nezapomenutelná díla

Otec science fiction

Podivuhodné cesty

Věčný rival Julese Verna

Prorok a jeho díla

Závěrečné shrnutí

Přepis

Jakub: Tady je ta jedna věc, která u maturity poplete osmdesát procent studentů u Oscara Wildea – a jak se tomu jednou provždy vyhnout.

Lucie: Všichni znají jeho vtipné citáty, že? Vidí ho jako toho zábavného lva londýnských salónů, autora skvělých aforismů. Jenže jim úplně uniká to temné, dekadentní jádro jeho tvorby. A přesně tam se ztrácí body. Nechápou ten rozpor.

Jakub: Přesně tak! Takže tajemství je propojit ten vtip s tou temnotou, a najednou to celé dává smysl. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lucie: Jen si to vezmi. Říkal věci jako: „Sebeláska je jedinou láskou, která trvá do konce života.“ Nebo: „Ženy nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou.“

Jakub: To druhé zní nebezpečně pravdivě! Ale říkáš, že tohle byla jen jeho veřejná maska?

Lucie: Byla to součást jeho image. Byl mistrem provokace. Tenhle okázalý život, skandální výroky... všechno to byla součást jeho umění a kritiky pokrytecké viktoriánské společnosti. Ale mělo to skutečné, a nakonec tragické, následky.

Jakub: Mluvíš o tom slavném soudním procesu, který ho totálně zničil?

Lucie: Přesně tak. Jeho vztah s mladým šlechticem, lordem Alfredem Douglasem, vyústil v obvinění z tehdy trestné homosexuality. Soud prohrál a byl odsouzen na dva roky nucených prací. Pro tak citlivého umělce to byl konec.

Jakub: A po vězení prostě... zmizel?

Lucie: Utekl do Francie jako zlomený muž. Změnil si jméno, toulal se a zemřel v Paříži v bídě a zapomnění. Je to neuvěřitelně tragický konec pro někoho, kdo byl ještě pár let předtím na absolutním vrcholu.

Jakub: Dobře, a která klíčová díla tedy musíme bezpodmínečně znát, abychom pochopili ten jeho rozpor? Kde tu temnotu vidíme nejvíc?

Lucie: Číslo jedna je rozhodně román *Obraz Doriana Graye*. To je esence dekadence s hororovými prvky! Mladík si přeje, aby za něj stárnul jeho portrét, zatímco on si bude bez následků užívat života. Jenže každý jeho hřích zoškliví obraz a jeho duši.

Jakub: Takže navenek krása, uvnitř zkáza. To perfektně sedí. Co dál?

Lucie: Určitě jeho pohádky, jako *Šťastný princ* nebo *Slavík a růže*. Vůbec to nejsou veselé příběhy pro děti. Jsou plné kritiky sobectví, obětí a smutku. A pak samozřejmě jeho divadelní hry, třeba *Jak je důležité míti Filipa*. Ty jsou na povrchu geniální konverzační komedie, ale pod tím je stále skrytá kritika společnosti.

Jakub: Chápu. Klíčem je tedy vidět obě jeho tváře – vtipného společníka i tragického umělce, který zkoumal odvrácenou stranu krásy. Ale ne všichni v téhle éře byli takhle dramatičtí, že? Co třeba někdo úplně jiný, jako Američan Walt Whitman?

Lucie: Ah, tak to je naprosto fascinující protiklad, který odmítal heslo „umění pro umění“…

Jakub: Dobře, takže Whitman se zaměřil na člověka a přítomnost. Ale co někdo, kdo se díval úplně jinam? Do budoucnosti a za hranice známého světa?

Lucie: Přesně! A tím nás přivádíš k Julesi Vernovi, francouzskému prozaikovi. Zajímavostí je, že začínal v takzvané „továrně na romány“ Alexandra Dumase.

Jakub: Továrna na romány? To zní… dost neosobně.

Lucie: Bylo to tak. Psali pro peníze. Ale Verne si rychle vybudoval takové postavení, že mohl svou prvotinu, *Pět neděl v balóně*, podepsat vlastním jménem. Stal se z něj průkopník.

Jakub: A čím byl tak výjimečný? Co ho inspirovalo?

Lucie: Naslouchal příběhům cestovatelů a vědců v pařížských salonech. A na základě toho začal psát dobrodružné romány plné vědeckých poznatků. V podstatě položil základy science fiction.

Jakub: Takže to je ten slavný „otec sci-fi“. I když ten termín vznikl až po jeho smrti, že?

Lucie: Přesně tak. Sci-fi jako žánr se zaměřuje na technologie a budoucnost. A Vernova díla jsou toho plná. Třeba *Ze Země na Měsíc* nebo *Dvacet tisíc mil pod mořem*.

Jakub: A samozřejmě *Cesta kolem světa za 80 dní*. Všechno to patří do jeho velkého cyklu, že?

Lucie: Ano, do cyklu *Podivuhodné cesty*. A právě tenhle mix dobrodružství a tehdejší vědy z něj udělal legendu. Ale teď se od techniky přesuneme k něčemu mnohem… syrovějšímu.

Jakub: Syrovějšímu? Tak to mě zajímá. Koho máš na mysli?

Lucie: Mluvím o Herbertu Georgi Wellsovi. Spolu s Vernem je považován za zakladatele sci-fi, i když byl o dost mladší.

Jakub: A jaký měli vztah? Byli to přátelé, nebo spíš rivalové?

Lucie: Rozhodně rivalové. Verne Wellse moc nemusel, nejspíš mu trochu záviděl úspěch. Wells byl totiž v předpovědích ještě přesnější.

Jakub: Vážně? Co třeba předpověděl?

Lucie: Tak třeba tanky, bombardéry nebo objev radioaktivity. Jeho vize byly často temnější, ale o to víc se jich vyplnilo.

Jakub: To zní dost pesimisticky. Slyšel jsem, že si dokonce navrhl vlastní epitaf.

Lucie: Ano. Mělo na něm stát: „Já jsem vám to říkal. Vy zatracení blázni!“

Jakub: Tak to sedí. A jeho nejznámější díla?

Lucie: Určitě *Válka světů* o invazi Marťanů. Její rozhlasová adaptace v roce 1938 způsobila v Americe masovou paniku, protože ji lidé považovali za realitu.

Jakub: To je neuvěřitelné. A samozřejmě nesmíme zapomenout na *Stroj času*.

Lucie: Přesně. Takže, abychom to shrnuli — zatímco Verne byl optimista a oslavoval pokrok, Wells byl spíš varováním. Ukazoval, kam by nás technologie mohly zavést.

Jakub: Skvělé shrnutí. Dnes jsme probrali dva giganty sci-fi, Julese Verna a H. G. Wellse. Díky, Lucie. A děkujeme i vám, že jste poslouchali Studyfi Podcast. Těšíme se příště!