Podcast na Literární analýza Zaklínače: Poslední přání

Kapitoly

Od Netflixu k maturitě

Víc než jen fantasy

Zlo je zlo

Povídky, které musíte znát

Geralt, Yennefer a ten s loutnou

Jak je to napsané?

Autor a slovanský kontext

Ekonom, který se stal legendou

Sapkowski vs. Tolkien

Závěrečné shrnutí

Přepis

Tereza: Zapnete Netflix, je tam Zaklínač. Hrajete hry, je tam Zaklínač. Henry Cavill, meče, monstra… známe to všichni. Ale co kdybych vám řekla, že tenhle globální fenomén je ve skutečnosti maturitní četba? Že to celé začalo v Polsku na konci osmdesátek jako sbírka povídek?

Martin: Přesně tak. Ten obrovský, komplexní svět, který dneska známe, se zrodil v hlavě jednoho polského spisovatele, Andrzeje Sapkowského, v době, kdy padal komunismus. A právě to je na tom to nejzajímavější.

Tereza: Vítejte u Studyfi Podcast. Dnes se podíváme na zoubek Geraltovi z Rivie, ale ne tomu hernímu, nýbrž tomu knižnímu. Martine, jdeme na to.

Martin: Jasně. Musíme se vrátit do Polska na přelomu 80. a 90. let. Vzduch byl plný změny, ale i nejistoty. Komunismus se hroutil, přicházela demokracie a s ní i ekonomický chaos. A do tohohle světa Sapkowski nepíše nějakou únikovou pohádku.

Tereza: Takže žádní stateční rytíři a princezny ve věži?

Martin: Právě naopak. On píše o světě, kde je politika špinavá, kde hrdinové dělají kompromisy a kde monstra často nejsou ta největší hrozba. Fantasy pro něj byla způsob, jak mluvit o korupci, rasismu a morálce v době, kdy se o tom začínalo mluvit nahlas.

Tereza: Takže Zaklínač je vlastně komentářem k reálnému světu, jen převlečený do fantasy kostýmu.

Martin: Přesně. Není to útěk z reality. Je to zrcadlo reality. A to je první věc, kterou si u maturity musíte pamatovat.

Tereza: Když se řekne fantasy, většině lidí naskočí Pán prstenů. Hobiti, elfové, jasně dané Dobro a Zlo. Jak do toho zapadá Sapkowski?

Martin: Nezapadá. On tu tradici, kterou vytvořil J. R. R. Tolkien, cíleně rozbíjí. Tolkienův svět je postavený na mytologii, na velkých bitvách o osud světa. Má jasná pravidla.

Tereza: A Sapkowskiho svět?

Martin: Ten je chaos. Neexistuje tu jasné Dobro a Zlo. Jsou tu jen různé zájmy, menší zla, větší zla a spousta šedých zón mezi nimi. Geralt není hrdina, který zachraňuje svět. Je to profesionál, který se snaží přežít a občas u toho udělat správnou věc, což se mu většinou vymstí.

Tereza: Zní to trochu cynicky.

Martin: Je to cynické, ironické a neuvěřitelně lidské. V tomhle se podobá jinému velkému autorovi té doby, Terrymu Pratchettovi a jeho Zeměploše. Oba, Sapkowski i Pratchett, vzali fantasy klišé a obrátili je naruby. Pratchett s humorem, Sapkowski s drsnou realitou a slovanským folklórem.

Tereza: Takže jestli u maturity padne otázka na kontext, klíčová jména jsou Tolkien jako vzor, který Sapkowski překonává, a Pratchett jako autor, který dělal něco podobného, ale jinak?

Martin: Bingo. To je perfektní shrnutí. Sapkowski dekonstruuje tolkienovskou tradici a nabízí dospělejší, komplikovanější pohled na fantasy.

Tereza: Zmínil jsi „menší zlo“. To je pro Zaklínače naprosto klíčové téma, že? V knize je slavná citace...

Martin: „Zlo je zlo – malé, středně velké nebo velké. Pokud si musím vybírat mezi jedním zlem a druhým, raději si nevybírám vůbec.“ To je Geraltovo krédo. Je to filozofické jádro celé knihy.

Tereza: Ale paradoxně je neustále nucen si vybírat.

Martin: A to je ta tragédie jeho postavy! Snaží se zůstat neutrální, ale svět ho vždycky vtáhne do situace, kde každá volba je špatná. A on za tu volbu pak nese následky. To je ta morální ambivalence, o které mluvíme.

Tereza: Dalším typickým motivem je, jak si Sapkowski hraje s pohádkami. To není jen tak, že?

Martin: Vůbec ne. Je to geniální. Vezme příběh, který všichni známe, třeba Krásku a zvíře nebo Sněhurku, a ukáže nám jeho odvrácenou, temnou stránku. Co když Zvíře není tak nevinné? Co když Sněhurka není hodná princezna, ale vůdkyně bandy zabijáků?

Tereza: To zní… drsně.

Martin: Ale je to skvělý způsob, jak zpochybnit naše černobílé vidění světa. Sapkowski nám říká, že za každým hezkým příběhem se skrývají kompromisy, oběti a špína. Nic není jednoduché.

Tereza: A do toho ještě motiv outsidera. Geralt vlastně nepatří nikam.

Martin: Přesně tak. Je mutant. Lidé se ho bojí, ale potřebují ho, aby je zbavil monster. Monstra ho chtějí zabít. Elfové a trpaslíci, další menšiny v tomhle světě, jím taky opovrhují. Je věčně sám. A to je silná alegorie na rasismus a nesnášenlivost v našem vlastním světě.

Tereza: Dobře, kniha Poslední přání je sbírka povídek. Které jsou ty absolutně nejdůležitější, které by si měl maturant pamatovat?

Martin: Jsou tam tři klíčové a jedna rámcová. Začněme tou první, jmenuje se prostě „Zaklínač“. Geralt tu léčí princeznu proměněnou v krvelačnou strigu. A ukáže se, že příčinou prokletí je incest v královské rodině.

Tereza: Jaká je tedy hlavní myšlenka?

Martin: Že zlo má vždycky složitější příčinu, než se na první pohled zdá. Není to jen monstrum, je za tím lidský příběh. To je typický Sapkowski.

Tereza: Druhá povídka?

Martin: „Zrno pravdy“. To je ta variace na Krásku a zvíře. Geralt narazí na prokletého šlechtice, který vypadá jako monstrum, a jeho krásnou partnerku. Ale nic není tak, jak se zdá. Pointa je, že i v té nejromantičtější pohádce jsou oběti, o kterých se nemluví.

Tereza: A ta nejdůležitější povídka pro Geraltovu filozofii?

Martin: To je „Nejmenší zlo“. Tady se Geralt dostane mezi čaroděje a pomstychtivou princeznu Renfri. Oba jsou zlí, oba po něm chtějí, aby zabil toho druhého. Tady musí poprvé vědomě volit menší zlo. A následky jsou strašlivé a pronásledují ho po zbytek života.

Tereza: A to všechno je propojené rámcovým příběhem, kde se Geralt zotavuje v chrámu, že?

Martin: Ano, povídky jsou vlastně jeho vzpomínky. Ten rámec se jmenuje „Hlas rozumu“ a dává celé sbírce jednotící linku. No a pak je tu samozřejmě titulní povídka „Poslední přání“, kde potká Yennefer a jejich osudy se navždy propletou.

Tereza: Pojďme se podívat na postavy. Kdo je vlastně Geralt z Rivie?

Martin: Je to profesionál. Mutant, který prošel brutálním tréninkem, aby mohl lovit monstra. Má nadlidské schopnosti, ale údajně přišel o emoce. Což samozřejmě není pravda, jen je mistrně skrývá.

Tereza: Takže pod tou drsnou slupkou je… něco víc?

Martin: Rozhodně. Je to morální kompas v nemorálním světě. Je unavený, sarkastický, ale má svůj kodex, kterého se drží. A to ho neustále dostává do problémů.

Tereza: A pak je tu Yennefer z Vengerbergu. To není žádná slečna v nesnázích.

Martin: To ani náhodou! Yennefer je neuvěřitelně mocná čarodějka. Ambiciózní, inteligentní, občas krutá, ale zároveň poznamenaná těžkou minulostí. Narodila se postižená a magií se přetvořila. Jejich vztah s Geraltem je bouřlivý, plný vášně i konfliktů. Jsou si naprosto rovni.

Tereza: Jejich osudy jsou navíc spojené magickým přáním. Není to trochu… nefér?

Martin: Je to motor jejich vztahu! Neustále řeší, jestli jsou spolu z donucení osudu, nebo z vlastní vůle. Je to komplexní, dospělý vztah.

Tereza: A nesmíme zapomenout na Marigolda! Nebo Jaskiera, jak mu říkají v polštině.

Martin: Ten je naprostý opak Geralta. Lehkomyslný básník, sukničkář, který Geralta neustále zatahuje do nějakých potíží. Funguje jako komický prvek, ale zároveň je to Geraltův nejlepší přítel a taky kronikář jeho činů. Bez Marigolda by byl Geralt jen bezejmenný zabiják monster.

Tereza: Poslední věc: styl. Čím je Sapkowského psaní tak výjimečné?

Martin: Jedním slovem: dialogy. Jsou ostré, rychlé, vtipné a plné ironie. Postavy mluví jako skuteční lidé. Žádné dlouhé, květnaté popisy. Sapkowski je mistr úderné výměny názorů. To je jeho nejsilnější zbraň.

Tereza: A co kompozice? Už jsme zmínili, že je to sbírka povídek.

Martin: Ano, je to takzvaná rámcová kompozice. Hlavní příběh je Geraltovo léčení v chrámu bohyně Melitelé. A z tohoto rámce se odskakuje do jeho vzpomínek, což jsou ty jednotlivé povídky. Je to starý literární postup, který známe třeba z Tisíce a jedné noci.

Tereza: Vypravěč je ve třetí osobě, sleduje hlavně Geralta?

Martin: Přesně tak. Je to er-forma, ale často nahlížíme Geraltovi přímo do hlavy skrze jeho vnitřní monology. Tam se odehrávají ty nejdůležitější filozofické úvahy.

Tereza: A co český překlad? Je dobrý?

Martin: Je fantastický! Stanislav Komárek a Jiří Pilch odvedli neuvěřitelnou práci. Podařilo se jim zachovat ten ironický tón, rytmus i hovorovost dialogů. Je to jeden z důvodů, proč je u nás Zaklínač tak populární.

Tereza: Takže shrnuto: Zaklínač není jen fantasy, ale komplexní dílo plné morálních dilemat, které skvěle využívá pohádkové motivy k zobrazení velmi reálných problémů. A hlavně, má skvěle napsané postavy a dialogy. Martine, díky moc za skvělý rozbor.

Martin: Já děkuju. A pamatujte: zlo je zlo. Ale dobrá literatura je vždycky dobrá literatura.

Tereza: A za celým tímto fenoménem stojí jediný autor – Andrzej Sapkowski. Martine, řekni nám, co je na jeho přístupu tak unikátní?

Martin: Právě to, z čeho čerpá. Zaklínač je totiž ukázkový příklad takzvané slovanské fantasy. Místo elfů a draků ze severských mýtů tu máme strigy, rusalky, vodníky a ježibaby. Jsou to bytosti z našeho, slovanského folklóru.

Tereza: Takže proto nám to přijde tak povědomé a autentické.

Martin: Přesně tak. A to ho zásadně odlišuje od klasiky.

Tereza: A co samotný Sapkowski? Nebyl to spisovatel odjakživa, že?

Martin: Vůbec ne, a to je na tom to nejlepší! Vystudoval ekonomii a pracoval jako obchodní zástupce. Psát začal až ve čtyřiceti. V roce 1986 poslal povídku *Zaklínač* do soutěže časopisu Fantastyka.

Tereza: A vyhrál, předpokládám?

Martin: Skončil třetí! Ale čtenáři se do toho příběhu zbláznili. Ta ironie, ten drsný hrdina... bylo to něco úplně nového. Z povídek se staly sbírky jako *Poslední přání* a *Meč osudu*, a pak pětidílná sága.

Tereza: A z obchodního zástupce se stal literární fenomén, který dobyl svět přes hry i seriál od Netflixu.

Martin: Přesně. A tím se dostáváme k tomu hlavnímu rozdílu oproti, řekněme, Tolkienovi. Tolkienův svět je morálně jasný. Máme tu dobro, zlo, a dobro nakonec zvítězí.

Tereza: Kdežto Sapkowski, jak jsme říkali, pracuje s odstíny šedi.

Martin: Ano. Jeho svět není o boji dobra se zlem, ale o přežívání ve světě, kde je zlo často jen menší zlo. To je ten klíčový posun k moderní, temnější fantasy.

Tereza: Takže, abychom to celé shrnuli. Úspěch Zaklínače stojí na třech pilířích: unikátním zasazení do slovanské mytologie, morálně nejednoznačném světě a skvěle napsaných postavách.

Martin: A na autorovi, který se nebál jít proti proudu a psát fantasy pro dospělé.

Tereza: Martine, moc ti děkuji za skvělý vhled do světa Zaklínače. Bylo to fascinující.

Martin: Já děkuju za pozvání. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dnešního Studyfi Podcastu.

Tereza: Mějte se krásně a u dalšího dílu na slyšenou!