Podcast na Literární analýza: Narativní techniky a jazyk

Kapitoly

Kompozice a děj

Vypravěč a jazyk

Jazyk v zákopech

Nadčasové varování

Přepis

Lukáš: …počkej, takže celou knihu čteme z pohledu jedné postavy, a na úplném konci to autor prostě přepne? To je neuvěřitelné!

Barbora: Přesně tak! A ten důvod je naprosto zásadní pro pochopení celého díla. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lukáš: Dobře, pojďme to rozebrat pro všechny, kteří se chystají k maturitě. Mluvíme o kompozici v díle Na západní frontě klid.

Barbora: Je to vlastně docela přehledné. Kniha je členěná do číslovaných kapitol. Ale nejdůležitější je hned úvodní motto, že kniha nemá být obžalobou ani vyznáním.

Lukáš: To nastavuje ten syrový, reportážní tón. A jak je to s dějem? Jde popořadě?

Barbora: Ano, děj je převážně chronologický. Často ho ale přerušují retrospektivní pasáže, kde hlavní hrdina Paul vzpomíná na svá školní léta.

Lukáš: A teď k tomu klíčovému – vypravěči. Celé dílo je v ich-formě, tedy z pohledu Paula, že?

Barbora: Přesně. Používá přítomný čas, což nás vtahuje přímo do zákopů. Jenže ten geniální zvrat přijde v posledním odstavci.

Lukáš: Kde se najednou objeví er-forma. Proč ta náhlá změna?

Barbora: Protože Paul už vyprávět nemůže. Ta strohá zpráva v er-formě nám oznamuje jeho smrt. Je to neuvěřitelně silný a nečekaný konec.

Lukáš: Páni. To je přesně ten detail, který u zkoušky udělá dojem. A co jazyk?

Barbora: Najdeme tam bohaté vnitřní monology, úvahy o životě a smrti, ale i velmi živé a autentické dialogy mezi vojáky.

Lukáš: Skvělé. Takže si pamatovat hlavně ten přechod z ich-formy do er-formy jako oznámení smrti. Díky, Barboro!

Barbora: Není zač. A teď se můžeme podívat na...

Lukáš: ...na válečnou literaturu obecně, že? Zajímá mě, jak autoři pracují s jazykem. Přece jen, zákopy nejsou zrovna poetické místo.

Barbora: To rozhodně ne. A právě v tom je ta síla. Většina válečné literatury je postavená na obrovském kontrastu.

Lukáš: Jak to myslíš?

Barbora: Na jedné straně máme kultivovaný, spisovný jazyk vypravěče. A proti tomu stojí drsná realita — vulgarismy v dialozích vojáků a syrové, až naturalistické popisy zranění.

Lukáš: Takže žádné “hrdina padl v boji”, ale spíš něco mnohem drsnějšího, co?

Barbora: Přesně tak. Autoři se nebojí ukázat válku takovou, jaká skutečně je. Bez příkras a bez cenzury.

Lukáš: To je síla. A proč je podle tebe důležité číst takové knihy i dnes? Válka přece skončila už dávno.

Barbora: Protože ta témata jsou nadčasová. To varování před nesmyslností války je aktuální v každé době, kdy hrozí nějaký konflikt. Pořád je to bohužel relevantní.

Lukáš: Klíčové je tedy to memento. Super. Takže, abychom to shrnuli — u Remarqua si dát pozor na přechod formy a u válečné literatury vnímat ten kontrast jazyka a reality.

Barbora: Skvěle shrnuto! To je to nejdůležitější.

Lukáš: Díky moc, Barboro, za skvělé tipy. A vám, posluchačům, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Barbora: Mějte se hezky a čtěte!