Podcast na Letecká doprava a turistické cíle v ČR

Kapitoly

Výhody, nevýhody a základní dělení

Hráči na českém nebi

Kouzlo nízkonákladových letů

Z historie létání

Letadla a přepravní třídy

Zákulisí letu: Pravidla a aliance

Cesta na letiště: Odbavení krok za krokem

Bezpečnost a služby na palubě

Co je to UNESCO

Nehmotné a hmotné památky

Od baroka po funkcionalismus

České národní parky

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Petr: Tak schválně, kdo z vás si v posledním roce hledal letenky? Třeba na víkend do Londýna za pětistovku, nebo do Říma za sedm stovek. Zní to neuvěřitelně, že? Sednete do obřího stroje a za dvě hodiny jste na druhé straně Evropy za cenu lístku na koncert. Ale jak je to vůbec možné?

Lucie: Přesně o tom si dneska budeme povídat. O tom, co se skrývá za světem letecké dopravy – od nízkonákladovek až po obří aliance, které hýbou světem.

Petr: Posloucháte Studyfi Podcast.

Petr: Takže, Lucie, když se řekne letecká doprava, co jsou ty úplně základní plusy a mínusy?

Lucie: Jednoznačně největší výhodou je rychlost. Nic tě nepřesune přes kontinent rychleji. Je to taky nejpohodlnější a, teď se možná budete divit, statisticky nejbezpečnější způsob dopravy.

Petr: Nejbezpečnější? To bych po zhlédnutí pár katastrofických filmů neřekl.

Lucie: Filmy jsou jedna věc, statistika druhá. K tomu se ještě dostaneme. Nevýhody jsou ale taky zřejmé – cena letenek může být vysoká, provozní náklady letadel jsou astronomické a letiště často bývají daleko za městem.

Petr: To je pravda, cesta na letiště někdy trvá déle než samotný let. A jak se vlastně letecká doprava dělí? Není to jen o lidech, co létají na dovolenou, že?

Lucie: Přesně tak. Dělíme ji podle toho, co přepravuje – tedy cestující, zboží, nebo poštovní zásilky. Dále podle teritoria na vnitrostátní a mezinárodní, což je asi jasné.

Petr: A pak je tam ještě nějaké dělení podle letového řádu, ne? Něco jako pravidelná a nepravidelná doprava?

Lucie: Ano. Pravidelná linka létá podle pevného letového řádu, třeba Praha-Paříž každý den v deset dopoledne. Nepravidelná doprava je flexibilnější. Tam patří hlavně charterové lety.

Petr: Charter... to je to, čím se létá s cestovkou k moři?

Lucie: Přesně to je ono! Cestovní kancelář si pronajme celé letadlo pro své klienty. Díky tomu dokáže stlačit cenu dolů, protože má jistotu, že letadlo bude plné. Existuje i takzvaný part-charter, kdy si cestovka zarezervuje jen část sedadel na běžné lince.

Petr: A jak jsme na tom u nás v Česku? Většina lidí asi zná letiště v Praze, ale máme jich víc, že?

Lucie: Určitě. Mezinárodní letiště máme kromě Prahy-Ruzyně také v Brně, Ostravě, Pardubicích, Karlových Varech a nově i v Českých Budějovicích. To jsou brány, odkud můžeme letět do světa.

Petr: A co české aerolinky? Dříve tu byly České aerolinie, ČSA...

Lucie: Přesně, ČSA byla naše vlajková loď pro pravidelnou dopravu. Pro charterovou dopravu tu pak dominoval Travel Service, který se později přejmenoval na Smart Wings, což je značka, kterou studenti určitě znají z letních dovolených.

Petr: Vraťme se k těm letenkám za pětistovku. Jak to ty nízkonákladové společnosti jako Ryanair nebo Wizzair dělají? Kde je ten trik?

Lucie: Trik je v osekání nákladů na absolutní minimum. Používají menší letadla na středně dlouhé vzdálenosti. Často přistávají na menších, odlehlejších letištích, kde jsou poplatky nižší.

Petr: A taky ti na palubě nedají ani vodu zadarmo, že?

Lucie: Přesně! Cena letenky je na úkor veškerého pohodlí a občerstvení. Dostaneš jen základní servis, tedy sedačku. Všechno ostatní – zavazadlo, výběr sedadla, jídlo – si musíš dokoupit. A pozor, cena letenky často nezahrnuje ani všechny letištní taxy.

Petr: Takže ve výsledku to nemusí být vždycky tak levné. A změnit takovou letenku je asi taky problém...

Lucie: Je to velmi složité a drahé. Často je levnější si koupit úplně novou letenku, než měnit tu původní. To je součást jejich byznys modelu.

Petr: Pojďme se na chvíli podívat do historie. Jaká byla cesta od prvního snu o létání k dnešním Airbusům?

Lucie: Úplně první byl horkovzdušný balon v Paříži v roce 1783. Ale skutečný zlom přišel až v roce 1903. Tehdy bratři Wrightové uskutečnili první řízený let letadlem těžším než vzduch. Trval pouhých 12 vteřin!

Petr: Dvanáct vteřin! To je neuvěřitelné, kam jsme se za sto let posunuli. A kdy se začalo létat komerčně?

Lucie: První pravidelná linka vzlétla už v roce 1919. A naše ČSA, tedy Československé státní aerolinie, byly založeny jen o pár let později, 6. října 1923, jako jedna z prvních civilních společností na světě.

Petr: Páni, takže máme v letectví docela tradici. Kdy se ČSA staly opravdu světovými?

Lucie: Velký milník byl rok 1962, kdy ČSA uskutečnily první transatlantický let z Prahy na Havanu. A v roce 2000 vstoupily do globální aliance SkyTeam, čímž se definitivně zařadily mezi světové hráče.

Petr: Dobře, pojďme k tomu nejdůležitějšímu – k letadlům. Jak se dělí? Jsou to jen malá a velká?

Lucie: V podstatě ano, ale máme na to přesnější kategorie. Podle počtu osob dělíme letadla na malá, třeba pro aerotaxi, střední, velká a velkokapacitní. Tam patří třeba Airbus A380, který pojme přes 800 lidí, nebo legendární Boeing 747 pro 500 cestujících.

Petr: A pak se asi dělí i podle toho, jak daleko doletí, že?

Lucie: Přesně. Na letadla s krátkým, středním a dlouhým doletem. A taky podle rychlosti, i když většina komerčních letadel je dnes podzvukových. Nadzvukový Concorde už bohužel nelétá.

Petr: A když už v tom letadle sedím, proč jsou tam různé třídy? Economy, Business… v čem je rozdíl, kromě ceny?

Lucie: Velký. Economy, neboli turistická třída, je základ. Standardní služby, nepolohovatelné sedadlo a jídlo si někdy musíš platit. Je tam nejvíc sedaček a nejméně místa.

Petr: To znám. A co ty lepší?

Lucie: Business Class už je o něčem jiném. Pohodlnější, často polohovatelná sedadla, lepší jídlo a přednostní odbavení. A úplný vrchol je First Class – to už jsou v podstatě soukromé kóje, postele, gurmánské jídlo a maximální servis.

Petr: Aby celý tenhle obrovský systém fungoval, musí existovat nějaká mezinárodní pravidla. Kdo to řídí?

Lucie: Jsou tu dvě klíčové organizace. První je IATA – Mezinárodní asociace leteckých dopravců. Ta sdružuje aerolinky a řeší hlavně obchodní stránku věci, například tarify a ceny letenek.

Petr: A ta druhá?

Lucie: Tou je ICAO – Mezinárodní organizace pro civilní letectví. To je specializovaná agentura OSN a ta má na starosti technické a bezpečnostní standardy. Zjednodušeně řečeno, IATA řeší peníze, ICAO bezpečnost.

Petr: To dává smysl. A slyšel jsem taky o aliancích. SkyTeam, Star Alliance... co to přesně je?

Lucie: Představ si to jako kluby leteckých společností. Spojí se, aby byly silnější, mohly si navzájem posílat cestující a nabídnout jim lety do více destinací. Pro tebe jako cestujícího to znamená třeba to, že si můžeš sbírat nalétané míle u jedné aerolinky a pak je využít u jiné v té samé alianci.

Petr: Takže je to výhodné pro všechny strany.

Lucie: Přesně tak. Největší aliance jsou Star Alliance, SkyTeam, jehož členem byly i ČSA, a OneWorld. Společně ovládají většinu světového nebe.

Petr: Pojďme si teď projít celý proces z pohledu cestujícího. Koupím si letenku online a do e-mailu mi přijde potvrzení. Co dál?

Lucie: To potvrzení ještě není letenka v pravém slova smyslu. Klíčový dokument, se kterým tě pustí do letadla, je palubní lístek, anglicky boarding pass. Ten získáš při odbavení, neboli check-inu.

Petr: A ten check-in můžu udělat online z domu, nebo až na letišti, že?

Lucie: Ano. Na letišti jdeš k odbavovací přepážce, kde ukážeš doklad totožnosti, oni ti dají palubní lístek a zváží a převezmou tvé zavazadlo k odbavení. Tedy to, co letí v nákladovém prostoru.

Petr: A pak už můžu jít k letadlu?

Lucie: Ještě ne. Čeká tě bezpečnostní kontrola. Tam musíš z kapes vyndat vše kovové, z batohu notebook a tekutiny, a všechno to projede rentgenem. Tady se tvoří největší fronty, proto je dobré být na letišti alespoň dvě hodiny před odletem.

Petr: Dobrá rada. Po kontrole už hledám jen svoji odletovou bránu, gate?

Lucie: Přesně tak. Číslo brány máš na palubním lístku a na velkých informačních tabulích. U brány pak počkáš, než vyhlásí nástup do letadla. Tam naposledy zkontrolují tvůj palubní lístek a doklad a jdeš na palubu.

Petr: Zmínili jsme na začátku, že létání je nejbezpečnější doprava. Proč tomu tak je, i přes občasné zprávy o nehodách?

Lucie: Protože bezpečnostní standardy jsou extrémně přísné. Každý pilot musí mít nalétaných stovky cvičných hodin, než může vézt cestující. Letadla procházejí neustálými a velmi detailními kontrolami. Například rok 2017 byl s pouhými 10 nehodami a 44 oběťmi na celém světě nejbezpečnějším rokem v historii komerčního letectví.

Petr: To je fascinující číslo, když si člověk uvědomí, kolik milionů letů se uskuteční. A co služby na palubě? Co je vlastně hlavní úkol letušek a stevardů?

Lucie: Jejich naprosto primárním úkolem je bezpečnost cestujících. Musí dokonale znát nouzové postupy. To, že ti přinesou kávu nebo prodají parfém, je až druhořadá, i když viditelnější, část jejich práce.

Petr: Takže ta instruktáž na začátku letu o záchranných vestách a kyslíkových maskách není jen divadlo.

Lucie: Vůbec ne, je to klíčová součást bezpečnosti. Co se týče jídla a pití, tam je obrovský rozdíl. U tradičních aerolinek na dálkových letech dostaneš celé menu, zatímco u nízkonákladovky si musíš zaplatit i za obyčejnou vodu.

Petr: Super, myslím, že teď už je svět letecké dopravy mnohem jasnější. Od historie přes byznys až po praktické kroky na letišti. Díky moc, Lucie!

Lucie: Rádo se stalo. Šťastnou cestu, ať už poletíte kamkoliv!

Petr: A když už jsme u toho cestování, často to znamená návštěvu slavných míst. A spousta z nich spadá pod UNESCO. Co to ale přesně znamená?

Lucie: Skvělá otázka, Petře. UNESCO je organizace, která spravuje světové kulturní a přírodní dědictví. Byla založena už v roce 1945 a Česká republika se přidala v roce 1993.

Petr: Takže mají takový seznam nejlepších míst na světě?

Lucie: V podstatě ano. Říká se mu „seznam světového dědictví“ a najdeš na něm budovy, hory, jezera, ale i celá města. A státy se pak zavazují, že tyhle poklady budou chránit.

Petr: To zní důležitě. Předpokládám, že nemáme jenom hrady a zámky, že?

Lucie: Přesně tak. Máme hmotné památky, těch je 14, ale taky nehmotné. To jsou tradice a zvyky.

Petr: Nehmotné? Jakože se to nedá osahat? Dej příklad.

Lucie: Třeba slovácký verbuňk, což je tanec, nebo masopustní průvody na Hlinecku. Ale taky sokolnictví, Jízda králů nebo loutkářství.

Petr: Takže kdybych zkusil tančit verbuňk, podporuju světové dědictví? To asi radši ne, pro bezpečnost všech zúčastněných.

Lucie: Možná bys nás překvapil. Z těch hmotných je to samozřejmě jednodušší. Třeba historické centrum Prahy, Českého Krumlova nebo Telče, ty byly zapsány hned v roce 1992.

Petr: Jasně, Praha a Krumlov, to jsou klasiky. Co tam máme dál, něco neobvyklého?

Lucie: Rozhodně! Třeba poutní kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. To je naprosto unikátní barokní gotika. Nebo Lednicko-valtický areál.

Petr: A co moderní doba? Není všechno jenom z dávné historie, že?

Lucie: Ne, vůbec. V Brně máme vilu Tugendhat. To je skvost funkcionalismu ze 30. let 20. století. A nejnovější přírůstky z roku 2019 jsou Hornická krajina v Krušnohoří a hřebčín v Kladrubech nad Labem.

Petr: Super! A vím, že některá místa o zápis teprve usilují, jako třeba Karlštejn nebo lázně v Luhačovicích.

Lucie: Přesně tak. Ale ochrana se netýká jen památek, ale i přírody. Od toho máme národní parky.

Petr: Jaký je vlastně rozdíl mezi národním parkem a třeba CHKO, tedy chráněnou krajinnou oblastí?

Lucie: V národním parku je ochrana přírody na nejvyšší úrovni. Je to vlastně nejpřísnější kategorie. V Česku máme čtyři.

Petr: Čtyři, to není moc. Které to jsou?

Lucie: Nejstarší a asi nejznámější jsou Krkonoše, vyhlášené už v roce 1963. Tam je symbolem hořec a nejvyšším bodem Sněžka.

Petr: A ten největší je Šumava, že? „Zelené srdce Evropy“.

Lucie: Přesně. Šumava je obrovská, plná rašelinišť a pralesů. Pak máme nejmenší park Podyjí na Moravě a nejmladší České Švýcarsko s úžasnými pískovcovými skalami, jako je Pravčická brána.

Petr: Paráda. Takže abychom to shrnuli, Česká republika má obrovské bohatství jak v kulturních památkách pod ochranou UNESCO, tak v nádherné přírodě chráněné v národních parcích. Od tance až po hory.

Lucie: Přesně tak. Je toho spousta k objevování. A to nejen pro turisty, ale i pro nás, co tu žijeme.

Petr: Lucie, moc ti děkuju za skvělé informace. Doufám, že i pro naše posluchače to bylo užitečné a třeba je to inspiruje k nějakému výletu.

Lucie: Já taky doufám. Děkuji za pozvání. A vám, milí posluchači, přeji mnoho úspěchů u maturity a krásné léto.

Petr: Přesně tak. Mějte se fajn a zase někdy u Studyfi Podcastu na slyšenou! Ahoj!

Lucie: Ahoj!