Podcast na Kvalitativní výzkum: Sběr, transkripce a analýza dat

Kapitoly

Z hromady nahrávek k datům

Čtyři druhy přepisu

Když méně znamená více

Od textu k poznání

Co jsou kódy a kategorie

Tři fáze kódování

Další metody analýzy

Interpretace a prezentace

Přepis

Barbora: Představte si studentku, třeba Aničku. Právě dokončila pět hloubkových rozhovorů pro svou práci. Má v mobilu hodiny a hodiny nahrávek... a teď sedí, dívá se na ty soubory a v hlavě má jedinou myšlenku: „Co s tím vším teď mám proboha dělat?“

Tomáš: To je naprosto klasická situace. Ten pocit zahlcení znám moc dobře. Ale přesně tady začíná ta detektivní práce kvalitativního výzkumu.

Barbora: A přesně proto posloucháte Studyfi Podcast. Takže, Tomáši, jak z té hromady nahrávek Anička udělá něco, s čím se dá pracovat?

Tomáš: První krok se jmenuje fixace dat. Zní to složitě, ale znamená to prostě jen převést ty nahrávky nebo poznámky do pevné, psané podoby. Nejčastěji jde o přepis, neboli transkripci.

Barbora: Takže prostě sednout a psát slovo od slova, co kdo řekl?

Tomáš: To je jedna z možností! Jmenuje se doslovná transkripce. Je časově nejnáročnější, ale pro detailní analýzu nejlepší. Přepisuješ úplně všechno, někdy i s dialektem. Třeba: „No, asi od 14, kdy jsem si dal poprvé jointa. No a pak jsem v 16 zkusil piko…“

Barbora: Chápu. Ale co když jsou důležité i pauzy, smích, nebo když někdo váhá?

Tomáš: Skvělá poznámka! Na to máme komentovanou transkripci. K doslovnému přepisu přidáváš značky nebo poznámky na okraj. Třeba tři tečky pro delší pauzu, nebo si zapíšeš „(směje se)“. Je to jako přidat do scénáře režisérské poznámky.

Barbora: Dobře, ale co když nemám čas přepisovat hodiny a hodiny povídání? Existuje nějaká zkratka?

Tomáš: Existuje, ale opatrně s ní. Máme dvě metody, jak text zredukovat. První je shrnující protokol. Tam text postupně zjednodušuješ a zobecňuješ. Vyhodíš opakující se věci a spojíš související myšlenky. Je to jako dělat si výpisky z dlouhé knihy.

Barbora: Takže si z toho vytáhnu to nejdůležitější.

Tomáš: Přesně. A pak je tu ještě selektivní protokol. Ten je nejradikálnější. Předem si určíš, co tě zajímá, a přepíšeš jenom ty části. Všechno ostatní ignoruješ. Ale pozor, snadno tak ztratíš důležitý kontext.

Barbora: To zní trochu jako poslouchat z písničky jenom kytarové sólo.

Tomáš: To je perfektní přirovnání! Zjistíš, jak skvělý je kytarista, ale unikne ti celá nálada skladby.

Barbora: Takže, máme přepsáno. Ať už doslovně, nebo nějak zkráceně. Co dál?

Tomáš: Teď přichází ta nejzajímavější část — analýza a kódování. To je proces, kdy v tom textu hledáš vzorce, témata a souvislosti. Je to umění najít odpověď na svou výzkumnou otázku.

Barbora: Kódování? To zní technicky.

Tomáš: Vůbec ne. Představ si to jako přidávání hashtagů k příspěvkům na sociálních sítích. Pročteš si text a označíš si klíčové myšlenky. Třeba kousek textu označíš kódem #první_zkušenost nebo #vliv_party. Postupně ti z toho začnou vylézat hlavní témata celého výzkumu.

Barbora: Takže cílem je vlastně v tom chaosu slov najít příběh. Super, myslím, že teď už se toho Anička nemusí tolik bát.

Tomáš: Přesně tak. A kódování je ten systematický způsob, jak ten příběh najít. Není to žádná magie, spíš taková detektivní práce s textem.

Barbora: Detektivní práce? Tak to zní líp než „technický proces“. Jak se takovým detektivem stane?

Tomáš: Začneš tím, že si ten text rozčleníš na menší kousky. A každému kousku dáš „jmenovku“ – to je ten kód. Kód je prostě slovo nebo krátká fráze, která vystihuje podstatu.

Barbora: Takže když někdo v rozhovoru řekne: „Nesnáším pondělky, protože musím brzy vstávat do práce,“ kód by mohl být třeba #negativní_postoj_k_práci?

Tomáš: Perfektní příklad! A teď to začíná být zajímavé. Existuje víc druhů kódů. Třeba deskriptivní, které jen popisují, co tam je. Jako když si k datům napíšeš poznámku „politika“ nebo „vysoká odměna“. Je to užitečné, ale moc do hloubky to nejde.

Barbora: A ty další? Chceme jít do hloubky!

Tomáš: Pak jsou tu kódy „in vivo“. To je super jednoduché – prostě použiješ přesně ta slova, která řekl respondent. Z té věty o pondělcích bys použila kód „nesnáším pondělky“. A nejzajímavější jsou induktivní kódy. Tady už přidáváš svou interpretační hodnotu.

Barbora: Jakože se ptám... proč to říká? Co se za tím skrývá?

Tomáš: Přesně. Ptáš se: Kdo? Proč? Jak? Ale pozor! Je tu riziko, že v datech uvidíš to, co tam chceš vidět, a ne to, co tam doopravdy je. Musíš se držet faktů.

Barbora: Dobře, takže mám spoustu kódů. Co dál? Mám v tom teď ještě větší chaos než na začátku.

Tomáš: Teď přichází na řadu proces ve třech krocích. Představ si to jako skládání Lega. První je otevřené kódování. To je moment, kdy vysypeš všechny kostičky na hromadu a začneš je třídit – červené sem, modré tam, malé, velké.

Barbora: Třídím kódy do podobných skupin. Těm se říká kategorie, že?

Tomáš: Správně! A jakmile máš ty hromádky, přichází axiální kódování. Teď začneš ty roztříděné kostičky spojovat a stavět menší celky. Zjišťuješ, jak spolu kategorie souvisí. Třeba že kategorie #frustrace_z_práce často souvisí s kategorií #nedostatek_spánku.

Barbora: Aha, takže už se mi rýsuje nějaký příběh. A ten poslední krok? To je stavba celého domu z Lega?

Tomáš: Dokonalá metafora! Přesně tak. Selektivní kódování je, když najdeš tu jednu centrální kategorii – ten hlavní příběh – a všechny ostatní na ni napojíš. A kóduješ a kóduješ, dokud nedojdeš do bodu, kdy už ti nic nového nepřibývá. Tomu se říká teoretická saturace.

Barbora: Takže je to vlastně cesta od chaosu přes třídění a spojování až k jednomu velkému objevu. To zní skvěle.

Tomáš: Přesně. A během celé té cesty si píšeš poznámky. Svoje nápady, otázky, postřehy... to je stejně důležité jako samotné kódování. Ale to je zase jiné velké téma na příště.

Barbora: Ale nemůžeme je nechat jen tak čekat! Pojďme se na ty další metody podívat aspoň ve zkratce. Co tu ještě máme kromě toho kódování?

Tomáš: Dobře, dobře. Tak třeba metoda vytváření trsů. To je, když prostě seskupuješ podobné výroky do skupin.

Barbora: Jako když třídím ponožky podle barev? To zní jednoduše.

Tomáš: Přesně tak! Nebo hledáš opakující se vzorce a témata. Někdy stačí i prostý výčet, jak často se něco objevuje. Důležité je najít v datech řád.

Barbora: Super. A když už máme ten řád, jak z toho všeho vytvoříme finální výsledek? Ten velký objev?

Tomáš: Přichází interpretace. To je ten moment, kdy vyložíš, co jsi zjistil. V podstatě vyprávíš příběh, který data ukrývají.

Barbora: A jak ten příběh správně odvyprávět při prezentaci, aby nám všichni rozuměli?

Tomáš: Stručně řečeno: logická struktura, jasné formulace a hlavně se držet tématu. Propojíš teorii s praxí a máš hotovo.

Barbora: Perfektní shrnutí na závěr. Od chaosu v datech až k jasnému příběhu. Moc díky, Tomáši!

Tomáš: Taky děkuju, Barboro. A vám, milí posluchači, držíme palce při vašich vlastních výzkumech.

Barbora: Přesně tak. Slyšíme se zase příště u další epizody Studyfi Podcastu. Ahoj!

Tomáš: Ahoj.