Podcast na Kulturní správa, média a dědictví ČR

Kapitoly

Mýtus o kultuře

Kreativní průmysl v akci

Kdo hlídá média?

Rozhodčí a mezinárodní hvězdy

Od památek k publikacím

Knihy a systém knihoven

Závěr a shrnutí

Přepis

Vojtěch: Většina lidí si myslí, že kultura jsou jen divadla a muzea placená státem. Ale ve skutečnosti je obrovská část naprosto soběstačná a sama si na sebe vydělává.

Barbora: Přesně tak, Vojtěchu. To je jeden z největších mýtů. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na to, jak funguje správa kultury v Česku a proč to není jen o dotacích.

Vojtěch: Takže to není jen Ministerstvo kultury, které rozdává peníze? Jak to tedy je?

Barbora: Přesně. Ministerstvo kultury je sice klíčový hráč, takový ústřední orgán, ale velkou roli hrají takzvaná Kulturní a kreativní odvětví, zkráceně KKO.

Vojtěch: KKO? To zní trochu jako tajná služba.

Barbora: To sice ne, ale je to skoro tak zajímavé. Jde o ekonomické činnosti, které stojí na tvořivosti a talentu. Představ si designéry, filmaře, hudebníky, architekty nebo třeba reklamní agentury.

Vojtěch: Takže lidi, co tvoří a zároveň prodávají svou práci?

Barbora: Přesně. A teď to nejlepší – jsou zhruba z padesáti procent finančně soběstační. Nejsou závislí na veřejných penězích a mají potenciál generovat zisk. Jsou to často jednotlivci nebo malé firmy.

Vojtěch: To úplně mění pohled na věc. Takže kromě nich tu máme ty tradičnější instituce jako Národní památkový ústav nebo Národní knihovnu, že?

Barbora: Ano, a všechno to zastřešuje právě Ministerstvo kultury v čele s ministrem, a taky spousta důležitých zákonů. Třeba zákon o státní památkové péči nebo autorský zákon.

Vojtěch: Dobře, a co média? Česká televize, Český rozhlas… ty jsou státní?

Barbora: Další častý omyl! Nejsou státní, ale veřejnoprávní. To je velký rozdíl. Cílem je, aby je nemohly zneužívat politické strany.

Vojtěch: Aha! A jak se to hlídá?

Barbora: Každé z nich – Česká televize, Český rozhlas i Česká tisková kancelář – má svou vlastní radu. Například Radu České televize volí Poslanecká sněmovna a ta pak dohlíží na fungování, schvaluje rozpočet a volí ředitele.

Vojtěch: Takže politici sice volí radu, ale rada je pak nezávislá a hlídá televizi. Chápu to správně?

Barbora: Přesně tak! A vedle nich pak samozřejmě existují soukromá komerční média jako TV Nova, která jsou orientovaná čistě na zisk a žijí hlavně z reklamy.

Vojtěch: A existuje někdo, kdo dohlíží na všechny – veřejnoprávní i soukromé?

Barbora: Ano, takovým hlavním rozhodčím je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Je to nezávislý orgán, který dohlíží na dodržování zákonů, uděluje licence a může dávat i pokuty. Taková mediální policie.

Vojtěch: To se mi líbí. A na závěr, co takové UNESCO? To je ta mezinárodní organizace, že?

Barbora: Správně. UNESCO je organizace OSN, která chrání světové kulturní a přírodní dědictví. A Česko tam má spoustu želízek v ohni.

Vojtěch: Třeba Prahu, Český Krumlov…

Barbora: Ano, nebo taky Kutnou Horu s chrámem svaté Barbory, Lednicko-valtický areál nebo třeba Telč. Máme se čím chlubit.

Vojtěch: Máme se čím chlubit. A to mě přivádí k poslednímu tématu. Jak vlastně chráníme a uchováváme nejen památky, ale i vědění? Třeba v knihách.

Barbora: Skvělý most! Začneme u publikací. Máme periodický a neperiodický tisk. Periodický tisk jsou třeba noviny nebo časopisy, které vychází v pravidelných intervalech.

Vojtěch: Jako třeba Respekt nebo Sport?

Barbora: Přesně tak. A každá taková publikace má své unikátní číslo, takzvané ISSN. Vydavatel má navíc povinnost odevzdávat výtisky vybraným knihovnám pro archivaci.

Vojtěch: Aha, takže to je důvod, proč tam najdu i stará čísla. A co knihy?

Barbora: Ty spadají pod neperiodický tisk a mají zase číslo ISBN. To jim zdarma přiděluje Národní knihovna, která je tou nejdůležitější u nás.

Vojtěch: Ta sídlí v pražském Klementinu, že? Jakou má hlavní roli?

Barbora: Spravuje celý systém knihoven a hlavně uchovává povinné výtisky všeho, co u nás vyjde. Je to taková paměť národa.

Vojtěch: Takže takový národní archiv myšlenek! Skvělá představa.

Barbora: Přesně. Vedle ní pak máme krajské, městské nebo i úzce specializované knihovny, třeba technické.

Vojtěch: Takže abychom to shrnuli. Ať už jde o UNESCO památky, časopisy s ISSN nebo knihy s ISBN v Národní knihovně, stát má systém, jak naše kulturní dědictví chránit.

Barbora: Přesně tak. Je to komplexní systém péče o naši minulost i současnost.

Vojtěch: Báro, moc děkuji za skvělé shrnutí. Dnes to bylo opravdu nabité informacemi.

Barbora: Já taky děkuju, Vojto. Bylo to fajn.

Vojtěch: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky a zase příště na slyšenou!