Podcast na Kultura, civilizace a světová náboženství

Kapitoly

Co je kultura?

Hmotná vs. duchovní

Setkávání kultur

Masová kultura

Úloha masmédií

Náboženství a víra

Typy víry a -ismy

Rozdělení náboženství

Církev vs. Sekta

Západní a východní tradice

Čínské filosofie

Judaismus: Kořeny víry

Křesťanství a jeho rozdělení

Islám: Pět pilířů víry

Východní cesty: Hinduismus a Buddhismus

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Víte, co u maturity dělí jedničku od trojky u otázky na kulturu? Jediná klíčová myšlenka, kterou dneska probereme a díky které v tom už nikdy nebudete chybovat.

Klára: Přesně tak! Posloucháte Studyfi Podcast.

Tomáš: Tak Kláro, co to tedy je ta kultura? Není to jen divadlo a galerie, že?

Klára: Kdepak. V nejširším slova smyslu je kultura úplně všechno, co člověk vytvořil. Od lžíce až po symfonii. Každá společnost má svou specifickou kulturu, která organizuje náš život a dává mu řád.

Tomáš: Takže nám vlastně brání, aby v našem životě nebyl totální chaos?

Klára: V podstatě ano. Sociologie to dělí na tři roviny – od té nejširší, přes užší, jako je regionální kultura, až po tu nejužší, což je právě umění.

Tomáš: A jak je to s dělením na hmotnou a duchovní kulturu? To zní trochu… ezotericky.

Klára: To zní, ale je to jednoduché. Hmotná kultura je vše, na co si můžeš sáhnout. Stroje, budovy, oblečení. Prostě věci, co uspokojují naše materiální potřeby.

Tomáš: A duchovní kultura… to nejsou lovci duchů, že?

Klára: To fakt ne. Duchovní kultura je nehmotná. Jsou to myšlenky, zvyky, věda, náboženství, ale i právo a morálka. Věci, které uspokojují našeho ducha.

Tomáš: Dobře. A co když se různé kultury potkají? Slyšel jsem o pojmech jako subkultura a akulturace.

Klára: Správně. Subkultura je kultura menší, vyhraněné skupiny, třeba místní folklór. A když se kultury potkají, dochází ke kulturní difúzi. Jejím výsledkem je akulturace – to je, když přijmeš prvky z jiné kultury za své.

Tomáš: A co masová kultura? To je to, co vidíme denně v televizi a na internetu?

Klára: Přesně. Její cíl je pobavit co nejširší publikum. Přenáší se masmédii a je pro ni typická masovost a taky standardizace. Všechno je tak trochu podle jedné šablony.

Tomáš: Takže ta masmédia, která šíří tu standardizovanou kulturu, mají vlastně obrovskou moc. Jaká je přesně jejich úloha v dnešní společnosti?

Klára: Obrovskou, to máš pravdu. V první řadě jsou samozřejmě klíčovým zdrojem informací. Bez nich bychom vůbec nevěděli, co se děje ve světě nebo i u nás.

Tomáš: To je jasné. Ale není to jen o zprávách, že?

Klára: Určitě ne. Média dokážou zaměřit pozornost celé společnosti na jedno konkrétní téma. Najednou o něm všichni mluví a tím posilují jeho důležitost.

Tomáš: A taky nám asi trochu napovídají, co si o tom myslet. Třeba když neustále ukazují volební průzkumy a utvrzují lidi v nějakém názoru.

Klára: Přesně tak. Podporují vybrané úsudky a domněnky. No a pak je tu samozřejmě ta nejviditelnější část… reklama.

Tomáš: Jo, reklama. Takže ty nové tenisky, co nutně potřebuju, vlastně nechci já, ale chce to po mně ta reklama?

Klára: Něco na tom bude. Jejím prvotním cílem je vždycky zvýšení prodeje, ať už jde o výrobek, službu nebo myšlenku. Ale to už se dostáváme k přesvědčovacím strategiím.

Tomáš: Přesvědčovací strategie... to mě přivádí k těm asi největším a nejstarším přesvědčovacím systémům vůbec. Mluvím o náboženství.

Klára: Přesně tak. To je skvělý most. Náboženství je totiž mnohem víc než jen soubor pravidel. Je to hluboký, niterný vztah člověka k něčemu, co ho přesahuje.

Tomáš: K něčemu tajemnému, co si úplně nedokážeme vysvětlit?

Klára: Ano. Ta skutečnost může být nepopsatelná, nebo může mít konkrétní podobu Boha či bohů. Hlavním cílem náboženství je dát člověku smysl života, ukázat mu mravní hodnoty a být mu posilou a nadějí.

Tomáš: Takže náboženství je vlastně specifická forma víry?

Klára: Přesně. A samotné slovo má zajímavý původ. Latinské „religio“, ze kterého máme naše slovo, vyšlo ze slovesa „svázat“. Jde tedy o jakousi vazbu s Bohem.

Tomáš: A věda, která to všechno zkoumá, je… religionistika, že?

Klára: Ano, religionistika. Ta se snaží přesně popsat myšlenky, rituály a hledá shody i rozdíly mezi jednotlivými náboženstvími. Ale pojďme k tomu pojmu víra.

Tomáš: Dobře. Co je tedy víra v obecném smyslu?

Klára: Víra je osobní přesvědčení, že v naší realitě existují věci, které jsou sice rozumově nevysvětlitelné, ale přesto jsou. Ale pozor, používá se ve dvou hlavních významech.

Tomáš: A to?

Klára: Zaprvé, jako přesvědčení, že je něco pravdivé. A to může být klidně i mylné přesvědčení. A zadruhé, je to celková důvěra. Třeba důvěra v jinou osobu, v instituci, nebo dokonce víra v sebe sama a ve vlastní úsudek.

Tomáš: Rozumím. Takže ne každá víra je náboženská. Ale ta náboženská se většinou vztahuje k nějakým duchovním bytostem, že?

Klára: Přesně tak. A podle toho, k čemu se vztahuje, rozlišujeme hned několik typů. Máme třeba fetišismus.

Tomáš: To zní… zvláštně.

Klára: Je to víra v nadpřirozenou sílu předmětů, takzvaných fetišů. Pak je tu démonismus, což je víra v síly vycházející z bytostí, jako je čarodějnictví nebo voodoo.

Tomáš: A co třeba indiánské totemy?

Klára: To je totemismus. Totem je ztělesněním nadpřirozené bytosti, která má vztah k určitému kmeni. Ale nejrozšířenější je teismus – tedy víra v boha nebo bohy.

Tomáš: A ten se ještě dělí, že? Pamatuju si monoteismus a polyteismus.

Klára: Správně. Monoteismus je víra v jednoho Boha, polyteismus ve více bohů, jako třeba ve starověkém Řecku. A existuje i panteismus – víra, že Bůh je ve všem a všechno je součástí Boha.

Tomáš: Páni, to je '-ismů' víc než na sociálních sítích. Chybí mi tam už jen jeden.

Klára: A to ateismus. Ale pozor, to není jen „nevěřím“. Ateismus je nevíra z přesvědčení. Ateista musí svůj názor umět logicky zdůvodnit. Třeba marxismus tvrdí, že Bůh neexistuje, protože ho nelze vědecky dokázat.

Tomáš: Dobře, v tom mám teď jasněji. A jak se náboženství dělí jako celky?

Klára: V zásadě na tři skupiny. První jsou kmenová náboženství, ta nejstarší, předávaná jen ústně. Dnes je najdeme jen v odlehlých oblastech.

Tomáš: A ta další?

Klára: Pak národní náboženství, která jsou spojená s národy, co už mají písmo. Jejich víra je uložená v posvátných textech. A nakonec světová neboli nadnárodní náboženství, která přerostla hranice svých zemí původu.

Tomáš: To jsou ta největší, jako křesťanství nebo buddhismus?

Klára: Přesně. A ta se dál dělí. Buď na teistická, což je víra v aktivní bytost, která nás přesahuje – sem patří judaismus, křesťanství a islám. Nebo na takzvané karmanové systémy.

Tomáš: Karma... to znám. Co uděláš, to se ti vrátí?

Klára: Zjednodušeně řečeno, ano. Karma je dílo, které člověk vykoná za život, a podle toho bude mít lepší nebo horší příští život. Jde o víru v koloběh duší. Typickým příkladem je hinduismus a buddhismus.

Tomáš: Ještě se často pletou pojmy církev a náboženství. Jaký je v tom rozdíl?

Klára: To je klíčové rozlišit. Náboženství je ta víra a přesvědčení. Církev je instituce, ta organizace, která má nějakou strukturu a náboženství je náplní jejího učení.

Tomáš: Takže víra je myšlenka, církev je organizace. A co je potom sekta?

Klára: Sekta je obvykle uzavřená společnost s autoritářským vedením. Často blokuje informace, utajuje svou nauku a vyžaduje absolutní poslušnost. Je těžké z ní důstojně odejít.

Tomáš: To zní dost nebezpečně.

Klára: Může být. Často izolují členy od rodiny, vytváří v nich strach a pocit výlučnosti. To už jsou varovné signály takzvaných nových náboženských hnutí.

Tomáš: Vraťme se ke světovým náboženstvím. Mluvil jsi o judaismu, křesťanství, islámu, hinduismu, buddhismu... Dají se nějak rozdělit?

Klára: Dají, a to podle tradic, ze kterých vycházejí. Máme západní tradici, která čerpá ze semitské rodiny. Je založená na prorocích a vyznávání jediného boha. Sem patří právě judaismus, křesťanství a islám.

Tomáš: A ta druhá je tedy východní?

Klára: Ano, východní tradice vychází z Indie. Pro ni je typická snaha vysvobodit se z koloběhu životů, tedy z té reinkarnace. Patří sem hinduismus a buddhismus.

Tomáš: Pojďme si jedno z nich přiblížit. Třeba to nejrozšířenější.

Klára: Dobře, tak křesťanství. Dnes má asi dvě a půl miliardy věřících. Je to monoteistické náboženství, které vzniklo na území dnešního Izraele, tehdy ovládaném Římany.

Tomáš: Původně to byla vlastně taková odnož judaismu, že?

Klára: Přesně tak. Křesťanem se člověk stává křtem, což je symbolické očištění od hříchu. Křesťané věří v posmrtný život a očekávají druhý příchod Ježíše Krista, po kterém bude následovat poslední soud.

Tomáš: A co takový konfucianismus nebo taoismus? To jsou taky náboženství?

Klára: To jsou spíš nábožensko-filosofické směry z Číny. Konfucianismus, založený Konfuciem, zdůrazňuje správné chování, disciplínu a vzdělání pro dosažení dokonalosti.

Tomáš: A taoismus?

Klára: Taoismus založil filosof Lao-c'. Ten vidí svět jako rovnováhu dvou protikladných sil – jin a jang. Ženský a mužský princip, chlad a teplo... ty se vzájemně doplňují.

Tomáš: Takže nejde o uctívání boha, ale o harmonii?

Klára: Přesně. Taoismus zdůrazňuje umírněnost a život v harmonii s přirozeným během věcí. Člověk tuto harmonii nemá ničit. Je to cesta k vnitřnímu klidu.

Tomáš: Fascinující, jak rozdílné cesty si lidstvo našlo k hledání smyslu. A když už mluvíme o velkých systémech, které formují společnost... co takhle ideologie? Jaký je v tom rozdíl?

Klára: Výborná otázka! Náboženství a ideologie mají mnoho společného, ale i klíčové rozdíly. A právě na ty se podíváme hned po krátké pauze.

Tomáš: A jsme zpátky ve Studyfi Podcastu. Kláro, před pauzou jsi zmínila rozdíl mezi náboženstvím a ideologií. Ale než se k tomu dostaneme, pojďme si projít ty největší světové hráče. Kde bychom měli začít?

Klára: Myslím, že je nejlepší začít od kořenů. Tedy u nejstaršího monoteistického náboženství – judaismu.

Tomáš: Judaismus. Takže praotec Abrahám, Mojžíš a Tóra, je to tak?

Klára: Přesně tak. Jeho kořeny sahají až dva tisíce let před naším letopočtem. Uctívají jediného boha, hebrejsky zapsaného jako JHVH. Centrem jejich náboženského života jsou synagogy, kde bohoslužby vede rabín.

Tomáš: A jejich posvátnou knihou je Tóra, což je v podstatě prvních pět knih Mojžíšových, které známe i z křesťanské Bible.

Klára: Ano, křesťané to nazývají Starý zákon. Pro židy je Tóra ručně psaný svitek, ten nejposvátnější text. Bohužel, jejich odlišnost byla v historii často záminkou k útokům. Ta nenávist se nazývá antisemitismus a vyvrcholila holocaustem ve 20. století.

Tomáš: To je temná kapitola dějin... A co nějaké jejich hlavní svátky? Něco kromě soboty jako dne odpočinku?

Klára: Určitě. Mají například Chanuku, svátek světel, nebo Jom kipur, což je Den smíření, jejich nejposvátnější den v roce.

Tomáš: Dobře. Od judaismu se tedy odvíjí křesťanství. Jaký je ten hlavní rozdíl?

Klára: Klíčová postava je Ježíš z Nazareta. Jeho následovníci ho považovali za mesiáše, spasitele a Božího Syna. Věří v trojjediného boha – Otce, Syna a Ducha svatého.

Tomáš: A ke Starému zákonu přidali Nový zákon. Tedy evangelia o Ježíšově životě.

Klára: Přesně. Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Zajímavé je, že křesťanství nebylo vždy jednotné. V roce 1054 došlo k takzvanému Velkému schizmatu.

Tomáš: Schizma? To zní jako nějaké lékařské drama.

Klára: Skoro. Církev se rozdělila na dva hlavní proudy. Na západní římskokatolickou církev s centrem v Římě, kde se používala latina... a na východní pravoslavnou, která nesouhlasila s papežstvím a používala řečtinu a později staroslověnštinu.

Tomáš: Takže latina versus řečtina a papež jako šéf. Chápu. A hlavní svátky jsou asi jasné – Vánoce a Velikonoce.

Klára: Ano, narození a zmrtvýchvstání Krista. To jsou naprosté základy.

Tomáš: Takže máme judaismus, z něj vycházející křesťanství... a pak je tu islám. To je ten třetí do party, že?

Klára: Dalo by se to tak říct. Je to nejmladší z těchto tří velkých monoteistických náboženství. Vznikl v 7. století na Arabském poloostrově a založil ho prorok Muhammad.

Tomáš: Tomu se prý zjevil anděl Gabriel. To je docela silný zážitek.

Klára: To rozhodně. Základem islámu je víra v jedinost boha, Alláha, a posvátnost Koránu, který je považován za přímé boží slovo. Jejich modlitebny se nazývají mešity.

Tomáš: Slyšel jsem o pěti pilířích islámu. Co to přesně je?

Klára: To je pět základních povinností každého muslima. Zaprvé, vyznání víry. Zadruhé, modlitba pětkrát denně. Zatřetí, almužna pro chudé. Začtvrté, půst v měsíci ramadánu.

Tomáš: Ramadán, to znám. To je ten měsíc, kdy se nesmí jíst ani pít od úsvitu do soumraku. To musí být... náročné.

Klára: Je to zkouška oddanosti a sebekázně. A pátým pilířem je pouť do Mekky, kterou by měl každý muslim vykonat alespoň jednou za život, pokud mu to zdraví a finance dovolí.

Tomáš: A stejně jako křesťanství, i islám se rozdělil, že? Sunnité a Šíité?

Klára: Ano, hned po Muhammadově smrti. Hádali se o to, kdo má být jeho nástupcem. Sunnité chtěli voleného vůdce, zatímco Šíité věřili, že vedení patří Muhammadově rodině. A tento spor trvá v podstatě dodnes.

Tomáš: Tak a teď se přesuňme na východ. Hinduismus. To je ten s tisíci bohy, reinkarnací a karmou?

Klára: Zjednodušeně řečeno, ano. Je to spíš soubor různých filosofických a náboženských proudů z Indie. Kořeny má neuvěřitelně staré, až dva tisíce let před naším letopočtem. Nemá žádného jediného zakladatele.

Tomáš: Takže žádný Abrahám nebo Muhammad.

Klára: Přesně. Mají hlavní bohy jako je Bráhma – stvořitel, Višnu – udržovatel a Šiva – ničitel. Ale všichni jsou vlastně jen projevem jedné vesmírné energie, prapodstaty vesmíru, které říkají bráhman.

Tomáš: A karma? To je ten princip „co zaseješ, to sklidíš“?

Klára: V podstatě ano. Podle tvých činů v minulém životě se narodíš do dalšího života, třeba do vyšší nebo nižší kasty. To je ten slavný kastovní systém – od kněží brahmánů až po nejnižší šúdry.

Tomáš: A buddhismus z toho nějak vychází?

Klára: Ano, buddhismus vznikl v Indii jako reakce na některé aspekty hinduismu. Cílem je dosáhnout nirvány – stavu dokonalé blaženosti a osvobození z koloběhu znovuzrození. Jeho pravidla jsou vlastně docela univerzální.

Tomáš: Jako třeba?

Klára: No, poslouchej: nezabíjet, nekrást, nelhat, nepomlouvat, nemluvit vulgárně, nezávidět... To jsou principy, které by se hodily do každé společnosti, nemyslíš?

Tomáš: To rozhodně. To zní spíš jako manuál pro slušného člověka než jako složité náboženství.

Klára: A to je na tom to krásné. Ať už je to Tóra, Bible, Korán nebo Védy, všechna tato náboženství se snaží dát lidem nějaký řád, smysl a odpovědi na ty nejtěžší otázky.

Tomáš: Takže abychom to shrnuli. Prošli jsme si judaismus a jeho tradice, křesťanství a jeho rozdělení, islám s jeho pěti pilíři a nakonec i východní cesty hinduismu a buddhismu s jejich koncepty karmy a nirvány.

Klára: Přesně. A i když se cesty liší, cíl je často podobný – hledání harmonie a smysluplného života. Pochopit tyhle základy je klíč k pochopení nejen historie, ale i současného světa.

Tomáš: Naprosto souhlasím. Kláro, moc ti děkuju za skvělý přehled. Bylo to fascinující.

Klára: Já děkuji za pozvání, Tomáši.

Tomáš: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste si z dnešního dílu odnesli spoustu užitečných informací. Slyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky!

Klára: Na slyšenou.