Podcast na Kriminalistické identifikační metody

Kapitoly

Stopa v blátě

Co je trasologie?

Druhy stop a jejich význam

Zajišťování stop v praxi

Odlévání stop

Co prozradí bota?

Stopy pneumatik a mikrosvěta

Jak vznikají mikrostopy?

Neviditelné důkazy

Sběr stop v praxi

Případ střelby

Závěrečné shrnutí

Přepis

Filip: Představte si to. Temná, deštivá noc. V úzké uličce leží jen jedna jediná stopa… otisk boty v rozměklé hlíně. Žádná zbraň, žádní svědci. Jen tenhle otisk. Co teď?

Natálie: A přesně tenhle zdánlivě bezvýznamný otisk může být klíčem k vyřešení celého případu. Vítejte ve fascinujícím světě trasologie.

Filip: Posloucháte Studyfi Podcast.

Natálie: Takže, co to vlastně ta trasologie je? Jednoduše řečeno, je to věda o stopách. Ale ne jen tak ledajakých. Zkoumá otisky nohou, obuvi, pneumatik…

Filip: Takže i otisk mého kola, když jsem včera v panice šlapal přes blátivý park, abych stihl přednášku?

Natálie: Přesně tak! I to je trasologická stopa. Ale patří sem i stopy rukavic, částí těla, nebo dokonce zubů.

Filip: Zubů? To zní trochu… děsivě. Jak se taková stopa zajistí?

Natálie: U mrtvol se někdy musí provést takzvaná excize, tedy odříznutí části kůže s otiskem. Není to hezká práce, ale pro identifikaci je klíčová.

Filip: Dobře, takže máme různé druhy stop. Jsou mezi nimi nějaké rozdíly? Myslím v tom, jak vypadají.

Natálie: Určitě. Dělíme je na stopy plošné a plastické. Plastické jsou ty, které jsi zmínil na začátku — otisk v blátě, sněhu nebo písku. Jsou trojrozměrné.

Filip: A ty plošné?

Natálie: To jsou dvourozměrné stopy. Třeba prašný otisk boty na linoleu nebo barevná stopa od podrážky, co šlápla do něčeho… no, barevného.

Filip: Chápu. Takže když někdo vejde s botami od bláta na čistou dlažbu, zanechá plošnou stopu.

Natálie: Přesně tak. A tady je důležité jednat rychle. Trasologické stopy jsou velmi pomíjivé. Déšť je smyje, vítr odvane, lidé je zašlapou. Proto je klíčové místo činu okamžitě uzavřít.

Filip: Jak se tedy taková stopa zajistí, aby se nezničila? Předpokládám, že to není jen o tom ji vyfotit mobilem.

Natálie: To rozhodně ne, i když fotografie je základ. Ale musí se fotit kolmo, se speciálním měřítkem přiloženým v rovině stopy. Často se používá i šikmé světlo, aby vynikly detaily.

Filip: A co když je stopa třeba na kusu papíru?

Natálie: Pak se zajistí takzvaně „in natura“. To znamená, že vezmeme celý ten papír. Pokud je to ale třeba ten prašný otisk na podlaze, použijeme speciální daktyloskopickou fólii.

Filip: Jako na otisky prstů?

Natálie: Podobně, jen je větší. Přitiskne se na stopu a prach se na ni nalepí. Musíš ale vybrat správnou barvu fólie, aby byl otisk co nejlépe vidět. Na světlý prach černou, a naopak. Je to taková malá kriminalistická alchymie.

Filip: Malá kriminalistická alchymie, to se mi líbí. Takže nestačí jen stopu vyfotit. Co když je ale ta stopa fakt hluboká, třeba v bahně? Tam asi fólie stačit nebude.

Natálie: Přesně tak. V takovém případě přichází na řadu odlití. Je to, jako bys dělal fosilii toho zločinu. Používáme buď speciální alabastrovou sádru, nebo silikonovou hmotu, která zachytí i ty nejjemnější detaily.

Filip: To zní docela složitě.

Natálie: Má to svá pravidla. Nejdřív samozřejmě fotodokumentace, to je základ. Pak pinzetou opatrně odstraníme hrubé nečistoty, třeba kamínky nebo lístky. A pokud je stopa v prachu, musíme ji nejdřív zpevnit fixativem.

Filip: A co třeba ve sněhu? To se musí hned rozpustit, ne?

Natálie: I na to máme trik. Použijeme speciální „snow-wax“, který stopu zpevní. A když je ve stopě voda, tu nejdřív odsajeme a pak přes sítko jemně zaprášíme sádrou, aby se vsákla.

Filip: Dobře, takže teď máme dokonalý 3D model boty. Co všechno z něj dokážete vyčíst, kromě velikosti nohy?

Natálie: Mnohem víc! V první fázi se snažíme určit, jestli šlo o pánskou, dámskou nebo dětskou obuv. To poznáme podle tvaru podešve nebo šířky podpatku.

Filip: Takže poznáte, jestli měl lupič lodičky?

Natálie: Teoreticky ano. Pak přichází na řadu samotný vzorek. Tvar, rozměry, dezén... Máme na to obrovský katalog jménem Trasis, takový slovník bot. Podle něj dokážeme určit typ podešve a často i konkrétní model boty.

Filip: To je neuvěřitelné. Ale co když má tu stejnou botu tisíc lidí?

Natálie: Tady přichází ke slovu individuální identifikace. Hledáme změny vzniklé opotřebením, opravami, nebo třeba kamínek zaseknutý v dezénu. To jsou jedinečné znaky, takový otisk prstu boty.

Filip: A co stopy pneumatik? Funguje to na stejném principu?

Natálie: Velmi podobně. Zkoumáme dezén, ale taky rozchod a rozvor kol. Tahle kombinace nám může prozradit typ, a někdy i konkrétní model vozidla.

Filip: Dobře, to jsou všechno věci, které jsou víceméně vidět. Ale co ty stopy, které vidět nejsou? Ty úplně miniaturní?

Natálie: A teď se dostáváme k mé oblíbené části – mikroskopům. To jsou částečky tak malé, že jsou často pouhým okem neviditelné. A pro pachatele je to noční můra.

Filip: Proč zrovna noční můra?

Natálie: Protože je prakticky nemožné je po sobě všechny uklidit. A co je hlavní, nemůžeš je nezanechat. Jsou neuvěřitelně odolné a my je umíme najít.

Filip: Jak se tam tedy dostanou? Odkud se berou?

Natálie: Jsou dva hlavní způsoby. První je kontaktní přenos. Když rozbiješ okno, mikroskopické částečky skla se ti přenesou na oblečení. Když se s někým pereš, dochází k oboustrannému přenosu vláken z oblečení.

Filip: Jasně, Locardův princip výměny.

Natálie: Přesně ten! A druhý způsob je, řekněme, pasivní. Prostě tím, že existujeme. Z našeho těla a oblečení neustále odpadávají částečky kůže, vlasy, prach...

Filip: Takže jsme všichni tak trochu jako ten postavička z komiksu, co kolem sebe má neustále obláček špíny.

Natálie: To je skvělá analogie! A my tenhle obláček důkazů milujeme. Nejčastěji zkoumáme textilní vlákna, úlomky barev nebo různé biologické materiály.

Filip: A předpokládám, že právě ty biologické materiály toho prozradí nejvíc... což zní jako perfektní téma na další část.

Natálie: Přesně tak, Filipe. A ty biologické stopy jsou jen špička ledovce. V praxi nejčastěji sbíráme textilní vlákna, úlomky barev, zeminu, ale i různé stavební materiály.

Filip: Takže v podstatě cokoliv, co může na pachateli ulpět, nebo co on může zanechat na místě činu?

Natálie: Přesně. A teď to zajímavé — jak to sbíráme. Buď „in natura“, tedy pinzetou, hezky stopu po stopě...

Filip: ...což zní jako práce pro někoho s hodně pevnýma rukama.

Natálie: To ano. Nebo použijeme speciální daktyloskopickou fólii. Je to jako super lepivá páska na mikroskopické důkazy.

Filip: A co třeba z oblečení? To se dá taky takhle „olepit“?

Natálie: Z oblečení to děláme jen v laboratoři se speciálním vysavačem, třeba typem ELAVAK. Je to takový detektivní lux.

Filip: Chápu. A co třeba stopy po střelbě? O tom se hodně mluví.

Natálie: Ano, povystřelové zplodiny. Jsou to vlastně mikroskopické částečky prachu z náboje. Ty sbíráme z rukou na takové uhlíkové terčíky nebo z vlasů speciálním hřebenem.

Filip: Neuvěřitelné, co všechno se dá zjistit. Takže abychom to shrnuli — forenzní věda je vlastně umění číst tyhle neviditelné příběhy, které za sebou zanecháváme.

Natálie: Krásně řečeno. Každý kontakt zanechává stopu. Děkuji, že jsem tu dnes mohla být.

Filip: My děkujeme tobě, Natálie, za skvělé vhledy. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech. Uslyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu.