Podcast na Konstantin Biebl - S lodí, jež dováží čaj a kávu

Kapitoly

Káva, čaj a poezie

Co je to poetismus?

Touha po dálkách i po domově

Postavy a kompozice cesty

Dynamický časoprostor

Jazyk a lyrický vypravěč

Tři části jedné cesty

Shrnutí a závěr

Přepis

Petr: Hele, Báro, když si ráno vařím kafe nebo čaj, přemýšlím, jakou neuvěřitelnou cestu musely ty lístky nebo zrnka urazit. Přes půlku světa, na lodi...

Barbora: Přesně o tom to je! A právě na tuhle představu vsadil i básník Konstantin Biebl. Nejenže si to představil, on na takové lodi skutečně plul a napsal o tom jednu z nejzásadnějších českých sbírek. Posloucháte Studyfi Podcast.

Petr: Takže sbírka „S lodí, jež dováží čaj a kávu“ z roku 1927. To zní... exoticky. Kdo byl vlastně Konstantin Biebl?

Barbora: Byl to jeden z klíčových básníků naší meziválečné avantgardy, parťák Vítězslava Nezvala a Jaroslava Seiferta. Jeho život i psaní hrozně ovlivnila první světová válka, zanechala v něm hluboké jizvy. A právě proto hledal únik.

Petr: A našel ho v cestování?

Barbora: Přesně tak. Vydal se na Cejlon, Sumatru, Jávu… A tyhle cesty se staly tou hlavní inspirací. Sbírka je oslavou krásy, dálek, ale pozor – není to jenom veselý cestopis. Je v tom i spousta melancholie a přemýšlení o životě.

Petr: Dobře, takže je to lyrická poezie. Ale spadá to pod nějaký konkrétní směr? Zmínila jsi avantgardu...

Barbora: Ano, je to vrcholné dílo poetismu. To byl ryze český směr ve 20. letech. Jeho mozkem byl teoretik Karel Teige a cíl byl jasný: oprostit poezii od politiky a udělat z ní „umění žít“.

Petr: Umění žít? To zní skoro jako nějaký slogan z Instagramu.

Barbora: Vlastně jo, ale v dobrém slova smyslu! Poetistům šlo o hravost, fantazii, o radost ze života. Chtěli, aby poezie lahodila smyslům, byla plná obrazů, zvuků, rytmu. A přesně to Biebova sbírka dělá. Unáší tě do světa snů.

Petr: Takže žádná složitá pravidla a svázané rýmy?

Barbora: Vůbec ne. Biebl používá volný verš, což mu umožňuje nechat myšlenky a obrazy volně plynout. Často jsou básně uspořádané do cyklů, kde na sebe navazují a tvoří jeden velký, ucelený příběh z cest.

Petr: Jaké je tedy hlavní téma? Jenom to okouzlení exotikou?

Barbora: To je ten první plán. Básník se snaží zachytit vůně, barvy a zvuky tropů. Cestování pro něj není jen přesun z bodu A do bodu B, je to i cesta do vlastního nitra a hlavně únik z té tíživé poválečné Evropy.

Petr: Chápu. Takže svoboda, volnost… to všechno tam je.

Barbora: Přesně. Ale pod tímhle radostným povrchem je i druhá, temnější vrstva. Biebl přemýšlí o tom, jak je život pomíjivý, o samotě, a pořád se mu vracejí hrůzy z války. Ta exotika je pro něj útočištěm, ale zároveň i zrcadlem jeho vnitřních pocitů.

Petr: Takže to není jen „hurá, jsem v tropech“. Je tam i stesk?

Barbora: Obrovský! A to je právě to geniální. Jedním z klíčových motivů je návrat domů a vzpomínky na dětství. To je protipól těch dálek. Autor chtěl ukázat, že i v těžké době se dá najít krása, ale že člověk nikdy nemůže zapomenout, odkud přišel.

Petr: Když je to lyrická sbírka, jsou tam vůbec nějaké postavy?

Barbora: Hlavní „postavou“ je takzvaný lyrický subjekt, což je v podstatě sám básník. Prožíváme to všechno jeho očima. Ale pak se tam objevují i takové archetypální obrazy. Třeba „Javanky“, tajemné a krásné ženy, které symbolizují tu exotickou krásu a melancholii.

Petr: A další?

Barbora: Určitě moře a loď, které symbolizují svobodu a dobrodružství. A pak taky dítě – básník sám jako malý kluk ve vzpomínkách. To představuje nevinnost a pouto k domovu.

Petr: To dává smysl. A jak je to celé poskládané? Jaká je kompozice?

Barbora: Je to naprosto logická cesta. Sbírka má tři části. První, „Začarovaná studánka“, jsou vzpomínky na dětství v Čechách. To jsou ty kořeny.

Petr: A druhá je ta loď s čajem a kávou, předpokládám.

Barbora: Správně! Druhá část, „S lodí, jež dováží čaj a kávu“, je jádrem sbírky. To je ta fascinace tropy, Indickým oceánem, barvami a zvuky.

Petr: A co ta třetí?

Barbora: Třetí se jmenuje „Protinožci“. Tady se exotika mísí se silnou nostalgií. Básník je pod rovníkovým sluncem, ale stýská se mu po domově, po rozkvetlých třešních. Tím se ten kruh uzavírá. Je to vlastně cesta od domova do světa a myšlenkami zase zpátky.

Petr: Takže i když objevíš celý svět, nakonec se ti stejně zasteskne po tom, co znáš. To je hodně univerzální pocit.

Petr: Páni, to je opravdu fascinující, jak poetismus pracoval s obrazností. A to nás přivádí k našemu poslednímu dnešnímu tématu – děj a časoprostor u Biebla.

Barbora: Přesně tak, Petře. A zrovna u něj je časoprostor neskutečně dynamický a mnohovrstevnatý. Není to vůbec statická záležitost.

Petr: Dynamický? Jak to myslíš? Že se neustále mění?

Barbora: Ano. Na začátku sbírky jsme v konkrétním čase a prostoru – v idylickém dětství v jeho rodném Slavětíně. Je to bezpečné, idealizované místo plné hezkých vzpomínek.

Petr: Takže takový pohled do zpětného zrcátka, do minulosti.

Barbora: Přesně. Ale pak střih! Přesouváme se do přítomnosti a na autorovy cesty. Najednou jsme v tropech – Cejlon, Jáva... Čas se stává prožitkovým, plným intenzivních vjemů.

Petr: Zní to jako dobrodružství. Úplný opak klidného dětství.

Barbora: To rozhodně. A tady přichází ten zvrat… V poslední části je sice pořád v exotice, ale jeho mysl se vrací domů. Vzniká tak úžasný kontrast mezi tím, kde je fyzicky, a tím, kde je v myšlenkách.

Petr: Takže leží na pláži pod palmou, ale myslí na sníh v Čechách?

Barbora: Něco v tom smyslu. Čas se tak stává cyklickým. Vrací se ke kořenům, i když je tisíce kilometrů daleko. Je to celé podřízeno jeho vnitřnímu prožívání.

Petr: Dobře, a jak tohle všechno dokáže popsat slovy? Jaký je jazyk té sbírky?

Barbora: Je nesmírně bohatý a obrazný, typicky poetistický. Biebl mistrně používá zvukomalbu, takže básně znějí skoro jako hudba. A hlavně – neotřelé metafory, personifikace a asociace.

Petr: Takže spojuje věci, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí?

Barbora: Přesně tak. Vytváří takovou snovou, fantaskní atmosféru. Třeba spojí barvu se zvukem, což je synestezie. A vypravěčem je samozřejmě lyrický subjekt, tedy sám autor. Všechno vnímáme jeho očima.

Petr: Takže nás vlastně bere s sebou na tu cestu… i do své hlavy.

Barbora: Ano, je to velmi osobní a intimní. Neoslovuje tě přímo, ale vtáhne tě dovnitř skrze emoce a evokativní obrazy.

Petr: Pojďme si to tedy shrnout. Jaký je vlastně 'děj' celé sbírky, když to není klasický příběh se zápletkou?

Barbora: Skvělá otázka. Je to spíš sled lyrických obrazů ve třech částech. První, „Začarovaná studánka“, to jsou ty vzpomínky na dětství a domov ve Slavětíně. Klid a bezpečí.

Petr: Kořeny.

Barbora: Přesně. Druhá část, „S lodí, jež dováží čaj a kávu“, je ten zlom. Cesta do exotiky, plná vůní koření, barev, zvuků moře. Tady jsou ty slavné Javanky prodávající ananasy.

Petr: Oslava dobrodružství a svobody!

Barbora: Ano. A závěrečná část, „Protinožci“, pokračuje v exotice, ale přidává melancholii a stesk. Stýská se mu po domově, po kvetoucích třešních. Je pod rovníkovým sluncem, ale touží po českém jaru.

Petr: Takže se ten kruh uzavírá. Od domova k dálavám a zase zpátky k domovu... aspoň v mysli.

Barbora: Přesně tak. Klíčový poznatek je, že ta cesta je fyzická i duchovní. Básník poznává svět, ale hlavně sám sebe. A uvědomuje si, že i přes krásu dálek je jeho duše spjatá s místem, odkud pochází.

Petr: To je skvělé shrnutí. Takže abychom to celé uzavřeli – dnes jsme se podívali na poetismus jako umělecký směr, probrali jsme život a dílo Konstantina Biebla a nakonec jsme si rozebrali jeho klíčovou sbírku. Barboro, moc ti děkuju, že jsi nám to tak skvěle přiblížila.

Barbora: Já děkuju za pozvání, Petře. Bylo to fajn.

Petr: Také doufám, že to bylo fajn i pro vás, naši posluchači. Děkujeme, že jste byli s námi. Tohle byl Studyfi Podcast a my se na vás těšíme zase příště. Mějte se hezky!