Podcast na Karel Šiktanc - Hejnovské Noci

Kapitoly

Dětský pohled na hrůzu

Povídka ve verších

Jiří Kolář a deníková poezie

Verš a kompozice

Básník poznamenaný historií

Osud a pozdní uznání

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Klára: Představte si, že je vám deset let. A z vedlejší vesnice, kde bydlí vaši kamarádi, najednou vidíte obrovskou ohnivou záři a slyšíte střelbu...

Adam: Přesně takhle nějak to zažil Karel Šiktanc. Vítejte u Studyfi Podcastu, kde literaturu rozebíráme lidsky. A dnes se podíváme na jeho sbírku Heinovské noci.

Klára: To je neuvěřitelně silný začátek. Takže hlavním motivem je autorova osobní, dětská vzpomínka na vypálení Lidic desátého června 1942?

Adam: Přesně tak. On bydlel hned vedle. Chtěl nejen uctít oběti, ale taky ukázat, co taková hrůza udělá s lidskou psychikou, když jste ještě dítě.

Klára: Formou je to lyricko-epická báseň. Ale připomíná mi to spíš povídku, jen je psaná ve verších. Je to tak?

Adam: Naprosto. Je to žánr básnická povídka, někdy přirovnávaný k byronské povídce. Důležitější je ten silný obsah než nějaká složitá forma.

Klára: Takže žádné složité metafory, spíš přímé svědectví? Skoro jako by autor byl reportér... ale s duší básníka.

Adam: To je skvělé přirovnání! Lyrickým subjektem je on sám, jako svědek té noci. A právě tohle propojení reality a poezie dělá to dílo tak unikátní.

Klára: Dobře, to dává smysl. A od jedné tragické noci se teď přesuneme k celým rokům stráveným v nelidských podmínkách...

Adam: Přesně tak, Kláro. A právě tenhle motiv "roků v nelidských podmínkách" geniálně zpracoval Jiří Kolář ve své sbírce *Roky v dnech*.

Klára: To zní jako... no, ne zrovna odpočinková četba na dovolenou.

Adam: To rozhodně ne. Je to vlastně taková deníková poezie. Velmi subjektivní text plný osobních vzpomínek na život v koncentračním táboře.

Klára: Páni. A jak se taková hrůza dá vůbec vyjádřit ve verších?

Adam: Kolář používá nepravidelný verš, konkrétně jamb. A co je fascinující, je jeho práce s milostným refrénem, kterému postupně ubývají verše... až úplně zmizí.

Klára: Jako by mizela naděje nebo láska?

Adam: Přesně. A motivy se neustále vracejí, což vytváří kruhovou kompozici. Je to pocit cyklického utrpení, ze kterého není úniku.

Klára: Uf, to je silné. A co se týče jazyka, je to syrové, nebo spíš... umělecké?

Adam: Přestože jde o sociální lyriku, jazyk je spisovný. Kolář tomu dává vážnost a formu, celé to dokonce uvozuje básní od Heinricha Heina.

Klára: Takže osobní prožitek, ale povýšený na umění. To dává smysl. Od této formální poezie se teď přesuneme k něčemu úplně jinému... k experimentu.

Adam: Přesně tak. A náš poslední autor dnes v sobě spojuje obojí. Osobní prožitek i formální zdatnost.

Klára: Povídej, kdo to je?

Adam: Jde o českého básníka, textaře a novináře, který se narodil v Hřebči u Kladna. A to je klíčové. V podstatě to definovalo celý jeho život.

Klára: A proč zrovna Hřebeč? Měli tam speciální básnickou vodu?

Adam: To zrovna ne. Ale Hřebeč je sousední vesnice Lidic. Zážitek z jejich vyhlazení, kde měl mnoho kamarádů, se hluboce podepsal na celé jeho tvorbě.

Klára: Uf, to muselo být... nepředstavitelné. To se pak těžko píšou veselé verše.

Adam: Přesně. Psal silnou, angažovanou poezii. Působil v časopise Květen, patřil ke generaci Josefa Kainara nebo Oldřicha Mikuláška.

Klára: Takže žádný solitér. A jeho osud během normalizace? Asi ne moc veselý.

Adam: To si piš, že ne. Upadl v nemilost, musel pryč ze zaměstnání a publikoval v samizdatu.

Klára: Klasický příběh té doby. Ale po revoluci se mu dostalo uznání, ne?

Adam: Ano, a to velkého! Získal Cenu Jaroslava Seiferta i Státní cenu za literaturu. Napsal třeba sbírky jako Adam a Eva nebo Český orloj.

Klára: Skvělé. Takže abychom to shrnuli: dnes jsme probrali Jiřího Koláře a jeho deníkovou poezii a teď jsme to zakončili básníkem silně ovlivněným tragickou historií.

Adam: Přesně tak. Básníky, kteří dokázali, že poezie není jen o rýmech, ale hlavně o životě.

Klára: Díky moc, Adame, za všechny postřehy. A díky i vám, naši posluchači, že jste byli s námi u Studyfi Podcastu.

Adam: Mějte se krásně a brzy zase na slyšenou!