Podcast na Karel Havlíček Borovský - Král Lávra

Kapitoly

Královo velké tajemství

Formální rozbor díla

Satira jako zbraň

Rebel od mládí

Novinář a vyhnanec

Realismus a jeho podoby

Naturalismus a světoví autoři

Pohádka na závěr

Přijetí a ponaučení

Závěrečné shrnutí

Přepis

Eliška: Věřili byste, že největší tajemství jednoho krále může prozradit obyčejný kontrabas?

Jakub: Zní to jako vtip, ale přesně o tom je Král Lávra od Karla Havlíčka Borovského.

Eliška: Vítejte u Studyfi Podcastu. Takže, Jakube, o co přesně jde? Král, holič a hudební nástroj?

Jakub: Přesně tak. Máme tu irského krále Lávru, který je jinak dobrý panovník, ale má jednu chybu... stydí se za své oslí uši.

Eliška: Chápu. Kdo by se nestyděl. A co s tím dělá?

Jakub: Každého, kdo ho ostříhá, nechá popravit. Až na jednoho holiče, Kukulína.

Eliška: A proč zrovna on přežije?

Jakub: Jeho matka, vdova, krále uprosí. Kukulín ale musí slíbit naprostou mlčenlivost.

Eliška: Jenže tajemství ho určitě pálí na jazyku, že?

Jakub: Přesně. Tak ho pošeptá alespoň do dutiny staré vrby. A tady přichází na scénu ten kontrabas!

Eliška: Dobře, to je zápletka. Ale co literární stránka? Žánr, forma?

Jakub: Jedná se o epickou satirickou báseň. Děj je chronologický a vypravěč je v er-formě, tedy není součástí příběhu.

Eliška: A co jazykové prostředky? Havlíček je jimi proslulý.

Jakub: Určitě. Najdeme tu hlavně alegorii, tedy jinotaj, a personifikaci. Ta vrba, respektive kolíček z jejího dřeva v kontrabasu, vlastně mluví a prozradí to tajemství.

Eliška: Takže ta vrba je taková starověká sociální síť.

Jakub: V podstatě ano! Celé je to navíc psané velmi jednoduchým a melodickým veršem, takže se to dobře čte i pamatuje.

Eliška: Zmínil jsi satiru. Co to přesně znamená v tomto kontextu?

Jakub: Satira využívá humor ke kritice. Havlíček se tu nevysmívá jen králi s oslíma ušima, ale kritizuje hloupost a zlobu jakéhokoliv panovníka.

Eliška: Takže je to vlastně politická kritika schovaná v pohádce?

Jakub: Přesně tak. Je to typické pro jeho tvorbu, kterou známe i z Tyrolských elegií nebo Epigramů. Ironie a humor byly jeho hlavní zbraně.

Eliška: To dává smysl. Když byl tak ostrý ve svých básních, jaký byl jeho skutečný život? Stál si za svými názory i v reálu?

Jakub: Naprosto. Havlíčkův život je příběh neustálého boje. Narodil se v Borové, tatínek z něj chtěl mít advokáta, maminka kněze.

Eliška: Klasika. Takže šel do semináře?

Jakub: Přesně. Věřil, že jako kněz nejlépe ovlivní lidi. Jenže pro své názory ho brzy vyloučili. A hned začal psát své slavné epigramy proti církvi.

Eliška: Takže rebel od začátku. A co ta cesta do Ruska?

Jakub: Ta ho zásadně ovlivnila. Z Moskvy byl nadšený, ale z ruského venkova a samoděržaví naprosto zděšený. To ho vyléčilo z naivních představ o Slovanech.

Eliška: To musela být studená sprcha. A po návratu se stal novinářem na plný úvazek?

Jakub: Ano. A byl nekompromisní. Proslulá je jeho kritika Tylova *Posledního Čecha* a jeho vlastní noviny, *Národní noviny*, byly tak ostré, že je zakázali.

Eliška: A to vedlo až k tomu vyhnanství v Brixenu?

Jakub: Přesně tak. Tam strávil čtyři roky, které ho psychicky zlomily. Krátce po návratu zemřel na tuberkulózu, stejně jako předtím jeho žena Julie.

Eliška: Jeho pohřeb se pak stal národní manifestací... Symbolicky to ukazuje, jak důležitou postavou pro národ byl, i když ho mocní nenáviděli.

Jakub: Přesně. Božena Němcová mu na rakev položila trnovou korunu. Byl to mučedník své doby. A právě o jeho novinářské práci si teď řekneme víc.

Eliška: Jasně, k novinařině se ještě vrátíme. Ale pojďme si nejdřív zařadit celé to období. Bavíme se o druhé polovině devatenáctého století, což je hlavně realismus, že?

Jakub: Přesně tak. Rozvíjel se souběžně s romantismem. Klíčové pro realismus je zobrazení reality takové, jaká je – pravdivě a bez příkras. Autor do děje nezasahuje.

Eliška: Takže žádní výjimeční hrdinové a dramatické zvraty v ději?

Jakub: Vůbec. Cílem byla kritika chyb ve společnosti a snaha o jejich nápravu. Z toho pak vychází kritický realismus, což je vlastně taková vystupňovaná verze.

Eliška: A co ten slavný naturalismus? To je ještě drsnější?

Jakub: Dá se to tak říct. Vychází z latinského slova 'natura', příroda. Omezuje člověka na jeho biologickou podstatu – tedy na to, co zdědil a v jakém prostředí vyrůstal.

Eliška: To zní... dost pesimisticky. Zakladatelem byl Émile Zola, že?

Jakub: Ano, ve Francii. Ale patří sem i velikáni jako Balzac, Dickens v Anglii s Oliverem Twistem, nebo Dostojevskij a Tolstoj v Rusku. To jsou naprosté základy.

Eliška: Páni, to je spousta velkých jmen. Takže jsme si představili hlavní směry. Příště bychom se mohli podívat na české básnické skupiny, jako byli třeba Májovci.

Jakub: Přesně, Májovce si necháme jako skvělé téma na příště. Ale než úplně skončíme, mám tu jednu rychlou perličku... takovou pohádku na dobrou noc. Znáš Krále Lávru?

Eliška: Od Borovského? Jasně, ale jen matně. Připomeň mi to.

Jakub: Tak ve zkratce... král Lávra měl tajemství – oslí uši. A na jednom plese to zpívající basa všechno vyzradila.

Eliška: Zpívající basa? To je skvělé. A co se stalo? To musel být obrovský skandál.

Jakub: Zpočátku ano, bylo z toho velké pozdvižení. Ale pak se stalo něco nečekaného.

Eliška: Povídej, jsem napjatá.

Jakub: Lidé si uvědomili, že je to vlastně jeho jediná vada. Že je jinak dobrý král. A tak ho přijali i s těmi ušima. Od té doby je mohl nosit úplně veřejně.

Eliška: To je hezké ponaučení. Že bychom neměli soudit lidi za drobné nedokonalosti.

Jakub: Přesně tak. Kdyby dnešní vládci měli jen oslí uši, to by byla výhra, co?

Eliška: To máš naprostou pravdu!

Jakub: Tak to byla taková třešnička na dortu. Dnes jsme zvládli obrovský kus literatury – od romantismu po realismus.

Eliška: A zakončili jsme to pohádkou. Doufáme, že jste si z toho něco odnesli. Díky moc za poslech!

Jakub: Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou.