Podcast na Karel Čapek

Kapitoly

Kdo vlastně byl Karel Čapek?

Válka a strach z techniky

Demokratický proud a pragmatismus

Klíčová díla a hořký konec

Rozmanitost Čapkova díla

Člověk mnoha talentů

Závěr a odkaz

Přepis

Lukáš: Přemýšleli jste někdy nad tím, odkud se vzalo slovo robot? Používá ho celý svět, od sci-fi filmů po vysavače. A co kdybych vám řekl, že ho nevymyslel žádný americký inženýr, ale český spisovatel?

Klára: Přesně tak. A tenhle spisovatel je mnohem víc než jen tvůrce jednoho slova. Jeho myšlenky jsou dnes možná ještě aktuálnější než v době, kdy žil.

Lukáš: Vítejte u Studyfi Podcast, místa, kde vám studium půjde samo. Já jsem Lukáš.

Klára: A já Klára. Dnes se podíváme na život a dílo jednoho z našich největších literárních velikánů – Karla Čapka.

Lukáš: Tak jo, Kláro, pojďme na to. Kdo to vlastně byl ten Karel Čapek? Většina lidí si ho spojí s R.U.R. a Dášeňkou.

Klára: A to je právě jen špička ledovce. Čapek, který žil v letech 1890 až 1938, byl neuvěřitelně všestranný. Nebyl jen spisovatel, ale taky novinář, dramatik, překladatel, kritik, esejista… dokonce i fotograf a cestovatel.

Lukáš: Páni, to je docela dlouhý seznam. To stíhal jak? Neměl snad den víc než 24 hodin?

Klára: Zdá se, že byl prostě neuvěřitelně pracovitý. Navíc pocházel z inspirativní rodiny. Jeho bratr Josef byl slavný malíř a taky spisovatel, a sestra Helena psala taky.

Lukáš: Takže umění měli v krvi. A co jeho vzdělání? Slyšel jsem, že byl docela rebel.

Klára: To byl. Na gymnáziu v Hradci Králové založil protirakouský spolek, takže ho vyhodili. Musel přestoupit do Brna a nakonec maturoval v Praze. Pak šel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Lukáš: A co tam studoval? Předpokládám, že ne jenom češtinu.

Klára: Kdepak. Studoval filozofii, estetiku, dějiny umění, germanistiku, anglistiku... Byl to prostě renesanční člověk první poloviny 20. století.

Lukáš: Žil v dost divoké době, mezi dvěma světovými válkami. Jak ho to ovlivnilo?

Klára: Zásadně. Když začala první světová válka, bylo mu 24 let. Na frontu naštěstí nemusel kvůli nemoci – trpěl poruchou míšních nervů.

Lukáš: Takže měl vlastně štěstí v neštěstí.

Klára: Přesně. Ale ty hrůzy války na něj doléhaly skrze noviny. Četl strohé zprávy o statisících mrtvých. A hlavně viděl, jak se nejmodernější technika používá k masovému zabíjení.

Lukáš: To v něm muselo zanechat hlubokou stopu. Nedůvěru v pokrok?

Klára: Přesně tak. Na jednu stranu byl okouzlený civilismem – tím, co všechno lidstvo dokázalo. Ale zároveň se začal bát. Co se stane, když nebudeme schopni ovládat naše vlastní vynálezy?

Lukáš: To zní děsivě povědomě, když se podívám na svůj chytrý telefon.

Klára: No vidíš! Právě tenhle strach se stal ústředním motivem jeho nejslavnějších děl. Věděl, že pokrok, který vede k ničení, je špatný pokrok. A to ho vedlo k psaní jeho slavných utopických a antiutopických románů a dramat.

Lukáš: Ve škole se často mluví o tom, že Čapek patřil do takzvaného demokratického proudu. Co si pod tím máme představit?

Klára: Je to jednodušší, než to zní. Byla to skupina autorů, většinou novinářů z Lidových novin, kterým záleželo na principech demokracie a svobody. Byli to vzdělaní lidé, kteří se aktivně zajímali o politiku a společnost.

Lukáš: Takže takoví intelektuální strážci republiky?

Klára: Dá se to tak říct. A byli to taky pragmatisté. To je další důležitý pojem. Pragmatismus je filozofický směr, který říká, že kritériem pravdy je užitečnost a zkušenost.

Lukáš: Počkej, to zní trochu… sobecky. Pravda je to, co je pro mě užitečné?

Klára: To je častá mýlka. Čapek a ostatní to chápali jinak. Prospěšné ne pro jednotlivce, ale pro celé lidstvo. Správné je to, co pomáhá společnosti, co se osvědčilo v praxi jako dobré pro lidi.

Lukáš: Aha, tak to dává smysl. Takže žádná filozofie ve slonovinové věži, ale něco pro reálný život.

Klára: Přesně. A proto taky psal o obyčejných věcech. O zahradničení, o psech, o cestování. Chtěl být blízko čtenářům.

Lukáš: Pojďme se podívat na ta jeho nejslavnější díla. Která bychom si rozhodně měli zapamatovat?

Klára: Určitě už zmíněné R.U.R., neboli Rossum's Universal Robots, drama, které ho proslavilo po celém světě. Pak romány jako Krakatit, Továrna na Absolutno a samozřejmě geniální Válka s Mloky.

Lukáš: To jsou všechna ta díla varující před zneužitím techniky a totalitou, že?

Klára: Ano. Válka s Mloky je neuvěřitelná alegorie na vzestup fašismu. A v posledních letech před smrtí napsal hry Bílá nemoc a Matka, které jsou přímou reakcí na hrozbu války. Byl neúnavným bojovníkem proti totalitě.

Lukáš: A ten jeho konec byl dost tragický, že?

Klára: Bohužel ano. Mnichovskou dohodu v roce 1938 bral jako osobní i národní tragédii. Stal se terčem nenávistných kampaní. Byl navržen na Nobelovu cenu, ale nikdy ji nedostal. Zemřel na zápal plic na Boží hod vánoční, 25. prosince 1938.

Lukáš: Takže se nedožil německé okupace.

Klára: Nedopřáli mu to. A bylo to vlastně svým způsobem štěstí. Gestapo si pro něj mělo přijít v březnu 1939. Skončil by jako jeho bratr Josef v koncentračním táboře.

Lukáš: To je opravdu silný příběh. Takže Čapek nebyl jen autor, co vymyslel robota, ale hlavně velký humanista a symbol první republiky.

Klára: Přesně tak. Jeho odkaz je v neustálém připomínání základních lidských hodnot – úcty, lásky a víry v budoucnost.

Lukáš: Skvělé shrnutí. Takže teď už víme, proč je Karel Čapek dodnes tak důležitý. A právě u autorů, kteří se snažili bránit demokracii, ještě chvíli zůstaneme i v našem dalším tématu.

Klára: Přesně tak. Ačkoli Čapka vnímáme hlavně přes jeho politické postoje na sklonku života, jeho dílo je neuvěřitelně pestré.

Lukáš: To je pravda. Většina lidí si vybaví R.U.R. a slovo robot, ale tím to nekončí.

Klára: Vůbec ne. Můžeme si jeho tvorbu rozdělit do několika období. Na začátku psal utopická díla jako Válka s mloky nebo právě R.U.R., kde varoval před technikou a lidským nerozumem.

Lukáš: Takže takový vizionář, který viděl nebezpečí dřív než ostatní. A co přišlo potom?

Klára: Potom přišla takzvaná noetická díla, ovlivněná pragmatismem. Třeba trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, kde zkoumal, že pravda je pro každého jiná.

Lukáš: To zní dost filozoficky. Hledání pravdy... to je věčné téma. A co ta jeho varování?

Klára: K těm se vrátil naplno, když sílil fašismus. Díla jako Bílá nemoc nebo Matka jsou přímou reakcí na hrozící nebezpečí totalitních režimů.

Lukáš: Člověk by si myslel, že to je práce na celý život. Ale on stíhal i spoustu dalších věcí, že?

Klára: Rozhodně. Byl skvělý novinář a psal úžasné fejetony. Třeba Zahradníkův rok, kde vtipně popisuje povahu českého člověka přes zahradničení.

Lukáš: To znám! Četl jsem i Jak se co dělá, o filmu a divadle. A co ty jeho pohádky?

Klára: Devatero pohádek je klasika. A samozřejmě Dášeňka čili život štěněte, kterou doplnil vlastními fotografiemi. Byl to opravdu talentovaný fotograf a taky sběratel hudby.

Lukáš: Takže nejen spisovatel, ale i fotograf, novinář, dramatik... Skutečný renesanční člověk.

Klára: Přesně. A hlavně obrovský humanista. Proto ho Mnichovská dohoda a kapitulace v roce 1938 tak zlomily. Bylo to pro něj zhroucení všeho, v co věřil.

Lukáš: A krátce nato, na Vánoce 1938, zemřel... To je neuvěřitelně smutné. Přitom byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu.

Klára: Bohužel ji nikdy nezískal. Ale jeho odkaz žije dál. Je pochován na Vyšehradě, vedle dalších velikánů českého národa.

Lukáš: Děkuji ti, Kláro, za skvělé shrnutí. Dnes jsme probrali život a dílo Karla Čapka. Doufáme, že jste si to užili a odnášíte si spoustu nových informací.

Klára: I já děkuji za pozvání. Mějte se hezky.

Lukáš: Za celý Studyfi Podcast se s vámi loučí Lukáš. Slyšíme se u dalšího dílu!