Podcast na Karel Čapek - Válka s mloky

Kapitoly

Kdo byl Karel Čapek?

Pragmatismus a inspirace

Utopie a varování před roboty

Válka s mloky jako alegorie

Smutný konec a nesmrtelný odkaz

Josef Čapek, umělec ve stínu

Od pohádek k tragédii

Alegorie, která nestárne

Kdo je kdo ve světě mloků

Od levné práce k nadvládě

Konec světa ve Vltavě

Čapkův styl a odkaz

Válka s mloky dnes

Zneužití vynálezu

Bůh a roboti

Věc Makropulos

Čapkův jazykový styl

Hlasy postav a závěr

Přepis

Filip: Věděli jste, že slovo 'robot', které dnes používá celý svět, ve skutečnosti vymyslel český spisovatel? A ne, nebyl to žádný sci-fi autor z Ameriky. Byl to náš člověk. Vítejte u Studyfi Podcastu, podcastu pro všechny studenty. Jmenuji se Filip a dnes je tu se mnou expertka Natálie.

Natálie: Ahoj Filipe, ahoj všichni. Přesně tak, a tím autorem nebyl nikdo jiný než Karel Čapek. Postava, o které si dnes budeme povídat.

Filip: Super, tak pojďme na to. Kdo to vlastně byl, ten Karel Čapek? Většina z nás si ho pamatuje ze školy, ale co je to nejdůležitější?

Natálie: Tak ve zkratce... Čapek byl jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů první poloviny 20. století. Nebyl ale jen prozaik, ale i dramatik, novinář, překladatel... a dokonce i fotograf. Byl to takový renesanční člověk své doby.

Filip: A ta doba, to bylo docela divoké období, že?

Natálie: To teda bylo. Mluvíme o meziválečném období. Vzniklo Československo, pak přišla hospodářská krize a hlavně... v Německu sílil fašismus. A na tohle všechno Čapek ve svých dílech silně reagoval. Patřil k takzvanému demokratickému proudu, společně třeba s bratrem Josefem nebo Eduardem Bassem.

Filip: Dobře, takže jeho psaní ovlivňovala politika. A co ho formovalo jako člověka?

Natálie: Velký vliv na něj měla filozofie, konkrétně pragmatismus. To je směr, který vznikl v Americe a zjednodušeně říká, že pravdivé je to, co je v praxi užitečné a co se osvědčí.

Filip: Takže když si ráno nedám budík a stejně přijdu včas, je to pravda, protože se to osvědčilo?

Natálie: No, skoro! Spíš to znamená, že pravda není jen jedna, ale záleží na úhlu pohledu a zkušenosti. A to se promítá třeba do jeho noetické trilogie – románů Hordubal, Povětroň a Obyčejný život.

Filip: Chápu. Ale proslavil se hlavně těmi utopickými díly, ne? Třeba R.U.R.

Natálie: Přesně tak. V dílech jako R.U.R., Věc Makropulos nebo Krakatit varoval před nebezpečím techniky a lidskou nerozumností. Právě ve hře R.U.R., tedy Rossum's Universal Robots, se poprvé objevilo slovo 'robot'.

Filip: A to slovo prý vymyslel jeho bratr Josef, je to tak?

Natálie: Je to tak. Karel původně uvažoval o slově 'laboři', ale bratrovi to přišlo moc umělé. Tak navrhl 'roboty' od slova robota. A chytlo se to, jak vidíme.

Filip: To se teda chytlo. Ale jeho varování se netýkala jen techniky, že?

Natálie: Vůbec ne. Jeho nejsilnější varování před totalitou je asi román Válka s mloky. To je naprosto geniální a zároveň děsivé čtení.

Filip: O čem to je? Nějací mloci bojují s lidmi? Zní to trochu... zvláštně.

Natálie: Zní, ale je to mistrovská alegorie. Lidé objeví inteligentní mloky, zneužijí je jako levnou pracovní sílu a vyzbrojí je. No a mloci se nakonec vzbouří a začnou ničit lidský svět. Je to jasná narážka na rozpínavost Hitlerova Německa.

Filip: Takže lidé jsou strůjci vlastního neštěstí. To je dost aktuální téma i dnes.

Natálie: Bohužel ano. Čapek v knize varuje před zneužíváním moci, rasismem a naší vlastní chamtivostí. Používá k tomu skvělý jazyk – spisovnou češtinu míchá s germanismy, angličtinou i odbornými termíny.

Filip: Takový člověk musel být nacistům trnem v oku. Jak to s ním dopadlo?

Natálie: Dopadlo to smutně. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 se pro něj svět zhroutil. Byla proti němu vedena štvavá kampaň, byl to pro něj obrovský stres.

Filip: Takže ho nakonec dostali?

Natálie: Vlastně ne, předběhl je. V prosinci 1938 dostal zápal plic, ke kterému se přidal plicní edém, a na Boží hod vánoční zemřel. Bylo to jen pár měsíců předtím, než si pro něj mělo přijít gestapo.

Filip: Tak to bylo opravdu o vlásek. To je síla.

Natálie: Je. A víš, co je taky zajímavé? Byl celkem sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nedostal. Dnes je pochován na Vyšehradě, vedle dalších velikánů.

Filip: Páni. Takže Čapek nebyl jen autor povinné četby, ale vizionář, jehož myšlenky jsou mrazivě relevantní i dnes. Díky moc, Natálie, za skvělý vhled.

Natálie: Rádo se stalo.

Filip: Když už mluvíme o Karlu Čapkovi, nesmíme zapomenout na jeho staršího bratra Josefa. Mám pocit, že často stojí tak trochu v jeho stínu. Souhlasíš?

Natálie: Naprosto. A je to velká škoda. Josef Čapek, narozený v roce 1887, byl neuvěřitelně všestranný umělec. Nebyl jen prozaik a dramatik, ale také básník a především velmi významný malíř, jeden z hlavních představitelů českého kubismu.

Filip: Takže byl primárně malíř?

Natálie: Dalo by se to tak říct, ale jeho literární přínos je obrovský. S bratrem Karlem napsali několik zásadních her. Třeba alegorickou hru „Ze života hmyzu“ nebo biblickou parodii „Adam stvořitel“.

Filip: Jasně, ty znám. Ale psal i sám, že?

Natálie: Samozřejmě. A tady je vidět ten obrovský rozsah. Na jedné straně máme nesmrtelné „Povídání o pejskovi a kočičce“, které milují generace dětí.

Filip: Kdo by neznal, jak vařili dort! To je naprostá klasika.

Natálie: Přesně. A na druhé straně stojí jeho tvorba pro dospělé. Třeba baladická novela „Stín kapradiny“. To je temný příběh dvou mladíků, kteří při pytlačení zabijí hajného a pak utíkají před spravedlností.

Filip: Páni, to je opravdu velký kontrast. Od pejska a kočičky k vraždě a útěku.

Natálie: Přesně tak. A jeho životní osud byl bohužel tragický. Za své protifašistické postoje byl zatčen hned na začátku války a prošel několika koncentračními tábory. Zemřel na tyfus v Bergen-Belsenu jen pár týdnů před osvobozením.

Filip: To je strašné.

Natálie: Je. Z tábora se dochoval jeho cyklus „Básně z koncentračního tábora“. Jsou to neuvěřitelně silné verše, kde vzpomíná na domov, na ženu, na bratra... To je klíčové svědectví té doby.

Filip: Děkuji, že jsi nám Josefa takhle přiblížila. Je důležité si ho pamatovat jako samostatného, velkého umělce. Teď, když jsme si představili oba bratry, pojďme se podívat na literární kontext, ve kterém tvořili.

Natálie: Přesně tak. A když mluvíme o literárním kontextu a varování před nebezpečím, které se blížilo, nemůžeme vynechat Karla Čapka a jeho naprosto geniální dílo – Válku s mloky. To je kniha, která vznikla v roce 1935, a je to v podstatě učebnicový příklad toho, jak literatura reaguje na svou dobu.

Filip: Válka s mloky, to je klasika. Vždycky mi to přišlo jako taková zvláštní sci-fi, ale tuším, že pod povrchem je toho mnohem víc, že?

Natálie: Mnohem víc! Není to jen sci-fi. Je to alegorický, antiutopický a hlavně protifašistický román. Čapek v něm mistrovsky používá obraz inteligentních mloků, aby ukázal na šířící se hrozbu fašismu v Německu.

Filip: Takže mloci nejsou jen... no, mloci. Symbolizují něco mnohem temnějšího.

Natálie: Přesně. Jsou symbolem té rozpínající se, bezohledné síly. Ale nejen to. Kniha je taky obrovským varováním před zneužitím vědy a techniky a, což je možná nejdůležitější, před lidskou chamtivostí a lhostejností.

Filip: Dobře, pojďme si představit hlavní postavy. Kdo tenhle mločí byznys vlastně rozjede?

Natálie: Všechno začíná u kapitána Van Tocha. Je to takový naivní dobrodruh, původem Čech, který na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu objeví tyhle zvláštní, inteligentní tvory. A hned v nich vidí příležitost.

Filip: A jakou? Co s nimi chce dělat?

Natálie: Začne s nimi obchodovat. Dá jim nože, aby se mohli bránit proti žralokům, a oni mu za to nosí perly. Jednoduchý obchod, který ale odstartuje lavinu. S nápadem se svěří panu G. Bondymu, což je velký pražský průmyslník a továrník.

Filip: A pan Bondy, předpokládám, v tom vidí peníze. Jak nečekané.

Natálie: Přesně. Bondy zpočátku financuje jen obchod s perlami, ale po smrti Van Tocha to rozjede ve velkém. Založí Salamandre-Syndicate a začne mloky prodávat jako levnou pracovní sílu po celém světě. A tady se na scéně objevuje třetí důležitá postava.

Filip: Kdo to je?

Natálie: Pan Povondra, vrátný u pana Bondyho. On je nesmírně důležitý, protože představuje pohled obyčejného člověka. Zpočátku je pyšný, že to byl on, kdo kapitána k Bondymu pustil. Později si ale s hrůzou uvědomuje, co tím vlastně spoluzpůsobil.

Filip: Takže máme mloky, kteří jsou využíváni jako levná pracovní síla. Co se může pokazit, že?

Natálie: No právě. Zpočátku to vypadá jako skvělý obchod. Mloci staví nové pevniny, čistí přístavy, budují podvodní pevnosti. Lidé jim za to dodávají zbraně, nástroje a potravu. Jenže mloci jsou chytří a rychle se učí. A hlavně se strašně rychle množí.

Filip: Začínám tušit problém. Je jich prostě moc.

Natálie: Přesně. Založí se pro ně školy, začnou se objevovat ve filmech, někteří se dokonce stanou vědci. Lidstvo si vytvořilo efektivní, ale naprosto nekontrolovatelnou sílu. Napětí mezi lidmi a mloky postupně roste.

Filip: A kdy dojde k tomu zlomu? Kdy se z pracovníků stanou dobyvatelé?

Natálie: Zlom přichází, když mloky začne vést takzvaný Chief Salamander. Což je, a to je ten vtip, člověk! Tenhle vůdce jménem mloků kontaktuje lidstvo a požaduje jediné: víc životního prostoru. Chtějí, aby lidé začali bourat pobřeží kontinentů, aby si mohli vytvořit nové mělčiny pro život.

Filip: To zní... šíleně. A co na to lidi?

Natálie: No, jsou v pasti. Proti ozbrojeným a organizovaným mlokům nemají šanci. Navíc jsou tak zaslepení ziskem, že jim někteří lidé dál prodávají zbraně a výbušniny. Je to dokonalá ukázka toho, jak se sebedestruktivně umíme chovat.

Filip: Takže lidstvo prohrává. Jak ten příběh končí? Je to úplně bezvýchodné?

Natálie: Ten konec je naprosto mrazivý. Beznaděj vrcholí ve chvíli, kdy se jeden z mloků objeví přímo v Praze, ve Vltavě. Tím Čapek říká: „Už je to tady. Problém, který se zdál být daleko, nám klepe na dveře.“

Filip: To je silný obraz. Takže je to konec lidstva?

Natálie: Téměř. V úplném závěru knihy vede autor takový vnitřní dialog sám se sebou. Přemýšlí, jestli má nechat lidstvo padnout. Nakonec přijde s řešením. Nechá mloky, aby se, stejně jako lidé, začali dělit podle „národností“ a pustili se do války mezi sebou. Nakonec se v podstatě sami vyhladí.

Filip: Takže se zachráníme jen proto, že oni zopakují naše vlastní chyby. To je vlastně dost smutné vítězství.

Natálie: Je to hluboce ironické a sarkastické, což je pro Čapka typické. Hlavní myšlenka je jasná: varování před fašismem, který se v té době šířil Německem. Chief Salamander je zjevná karikatura Hitlera a touha mloků po „životním prostoru“ je přímá narážka na nacistickou ideologii Lebensraumu.

Filip: A co forma? Četl jsem, že ta kniha není jen obyčejné vyprávění.

Natálie: Vůbec ne! A to je na ní tak geniální. Čapek používá spoustu různých stylů. Střídá vyprávění s fiktivními novinovými články, vědeckými pojednáními, zápisy z konferencí, dopisy... Působí to neuvěřitelně reálně, skoro jako dokument.

Filip: Takže to vtáhne čtenáře mnohem víc, než kdyby to byl jen příběh.

Natálie: Přesně tak. Používá spisovný i nespisovný jazyk, různé zkomoleniny, jak se mloci snaží napodobit lidskou řeč. Celé je to napsané s obrovským nadhledem a sarkasmem. Je to kritika, která je zároveň nesmírně čtivá a zábavná.

Filip: Když to srovnáme s jeho dalším slavným dílem, R.U.R., tam jsou taky uměle stvoření dělníci, kteří se vzbouří. Je tam nějaká paralela?

Natálie: Určitě. Je to tematicky velmi podobné dílo. V R.U.R. lidé sestrojí roboty, aby za ně pracovali. Roboti se ale nakonec vzbouří a lidstvo vyhladí. Válka s mloky je v podstatě variace na toto téma, ale je politicky mnohem konkrétnější a zaměřená přímo na hrozbu fašismu.

Filip: A co dnes? Je ta kniha stále aktuální? Hrozba fašismu už snad není tak silná...

Natálie: Ta přímá hrozba možná ne, i když nacionalistické skupiny stále existují. Ale to varování před zneužitím techniky, před lidskou chamtivostí, která je schopná prodat i provaz, na kterém ji oběsí... to je aktuální až mrazivě. A co teprve varování před manipulací a propagandou?

Filip: To je pravda, to sedí dokonale. Existují nějaké filmové nebo divadelní adaptace?

Natálie: Existuje slavná rozhlasová adaptace z roku 1958, kde mluví třeba Karel Höger nebo František Filipovský. To je naprostá klasika. A už několik let se mluví o velkém filmu, který by měl režírovat Tomáš Krejčí, tak uvidíme, jestli se toho někdy dočkáme.

Filip: Tak to by mohlo být zajímavé. Díky, Natálie, za takhle podrobný rozbor. Myslím, že Válka s mloky je dílo, které bychom si měli připomínat neustále. Ale Čapek samozřejmě nenapsal jen dramata a romány. Jeho parketou byla i drobnější publicistická tvorba.

Natálie: Přesně tak. A i když ho známe hlavně jako dramatika, právě v románech se často věnoval tématu, kterému dnes říkáme sci-fi. A to s neuvěřitelnou předvídavostí.

Filip: Jasně, třeba román Krakatit. To je v podstatě taková další Válka s mloky, co se týče toho varovného tónu, že?

Natálie: Přesně tak. Hlavní hrdina, inženýr Prokop, objeví třaskavinu tak silnou, že by mohla zničit celý svět. Jenže mu ji někdo ukradne.

Filip: A začíná honička, protože všichni ji chtějí jen zneužít pro své mocenské cíle. Klasický příběh o tom, jak dobrý úmysl může vést do pekla.

Natálie: Bohužel, to je téma, které je dnes snad ještě aktuálnější než v jeho době.

Filip: A co třeba Továrna na absolutno? Tam je ten nápad ještě šílenější.

Natálie: To ano. Představ si karburátor, který nejenže dokonale štěpí hmotu, ale jako vedlejší produkt uvolňuje... absolutno. Prostě čistého Boha.

Filip: Počkat, takže Bůh je vedlejší produkt motoru? To zní jako vtip. Co to udělá s lidmi?

Natálie: No, stávají se z nich náboženští fanatici a mají okamžitou potřebu všechny ostatní přesvědčit o své pravdě. Samozřejmě válkou.

Filip: To je geniální a děsivé zároveň. A podobně pesimistické je i R.U.R., kde roboti vyhladí lidstvo.

Natálie: Ano, ale tam je na konci jiskřička naděje. Roboti se sami vyrábět neumí a jejich jediná záchrana spočívá ve dvou robotech nové generace, kteří jsou schopni citů.

Filip: A ti se do sebe zamilují, že? Takže láska doslova zachrání svět.

Natálie: Přesně tak. Láska jako jediný tvůrčí princip. A to je myslím skvělý přechod k jeho cestopisům, kde zase popisoval lásku k cestování a poznávání.

Filip: A od lásky k cestování už je to asi jen krůček k velkým dramatům na jevišti, že? Čapek se proslavil i jako dramatik, tam určitě taky najdeme nějaká silná témata.

Natálie: Určitě. Jeho asi nejznámější drama je Věc Makropulos. A podobně jako u R.U.R., i tady je na počátku vynález. Tentokrát ale nezasáhne celé lidstvo, ale jen život jedné jediné osoby.

Filip: Takže žádná globální apokalypsa, ale spíš osobní tragédie? O co šlo?

Natálie: Přesně tak. Celý příběh má kořeny na přelomu 16. a 17. století. Odehrává se v dílně alchymistů na dvoře císaře Rudolfa II., což je samo o sobě fascinující prostředí.

Filip: Jasně, alchymisti, zlato, elixír mládí... Takže předpokládám, že někdo objevil lék na nesmrtelnost?

Natálie: Trefa. Jeden z nich nalezne prostředek, který prodlužuje život o stovky let. A jeho dcera, Elina Makropulová, ho užije. Jenže... to prodloužení života nepřináší nic dobrého.

Filip: Jak to? Vždyť to zní jako splněný sen.

Natálie: Naopak. Po čase si pamatuje jen to špatné, všechno se jí opakuje. Ztrácí schopnost cítit lásku, radost... prostě cokoli. Život pro ni ztratí veškeré kouzlo a ona je jen unavená a zklamaná.

Filip: Páni. Takže klíčová myšlenka je, že právě smrtelnost dává životu smysl. To je neuvěřitelně silné téma. A co jeho další díla, třeba ta pro děti?

Natálie: Jeho díla pro děti jsou samozřejmě kouzelná, ale co je pro něj naprosto typické napříč tvorbou, je jeho práce s jazykem. Jeho stylistika je geniální.

Filip: V čem přesně? Myslíš tím bohatou slovní zásobu?

Natálie: Přesně tak. Ale nejen to. Používá neologismy – vždyť vymyslel slovo robot! – ale taky personifikace, metafory, přirovnání a hovorové výrazy.

Filip: Takže jazyk u něj opravdu žije. Není to jen suchý text.

Natálie: Přesně! A skvěle to ukazuje na postavách. Třeba kapitán van Toch z Války s Mloky. Ten mluví moravským nářečím smíchaným s angličtinou a dalšími jazyky.

Filip: Máš nějaký příklad?

Natálie: Jasně. Říká třeba: „Ale teď to možu říct, já byl no, dočista thunderstuck. Ja, richtik.“ Je to skvělý způsob, jak postavu charakterizovat. Vyprávění je přitom v er-formě, ale dialogy v ich-formě, což nás k nim přiblíží.

Filip: To je fantastické. Takže abychom to shrnuli, probrali jsme Čapkův život, jeho stěžejní díla i tenhle neuvěřitelný cit pro jazyk. Moc ti děkuji, Natálie.

Natálie: Já taky děkuji. Čapek je zkrátka autor, který nestárne. Doufám, že jsme vás inspirovali k přečtení.

Filip: V to taky doufám. Mějte se krásně a u dalšího dílu na slyšenou.