Podcast na Karel Čapek - Matka a Bílá Nemoc

Kapitoly

Slovo, které změnilo svět

Kdo byl Karel Čapek?

Válka a nedůvěra v pokrok

Zlatá éra a varování

Konec symbolu republiky

Alegorie blížící se války

Doktor Galén a jeho podmínka

Maršál proti lidskosti

Ušlapaná naděje

Dvě dějové linie

Hlavní postavy a jejich symbolika

Jazyk a kompozice

Neúprosný konec

Jednotlivec proti mase

Ideologický koktejl

Hry jako varování

Tragédie Matky

Jazyk a forma

Vnitřní boj matky

Lék jako zbraň míru

Podmínka míru a závěr

Přepis

Martin: Přemýšleli jste někdy, odkud se vzalo slovo 'robot'? Používáme ho pořád, v každém sci-fi filmu... ale napadlo vás, že pochází z češtiny?

Natálie: Přesně tak! A to je náš dnešní startovací bod. Vítejte u Studyfi Podcastu, místa, kde se vzdělávání potkává se zábavou. Já jsem Natálie.

Martin: A já Martin. Takže, Natálie, pověz nám, kdo stojí za tímhle geniálním slovem?

Natálie: Není to nikdo jiný než Karel Čapek. Jeden z našich největších spisovatelů, dramatiků a myslitelů 20. století. Ale pozor, to slovo ve skutečnosti vymyslel jeho bratr Josef. Karel ho jen zpopularizoval.

Martin: Dobře, takže začněme od začátku. Kdo to vlastně byl?

Natálie: Narodil se v roce 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny lékaře. Měl dva starší sourozence, Helenu a právě zmíněného Josefa, který byl malířem a také spisovatelem.

Martin: A byli si blízcí? Tvořili spolu?

Natálie: Velmi. Své první prózy vydali společně. Byla to neuvěřitelně talentovaná rodina. Karel vystudoval filozofii, estetiku... byl to prostě nesmírně vzdělaný člověk.

Martin: A hned se vrhnul na psaní?

Natálie: Skoro. Chvíli byl vychovatelem, pak knihovníkem v Národním muzeu, ale nakonec zakotvil v novinařině. Až do roku 1938 byl redaktorem Národních listů a později Lidových novin.

Martin: To ho zastihla první světová válka v docela mladém věku, že?

Natálie: Ano, v roce 1914 mu bylo 24. Na frontu naštěstí nemusel kvůli vrozenému onemocnění páteře, ale válka ho hluboce zasáhla.

Martin: Jak přesně?

Natálie: Denně četl v novinách strohé zprávy o statisících mrtvých. Viděl, jak se nejmodernější technika, kterou jinak obdivoval, používá k masovému zabíjení. To v něm zanechalo hlubokou nedůvěru v pokrok, pokud není ovládán lidskostí.

Martin: Takže takový ten paradox... byl okouzlený tím, co lidstvo dokáže, ale zároveň se toho bál.

Natálie: Přesně. A tahle myšlenka – co se stane, když neovládneme své vynálezy – se prolíná celým jeho dílem.

Martin: A po válce přišla jeho nejslavnější éra, mám pravdu?

Natálie: Jednoznačně. Stal se prvním předsedou československého PEN klubu, což je celosvětové sdružení spisovatelů. V roce 1935 se oženil s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou.

Martin: A hlavně přišla jeho slavná díla... R.U.R., Krakatit, Válka s Mloky.

Natálie: Ano, to jsou jeho slavné utopické, nebo spíše antiutopické romány a dramata. S R.U.R. se stal doslova světově proslulým. Právě tam poprvé použil to slovo 'robot'.

Martin: Takže psal o robotech, absolutnu, mlocích... a taky Dášeňku o štěněti. To je docela rozptyl!

Natálie: Přesně. Dokázal napsat varování před koncem světa a hned potom roztomilou pohádku. Byl to prostě génius se širokým záběrem. Patřil taky mezi takzvané Pátečníky.

Martin: Pátečníci? To zní jako nějaký tajný spolek.

Natálie: Skoro. Byla to skupina intelektuálů, kteří se každý pátek scházeli u Čapka doma. Patřil mezi ně i T. G. Masaryk, jeho syn Jan, Eduard Bass nebo Karel Poláček.

Martin: Zmínila jsi jeho odpor k válce. To se asi stupňovalo s nástupem fašismu ve třicátých letech, že?

Natálie: Určitě. Čapek byl jedním z mála, kdo před fašistickým nebezpečím varoval velmi brzy a velmi hlasitě. Jeho hry z té doby, jako Bílá nemoc nebo Matka, jsou přímou reakcí na hrozící konflikt.

Martin: A to ho asi nedostalo do přízně určitých lidí...

Natálie: Přesně naopak. Po Mnichovské dohodě a abdikaci prezidenta Beneše se stal terčem nenávistných útoků. Byl vnímán jako symbol té "poražené" první republiky.

Martin: To je hrozně smutné. Vím, že byl v roce 1938 navržen na Nobelovu cenu.

Natálie: Ano, byl. Ale bohužel se jí nedočkal. Jeho tělo, oslabené celoživotními zdravotními problémy a psychickým tlakem, nevydrželo. Zemřel na zápal plic 25. prosince 1938.

Martin: Těsně před válkou, před kterou tak varoval... To je neuvěřitelně tragický konec.

Natálie: Je. Kdyby nezemřel, téměř jistě by skončil v koncentračním táboře jako jeho bratr Josef. Jeho odkaz ale žije dál.

Martin: To rozhodně. A právě na jeho nejznámější díla, která definovala sci-fi žánr, se podíváme hned v další části.

Natálie: Přesně tak, Martine. A asi nejlepším příkladem je jeho geniální drama *Bílá nemoc* z roku 1937. To je dílo, které doslova křičí varování před tím, co se nezadržitelně blížilo.

Martin: Rok 1937... to už bylo opravdu pět minut po dvanácté. Co přesně ho k tomu vedlo?

Natálie: Čapek byl neuvěřitelně vnímavý novinář a patřil k takzvanému demokratickému proudu autorů. Spolu s bratrem Josefem nebo Karlem Poláčkem psali do Lidových novin a aktivně se zajímali o politiku.

Martin: A co je spojovalo?

Natálie: Byli to pragmatisté. To zní složitě, ale v podstatě to znamená, že pro ně kritériem pravdy byla užitečnost a zkušenost. Správné je to, co je prospěšné pro celou společnost.

Martin: Chápu. Takže ne nějaké abstraktní ideologie, ale to, co reálně funguje a pomáhá lidem.

Natálie: Přesně. A právě v nástupu fašismu v Německu viděli obrovskou, destruktivní hrozbu. *Bílá nemoc* je tedy přímá alegorie, varování před Hitlerem a jeho nenávistnou ideologií, která se šířila Evropou jako mor.

Martin: Jak tedy ten příběh vypadá? Čím nás Čapek varuje?

Natálie: Představ si fiktivní zemi, kde se šíří záhadná pandemie – bílá nemoc. Je to něco jako malomocenství, které postihuje jen lidi starší čtyřiceti let. Nejdřív se objeví necitlivá bílá skvrna a pak tělo začne doslova odpadávat. Je to jistá smrt.

Martin: Uf, to je hodně drsný obraz. A lék samozřejmě neexistuje.

Natálie: Zpočátku ne. Ale pak se na scéně objeví chudý lékař z chudinské čtvrti, doktor Galén. Přijde za slavným dvorním radou Sigeliem a tvrdí, že lék našel.

Martin: A ten mu samozřejmě nevěří.

Natálie: Přesně. Považuje ho za blázna. Ale nakonec mu svěří pokoj číslo 13 s těmi nejtěžšími, beznadějnými případy. A Galén je skutečně začne léčit.

Martin: Takže úspěch! Kde je tedy ten problém?

Natálie: Problém je v jeho podmínce. Řekne, že bude léčit jen chudé. Bohaté a vlivné, všechny, kdo mají moc rozhodovat o válce a míru, bude léčit pouze tehdy, pokud se zavážou k trvalému světovému míru a zastaví veškeré zbrojení.

Martin: Páni. Takže on v podstatě drží světové vůdce jako rukojmí. To je neuvěřitelně odvážné.

Natálie: Je to souboj jedince proti systému. Souboj humanity proti touze po moci. A tenhle souboj se samozřejmě nelíbí hlavním představitelům státu.

Martin: A kdo jsou ti hlavní hráči na druhé straně?

Natálie: Jsou tam dvě klíčové postavy. Zaprvé Maršál, diktátor, který fanaticky připravuje svůj národ na válku. Je to naprosto jasná karikatura Hitlera.

Martin: A ten druhý?

Natálie: Druhým je baron Krüg, ředitel zbrojovek, který na přípravách války neuvěřitelně bohatne. Neustále Maršála přesvědčuje, jak válka zvýší prosperitu státu.

Martin: Takže válečný štváč a válečný zbohatlík. Některé věci se prostě nemění. Co se stane, když nemoc udeří mezi nimi?

Natálie: První onemocní baron Krüg. Okamžitě běží za Galénem, prosí, nabízí mu miliony... ale Galén je neoblomný. Chce jediné – zastavení výroby zbraní. Krüg to odmítne a raději spáchá sebevraždu.

Martin: To je síla. Než aby se vzdal moci, radši zemře.

Natálie: Přesně. A Maršála to ještě víc rozzuří. Okamžitě vyhlásí válku malému sousednímu státu, což je samozřejmě odkaz na Československo. Dav jásá, válka začíná... a tady přichází ten největší paradox.

Martin: Povídej, jsem napjatý.

Natálie: Sám Maršál, ten velký vůdce, zjistí, že má na hrudi bílou skvrnu. Je nakažený. A najednou, tváří v tvář vlastní smrti, ten nelidský diktátor zpanikaří. Najednou vidí umírající a trpící, ne hrdiny a vítěze.

Martin: Takže teď je konečně ochotný přistoupit na mír?

Natálie: Přesně tak. Jeho dcera a její snoubenec ho přesvědčí. Zavolá Galéna, slíbí mu, že okamžitě zastaví válku a stane se apoštolem míru. Zdá se, že všechno dobře dopadne. Galén s lékem v kapse běží do paláce.

Martin: Ale? Cítím tam jedno velké "ale".

Natálie: Cestou se připlete do zfanatizovaného davu, který skanduje "Ať žije válka! Ať žije Maršál!". Galén se jim snaží vysvětlit, že válka končí, volá "Ne válku! Mír!".

Martin: Ach ne...

Natálie: A ten dav, ti samí lidé, jejichž životy chtěl zachránit, ho ušlapou. A jeho lék, jedinou naději pro tisíce nemocných, rozšlapou v prachu.

Martin: To je snad nejkrutější a nejpesimističtější konec, jaký si dokážu představit.

Natálie: Je. Čapek tím jasně říká, že jednotlivec proti zfanatizované mase nemá šanci. A že největším nebezpečím je slepé následování vůdců a ztráta vlastního úsudku. Ta nemoc je symbolem nemocné mysli, nemocné společnosti – a to je pro něj fašismus.

Martin: To poselství je mrazivé a bohužel... stále aktuální. Kromě takhle silných dramat se ale Čapek věnoval i próze, která měla podobně hluboká témata, že?

Natálie: Přesně tak. Ale než se vrhneme na jeho geniální prózu, myslím, že si Bílá nemoc zaslouží ještě chvilku pozornosti. Právě v ní totiž Čapek mistrovsky ukazuje, jak se společenská nemoc projevuje v těch nejmenších buňkách společnosti – v rodinách.

Martin: Jak to myslíš? Jako že se tam řeší i nějaké rodinné problémy?

Natálie: Ano, a to je na tom to geniální. Hlavní dějová linka sleduje doktora Galéna a jeho boj s mocí, to je ta velká politika. Ale paralelně s tím sledujeme scény z jedné obyčejné rodiny – otec, matka a jejich děti. A jejich postoje dokonale zrcadlí celou společnost.

Martin: Takže takový mikrokosmos?

Natálie: Přesně. Na začátku se otec nemoci bojí, protože patří do ohrožené věkové skupiny. Dokonce odmítne pomoct nakažené sousedce. Jeho děti jsou ale cynické, říkají, že když staří pomřou, bude víc místa pro mladé.

Martin: To je dost drsný pohled na věc.

Natálie: Je. Ale pak ten samý otec díky nemoci získá povýšení v práci a najednou mu nemoc nevadí. Naopak, je proti Galénovi, protože kdyby se přestalo zbrojit, přišel by o své nové místo ředitele. Je to dokonalý obraz pokrytectví.

Martin: Fascinující. Pojďme si rozebrat ty hlavní postavy. Kdo je vlastně ten slavný doktor Galén?

Natálie: Doktor Galén je ústřední hrdina. Jeho jméno odkazuje na slavného antického lékaře Galéna. Je to pacifista, který sám zažil hrůzy války. A je to postava plná rozporů – navenek je skromný, skoro až nesmělý, ale ve svém přesvědčení je naprosto neústupný.

Martin: A právě proto se rozhodne pro ten radikální krok – dávat lék jen pod podmínkou světového míru.

Natálie: Ano, a to je obrovský etický problém. On vlastně porušuje lékařskou přísahu, aby zabránil ještě většímu zlu. Proti němu pak stojí třeba Dvorní rada Sigelius, ředitel kliniky.

Martin: Jakou roli hraje on?

Natálie: Sigelius je ztělesněním arogance a vypočítavosti. Jde mu jen o peníze a slávu. Nejdřív chce Galéna vyhodit, ale jakmile zjistí, že jeho lék funguje, nejradši by si ho přivlastnil. Je to takový ten typ manažera, který by nechal lidi klidně umřít, jen aby nemusel přiznat, že s řešením přišel někdo jiný.

Martin: Takového si bohužel umím živě představit.

Natálie: A pak je tu samozřejmě Maršál. Vůdce národa, diktátor. Ale Čapek ho nepíše jako plochého zloducha. Maršál je fanatik, který upřímně věří ve své poslání a ve válku jako nástroj velikosti národa.

Martin: Takže není jenom bezohledný, ale i zaslepený.

Natálie: Přesně. Je ochotný obětovat svého jediného přítele, barona Krüga, a klidně i sám sebe. Jeho svět se zhroutí až ve chvíli, kdy zjistí, že i on má na těle bílou skvrnu. Teprve tváří v tvář vlastní smrti pocítí strach a je ochotný jednat o míru.

Martin: A jak je to celé napsané? Jakou formou Čapek tohle silné poselství předává?

Natálie: Je to klasické drama, děj postupuje chronologicky, lineárně. Čapek nepoužívá žádné složité experimenty. Chce, aby poselství bylo co nejjasnější. Jazyk je velmi bohatý, plný dialogů, monologů a metafor. Klade důraz na srozumitelnost.

Martin: Takže žádné složité časové skoky, děj plyne přímočaře k tomu nevyhnutelnému konci.

Natálie: Přesně tak. Vše směřuje k tomu zdrcujícímu finále.

Martin: Připomeňme si ho. Maršál tedy nakonec pod tlakem nemoci kapituluje a slíbí mír.

Natálie: Ano. Zavolá Galénovi, vše se zdá být na dobré cestě. Galén s lékem v kapse spěchá do paláce, aby zachránil Maršála i světový mír. Jenže cestou narazí na dav...

Martin: ...který mezitím Maršál svým projevem vyhecoval k válce.

Natálie: Přesně. Dav je v euforii, skanduje válečná hesla. Galén se je snaží zastavit, křičí, že bude mír. Ale oni ho vnímají jako zrádce. A v té vřavě ho ušlapou. Zničí jeho i ampulky s jediným lékem.

Martin: Ten, kdo chtěl zachránit lidstvo, je zabit samotným lidstvem. To je snad ta nejkrutější ironie.

Natálie: Je to vrchol Čapkova pesimismu a jeho největší varování. Jednotlivec, i ten s nejlepšími úmysly, je naprosto bezmocný proti zfanatizované, nemyslící mase. A právě tenhle konflikt mezi jedincem a společností Čapek mistrně rozpracoval i ve svých velkých románech.

Martin: Přesně. Ta bezmoc jedince proti zfanatizované mase… to je přece základní kámen těch totalitních ideologií, před kterými Čapek tak varoval, ne?

Natálie: Naprosto. Je to přímá linka k tomu, co se dělo ve třicátých letech v Evropě. A právě nacismus, tedy nacionální socialismus, je toho tím nejstrašnějším příkladem.

Martin: To byla oficiální ideologie diktatury v Německu, že? Za vlády Adolfa Hitlera.

Natálie: Přesně tak. V letech 1933 až 1945, v období, kterému se říká Třetí říše. Byl to systém postavený na absolutní moci jedné strany a jednoho vůdce.

Martin: Dobře, to jsou historická fakta. Ale co přesně ta ideologie obnášela? Často se to tak nějak zjednodušeně hodí do jednoho pytle s fašismem.

Natálie: To je pravda, ale je to mnohem složitější. Nacistická ideologie byla takový... nebezpečný a nestabilní koktejl. Kombinovala totiž prvky socialismu, pangermanismu a samozřejmě fašismu.

Martin: Počkat, socialismu? To mi k tomu moc nesedí. To zní, jako bys smíchala zmrzlinu s hořčicí.

Natálie: Já vím, zní to divně. Ale nebyl to ten klasický, marxistický socialismus. Byl to specifický, zvrácený socialismus zaměřený čistě na německou národní komunitu, ne na třídní boj. Vše pro národ, nic pro jednotlivce.

Martin: Rozumím. A ten pangermanismus?

Natálie: To je ta myšlenka preference rasy před národem. Idea nadřazené germánské rasy a snaha o sjednocení celé germánské Evropy pod jednou vládou.

Martin: Takže rasová čistota a expanze.

Natálie: Přesně tak. A to všechno zastřešovala totalitní, ultranacionalistická a militaristická ideologie fašismu. V podstatě si z různých směrů vyzobali to nejhorší a vytvořili z toho naprosto toxické monstrum.

Martin: Tenhle ideologický chaos je tedy to pozadí, na kterém Čapek píše svá největší díla. Jak se to tedy konkrétně promítlo třeba do Války s Mloky?

Natálie: Skvělá otázka. Válka s Mloky je samozřejmě geniální, ale Čapkův protiválečný postoj je snad ještě silnější a přímočařejší v jeho divadelních hrách. Mluvím hlavně o Bílé nemoci a hře Matka.

Martin: V čem se liší ten přístup v divadle od románu?

Natálie: Drama je bezprostřednější. V Bílé nemoci má doktor Galén lék na smrtící pandemii, ale odmítá ho dát světu, dokud se mocnosti nezavážou k věčnému míru. Je to neuvěřitelně silný morální konflikt.

Martin: Léčit lidi, nebo zastavit válku... To je drsné dilema.

Natálie: Přesně. A ve hře Matka se to stává ještě osobnějším. Tam už nejde o abstraktní lidstvo, ale o konkrétní rodinu a matku, která přichází o všechno.

Martin: Matka Dolores, že? Ta, které válka postupně vezme manžela i všechny syny.

Natálie: Ano. A to je to geniální. Čapek ukazuje válku ne jako střet armád, ale jako osobní tragédii. Postupně jí umírá manžel, pak syn lékař Ondřej v Africe, pilot Jiří při pokusu o rekord, a pak dvojčata Petr a Kornel v občanské válce, kde bojují proti sobě.

Martin: Takže to není zrovna komedie pro dobrou náladu.

Natálie: To rozhodně ne. Je to psychologické drama, tragédie. A vrcholí to, když má do války narukovat poslední, nejmladší syn Toni. Matka ho zoufale brání, protože je to všechno, co jí zbylo.

Martin: Jak je ta hra vlastně vystavěná? Je to klasická tragédie?

Natálie: Je to moderní drama o třech jednáních. Nedodržuje antickou jednotu místa, času a děje. Zajímavé je, že matka mluví se svými mrtvými syny a manželem. Jsou to takové fiktivní dialogy, které odhalují její vnitřní svět.

Martin: A co jazyk? Je to psané nějakou specifickou formou?

Natálie: Je to psáno spisovnou, ale velmi srozumitelnou češtinou. Forma je samozřejmě scénář – dialogy, monology a scénické poznámky. Čapek hodně pracuje s přirovnáním a eufemismy, tedy zjemněními, když mluví o smrti.

Martin: Takže ten strach z války a touha po moci, které jsme zmiňovali na začátku, se tady promítají do osudu jediné rodiny.

Natálie: Přesně tak. Je to mikrokosmos, který odráží šílenství celé Evropy. A právě z tohohle pocitu zmaru se rodí i další literární směr, který s Čapkem úzce souvisí...

Martin: Počkej, než se dostaneme k dalšímu směru, pojďme ještě dokončit tu Matku. Ten pocit zmaru, o kterém jsi mluvila, tam přece musí nějak vyvrcholit.

Natálie: Přesně tak, Martine. A je to opravdu silné. V jednu chvíli se u ní v pokoji objeví její mrtví synové, manžel a dokonce i otec.

Martin: Jako duchové? To zní spíš jako nějaká hodně divná rodinná sešlost.

Natálie: To sice ano, ale je to spíš symbolické. Nejdřív jí říkají, že jsou s ní, aby ji podpořili v těžkých chvílích. Ale brzy se ukáže, že mají úplně jiný cíl.

Martin: A to jaký? Chtějí si půjčit auto?

Natálie: Kéž by. Chtějí ji přesvědčit, aby pustila posledního žijícího syna, Toniho, do války. Takže ti, které válka zabila, teď chtějí na smrt poslat dalšího.

Martin: To je naprosto hrozný paradox. Takže ona samozřejmě odmítá, brání ho.

Natálie: Dlouho a statečně vzdoruje. Argumentuje, bojuje s nimi. Ale pak přijde ten zlomový moment.

Martin: To je to rádio, že?

Natálie: Ano. Z rádia uslyší otřesnou zprávu, že nepřátelští vojáci záměrně zabíjejí nevinné děti. Že bombardují školy. A to je pro ni ta poslední kapka.

Martin: A to změní úplně všechno.

Natálie: Přesně. V ten moment pochopí, že tohle už není válka vojáků nebo ideologií, ale útok na samotnou podstatu lidskosti. Vezme pušku ze zdi, podá ji Tonimu a řekne jen to jediné, neuvěřitelně silné slovo: „Jdi!“

Martin: Wow. Takže její osobní, mateřská láska nakonec ustoupí vyššímu principu – obraně všech dětí. To je neuvěřitelně silný a tragický závěr.

Natálie: Přesně. A právě tenhle motiv boje proti nelidskosti a absurdní krutosti nás přivádí k tomu dalšímu směru, který jsem naznačila...

Martin: A tím směrem je, předpokládám, medicína? Nebo spíš etika v medicíně, když už mluvíme o nelidskosti.

Natálie: Přesně tak! Skvělým příkladem je doktor Galén z Čapkovy Bílé nemoci. On svůj lék nepoužívá jen k léčení, ale jako zbraň pro mír.

Martin: Jak to myslíš? Kde vůbec začíná?

Natálie: Nejdřív požádá Dvorního Radu Sigelia o místo na jeho klinice. Ten je zpočátku proti, ale pak zjistí, že Galén byl nejlepší žák jeho tchána.

Martin: Takže protekce fungovala i v literatuře.

Natálie: V podstatě ano. Dostane pokoj číslo 13, aby tam mohl provádět své pokusy. Sigelius se mu ale samozřejmě snaží ukrást recept na lék.

Martin: A předpokládám, že neúspěšně.

Natálie: Naprosto. Galén má jednu podmínku: lék dá světu, až bude zajištěn trvalý mír. Sigelius si přesto svolá novináře a Maršála, aby oznámil, že lék byl objeven na *jeho* klinice.

Martin: A do toho samozřejmě vchází Galén, aby mu zkazil oslavu.

Natálie: Přesně! Řekne všem, že lék je jeho, ale že ho nevydá, dokud neskončí válka. Za to ho samozřejmě z kliniky vyhodí.

Martin: Takže se rozhodne léčit jen někoho? To je docela drsné dilema.

Natálie: Přesně. Chudé léčí za tolik, kolik si mohou dovolit. Ale bohaté a vlivné odmítá, pokud aktivně nezačnou pracovat pro mír.

Martin: To je neuvěřitelný morální postoj. Co se stane, když onemocní sám Maršál?

Natálie: Nakonec i jeho přesvědčí jeho vlastní dcera a syn továrníka, aby přistoupil na mír a nechal se vyléčit. Válka je odvrácena díky nemoci.

Martin: Wow. Takže od mateřské lásky po lékařskou etiku, literatura nám ukazuje, jak se lidskost projevuje v těch nejzazších situacích. Natálie, moc děkuji za skvělý přehled.

Natálie: Já taky děkuju, Martine. Bylo to fajn.

Martin: Našim posluchačům taky děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu. Mějte se hezky!

Natálie: Na slyšenou.