Podcast na Karel Čapek - Krakatit

Kapitoly

Úvod do Krakatitu

Kdo byl Karel Čapek

Co je Krakatit zač

Děj plný horečky a snů

Symboly a poselství

Závěr a hlavní myšlenka

Hlavní postavy a jejich role

Vynález a zrada

Útěk a prozření

Přepis

Petr: Vzpomínáš si na ten pocit při sledování Oppenheimera? To dilema vědce, který stvoří něco tak mocného, že to může zničit celý svět? Přesně tenhle strach a zodpovědnost řešil jeden český spisovatel… a to o dvacet let dřív, než ta bomba vůbec existovala.

Lucie: Přesně tak! A právě o tomhle geniálním a mrazivě aktuálním díle si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast. Vítejte u rozboru Krakatitu od Karla Čapka.

Petr: Takže Čapek v podstatě předpověděl atomovou bombu? To zní neuvěřitelně.

Lucie: Je to tak. Krakatit, napsaný už v roce 1924, je víc než jen sci-fi román. Je to filozofická sonda do duše vědce a varování, které je dnes možná ještě důležitější než v jeho době.

Petr: Dobře, tak si pojďme autora zařadit. Karel Čapek. To jméno zná každý, ale co je pro něj nejdůležitější? Třeba k maturitě.

Lucie: Zaprvé, patří do české meziválečné literatury, konkrétně do takzvaného demokratického proudu. To byli autoři, kteří psali pro lidi, srozumitelně, a hájili humanismus a demokracii.

Petr: Takže žádné složité experimenty, kterým nikdo nerozumí?

Lucie: Přesně. Čapek byl taky novinář v Lidových novinách a velký přítel prezidenta Masaryka. A pozor, byl několikrát nominovaný na Nobelovu cenu.

Petr: A kromě Krakatitu? Jaká další jeho díla bychom si měli pamatovat?

Lucie: Určitě R.U.R., kde poprvé zaznělo slovo „robot“. Pak Válka s Mloky, což je geniální alegorie na fašismus. A třeba dramata jako Bílá nemoc nebo Matka. Všechno to jsou silná, protiválečná a humanistická díla.

Petr: Zpátky ke Krakatitu. Proč ten zvláštní název?

Lucie: Je odvozený od skutečné sopky Krakatoa. Její výbuch v 19. století byl jednou z největších katastrof. Ten název tedy symbolizuje obrovskou, nezvladatelnou a ničivou sílu.

Petr: Takže co je to vlastně za žánr? Epika, to je jasné, má to děj. Ale dál?

Lucie: Je to vědeckofantastický filozofický román. To „sci-fi“ je tam kvůli vynálezu supervýbušniny a to „filozofický“ kvůli té hlavní myšlence…

Petr: …která je?

Lucie: Odpovědnost vědce za svůj objev! To je to klíčové dilema. Má člověk právo stvořit něco, co může zničit svět? A co se stane, když se takový vynález dostane do špatných rukou?

Petr: Jak ten příběh vlastně probíhá? Kde se to celé odehrává?

Lucie: Děj je dost horečnatý, protože hlavní hrdina, inženýr Prokop, je většinu času v deliriu po nějakém výbuchu v laboratoři. Takže se prolíná realita se sny a halucinacemi.

Petr: Takže taková literární horečka.

Lucie: Přesně! Pohybujeme se mezi Prahou, pak tajemným zámkem a vojenskou továrnou jménem Baltin a nakonec i sídlem anarchistů. Ta místa jsou často snová a matoucí, což je záměr.

Petr: A kdo příběh vypráví?

Lucie: Vypravěč je ve třetí osobě, tedy er-forma. Je vševědoucí, ale soustředí se hlavně na Prokopovo vnímání, jeho zmatení a vnitřní boj. Čtenář si nikdy není úplně jistý, co je sen a co realita.

Petr: V díle se prý objevují nějaké symbolické postavy. Jaké to jsou?

Lucie: Rozhodně. Máme tu postavu jménem Daimon. Už to jméno zní jako démon, že? A přesně to představuje – ďábelské pokušení, moc a válku. Snaží se Prokopa přimět, aby mu Krakatit prodal pro vojenské účely.

Petr: A co ty ženské postavy? Ty jsou taky symbolické?

Lucie: Ano, a je skvělé je porovnat. Na jedné straně je princezna Wille – chladná, vášnivá, osudová žena, která představuje smyslnou touhu a moc. A na druhé straně Anči, lékařova dcera – čistá, obětavá, obyčejná. Prokop mezi nimi neustále kolísá.

Petr: Takže volí mezi vášní, co ničí, a klidnou, obyčejnou láskou.

Lucie: Přesně tak. A to nás přivádí k tomu nejdůležitějšímu – k závěru a hlavní myšlence Čapkova pragmatismu.

Petr: Jak to celé tedy dopadne? Použije se ten Krakatit?

Lucie: Prokop nakonec na dálku odpálí továrnu, kde se Krakatit vyráběl, aby ho nikdo nezneužil. Je vyčerpaný a na konci cesty potká tajemného staříka… tak trochu Boha… a ten mu dá klíčovou radu.

Petr: A co mu řekne?

Lucie: Řekne mu, že skutečné štěstí a smysl života nespočívá ve velkých, světoborných činech, které ničí… ale v drobných, každodenních věcech. V práci, která je užitečná pro ostatní. Třeba objevit lék nebo prostě jen pěstovat brambory.

Petr: Takže poselství je… nedělat velké věci?

Lucie: Spíš dělat věci, které lidem pomáhají, ne je ničí. Čapkova filozofie říká, že jeden dobrý skutek pro souseda má větší cenu než vynález, který se může vymknout kontrole a zničit svět. To je to velké finále Krakatitu.

Petr: Wow. Takže od Oppenheimera až po pěstování brambor. To je myšlenka, která rozhodně stojí za zapamatování. A je vlastně hrozně uklidňující.

Lucie: Přesně tak. A to je, myslím, skvělý odkaz Karla Čapka. Ta naděje v obyčejné lidskosti.

Petr: A právě ten děj je poháněný hlavně postavami, které jsou... no, stejně výbušné jako samotný Krakatit, že?

Lucie: Přesně tak. Právě ony do příběhu vnášejí ty nejdůležitější etické otázky.

Petr: Dobře, tak kdo je ten hlavní hrdina?

Lucie: To je inženýr Prokop. Geniální, ale taky posedlý a trochu roztržitý chemik. Vynalezne Krakatit, ale jeho svědomí mu nedovolí ho jen tak prodat pro válečné účely.

Petr: Klasický utrápený génius. A kdo mu v tomhle... výbušném mixu sekunduje?

Lucie: Tak hlavně jeho bývalý spolužák, Jiří Tomeš. Ten je jeho přesný opak – pragmatický, chamtivý a bezohledný. Chce na Krakatitu jen zbohatnout.

Petr: Aha, takže záporák. Nebo jeden z nich?

Lucie: Rozhodně. Pak jsou tu ale dvě klíčové ženské postavy. Na jedné straně Anči, sestra Tomáše. Čistá, obětavá dívka, která symbolizuje klid a nezištnou lásku.

Petr: A na druhé straně?

Lucie: Princezna Wille. To je taková ta osudová žena – hrdá, chladná, vášnivá. Prokop je k ní silně přitahován.

Petr: Rozumím, takže klid versus vášeň. A co ty víc symbolické postavy?

Lucie: Jasně. Máme tu Daimona, který má až ďábelské rysy. Nabízí Prokopovi moc a peníze za recept. A na samém konci se objeví tajemný stařík, který symbolizuje Boha nebo moudrost a ukáže Prokopovi smysl života.

Petr: To je opravdu pestrá sestava. Krásně to ukazuje ty různé cesty, kterými se Prokop mohl vydat. A to nás přivádí k zajímavé otázce ohledně hlavního poselství románu...

Petr: Tak a po postavách se konečně dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – k samotnému ději.

Lucie: Přesně tak. Je to docela jízda, takže se držte.

Petr: Jak to celé začíná?

Lucie: Chemik Prokop v laboratoři objeví neuvěřitelně silnou trhavinu, Krakatit. Jenže se při tom zraní a v horečce bloudí Prahou. Potká spolužáka Tomeše a v blouznění mu vyzradí část vzorce.

Petr: A Tomeš je samozřejmě kamarád do deště a hned ten nápad ukradne, že?

Lucie: Trefa do černého. Prokop se probudí a Tomeš je pryč. Pak začíná Prokopova cesta za nápravou a hledáním.

Petr: A kam ho ta cesta zavede?

Lucie: Nejdřív je prakticky vězněn ve vojenském komplexu Baltin, kde ho nutí vzorec prodat. On ale odmítne a uteče. A teď přichází ta klíčová část...

Petr: Povídej.

Lucie: Zjistí, že Krakatit se dá odpálit na dálku rádiovými vlnami. A Tomeš, který mezitím postavil továrnu, Prokopovo varování ignoruje. Následuje obrovský výbuch.

Petr: Takže konec dobrý, všechno dobré? Tedy, pro všechny kromě Tomeše.

Lucie: Právě že ne. Závěr je filozofický. Prokop potká starého muže, který mu vysvětlí, že člověk má dělat drobné, užitečné věci, ne velké a ničivé. Prokop nakonec vzorec zapomene a najde vnitřní klid.

Petr: Skvělé shrnutí. A to je pro dnešek i pro celou naši maturitní sérii o české literatuře vše. Doufáme, že vám to pomohlo!

Lucie: Přesně tak. Držíme palce u zkoušek a někdy zase na slyšenou.

Petr: Mějte se fajn, ahoj!

Lucie: Ahoj!