Podcast na Josef Kajetán Tyl - Strakonický dudák

Kapitoly

Víc než jen pohádka

Cesta za bohatstvím

Zrada a pád

Vykoupení láskou

Divadelní začátky

Redaktor a dramatik

Smutný konec

Charakteristika postav

Klíčové motivy díla

Shrnutí a závěr

Přepis

Jakub: Většina lidí si myslí, že Strakonický dudák je jen taková hezká česká pohádka o tom, jak chudý muzikant ke štěstí přišel. Ale ve skutečnosti je to mnohem temnější a komplexnější příběh o chamtivosti, zradě a o tom, co se stane, když zapomenete, odkud jste.

Karolína: Přesně tak! Je to varování, jak snadno může touha po penězích a slávě člověka úplně změnit. A to je pro maturanty skvělé téma k zamyšlení.

Jakub: To zní rozhodně zajímavěji než jen „pohádka“. Posloucháte Studyfi Podcast, kde vám pomáháme s maturitou. Takže Karolíno, pojďme na základy. Kdo, kdy a co to vlastně je?

Karolína: Autorem je samozřejmě Josef Kajetán Tyl a dílo vyšlo v roce 1847. Literární druh je drama, ale žánr je dramatická báchorka. To je taková pohádková hra se zpěvy, která má ale hlubší morální ponaučení.

Jakub: Dobře, a co ta zápletka? Proč se vlastně Švanda, ten náš dudák, vydává do světa?

Karolína: Kvůli lásce a penězům, jak jinak. Miluje Dorotku, ale její otec Trnka mu ji nechce dát, protože Švanda je chudý. Tak se rozhodne, že si v cizině vydělá balík, i když ho Dorotka i jeho přítel Kalafuna přemlouvají, aby zůstal.

Jakub: A tady přichází to kouzlo, že? Něco s jeho dudami?

Karolína: Ano. Cestou lesem usne a jeho matka, víla Rosava, o které ale Švanda neví, mu nechá očarovat dudy. Ty budou hrát božsky, ale jen pokud v ně Švanda bude věřit. Rosava ho pak tajně doprovází, aby na něj dohlédla.

Jakub: Takže má kouzelné dudy, co by se mohlo pokazit?

Karolína: Vlastně úplně všechno. V cizině má obrovský úspěch, ale taky potká podvodníka Vocilku, který ho začne okrádat a kazit. Švanda si zvykne na slávu a peníze a úplně se změní.

Jakub: A do toho ho přijdou hledat Dorotka s Kalafunou... to neskončí dobře, že?

Karolína: Vůbec ne. On mezitím svou hrou rozesměje smutnou princeznu Zuliku, která si ho chce hned vzít. Když se tam objeví Dorotka, Švanda ze strachu a studu před princeznou zapře, že ji zná. Prostě mlčí, když je vyhazují jako blázny.

Jakub: Páni. Takže zrada. A co se stane s ním? Skončí ve vězení?

Karolína: Přesně. Objeví se princeznin skutečný snoubenec, princ Alamir, a nechá Švandu zavřít do vězení. Teprve tam, sám a opuštěný, si Švanda konečně uvědomí, co provedl.

Jakub: Takže je ve vězení a všechno vypadá ztraceně. Jak se z toho dostane?

Karolína: Pomůže mu jeho matka Rosava. Zjeví se mu, odhalí svou totožnost a pomocí kouzel mu pomůže utéct. Tím ale poruší zákony víl a je sama potrestána – stane se z ní divá žena.

Jakub: A Švanda se vrací domů. Co Dorotka? Čeká na něj s otevřenou náručí?

Karolína: Ani náhodou! Je na něj naštvaná a nechce o něm ani slyšet. Švanda ji musí dlouho prosit o odpuštění. Celé to spěje k dramatickému finále o půlnoci v lese.

Jakub: O co tam jde?

Karolína: Vocilka tam Švandu vláká, aby mu ukradl dudy. Místo toho ho obklíčí divé ženy a chtějí ho utancovat k smrti. V poslední chvíli se ale objeví Dorotka a její čistá láska to kouzlo zlomí a zachrání ho.

Jakub: Takže konec dobrý, všechno dobré?

Karolína: Přesně tak. Švanda slíbí, že se polepší, a vrací se s Dorotkou domů. Dokonce i Rosavě je odpuštěno, protože královnu víl dojme její mateřská láska. Všechno je odpuštěno a napraveno.

Jakub: Takže to jsme probrali Klicperu, který v Tylovi zažehl tu jiskru. Ale když se řekne Josef Kajetán Tyl, většina z nás si vybaví autora naší hymny. Jeho život byl ale mnohem víc než jen psaní, že? Jak to bylo s jeho láskou k divadlu?

Karolína: Přesně tak, Jakube. Divadlo bylo jeho život. Sice se vrátil do Prahy studovat filozofii, ale srdce ho táhlo na jeviště. Už v roce 1829 se přidal k Hilmerově kočovné divadelní společnosti.

Jakub: Kočovná společnost? To zní dost… dobrodružně. A asi ne moc výdělečně.

Karolína: To rozhodně ne. A to byl přesně ten problém. Tyl snil o vlastní divadelní společnosti, ale prostě mu chyběly peníze. Takže udělal něco velmi praktického.

Jakub: A to bylo co?

Karolína: Našel si stálé místo jako vojenský účetní v pražských kasárnách. To mu konečně dalo finanční jistotu, aby se mohl ve volném čase naplno věnovat divadlu, psaní a organizování.

Jakub: Vojenský účetní a dramatik… to je docela zajímavá kombinace. A vyplatilo se mu to?

Karolína: Rozhodně. I když jeho první díla byla spíš průměrná, stal se nejčtenějším českým prozaikem své doby. A hlavně se mohl pustit do organizování. Dokonce řídil ochotnické Kajetánské divadlo, kde hrával i Mácha.

Jakub: A odtud se pak dostal do Stavovského divadla, kde se stal tím slavným dramatikem, jak ho známe?

Karolína: Přesně. V roce 1846 byl jmenován dramaturgem českých her. A tady přichází ten zlom... Jeho úkolem bylo dodávat nové hry, vlastní i přeložené. Ten tlak ho donutil psát.

Jakub: Takže z nouze ctnost? Ten tlak z něj udělal lepšího autora?

Karolína: V podstatě ano! Z prózy se přeorientoval na drama a stal se národem milovaným dramatikem. Zároveň byl neuvěřitelně aktivní jako redaktor. Založil časopis Květy a spoustu dalších tiskovin.

Jakub: Zní to jako neuvěřitelně plodné období. Ale pak přišel rok 1848 a Bachův absolutismus. Co to pro Tyla znamenalo?

Karolína: Bohužel, byl to začátek konce. Tyl se aktivně zapojil do revoluce, byl dokonce poslancem. Ale po její porážce přišla tvrdá reakce.

Jakub: A ta zasáhla i divadlo?

Karolína: Ano, a to drtivě. V roce 1851 byl český soubor ve Stavovském divadle rozpuštěn. Tyl, který se navíc stal terčem útoků, musel opustit Prahu. Zbytek života se opět živil jako kočovný herec.

Jakub: To je hrozně smutný osud pro tak významnou osobnost.

Karolína: Je. Rostoucí bída a naprosté vyčerpání vedly k jeho předčasné smrti v Plzni. Na pohřeb mu ale přišly davy lidí a rozloučily se s ním zpěvem písně Kde domov můj.

Jakub: Silný moment. Je neuvěřitelné, co všechno stihl, i přes tak těžký konec. A právě o jeho konkrétních hrách, hlavně těch dramatických báchorkách, si povíme hned vzápětí.

Jakub: Takže to bychom měli k dobovému kontextu. A teď se pojďme podívat na samotné dílo. Kdo jsou vlastně klíčové postavy?

Karolína: V centru je Švanda, takový dobrosrdečný, ale trochu naivní snílek. Jeho láska Dorotka je naopak statečná a věrná. A pak je tu jeho kamarád Kalafuna, ztělesněný vlastenec.

Jakub: A proti nim stojí kdo? Nějaký padouch?

Karolína: Přesně tak! Jmenuje se Vocilka a je to prototyp vychytralého lháře, který se na Švandu přilepí jen kvůli penězům. Takový ten falešný kamarád, kterého nikdo nechce.

Jakub: Rozumím. A jaké hlavní motivy nebo témata se v příběhu objevují?

Karolína: Klíčová je určitě láska a přátelství, které reprezentuje hlavně Dorotka s Kalafunou. Ale zásadní je motiv peněz... Ty Švandu zkazí a skoro o všechno připraví.

Jakub: Takže klasika, peníze až na prvním místě...

Karolína: Přesně. A proti tomu stojí vlastenectví. Dílo ukazuje, že doma v Čechách je Švandovi nakonec nejlépe. V cizině zbohatne, ale není šťastný.

Jakub: Skvěle. Takže dnes jsme probrali romantismus, Tyla a udělali si rychlý rozbor Strakonického dudáka. Díky moc, Karolíno, za všechny postřehy.

Karolína: Taky děkuju, Jakube. Doufám, že jsme vám maturitu zase o kousek usnadnili. Mějte se hezky!

Jakub: Přesně tak. U dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou!