Podcast na Jerome David Salinger - Kdo chytá v žitě

Kapitoly

Mýtus o rebelovi

Autor v ústraní

Holdenův svět

Jazyk a symbolika

Osobní pozadí

Styl a osobnost

Častý omyl: Beatníci a válka

Kdo byla Ztracená generace

Velikáni první republiky

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Lukáš: Většina lidí si myslí, že Holden Caulfield z knihy „Kdo chytá v žitě“ je jenom naštvaný puberťák, co nenávidí celý svět.

Klára: Ale ve skutečnosti je to mnohem hlubší. Ten jeho slavný vzdor je spíš zoufalá obrana před ztrátou nevinnosti a strachem z dospělosti. Vítejte u Studyfi Podcast.

Lukáš: Pojďme tedy k autorovi. Jerome David Salinger. Je pravda, že se po úspěchu knihy úplně stáhl do ústraní?

Klára: Přesně tak. „Kdo chytá v žitě“ byl jeho jediný román a sláva ho zaskočila. Nechtěl být populární, izoloval se od společnosti a soustředil se jen na psaní. Hodně ho ovlivnily vzpomínky z dětství a služba v armádě během války.

Lukáš: Takže o čem ten příběh vlastně je? Co se Holdenovi stane?

Klára: Hlavní hrdina, šestnáctiletý Holden, je znovu vyhozen ze školy. Místo aby jel na Vánoce domů, potlouká se sám po New Yorku. Ubytuje se v hotelu, schází se s holkama a snaží se najít nějaký smysl v tom dospělém světě, který se mu hnusí.

Lukáš: A ta jeho sestra Phoebe, ta je důležitá, že?

Klára: Ohromně. Je to desetiletá holčička, ale často je jediná, kdo mu doopravdy rozumí. Je to jeho jediný záchranný bod. Je vlastně chytřejší než všichni dospělí dohromady.

Lukáš: Čím je ta kniha tak výjimečná po jazykové stránce?

Klára: Je psaná v ich-formě přímo z Holdenovy hlavy, takže je plná hovorového jazyka, slangu a studentské mluvy. Je to skoro jako číst něčí deník. A samotný název? To je Holdenova představa, že stojí na kraji žitného pole a chytá děti, aby nespadly z útesu. Symbolizuje to jeho touhu chránit nevinnost před zkaženým světem dospělých.

Lukáš: Wow, to dává celému příběhu úplně jiný rozměr. Díky za objasnění.

Lukáš: A přesně tahle psychologie postavy je fascinující. Jaké další prvky z jeho života ho vlastně formovaly?

Klára: No, jeden z nejdůležitějších byl jeho vztah s rodinou. Ten byl, řekněme si to na rovinu, dost katastrofální. Cítil se nepochopený.

Lukáš: Takže žádné idylické dětství. To hodně vysvětluje. A co jeho vzdělání? Byl přece inteligentní.

Klára: To ano, ale chyběla mu výdrž. Začal studovat na několika vysokých školách, ale žádnou nikdy nedokončil. Prostě u ničeho nevydržel.

Lukáš: Takový ten věčný student, co sbírá hlavně zápočty, ale ne diplom?

Klára: Přesně tak! A teď přichází to nejzajímavější… tahle jeho životní roztříštěnost se přímo odrazila v jeho projevu.

Lukáš: Jak to myslíš, v jeho projevu?

Klára: Všimni si, jak autor pro tuto postavu používá krátké, strohé věty. Téměř žádná složitá souvětí.

Lukáš: Aha… takže jako by ani v jazyce nedokázal nic pořádně rozvinout a dokončit?

Klára: Přesně! To je na tom to geniální. Jeho nestabilní, úsečný život se dokonale odráží v jeho úsporném vyjadřování.

Lukáš: Páni, to je skvělý postřeh. Jeho osobní chaos se tedy přelil přímo do stylu, jakým mluví a přemýšlí.

Klára: Přesně tak. A to nás skvěle přivádí k dalšímu bodu... a to je prostředí, ve kterém se taková postava pohybuje.

Lukáš: Takže to bychom měli meziválečnou avantgardu. Ale co se dělo dál ve světě? Vím, že se studenti často ptají na Beatníky v souvislosti s první světovou válkou.

Klára: To je skvělá otázka, Lukáši! A tady přichází první takový 'chyták', kde se často chybuje. Ti autoři, co se vrátili z první světové války, totiž nejsou Beatníci.

Lukáš: Počkej, teď jsi mě trochu znejistěla. Vždyť jména jako Hemingway se v učebnicích objevují právě v téhle souvislosti...

Klára: Přesně! A v tom je ten háček. Oni patří ke skupině, které říkáme Ztracená generace. A ten název je naprosto geniální a vystihuje vše.

Lukáš: Ztracená generace... Proč zrovna 'ztracená'? To zní dost pesimisticky.

Klára: Bylo proč. Představ si kluky narozené kolem roku 1900. Šli do války, a když se vrátili domů, byli fyzicky i psychicky zmrzačení. Svět šel dál, ale oni uvízli v těch hrůzách.

Lukáš: Aha, takže byli ztracení ve společnosti, která se s nimi neuměla vypořádat. A oni s ní... To je síla.

Klára: Přesně tak. Psali o deziluzi a pocitu vykořenění. Beatníci, ti praví, přišli až o generaci později s úplně jinými tématy.

Lukáš: Tak to je zásadní rozdíl! Děkuju za objasnění. A když už jsme u těch autorů... co třeba česká literatura v téže době?

Lukáš: Dobře, to byla skvělá jízda světovou literaturou. Jako poslední téma se pojďme podívat k nám domů.

Klára: Přesně tak! Česká literatura mezi válkami je neuvěřitelně bohatá. Vezměme si třeba Karla Čapka. Není to jen R.U.R. nebo Válka s mloky, ale taky geniální povídky, Krakatit, a dokonce i roztomilá Dášeňka.

Lukáš: A nesmíme zapomenout na jeho bratra Josefa a Povídání o pejskovi a kočičce. To je opravdu obrovský rozsah.

Klára: Přesně. Pak tu máme humoristy. Jaroslav Hašek a jeho Švejk jsou světový pojem. A samozřejmě Karel Poláček a nesmrtelné Bylo nás pět.

Lukáš: Poláčkovi Muži v ofsajdu jsou taky skvělí!

Klára: To rozhodně! A aby to nebylo jen o humoru, máme tu Vladislava Vančuru s poetickým Rozmarným létem nebo Ivana Olbrachta a jeho legendárního Nikolu Šuhaje loupežníka.

Lukáš: Kláro, moc děkuji. Dnes jsme probrali opravdu hodně. Od literárních směrů až po konkrétní velikány světové i české literatury. Doufám, že jsme vám, milí posluchači, pomohli se zorientovat.

Klára: Já taky doufám. Klíčové je hlavně číst a přemýšlet o tom. Nebojte se toho!

Lukáš: Přesně tak. Za celý tým Studyfi Podcastu se s vámi loučí Lukáš...

Klára: ...a Klára. Mějte se krásně a u dalšího dílu na slyšenou!