Podcast na Jaroslav Seifert: Analýza sbírky Maminka

Kapitoly

Kdo byl Jaroslav Seifert?

Poetismus aneb umění žít

Srdce sbírky Maminka

Forma a jazyk

Proč si to přečíst?

Přepis

Eliška: Schválně se zkus zamyslet... jaká je tvoje úplně první vzpomínka na dětství? Možná je to nějaká vůně, zvuk, nebo třeba pocit, když tě mamka držela za ruku.

Lukáš: Přesně o síle těhle zdánlivě obyčejných, ale neuvěřitelně silných momentů je básnická sbírka, o které si dnes budeme povídat.

Eliška: Vítejte u Studyfi Podcast. Dnes se ponoříme do jedné z nejněžnějších českých knih – do sbírky Maminka od Jaroslava Seiferta.

Lukáš: Takže, Jaroslav Seifert. To jméno by ti mělo něco říkat. Je to totiž náš jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu! Což je obrovská věc.

Eliška: Přesně tak. Vyrostl v dělnické rodině na Žižkově a zpočátku ho to táhlo k levicovým myšlenkám. Psal takzvanou proletářskou poezii – básně o spravedlivějším světě bez bídy.

Lukáš: Ale pak přišel zlom. Seifert se stal klíčovou postavou úplně nového směru, který vznikl jen u nás. Jmenoval se poetismus.

Eliška: Poetismus... to zní docela poeticky. O co šlo?

Lukáš: To zní! Zapomeň na politiku a revoluci. Poetisté chtěli oslavovat život, radost, fantazii a city. Bylo to umění žít a hrát si se slovy. Jejich heslem bylo, že poezie je v podstatě všechno kolem nás.

Eliška: Takže přechod od těžkých témat k radosti ze života. A přesně v tomhle duchu se nese i sbírka Maminka, která vznikla po druhé světové válce. Je plná nostalgie a vzpomínek.

Lukáš: Přesně. Hlavním tématem je, jak název napovídá, vztah k mamince. Ale nejen to. Je to oslava domova, dětství a všech těch všedních, krásných věcí.

Eliška: Autor se v básních vrací do dětství a my svět vidíme jeho dětskýma očima. Je tam obdiv k pracovité a laskavé mamince, vztah s tatínkem, s dědečkem...

Lukáš: A ta hlavní myšlenka? Že pouto mezi matkou a dítětem je jedno z nejsilnějších. A že vzpomínky jsou poklad, který nám nikdo nevezme. I když je v tom i trochu smutku, že to kouzelné dětství se už nikdy nevrátí.

Eliška: Jak je ta sbírka vlastně napsaná? Je to složité čtení?

Lukáš: Právě naopak, a to je na ní to krásné. Jazyk je neuvěřitelně jednoduchý, melodický a srozumitelný. Seifert používá spisovnou češtinu, sem tam nějaký hovorový výraz jako „brejle“.

Eliška: Takže žádné složité metafory, kterým bychom nerozuměli?

Lukáš: Skoro ne. Verše jsou vázané, nejčastěji se tam objevuje rým střídavý nebo sdružený. Je to napsané tak, aby to plynulo a hladilo po duši. Prostě lyrika jako vyšitá.

Eliška: Takže když to shrneme, Lukáši. Proč by si dnešní studenti měli přečíst zrovna Maminku?

Lukáš: Protože je to nádherná a lidská knížka. Připomene ti, jak důležitá je rodina a že krása se dá najít i v úplně obyčejných věcech. A navíc je to od nositele Nobelovy ceny, takže u maturity s tímhle rozhodně zaboduješ.

Eliška: Skvělé shrnutí. Děkujeme, že jste poslouchali. Mějte se fajn a držíme palce u studia!