Podcast na Jaroslav Havlíček

Kapitoly

Raný život a studia

Válka a kariéra

Rodinný život a publikační začátky

Degenerovaní Jedinci

Tragický Konec

Témata a vlivy

Klíčové romány

Filmy a fantastika

Studium a válka

Další romány a povídky

Havlíček ve filmu

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Petr: Představ si, že tě rodiče nutí studovat obor, který tě vůbec nebaví... a do toho přijde válka. Zní to jako námět na psychologický román, že? Vítejte u Studyfi Podcastu, já jsem Petr...

Kristýna: A já Kristýna. A přesně takový start do života měl dnešní autor, Jaroslav Havlíček.

Petr: Takže, kde to všechno začalo?

Kristýna: Havlíček se narodil roku 1896 v Jilemnici do učitelské rodiny. Stal se z něj klíčový představitel psychologické prózy a mimochodem, přátelil se s Antalem Staškem.

Petr: To zní docela idylicky. Ale říkala jsi, že ho do studia nutili?

Kristýna: Přesně tak. Po maturitě v Jičíně a kurzu na obchodní akademii ho rodiče poslali na ČVUT studovat obchodní vědu. To ho ale moc nebavilo.

Petr: A do tohohle všeho přišla válka...

Kristýna: Ano, v roce 1915 musel narukovat. Bojoval na frontě a domů se vrátil až na začátku roku 1919.

Petr: To muselo jeho pohled na svět úplně změnit. Co dělal po válce?

Kristýna: Začal pracovat jako úředník v Živnobance. A teď to nejlepší... při práci si ještě dostudoval vysokou školu. Neuvěřitelná píle.

Petr: Úředník přes den, autor temných románů po večerech. To je fascinující kontrast.

Kristýna: Přesně! A právě tyhle životní zkušenosti se pak silně promítly do jeho děl, o kterých si povíme příště.

Petr: Okay, takže máme úředníka a spisovatele v jedné osobě. Ale co jeho osobní život? Ten asi taky nebyl úplně obyčejný, že?

Kristýna: To rozhodně ne. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou. A teď pozor, její otec byl jilemnický mydlář.

Petr: Mydlář? Takže žádná umělecká rodina, to je zajímavé. A měli spolu děti?

Kristýna: Měli, syna Zbyňka. A ten se, jak se říká, potatil. Stal se z něj totiž taky básník, konkrétně surrealistický.

Petr: Jablko nepadlo daleko od stromu, i když asi trochu do jiného sadu. Surrealismus je přece jenom něco jiného.

Kristýna: Přesně tak. No a právě od poloviny dvacátých let se Havlíček začal literatuře věnovat opravdu naplno. Už to nebyl jen koníček po večerech.

Petr: A kde tedy publikoval? To už muselo být vidět.

Kristýna: Určitě. Jeho texty se objevovaly v prestižních časopisech té doby. Třeba v Lumíru, Zvonu, Cestě, v Severu a východu nebo i v Národních listech.

Petr: Páni, takže se z úředníka stal opravdu uznávaný autor. To je skvělý příběh.

Kristýna: Přesně. A právě tato kombinace solidního zaměstnání a bohémského psaní formovala jeho unikátní styl, který si rozebereme příště.

Petr: To je skvělý cliffhanger na příště, Kristýno! Než ale definitivně uzavřeme jeho životopis, musíme se podívat i na tu temnější, možná i kontroverznější stránku jeho tvorby.

Kristýna: Máš pravdu, Petře. Bez toho by jeho portrét nebyl úplný. Je to klíčové pro pochopení hloubky jeho díla.

Petr: Tak povídej, co je pro něj tak typické? O čem psal?

Kristýna: V jeho dílech velmi často vystupují takzvaní degenerovaní jedinci. To jsou postavy na okraji společnosti, lidé nějakým způsobem psychicky nebo fyzicky narušení, outsideři.

Petr: Aha, takže žádné romantické příběhy z venkova. Spíš takový literární horor.

Kristýna: Dá se to tak říct. Jeho skutečná síla ale spočívá ve skvělém, sugestivním líčení jejich tragických osudů. Vše popisuje s téměř vědeckým odstupem, což působí místy až chladnokrevně.

Petr: To zní dost intenzivně. Člověk by řekl, že taková tvorba si musela vybrat svou daň i na autorovi osobně.

Kristýna: Bohužel ano. Neustálá práce, finanční tlak a zřejmě i to ponoření do temných témat vedly k jeho předčasnému konci.

Petr: A co přesně se mu stalo?

Kristýna: Zemřel 7. dubna 1943 v Praze. Oficiální příčinou byl zánět mozkových blan, ale lékaři jako hlavní důvod uvedli naprosté fyzické vyčerpání organismu.

Petr: Páni, zemřít doslova z vyčerpání… To je neuvěřitelně tragické a zároveň to dává jeho dílu další, temnější rozměr.

Kristýna: Přesně tak. A právě o tom jeho díle, které je i díky tomu tak silné, si povíme víc v naší příští epizodě.

Petr: Tak to je síla. Pojďme se tedy podívat na to jeho dílo, které z tak tragického života vzešlo. Co ho nejvíc ovlivnilo?

Kristýna: Velkou inspirací mu byli takzvaní písmáci a spiritisté. To se promítlo do jeho románů, které se často odehrávají na maloměstě. Popisuje v nich tragické lidské osudy a degeneraci… a to skoro až naturalisticky, chladnokrevně.

Petr: Takže žádné romantické příběhy. Spíš psychologické thrillery, jestli to tak můžu říct.

Kristýna: V podstatě ano. Byl skvělý vypravěč a uměl dokonale popsat duševní stavy velmi narušených lidí v extrémních situacích.

Petr: Které jeho dílo je nejznámější? Asi Petrolejové lampy, že?

Kristýna: Určitě. Vypráví o nehezké, ale citlivé Štěpánce, která si vezme svého zadluženého, opileckého bratrance Pavla. Brzy zjistí, že je smrtelně nemocný... má syfilis.

Petr: Páni. A co další zásadní romány?

Kristýna: Určitě musíme zmínit román Neviditelný. Je o inženýrovi, který si vezme dědičku továrny a zjistí, že s nimi v domě žije strýček, co si myslí, že je neviditelný. Tenhle blud postupně rozvrátí celé manželství.

Petr: To zní... dost děsivě. Ještě nějaký další?

Kristýna: Pak třeba román Ta třetí o úředníkovi, který se potácí mezi dvěma ženami a nakonec si zvolí tu třetí – smrt. Nebo Helimadoe, o pěti sestrách ovládaných podivínským otcem.

Petr: Byly tyhle temné příběhy vůbec zfilmované?

Kristýna: A jak! Petrolejové lampy natočil Juraj Herz, Prokletí domu Hajnů je filmovou verzí Neviditelného a zfilmována byla i Helimadoe. Adaptací je opravdu hodně.

Petr: A všechno jsou to psychologická dramata? Nebo psal i něco jiného?

Kristýna: To je dobrá otázka. Posmrtně mu vyšla sbírka fantastických povídek Zánik městečka Olšiny. Tam se to hemží vzkříšenými mrtvými a souboji andělů s démony.

Petr: Tak to je docela odbočka od syfilidy na maloměstě. Havlíček byl očividně fascinován lidskou psychikou až do morku kostí.

Kristýna: Přesně tak. A tato fascinace se projevuje i v jeho dalším slavném díle, které si rozebereme podrobněji.

Petr: Dobře, jsem napnutý. Ale než se vrhneme na to další dílo, pojďme si Havlíčka představit jako člověka. Odkud vlastně pocházel?

Kristýna: Narodil se v roce 1896 v Jilemnici. Jeho otec byl učitel, což mohlo ovlivnit jeho vztah k literatuře. Matka byla dcera nadlesního.

Petr: A jeho studijní léta? Byla stejně... dramatická jako jeho povídky?

Kristýna: Skoro. Vystudoval reálku, pak si udělal kurz na obchodní akademii a začal studovat techniku v Praze. Ale do toho přišla první světová válka.

Petr: Klasický příběh jeho generace. Bojoval?

Kristýna: Ano, prošel si boji v Rusku i Itálii. Po válce se sice zkusil vrátit ke studiu, ale praxe v Živnostenské bance ho pohltila. Zůstal úředníkem a studia nechal být.

Petr: Takže od techniky k bankovnictví a k tomu psaní psychologických románů... To je docela rozptyl.

Kristýna: Přesně. V roce 1921 se oženil a měl syna Zbyňka, který se stal také známým surrealistickým básníkem. Bohužel, Havlíčkův život skončil brzy.

Petr: Jak to?

Kristýna: Zemřel v pouhých 47 letech na zánět mozkových blan, údajně z naprostého fyzického vyčerpání.

Petr: Páni... To vrhá na jeho díla ještě temnější světlo. Ta fascinace lidskou psychikou ho zřejmě stála úplně všechno.

Kristýna: Přesně tak. A teď se pojďme podívat, jak se to všechno promítlo do jeho nejslavnějšího románu.

Petr: Takže kromě Petrolejových lamp, které zná asi každý, co dalšího zásadního napsal?

Kristýna: Hned po nich plánoval pokračování s názvem Vlčí kůže, ale to už bohužel nedokončil. Měl toho ale na kontě mnohem víc.

Petr: Povídej, jsem jedno ucho.

Kristýna: Napsal třeba novelu Máňa, kde vzpomíná na dospívání, nebo Komtesu Camillu o iluzích mladého herce. A co je zajímavé, groteska Muž sedmi sester byla vydána až v 90. letech, dlouho po jeho smrti.

Petr: Takže měl schovaná nějaká esa v rukávu i po smrti.

Kristýna: Přesně tak. Psal i skvělé povídkové cykly jako Neopatrné panny nebo Cesta loutek a publikoval v prestižních časopisech jako Lumír nebo Národní listy.

Petr: A promítlo se jeho dílo i do filmu? Ty jeho psychologické sondy si o to přímo říkají.

Kristýna: Určitě. Nejznámější je asi film Barbora Hlavsová z roku 1942, který natočil Martin Frič podle jeho povídky Skleněný vrch.

Petr: Ten název znám! To je klasika.

Kristýna: Přesně. I v novější době vzniklo několik televizních filmů, třeba Jasnovidka nebo Ta třetí. Jeho témata jsou zkrátka nadčasová.

Petr: Takže tu máme autora, který se nebál temných stránek lidské duše a zanechal po sobě dílo, které rezonuje dodnes. Fascinující.

Kristýna: A co je skvělé, v roce 2015 bylo jeho kompletní dílo digitalizováno. Díky projektu Havlíčkova Jilemnice je dnes zdarma přístupné online komukoliv.

Petr: Paráda. Takže pokud jsme vás, milí posluchači, navnadili, víte, kde hledat. Kristýno, moc děkuji, že jsi nám Havlíčka tak skvěle přiblížila.

Kristýna: Já děkuji za pozvání. Bylo mi potěšením.

Petr: Vám děkujeme za poslech a u dalšího dílu Studyfi Podcastu se na vás těší Petr.

Kristýna: A Kristýna. Na slyšenou!

Petr: Na slyšenou.