Podcast na Jaroslav Hašek a Dobrý voják Švejk

Kapitoly

Kdo byl Jaroslav Hašek?

Bouřlivák a novinář

Válečná anabáze a Švejk

Literární kontext

Literární rozbor

Postavy a prostředí

O názvu a jazyku

Švejkovy osudy - Díl 1

Anabáze a cesta na frontu

Na frontě a nedokončený konec

Závěrečné shrnutí

Přepis

Tereza: Znáš ten pocit, když ti někdo dá úplně nesmyslný úkol a ty ho schválně splníš do puntíku, abys ukázal, jak je to hloupé?

Adam: Jasně, taková ta škodolibá poslušnost. Proč?

Tereza: Protože přesně na tomhle principu stojí jedna z nejslavnějších českých knih. A život jejího autora byl snad ještě šílenější než ten příběh.

Adam: Tak to mluvíš o Jaroslavu Haškovi a jeho Švejkovi. To je jízda od začátku do konce.

Tereza: Přesně tak. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na život a dílo Jaroslava Haška.

Adam: Haškův život, to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Rodina žila na hranici chudoby, často se stěhovali. A mladý Jaroslav? Ten byl rebel. Ze studií ho vyhodili za účast na demonstraci.

Tereza: Co provedl?

Adam: No, vytloukl pár oken, zapálil ohradu a házel kameny na policejní stanici. Prostě klasický Hašek. Pak se toulal pěšky po Rakousku-Uhersku a dokonce byl krátce vězněný za spolupráci s anarchisty.

Tereza: To zní divoce. A jak se proboha dostal k psaní?

Adam: Stal se novinářem. Ale ne jen tak ledajakým. Založil si třeba Stranu mírného pokroku v mezích zákona. To byla v podstatě parodie na politiku, se kterou vystupoval v hospodách.

Tereza: To muselo být skvělé! Takže čistá mystifikace.

Adam: Přesně. A taky psal pod více než stovkou pseudonymů a s obrovskou lehkostí, často přímo v hospodě. Někdy si po sobě ty texty ani nečetl.

Tereza: A pak přišla první světová válka. Co on a armáda?

Adam: Narukoval, nechal se na haličské frontě zajmout Rusy, vstoupil do československých legií a nakonec se v Rusku přidal k Rudé armádě. Tam se stal dokonce jakýmsi komisařem.

Tereza: Počkat, takže bojoval v podstatě na všech stranách?

Adam: Dá se to tak říct. Všechny tyhle absurdní zážitky pak samozřejmě přetavil do své tvorby, hlavně do Osudů dobrého vojáka Švejka. To dílo je vlastně jeho autobiografie v nadsázce.

Tereza: Jak jeho dílo zapadá do kontextu tehdejší literatury o válce?

Adam: Úplně se vymyká. Zatímco autoři jako Rudolf Medek nebo Josef Kopta psali o hrdinství legionářů vážně a pateticky, Hašek si z celé té válečné mašinerie dělal legraci. Zesměšňoval rakouskou byrokracii, maloměšťáctví a absurditu války.

Tereza: Takže on byl ten punker v legionářské literatuře.

Adam: Přesně tak! A proto je Švejk dodnes světový fenomén, zatímco ta ostatní díla už jsou spíš jen svědectvím doby. Jeho humor je prostě nadčasový.

Tereza: Chápu. Tak pojďme si toho punkera rozebrat víc do hloubky. Když se na Švejka podíváme jako na literární dílo, kam ho zařadit?

Adam: Je to epika, konkrétně satirický protiválečný román psaný v próze. A co je důležité, vypravěč je v er-formě. To znamená, že příběh nesledujeme z pohledu Švejka, ale díváme se na něj jakoby zvenčí.

Tereza: To je zajímavé. Díky tomu asi víc vynikne ta jeho absurdita, že?

Adam: Přesně tak! My vidíme, jak jeho chování působí na ostatní, což je zdroj většiny humoru.

Tereza: A kdo jsou ty ostatní? Kromě Švejka, toho „geniálního blba“, jak se mu říká.

Adam: Je tam skvělá sestava. Třeba polní kurát Katz – kněz, co nevěří v Boha a je pořád opilý. Nebo nadporučík Lukáš, kariérista a pokrytec. A pak je tam vyloženě zlý a hloupý poručík Dub.

Tereza: To zní jako parta snů na válečnou výpravu.

Adam: No právě. A celé se to odehrává v roce 1914 na území Rakouska-Uherska. Začínáme v Praze, pak se přesouváme do jižních Čech a dál na frontu.

Tereza: A vím, že dílo není dokončené, že?

Adam: Ano, je to románová tetralogie, ale Hašek bohužel zemřel, než stihl dopsat poslední díl. Ten pak dokončil Karel Vaněk, ale už se to bere jako neoriginální pokračování.

Tereza: Takže to je ten důvod, proč je to tak aktuální – ten humor a odpor k válce. Pojďme se teď podívat na samotný název.

Adam: Přesně tak. Celý název zní „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“. A to slovíčko „dobrého“ je tam schválně ironicky. On totiž není dobrý voják ve smyslu poslušnosti.

Tereza: Ale je dobrý ve smyslu... že je dobrák od kosti?

Adam: Dá se to tak říct. Je to takový lidový chytrák. A celý ten humor skvěle podtrhuje jazyk. Hašek mistrně míchá pražský dialekt, hovorovou češtinu, spoustu germanismů a vojenský slang.

Tereza: Takže to působí maximálně autenticky.

Adam: Přesně. Vedle toho ale používá i knižní jazyk nebo různé metafory a přísloví, což vytváří skvělý kontrast.

Tereza: Dobře, pojďme na ten slavný příběh. Jak to všechno začíná?

Adam: Začíná to v hospodě, kde jinde. Švejk tam mluví o atentátu na Ferdinanda d’Este a je okamžitě zatčen.

Tereza: A hned z něj udělají politického vězně?

Adam: No, spíš blázna. Komise ho oficiálně uzná za „notorického blba“ a pošle ho do blázince. Odtud ho ale zase vyhodí jako simulanta.

Tereza: To je teda začátek. A co dál?

Adam: Nakonec narukuje, i když má revma a jede k odvodu na invalidním vozíku. Skončí v garnizóně, kde se stane sluhou, neboli pucflekem, věčně opilého polního kuráta Otty Katze.

Tereza: Sluhou kněze? To zní jako zajímavá kombinace.

Adam: A taky že byla! Sháněl mu peníze, alkohol, a dokonce mu i vynadal. Jenže Katz ho nakonec prohraje v kartách, takže Švejk putuje k nadporučíku Lukášovi.

Tereza: Prohraje v kartách? To se vážně dělo?

Adam: Ve Švejkově světě ano. A u Lukáše to není o moc lepší. Má za úkol sehnat psa, jenže ukradne zrovna psa plukovníka Krause. Za trest jsou oba poslání k pluku do Českých Budějovic.

Tereza: Takže se konečně dostávají blíž k válce?

Adam: Ano, jedou vlakem do Budějovic, ale Švejk cestou zatáhne za záchrannou brzdu a zůstane v Táboře bez dokladů. Místo aby jel dál, vydá se pěšky na úplně opačnou stranu.

Tereza: Takže jeho slavná budějovická anabáze...

Adam: Přesně tak. Nakonec ho v Putimi zatknou, protože si myslí, že je zběh. Když se konečně dostane do Budějovic, Lukáš je z toho na mrtvici.

Tereza: Tomu se nedivím. A pak už konečně jedou na frontu?

Adam: Ano, pluk jede vlakem do Uher. A tady se na scéně objevuje jedna z nejznámějších postav, poručík Dub.

Tereza: To je ten, co pořád křičí tu svou slavnou větu?

Adam: Přesně! „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím k pláči.“ Je to bývalý profesor, který si na vojně léčí své komplexy.

Tereza: A co se děje dál? Už jsou v Haliči na ruské frontě, ne?

Adam: Ano. Potkáváme tam taky nenasytného sluhu Balouna, který sní, na co přijde. Vrcholem je ale situace, kdy Švejk u rybníka najde uniformu ruského vojáka.

Tereza: A co s ní udělá?

Adam: No, co by... zkusí si ji. A v tu chvíli ho zajmou Maďaři jako ruského zběha. Je s dalšími zajatci poslán na práce.

Tereza: Takže z rakouského vojáka se stal ruský zajatec. To je neuvěřitelné.

Adam: A nikdo mu samozřejmě nerozumí. Nakonec generál Fink, jehož koníčkem je věšení lidí, ho chce popravit. Vše se ale na poslední chvíli vysvětlí a Švejk se vrací ke své rotě.

Tereza: A tam ho asi vítali s otevřenou náručí, že?

Adam: Vůbec ne. Lukáš z jeho návratu není vůbec nadšený. A tady vlastně ten čtvrtý díl končí. Je nedokončený, protože Hašek zemřel.

Tereza: Adame, to byl skvělý přehled. Kdyby sis měl vybrat jednu hlavní myšlenku, klíčový odkaz Švejka, co by to bylo?

Adam: Klíčový odkaz je určitě ten geniální protiklad. Na jedné straně je tu absurdní, nelidská mašinérie války a byrokracie. A proti ní stojí obyčejný člověk, který ji poráží svým selským rozumem a předstíranou hloupostí.

Tereza: Tomu se říká „švejkování“, že?

Adam: Přesně tak. Je to forma pasivního odporu. Ukazuje to, že i v těch nejhorších podmínkách se dá přežít s humorem a nadsázkou. Je to prostě geniální satirické dílo, které je bohužel stále aktuální.

Tereza: Děkuju moc za skvělý rozbor. Bylo to super.

Adam: Já taky děkuju. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dnešního dílu Studyfi Podcastu a těšíme se zase příště. Na slyšenou!

Tereza: Mějte se krásně!