Podcast na Jan Neruda

Kapitoly

Úvod do Nerudy

Kdo byl Jan Neruda?

Zakladatel fejetonu

Pesimista a jeho dílo

Poezie Jana Nerudy

Závěr a shrnutí

Přepis

Kristýna: Představte si, že napíšete přes dva tisíce článků do novin… a lidi si vás stejně pamatují hlavně kvůli povídkám z jedné pražské čtvrti. Zní to trochu nefér, že?

Matěj: Přesně takový byl osud našeho dnešního autora. Vítejte u Studyfi Podcastu, vaší audio nápovědy k maturitě. Dnes se podíváme na život a dílo Jana Nerudy.

Kristýna: Takže, Matěji, kdo to vlastně byl? Kromě toho pána, co bydlel U Dvou slunců na Malé Straně.

Matěj: Přesně tam se v roce 1834 narodil. Po gymnáziu, kde se potkal s Vítězslavem Hálkem, ho otec donutil jít na práva. A jak to dopadlo? Naprosto neúspěšně.

Kristýna: To se stává i v lepších rodinách. Aspoň z něj nebyl další nudný právník.

Matěj: To rozhodně ne! Chytil se jako novinář, hlavně v Národních listech. A tam vlastně založil český fejeton. Napsal jich opravdu přes dva tisíce!

Kristýna: Počkat, co to ten fejeton přesně je? Zní to trochu jako jídlo.

Matěj: To ne. Je to vtipný a subjektivní komentář k nějakému aktuálnímu tématu. Takový blogový příspěvek devatenáctého století. Často používal satiru a nadsázku.

Kristýna: A kromě fejetonů? Jeho básně a próza jsou často vnímány jako dost pesimistické.

Matěj: To souviselo s jeho životem. Měl problémy s penězi i alkoholem, nikdy se neoženil a měl dost skeptický pohled na svět. To vše se promítlo do jeho tvorby.

Kristýna: Spolu s Hálkem ale patřil k Májovcům, kteří chtěli českou literaturu přiblížit Evropě, že?

Matěj: Přesně tak. A jeho vrcholným prozaickým dílem jsou bezpochyby slavné Povídky malostranské. Kdo by je neznal, že?

Kristýna: Takže novinář, básník, pesimista a kronikář Malé Strany. To je docela záběr. Skvěle. Od Nerudova realismu se teď přesuneme dál.

Matěj: Ačkoli jsou Povídky malostranské nesmrtelné, je důležité si uvědomit, že většinu Nerudových děl tvoří poezie. A byla často velmi osobní. Promítaly se do ní jeho osobní trápení, hlavně nenaplněné lásky a samota.

Kristýna: Takže takový veřejný deníček ve verších? To zní docela odvážně na devatenácté století.

Matěj: Přesně tak. Jeho první sbírka, Hřbitovní kvítí, se s moc kladným ohlasem nesetkala. Byla pesimistická, ironizoval v ní lásku, rozum, prostě všechno, co bylo ostatním svaté.

Kristýna: No to se nedivím, že se to moc nelíbilo. Ale pak přišel nějaký zlom, že?

Matěj: Ano, a velký. Zlom přišel se sbírkou Písně kosmické. To byla první sbírka, která se okamžitě vyprodala a udělala z něj skutečně uznávaného básníka. Je plná víry v pokrok a optimismu.

Kristýna: Písně kosmické? To zní skoro jako sci-fi! To je tedy pořádný kontrast k tomu Hřbitovnímu kvítí.

Matěj: To ano. Za zmínku stojí i Balady a romance, kde si chytře hraje s formou – co má být balada, je romance, a naopak. A jeho asi nejsubjektivnější dílo jsou Prosté motivy, taková intimní zpověď stárnoucího básníka.

Kristýna: Takže novinář, prozaik, ale hlavně básník plný protikladů. Pesimista i optimista zároveň. Skvěle.

Matěj: A tím jsme vlastně na konci našeho dnešního dílu o české literatuře druhé poloviny devatenáctého století. Prošli jsme Májovce, Ruchovce, Lumírovce i samotáře, jako byl právě Neruda.

Kristýna: Doufáme, že vám náš rychlý přehled pomohl si v tom všem udělat trochu pořádek. Děkujeme moc, že jste poslouchali.

Matěj: Přesně tak. Držíme palce u maturity nebo u jakékoliv jiné zkoušky. Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou!

Kristýna: Ahoj!