Podcast na Jan Amos Komenský: Život a pedagogika

Kapitoly

Učitel národů, nebo zrádce?

Od sirotka k rektorovi

Útěk a první velká díla

Evropská superstar a nové učebnice

Úspěchy a tragédie v Uhrách a Polsku

Poslední léta v Amsterdamu

Vzdělání pro každého

Jak vypadala Komenského škola?

Orbis Pictus - Učebnice pro svět

Didaktické Zásady

Revoluce ve Školství

Odkaz pro Současnost

Přepis

Jakub: Většina studentů si myslí, že Komenský byl prostě jen „Učitel národů“, co napsal Labyrint světa a ráj srdce. Ale co kdybych vám řekl, že právě tohle je obrovská chyba, která vás u maturity může stát body? Protože ten nejdůležitější klíč k pochopení jeho díla se skrývá v jeho neustálém útěku, exilu a dokonce i ve spolupráci se švédskou armádou.

Tereza: Přesně tak. Během následujících minut zjistíte, proč by bez jeho osobních tragédií a politických rozhodnutí nikdy nevznikla moderní pedagogika tak, jak ji známe. Tohle je ten detail, který odlišuje jedničku od trojky.

Jakub: Zůstaňte s námi. Posloucháte Studyfi Podcast.

Jakub: Tak Terezo, pojďme na to od začátku. Kdo vlastně byl Jan Amos Komenský, než se stal tou slavnou osobností?

Tereza: Narodil se v roce 1592, pravděpodobně v Nivnici na Moravě. A jeho dětství, to nebyla žádná idylka. V pouhých dvanácti letech mu zemřeli oba rodiče i dvě sestry. Stal se z něj sirotek.

Jakub: To je drsný start do života. Jak se z toho dostal?

Tereza: Ujala se ho teta a hlavně Jednota bratrská, které byla jeho rodina členem. Díky ní se dostal na studia. Nejdřív v Přerově, pak i na prestižních univerzitách v Německu, v Herbornu a Heidelbergu.

Jakub: Takže už od mládí byl hodně ambiciózní. Co dělal po návratu?

Tereza: Vrátil se jako vzdělaný mladý muž. V roce 1614 začal učit v Přerově a o pár let později se stal rektorem školy a kazatelem ve Fulneku. Tam se taky poprvé oženil s Magdalenou Vizovskou. Vypadalo to na skvěle rozjetou kariéru.

Jakub: Vypadalo... to zní, jako že přišla nějaká katastrofa.

Tereza: Přesně tak. Přišel rok 1620 a bitva na Bílé hoře. Pro nekatolíky, jako byli členové Jednoty bratrské, to byla absolutní pohroma.

Jakub: Takže po Bílé hoře musel Komenský všeho nechat a utéct?

Tereza: Ano, byl nucen opustit Fulnek a začal se skrývat. A aby toho nebylo málo, v roce 1622 mu na mor zemřela žena i jejich dvě malé děti, které zůstaly ve Fulneku. Během jediného roku ztratil úplně všechno.

Jakub: To si ani neumím představit. Kde vzal sílu pokračovat?

Tereza: Své zoufalství a bolest přetavil do psaní. Právě v této době vznikají jeho hluboká filozofická díla jako Truchlivý nebo slavný Labyrint světa a ráj srdce. To je ta kniha, kde poutník prochází světem plným přetvářky a zla.

Jakub: Chápu. Psaní pro něj bylo terapií. Ale pořád byl na útěku, ne?

Tereza: Přesně. Nakonec, v roce 1628, mu nezbylo nic jiného než odejít z Čech navždy. Spolu s druhou ženou, Marií Dorotou Cyrillovou, a dalšími členy Jednoty bratrské odešel do exilu v polském Lešně.

Jakub: A právě v Lešně se zrodil ten Komenský, kterého známe jako pedagoga?

Tereza: Přesně tak! Zpočátku doufal, že se brzy vrátí domů. A chtěl být připravený. Začal proto vytvářet plány na reformu celého školství v Čechách. Tady vzniká jeho zásadní spis, Didaktika česká.

Jakub: Počkat, Didaktika česká? Já myslel, že napsal Velkou didaktiku, tu Didactica magna.

Tereza: To je přesně ono! Česká didaktika byl originál. Až když ztratil naději na návrat, přeložil ji do latiny jako Didactica magna, aby jeho myšlenky mohla číst celá Evropa. Ale základ vznikl v češtině, pro Čechy.

Jakub: Aha! To je skvělý detail. Takže co bylo hlavním cílem té Didaktiky?

Tereza: Jednoduše řečeno: naučit všechny všemu. Byla to revoluce. Komenský věřil, že vzdělání má být dostupné pro každého, bez ohledu na původ nebo pohlaví. A že má být založeno na principech přírody – od jednoduchého ke složitému, názorně a hrou.

Jakub: Takže v Lešně se z něj stal pedagogický inovátor. Co dalšího tam napsal?

Tereza: Napsal tam například Informatorium školy mateřské. To byla vůbec první kniha v historii, která se věnovala předškolní výchově. Byla to příručka pro rodiče, jak rozvíjet děti do šesti let.

Jakub: Předškolní výchova v 17. století? To zní neuvěřitelně moderně.

Tereza: Přesně. Řešil tam hračky, pobyt na čerstvém vzduchu, mravní výchovu... Ale dílo, které ho skutečně proslavilo po celé Evropě, byla učebnice latiny Brána jazyků otevřená.

Jakub: Tu znám. Prý to byl bestseller, přeložený do desítek jazyků. Čím byla tak výjimečná?

Tereza: Místo biflování slovíček nazpaměť, jak bylo zvykem, Komenský seřadil 8000 slov do 1000 logických vět, které popisovaly svět. Učil jazyk a zároveň věcné znalosti. Byl to geniální nápad.

Jakub: I když jsem slyšel, že pro začátečníky to prý bylo pořád dost těžké.

Tereza: To je pravda! Sám si to uvědomil a rychle dopsal zjednodušenou verzi, takové „předbraní“ neboli Vestibulum. Ale i tak to byla revoluce a Komenský se stal evropskou celebritou.

Jakub: A to vedlo k tomu, že ho začali zvát do zahraničí?

Tereza: Přesně. V roce 1641 přijal pozvání do Anglie, kde přednášel dokonce před Královskou akademií věd. Pak dostal nabídku ze Švédska, aby vedl kompletní reformu jejich školství. Představ si to, český exulant má předělat školství pro tehdejší evropskou velmoc.

Jakub: Wow. A cestou do Švédska se prý potkal s Descartem?

Tereza: Ano, to je taková slavná historka. Setkali se, ale moc si nerozuměli. Descartes byl čistý racionalista, Komenský propojoval víru, vědu a vzdělání. Dva naprosto odlišné světy.

Jakub: Takže odjel do Švédska, ale tam to prý úplně neklaplo. Proč?

Tereza: Měl rozpory s donátory. Oni chtěli hlavně nové učebnice, ale Komenský už pracoval na svém životním snu – díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. Chtěl napravit celý svět, ne jen psát učebnice. Takže se nakonec vrátil do Lešna.

Jakub: Konec třicetileté války v roce 1648 pro něj musel být obrovským zklamáním, že?

Tereza: Byla to katastrofa. Vestfálský mír definitivně potvrdil, že se exulanti domů nevrátí. Navíc mu krátce na to zemřela druhá manželka. Z toho zklamání napsal dojemný spis Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, kde se loučí s vlastí.

Jakub: Zase další tragédie. Ale on se zase zvedl. Co bylo dál?

Tereza: Přijal pozvání od knížete Rákocziho do Uher, do Sárospataku. A tam konečně dostal šanci ověřit si své teorie v praxi. Založil tam pansofickou, tedy „vševědnou“ školu.

Jakub: A tam vznikla ta slavná obrázková učebnice?

Tereza: Ano! Právě tam napsal Svět v obrazech neboli Orbis pictus. Byla to vlastně vylepšená Brána jazyků, ale doplněná o obrázky. Úplně první obrázková učebnice na světě! A taky tam vytvořil dílo Škola hrou, soubor divadelních her, aby se žáci učili latinu zábavně.

Jakub: To zní jako sen každého studenta. Ale pak se zase vrátil do Lešna, že?

Tereza: Ano, v roce 1654. A tady přichází ta kontroverzní a pro maturitu klíčová část jeho života. V roce 1655 Švédsko napadlo Polsko. A Komenský a další čeští bratři v Lešně... otevřeli Švédům brány města.

Jakub: Počkat, cože? V podstatě kolaborovali s útočníky?

Tereza: Z jejich pohledu to nebyli útočníci. Byli to protestantští spojenci proti katolickému Polsku. Komenský doufal, že švédský král pomůže českým exulantům k návratu domů. Dokonce na něj napsal oslavnou řeč.

Jakub: Tak to chápu, proč to Poláci viděli jinak.

Tereza: Přesně. O rok později polští partyzáni Lešno oblehli a zapálili. A při tom požáru přišel Komenský téměř o všechno. Shořely mu rukopisy, na kterých pracoval celý život, včetně obrovského Česko-latinského slovníku. Zachránil si jen holý život.

Jakub: Takže potřetí v životě přišel o všechno. To je neuvěřitelné. Jak tohle mohl přežít?

Tereza: Z téhle ztráty se už nikdy úplně nevzpamatoval. Musel z Polska uprchnout jako zrádce. Naštěstí měl vlivné přátele. Jeho mecenáš Louis De Geer mu nabídl azyl v Amsterdamu.

Jakub: A tam strávil zbytek života?

Tereza: Ano, posledních čtrnáct let. A konečně našel klid a finanční zajištění. Mohl se naplno věnovat svému největšímu projektu, té Všeobecné poradě o nápravě věcí lidských.

Jakub: Můžeš nám v rychlosti říct, o co v tom díle šlo? Zní to hrozně velkolepě.

Tereza: To taky bylo. Mělo to sedm částí a byl to plán na reformu celé lidské společnosti. Od vzdělání, přes politiku až po jazyk. Chtěl vytvořit univerzální jazyk, univerzální vzdělání a dosáhnout světového míru. Byl to neuvěřitelně ambiciózní, i když nedokončený projekt.

Jakub: Takže i na konci života, po všech těch tragédiích, nepřestal snít o lepším světě.

Tereza: Nikdy. Až do své smrti v roce 1670 pracoval na nápravě lidstva. Je pohřben v Naardenu v Nizozemsku, ne v Čechách, kam se tak toužil vrátit.

Jakub: To je silný příběh. Takže, když si to shrneme pro studenty k maturitě – co je to nejdůležitější, co si odnést?

Tereza: Za prvé, jeho život byl neustálý boj a útěk. Ty osobní tragédie ho formovaly a nutily psát. Za druhé, jeho pedagogické myšlenky – škola hrou, názornost, vzdělání pro všechny – byly v 17. století naprosto revoluční. A za třetí, nezapomeňte na ten mezinárodní přesah a politický kontext. Nebyl to jen učitel zavřený v kabinetu, ale evropská osobnost, která se aktivně snažila ovlivnit svět kolem sebe, i za cenu kontroverzních rozhodnutí.

Jakub: Perfektní. Díky tomu je jeho příběh najednou mnohem živější a... lidštější. Díky moc, Terezo!

Tereza: Ráda slyším! A právě tahle lidskost se nejvíc promítá do jeho pedagogiky. Všechny ty jeho revoluční nápady vlastně vycházejí z jedné prosté myšlenky – že učení má být radost, ne utrpení.

Jakub: Takže to slavné „Škola hrou“?

Tereza: Přesně tak. Ale není to jen o hraní. Je to celý, promyšlený systém, který doslova předběhl svou dobu o několik století.

Jakub: V čem byl tak revoluční? Vždyť školy už přece existovaly.

Tereza: Jasně, ale pro koho? Komenský přišel s něčím tehdy neslýchaným. Řekl, že vzdělání si zaslouží úplně každý. Bez ohledu na to, jestli jsi kluk nebo holka, bohatý nebo chudý... a dokonce i bez ohledu na talent.

Jakub: Počkat, to zní jako něco, co řešíme dneska. Veřejné školy pro všechny, zdarma... To on vymyslel už v 17. století?

Tereza: Přesně tak. Chtěl, aby se děti neučily nic mechanicky, jako básničku. Chtěl, aby věcem rozuměly. Proto kladl obrovský důraz na názornost. Všechno si osahat, vidět, zažít smysly.

Jakub: Takže konec biflování letopočtů, které si stejně nikdo nepamatuje?

Tereza: V ideálním světě ano. Podle něj se má postupovat od známého k neznámému a od jednoduchého ke složitějšímu. Logické, že? A taky – první jazyk, který se máš pořádně naučit, je ten mateřský, ne latina.

Jakub: Dobře, to zní skvěle teoreticky. Ale jak si to představoval v praxi? Měl nějaký konkrétní plán?

Tereza: Měl to promyšlené do detailu. Navrhl celý školský systém, rozdělený podle věku. Začíná to už od narození do šesti let, čemuž říkal „škola mateřská“. To je výchova v rodině, pro kterou dokonce napsal příručku pro rodiče.

Jakub: Příručka pro rodiče? Takový Dr. Spock 17. století!

Tereza: Dá se to tak říct. Pak od 6 do 12 let měla být v každé vesnici a městě „škola obecná“ pro kluky i holky. Učili by se čtení, psaní, počty, ale i řemesla a zpěv.

Jakub: A co ti starší?

Tereza: Od 12 do 18 let „škola latinská“ v každém městě, což je v podstatě gymnázium. A nakonec od 18 do 24 let „akademie“, tedy vysoká škola, v každé zemi. A víš, co doporučoval po jejím ukončení?

Jakub: Tipuju, že ne hned hypotéku a práci v korporátu.

Tereza: To rozhodně ne. Cestování! Aby člověk poznal svět. Zdůrazňoval, že vzdělávání je celoživotní proces. Nikdy nekončí.

Jakub: To je neuvěřitelný systém. Ale aby to fungovalo, potřeboval asi i nějaké... moderní učební pomůcky, že?

Tereza: Skvělá otázka. A on jednu takovou, naprosto geniální, vytvořil. Jmenovala se Orbis Pictus, neboli Svět v obrazech. Byla to vůbec první obrázková učebnice pro děti.

Jakub: Takový ten Instagram pro barokní děti?

Tereza: Přesně! Každá kapitola měla obrázek a k němu popisky v několika jazycích. Děti se tak učily jazyky a zároveň poznávaly svět – od planet přes rostliny a zvířata až po lidská řemesla.

Jakub: A to mělo úspěch?

Tereza: Obrovský! Ta kniha se stala absolutním bestsellerem po celé Evropě a vlastně i ve světě. Byla přeložena do angličtiny, francouzštiny... ale třeba i do perštiny nebo japonštiny. Byla to prostě revoluce ve výuce.

Jakub: Páni. Takže když u maturity padne otázka na jeho pedagogiku, co jsou ty tři klíčové věci, které si musím pamatovat?

Tereza: Zaprvé, vzdělání pro všechny, bez rozdílu. Zadruhé, princip názornosti a „škola hrou“ – tedy učení pro pochopení, ne pro memorování. A zatřetí, ten systematický přístup, od výchovy v rodině až po celoživotní vzdělávání, ztělesněný v geniální učebnici Orbis Pictus.

Jakub: Skvěle shrnuto. Jeho pedagogické myšlenky jsou vlastně aktuální i dnes. Díky moc, Terezo. To nám všem určitě pomůže.

Tereza: Přesně tak. A když jsme u toho, je důležité pochopit, co přesně myslel tou „školou hrou“. Není to jen o hraní si ve třídě, jak si dneska představujeme.

Jakub: Jo, to mě zajímá. Předpokládám, že nemyslel, že se budeme učit Pythagorovu větu hraním na schovku.

Tereza: To úplně ne. Pro Komenského byla „hra“ synonymem pro příjemnou a motivující činnost. Napsal dílo Schola Ludus, což je vlastně osm divadelních her.

Jakub: Divadelních her? Jakože se studenti učili hraním divadla?

Tereza: V podstatě ano. V těch hrách různí učenci, třeba Platón nebo Plinius, vysvětlují králi Ptolemaiovi veškeré tehdejší vědění. Od přírody, přes řemesla, až po život ve státě.

Jakub: Takže to byla taková živá, interaktivní encyklopedie na jevišti. Cílem bylo učení zpříjemnit, ne ho nahradit zábavou.

Tereza: Přesně. Jeho motto bylo: „Aby škola byla hrou, tj. potěšením mysli“. Chtěl odbourat to mechanické biflování, ten dril, který tehdy vládl. To je ten obrovský přínos.

Jakub: Dobře, takže škola hrou je o motivaci a pochopení. A co ty jeho slavné didaktické principy? To je další věc, na kterou se u maturity určitě zeptají.

Tereza: Určitě. Definoval didaktiku jako umění, jak dobře vyučovat, aby se žák učil... a teď poslouchej... rychle, důkladně a s chutí.

Jakub: Rychle, důkladně a s chutí. To zní jako sen každého studenta. Jak toho chtěl dosáhnout?

Tereza: Měl čtyři základní principy. Zaprvé, princip názornosti. To znamená opírat se o skutečnost, o to, co žák může vidět a osahat si. Žádné abstraktní pojmy bez příkladu.

Jakub: Jasně, ukázat jablko, než začnu mluvit o gravitaci. Co dál?

Tereza: Zadruhé, systematičnost. Učivo musí navazovat. Postupovat od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitějšímu. Informace z různých oborů se mají propojovat.

Jakub: Logické. Třetí?

Tereza: Princip aktivity. Žák nesmí být pasivní posluchač. Musí být aktivní! Učitel má probouzet zájem, pokládat otázky, vést žáka k tomu, aby si na věci přišel sám.

Jakub: A poslední, čtvrtý?

Tereza: Princip přiměřenosti. To je dnes samozřejmost, ale tehdy to byla revoluce. Respektovat věk a individuální schopnosti žáka. Nemůžeš učit šestileté dítě stejně jako osmnáctiletého.

Jakub: Takže názornost, systematičnost, aktivita, přiměřenost. To je skvělý základ. Ale on šel ještě dál, že? Mluvil o reformě celého školství.

Tereza: Přesně tak. A tady je ten důvod, proč mu říkáme Učitel národů. Věřil, že vzdělání má být dostupné úplně všem. Bez rozdílu původu, majetku... a dokonce i pohlaví, což bylo neslýchané.

Jakub: Takže i pro dívky? Páni.

Tereza: Ano. A zdarma. Navrhl také naprosto moderní systém. Rozdělil vzdělávání na čtyři šestileté stupně. Od narození do šesti let je to výchova v rodině, taková „mateřská škola“.

Jakub: Pro tu napsal Informatorium školy mateřské, že?

Tereza: Správně. Pak od 6 do 12 let škola obecná v mateřském jazyce. Od 12 do 18 let škola latinská a od 18 do 24 let akademie, tedy univerzita.

Jakub: Ten systém je v základech vlastně podobný tomu našemu. A co organizace výuky?

Tereza: I tam byl průkopník. Poprvé definoval pojmy jako školní rok, prázdniny a školní týden. Chtěl, aby v jedné třídě byli žáci stejného věku a znalostí.

Jakub: To dává smysl. Ne jako dřív, kde seděli všichni dohromady.

Tereza: Přesně. A i když tehdy bylo ve třídě klidně 80 až 100 žáků...

Jakub: Sto žáků? To si dneska neumím ani představit. Učitel musel být superhrdina.

Tereza: Rozhodně. Proto Komenský doporučoval, aby měl učitel pomocníka. A trval na tom, že každá třída má mít svou místnost, každý žák učebnice a učitel metodické pokyny, jak s nimi pracovat.

Jakub: Když to tak poslouchám, tak skoro všechno, co dnes považujeme ve škole za normální, nějakým způsobem vymyslel nebo alespoň navrhl Komenský.

Tereza: V podstatě ano. A to není všechno. Ve svém díle Obecná porada o nápravě věcí lidských, konkrétně v části Pampaedia, přišel s myšlenkou celoživotního vzdělávání.

Jakub: Takže to, o čem se dnes pořád mluví, že se člověk musí učit celý život, to už Komenský věděl v 17. století?

Tereza: Přesně tak! Chápal, že vzdělávání nekončí maturitou ani univerzitou. Je to celoživotní proces. To je naprosto geniální a nadčasové.

Jakub: To tedy je. Takže když si to celé shrneme, Terezo... Proč je Komenského pedagogický odkaz tak nesmrtelný?

Tereza: Protože položil základy moderního školství. Klíčový poznatek je tenhle: přesunul pozornost z učitele na žáka. Nešlo mu o to, aby učitel „odpřednášel“ látku, ale aby se žák látku opravdu naučil a pochopil ji.

Jakub: A to všechno s důrazem na názornost, systematičnost a přiměřenost věku. S myšlenkou, že vzdělání je právo pro všechny a že je to cesta, která nikdy nekončí.

Tereza: Perfektně shrnuto. Všechny ty principy a myšlenky sepsal ve svém stěžejním díle, Velká didaktika. To je v podstatě bible moderní pedagogiky.

Jakub: Skvělé. Myslím, že teď už máme všichni mnohem jasněji v tom, proč je Jan Amos Komenský skutečně Učitelem národů. Díky moc, Terezo, za další skvěle nabitý díl.

Tereza: Já děkuji za pozvání, Jakube. A všem studentům držím palce. Pamatujte, s Komenského principy to zvládnete rychle, důkladně a snad i s chutí.

Jakub: Přesně tak. Tak zase příště u Studyfi Podcastu. Mějte se!