Podcast na Integrovaný záchranný systém v ČR

Kapitoly

Mýtus o IZS

Základní pojmy pro přežití

Dva týmy hrdinů

Tři úrovně velení

Kdo je tady šéf?

Když záchranáři potřebují pomoc

Shrnutí na závěr

Přepis

Lukáš: Většina lidí si myslí, že IZS, tedy Integrovaný záchranný systém, je nějaká obří organizace s vlastním ředitelem a budovou. Ale víte co? Ve skutečnosti nic takového neexistuje.

Tereza: Přesně tak. Je to jeden z největších mýtů. IZS nemá žádnou právní subjektivitu, žádné IČO, žádnou kancelář. Je to spíš takový návod na spolupráci.

Lukáš: Počkat, takže když se něco stane, tak nezasahuje IZS jako takový? Jsem zmatený.

Tereza: Zasahují hasiči, záchranáři, policie... A IZS je jenom název pro jejich koordinovaný postup. Je to systém, ne organizace. A o tom si dneska povíme víc. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lukáš: Dobře, takže IZS je vlastně jenom... systém. Jak to tedy funguje v praxi? Co ho spouští?

Tereza: Spouští ho takzvaná „mimořádná událost“. To je oficiální termín pro cokoliv, co ohrožuje životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžaduje zásah.

Lukáš: Takže třeba povodeň, velký požár, hromadná nehoda na dálnici...

Tereza: Přesně. A při řešení takové události se dělají dva druhy prací — záchranné a likvidační. Zní to podobně, ale je v tom klíčový rozdíl.

Lukáš: Dobře, tak jaký? Jsem napjatý.

Tereza: Záchranné práce řeší to bezprostřední nebezpečí. Cílem je zachránit lidi, uhasit požár, zabránit úniku chemikálie. Prostě zastavit tu katastrofu, která se právě děje.

Lukáš: Chápu. A likvidační práce jsou tedy to, co přijde potom?

Tereza: Přesně tak. To je úklid po večírku. Odklízení trosek, odčerpávání vody po povodni, dekontaminace zamořeného území. Cílem je vrátit věci co nejvíc do normálu.

Lukáš: Fajn, to dává smysl. Takže kdo všechno do tohohle „systému“ patří? Kdo jsou ti hráči na hřišti?

Tereza: Zákon je dělí na dvě skupiny. Máme základní složky a ostatní složky.

Lukáš: Základní složky, to budou asi ti, na které myslíme jako první, že? Hasiči, záchranka, policie?

Tereza: Trefa. Hasičský záchranný sbor, jednotky požární ochrany, poskytovatelé zdravotnické záchranné služby a Policie České republiky. To je ta hlavní úderná síla. Jsou v pohotovosti 24/7 a vyjíždějí okamžitě.

Lukáš: A kdo jsou ty „ostatní složky“? Nějací náhradníci na lavičce?

Tereza: Dá se to tak říct. Jsou to specialisté, které si základní složky povolají na pomoc, když je potřeba. Je to takzvaná „plánovaná pomoc na vyžádání“.

Lukáš: A kdo to třeba je? Armáda?

Tereza: Ano, třeba vyčleněné síly armády. Ale taky orgány ochrany veřejného zdraví, tedy hygienici, různé havarijní a pohotovostní služby, a dokonce i neziskové organizace jako třeba Český červený kříž nebo dobrovolníci.

Lukáš: Takže základní složky jsou jako Avengers a ostatní složky jsou všichni ti další hrdinové, které si zavolají na pomoc, když je fakt zle.

Tereza: To je vlastně dokonalé přirovnání! Přesně tak to funguje. Doplňují kapacity a mají speciální vybavení nebo znalosti.

Lukáš: Dobře, máme tedy na místě několik různých týmů. Hasiče, policii, záchranku... Jak se proboha domluví, kdo má co dělat, aby si tam nepřekáželi?

Tereza: Od toho existují tři úrovně koordinace. Taktická, operační a strategická.

Lukáš: To zní jako z vojenského manuálu. Zkus mi to prosím vysvětlit jednoduše.

Tereza: Jasně. Taktická úroveň je přímo na místě zásahu. Tam to všechno řídí jedna osoba — velitel zásahu. Ten dává konkrétní úkoly. Hasiči vyprošťují, záchranka ošetřuje, policie uzavírá silnici. Je to akce v reálném čase.

Lukáš: Takže on je ten režisér na place. A co ta operační úroveň?

Tereza: To jsou operační a informační střediska. To je ten mozek celé operace. Tam se sbíhají všechna volání na tísňové linky. Oni vyhodnotí situaci a vyšlou na místo potřebné jednotky. Koordinují to na dálku.

Lukáš: Takže dispečink. A ta třetí, strategická úroveň? Kdy přijde na řadu ta?

Tereza: Ta se zapojuje u opravdu velkých průšvihů. Třeba u rozsáhlých povodní nebo průmyslových havárií, které zasáhnou celý kraj nebo stát. Tady už do toho vstupují starostové, hejtmani, nebo dokonce vláda a krizové štáby.

Lukáš: Aha, takže tam se řeší evakuace tisíců lidí, nasazení armády, nouzové ubytování a takové ty velké věci.

Tereza: Přesně tak. Strategická úroveň řeší celkový obraz a zajišťuje zdroje, zatímco taktická úroveň bojuje s plameny v jedné konkrétní ulici.

Lukáš: Zmínila jsi velitele zásahu. To je asi dost důležitá postava, co?

Tereza: Absolutně klíčová. Je to člověk, který má na místě zásahu hlavní slovo a plnou zodpovědnost. Musí bleskově vyhodnotit situaci, určit priority, rozdělit úkoly a zajistit, aby byli všichni v bezpečí.

Lukáš: To musí být obrovský stres. Co když se na místě sejde velitel hasičů, šéf zásahovky a primář záchranky? Kdo z nich je ten hlavní velitel?

Tereza: Výborná otázka! Od toho existuje takzvané „právo přednostního velení“. Zákon jasně říká, kdo má přednost. A skoro vždycky je to velitel jednotky Hasičského záchranného sboru.

Lukáš: Takže hasiči mají hlavní slovo? Proč zrovna oni?

Tereza: Protože jsou na takové komplexní zásahy nejlépe cvičeni a vybaveni. Mají přehled o všech rizicích — od požáru přes chemikálie až po statiku budov. Samozřejmě to neznamená, že nerespektují odbornost ostatních, ale ten finální povel dává jeden člověk, aby v tom nebyl chaos.

Lukáš: Mluvili jsme o „plánované pomoci na vyžádání“ od ostatních složek. Ale co když je potřeba pomoc od úplně obyčejných lidí nebo firem?

Tereza: I na to zákon pamatuje. Říká se tomu osobní a věcná pomoc.

Lukáš: To zní... trochu děsivě. Znamená to, že mi můžou nařídit, abych šel stavět protipovodňové hráze?

Tereza: Přesně tak. Osobní pomoc je povinnost každé fyzické osoby pomoct, když je vyzvána. Může to být pomoc při evakuaci, odklízení následků nebo třeba poskytnutí odborných znalostí, pokud jsi třeba statik.

Lukáš: A ta věcná pomoc? To mi můžou sebrat auto?

Tereza: No, ne sebrat navždycky, ale dočasně ho použít. Věcná pomoc znamená poskytnutí věcí — aut, stavební techniky, čerpadel, nebo třeba i budov pro nouzové ubytování. Samozřejmě s nárokem na náhradu nákladů.

Lukáš: Páni. Takže v krizové situaci se opravdu může zapojit úplně každý, ať už dobrovolně, nebo na výzvu.

Tereza: Přesně tak. Systém počítá s tím, že někdy síly profesionálů prostě nestačí.

Lukáš: Dobře, Terezko, pojďme si to na závěr celé shrnout. Co je ten nejdůležitější bod, který si mají studenti odnést?

Tereza: Zapamatujte si, že Integrovaný záchranný systém není jedna organizace, ale koordinovaný postup jeho složek. Je to vlastně takový manuál na dokonalou spolupráci, když jde o život.

Lukáš: A ty složky se dělí na základní — hasiči, záchranka, policie — které jsou v první linii...

Tereza: ...a ostatní složky jako armáda nebo neziskovky, které poskytují plánovanou pomoc na vyžádání. Jako ti přivolaní specialisté.

Lukáš: Koordinace pak probíhá na třech úrovních: taktické přímo na místě, operační v dispečincích a strategické u velkých událostí, kde zasahují i politici.

Tereza: A na místě tomu všemu velí velitel zásahu, kterým je nejčastěji velitel hasičů. Ten má právo přednostního velení, aby se předešlo chaosu.

Lukáš: Skvělé. Myslím, že teď už v tom máme všichni jasno. Díky moc, Terezo!

Tereza: Rádo se stalo. A pamatujte, znalost systému vám může jednou pomoct zachovat chladnou hlavu. Díky za poslech.