Histologie lidských tkání a orgánů

TL;DR: Rychlé shrnutí nejdůležitějších histologických struktur

• Chrupavka elastická: Pružná, s viditelnými elastickými vlákny, např. v epiglottis. Obsahuje 1-2 chondrocyty na chondron.
• Kost kompaktní a spongiózní: Kompaktní s Haversovými systémy (osteony), spongiózní s trámečky a kostní dření.
• Osifikace chondrogenní: Vychází z hyalinní chrupavky, probíhá v zónách: proliferační, hypertrofické, kalcifikační, eroze, osteoidní, osiformní.
• Slinné žlázy: Příušní (čistě serózní), podčelistní (smíšená, převaha serózních), podjazyková (smíšená, převaha mucinózních). Všechny s Gianuzziho lunulami kromě příušní.
• Dýchací cesty: Epiglottis s elastickou chrupavkou a třemi typy epitelů; Trachea s hyalinní chrupavkou a respiračním epitelem; Bronchus intrapulmonální s respiračním epitelem a segmenty hyalinní chrupavky po celém obvodu.
• Lymfatické orgány: Lymfatická uzlina (sekundární, folikuly, siny); Thymus (primární, Hassallova tělíska); Slezina (sekundární, bílá/červená pulpa, Malpighiho tělíska).
• Srdce a cévy: Srdce s větvenými kardiomyocyty, interkalárními disky; Aorta (elastická artérie) s tlustou tunica media plnou elastických blank.
• Kůže: Typy kůže (tlustá/tenká) s různou vrstvou stratum corneum, výskytem žláz a smyslových tělísek.
• Nervový systém: Ganglia (vegetativní multipolární, spinální pseudounipolární); Mícha (šedá/bílá hmota); Mozeček (3 vrstvy kůry, Purkyňovy buňky); Kůra mozku (pyramidové neurony).
• Trávicí trubice: Jícen (vrstevnatý dlaždicový nerohovějící epitel, svalovina se mění z příčně pruhované na hladkou); Žaludek (jednovrstevný cylindrický epitel, žaludeční žlázky); Duodenum (klky, Brunnerovy žlázky); Jejunum (klky, Panethovy buňky); Colon (hluboké Lieberkühnovy krypty, bez klků a Panethových buněk); Canalis analis (zóna cylindrická, intermediální, kutánní).
• Játra a žlučník: Játra s šestibokými lalůčky, centrální vénou a portobiliárními prostory; Žlučník s jednovrstevným cylindrickým epitelem a anastomozujícími řasami.
• Endokrinní žlázy: Hypofýza (adenohypofýza s chromofilními/chromofobními buňkami, neurohypofýza s Herringovými tělísky); Nadledvina (kůra s glomerulosa, fasciculata, reticularis zónou, dřeň s chromafinními buňkami); Štítná žláza (folikuly s koloidem, parafolikulární buňky); Příštítná tělíska (hlavní a oxyfilní buňky).
• Močová soustava: Ledvina (kůra s ledvinnými tělísky a tubuly, dřeň s Henleho kličkami a sběrnými kanálky); Ureter a močový měchýř (urotel).
• Pohlavní soustava: Vaječník (folikuly, žluté tělísko); Vejcovod (epitel s kinociliemi, rozvětvené řasy); Děloha (proliferační/sekreční fáze); Placenta (mladá s cytotrofoblastem, zralá bez); Varle (semenotvorný epitel, Leydigovy buňky); Nadvarle (stereocilie); Prostata (fibromuskulární stroma, konkrementy).

Co je histologie lidských tkání a orgánů? Kompletní průvodce

Vítejte ve fascinujícím světě histologie lidských tkání a orgánů! Tento komplexní průvodce je navržen tak, aby vám pomohl pochopit mikroskopickou stavbu našeho těla. Ať už se připravujete na zkoušku, maturitu nebo si jen rozšiřujete své znalosti, najdete zde detailní rozbor histologie lidských tkání a orgánů, který pokryje nejdůležitější preparáty a jejich charakteristiky. Ponořte se s námi do mikrosvěta, který tvoří základ našeho bytí.

Histologie je klíčovou disciplínou pro pochopení funkcí jednotlivých orgánů a systémů. Poznání detailní struktury na buněčné a tkáňové úrovni je nezbytné pro diagnostiku a léčbu mnoha onemocnění. Pojďme se podívat na základní charakteristiku histologie lidských tkání a orgánů.

Podrobné charakteristiky vybraných tkání a orgánů

Podpůrné a pojivové tkáně

Elastická chrupavka: Vyznačuje se vysokou pružností díky viditelným elastickým vláknům. Chondrocyty jsou obvykle uspořádány po 1-2 na chondron. Najdeme ji v orgánech, jako je hrtanová příklopka (epiglottis), ušní boltec nebo Eustachova trubice. Je obklopena perichondriem.

Kompaktní a spongiózní kost: Kompaktní kost je tvořena Haversovými systémy neboli osteony. V jejich centru se nachází Haversův kanálek, který obsahuje kapiláry, nervy a řídké kolagenní vazivo (ŘKV). Lamely jsou koncentrické, intersticiální, vnitřní a vnější plášťové, doplněné cementovými lamelami. Spongiózní kost se skládá z kostních trámečků, mezi nimiž se nachází kostní dřeň.

Chondrogenní osifikace: Tento proces tvorby kosti vychází z podkladu hyalinní chrupavky, která má sklovitý vzhled a obsahuje 3-8 chondrocytů na chondron. Osifikace probíhá v několika zónách: Proliferační, Hypertrofická, Kalcifikační, Linie eroze, Osteoidní a Osiformní. Tento proces je zásadní pro růst dlouhých kostí.

Žlázy a sekrece

Velké slinné žlázy (Glandula submandibularis, parotis, sublingualis):

• Glandula submandibularis (podčelistní žláza): Je smíšená seromucinózní, s převahou serózních acinů. Typické jsou Gianuzziho lunuly (srpkovité serózní buňky na mucinózním tubulu). Je parenchymatózní a má pouzdro z hustého kolagenního vaziva (HKV).
• Glandula parotis (příušní žláza): Je čistě serózní, obsahuje pouze serózní aciny. V septech najdeme cévy, nervy a vývody. Neobsahuje mucinózní tubuly ani Gianuzziho lunuly.
• Glandula sublingualis (podjazyková žláza): Je smíšená seromucinózní, s převahou mucinózních tubulů. Také obsahuje Gianuzziho lunuly.

Pankreas (Slínivka břišní): Má exokrinní a endokrinní část. Exokrinní část tvoří pankreatické aciny s pyramidovými buňkami a centroacinózními buňkami. Endokrinní část jsou Langerhansovy ostrůvky – světlejší útvary trabekulárního typu s buňkami A (glukagon), B (inzulin) a D (somatostatin).

Prostata: Vyznačuje se fibromuskulárním stromatem, tvořeným řídkým kolagenním vazivem a skupinami myocytů. Epitel žlázek je jednovrstevný až dvouřadý kubický či cylindrický. Žlázky mají nepravidelné lumen a často obsahují sekret (corpora amylacea neboli prostatické konkrementy).

Semenné váčky (Vesiculae seminales): Mají štíhlé, větvené a srůstající řasy s podkladem z řídkého kolagenního vaziva. Epitel je jednovrstevný až dvouřadý kubický či cylindrický. Silná vrstva hladké svaloviny obklopuje stočený kanálek.

Mléčná žláza (Nelaktující a Laktující):

• Nelaktující mléčná žláza: Obsahuje malé okrsky parenchymu (jen epitelové čepy), bez sekrečních acinů. Převažují mohutná interlobulární septa z HKV a široké interlobulární vývody.
• Laktující mléčná žláza: Charakteristická velkým počtem lalůčků a rozvinutými sekrečními aciny. Podklad tvoří řídké kolagenní vazivo.

Kožní žlázy (Dvorec a bradavka prsní): Podkladem je fibromuskulární stroma. Najdeme zde ductus lactifer a hvězdičkovité sinus lactiferi. Epidermis je tence rohovatějící a pigmentovaná. V areola mammae jsou přítomny všechny typy kožních žlázek.

Dýchací systém

Nosní křídlo (Ala nasi): Zevní strana má tence rohovatějící vrstevnatý dlaždicový epitel (epidermis) s volnými mazovými a potními žlázami. Vnitřní strana má nerohovatějící dlaždicový epitel s vázanými mazovými žlázami a velkými vlasovými folikuly. Uprostřed je kosterní svalovina a hyalinní chrupavka.

Hrtanová příklopka (Epiglottis): Obsahuje ploténku elastické chrupavky a tři typy epitelů: vrstevnatý dlaždicový nerohovějící, vrstevnatý cylindrický (přechodová zóna) a víceřadý cylindrický s kinociliemi a pohárkovými buňkami (respirační epitel). Dále jsou přítomny smíšené seromucinózní žlázy.

Průdušnice (Trachea): Vystlána respiračním epitelem (víceřadý cylindrický s kinociliemi a pohárkovými buňkami). Pars cartilaginea obsahuje nesegmentovanou hyalinní chrupavku, zatímco pars membranacea obsahuje hladkou svalovinu (m. trachealis) a HKV. Smíšené seromucinózní žlázy se nachází v lamina propria mucosae.

Intrapulmonální bronchus: Také vystlán respiračním epitelem. Na rozdíl od trachey má překládající se segmenty hyalinní chrupavky po celém obvodu souběžně s hladkou svalovinou v lamina muscularis mucosae.

Plíce (Pulmo) a Terminální bronchioly: Plíce mají houbovitý vzhled. Terminální bronchioly mají hvězdicovité lumen, epitel jednovrstevný cylindrický s kinociliemi a kyjovitými buňkami (Clara buňky), bez chrupavky. Obsahují dvě vrstvy řídkého kolagenního vaziva oddělené cirkulární vrstvou hladké svaloviny.

Nosohltanová mandle (Tonsilla nasopharyngea): Patří k lymfatické tkáni se sekundárními lymfatickými uzlíky. Od ostatních mandlí se liší epitelem, který je náhradní cylindrický s kinociliemi a pohárkovými buňkami (epitel dýchacích cest).

Lymfatický a imunitní systém

Lymfatická uzlina: Sekundární lymfatický orgán s lymfatickými folikuly v kůře. Typický je subkapsulární sinus a dělení na cortex a paracortex (T-dependentní zóna). Dřeň je světlejší s provazci medulárních sinů. Po aktivaci B-lymfocytů antigenem se ve folikulech objeví světlé zárodečné centrum.

Brzlík (Thymus) – Dětský a v Involuci:

• Dětský thymus: Primární lymfatický orgán s difúzní lymfatickou tkání bez lymfatických uzlíků. Málo a menší Hassallova tělíska ve dřeni (eozinofilní cibulovité útvary). Septa z HKV rozdělují jen kůru do pseudolalůčků. Kůra je tmavší, dřeň světlejší.
• Thymus v involuci: Primární lymfatický orgán, kde je parenchym nahrazen adipocyty. Zbytky pseudolalůčků s ostrůvky lymfatické tkáně, kde nelze rozlišit kůru a dřeň. Hassallova tělíska jsou větší a početnější.

Slezina: Sekundární lymfatický orgán. Bílá pulpa je tmavá, bazofilní, tvořená Malpighiho tělísky (lymfatické folikuly) s arteria centralis (PALS je T-dependentní zónou). Červená pulpa je prosycena erytrocyty (Billrothovy provazce a venózní sinusy). Podkladem je retikulární vazivo, orgán je obalen kapsulou a trabekuly z HKV.

Patrová a Jazyková mandle (Tonsilla palatina, lingualis): Oba jsou sekundární lymfatické orgány s lymfatickými uzlíky. Epitel je vrstevnatý dlaždicový nerohovějící, v kryptách rozvlákněný lymfocyty.

• Patrová mandle: V okolí kosterní svalovina a vzácné malé čistě mucinózní žlázy, které nejsou promíchány se svalovinou.
• Jazyková mandle (kořen jazyka): V okolí kosterní svalovina a čisté mucinózní Weberovy žlázy, které jsou promíchány s kosterní svalovinou.

Červovitý přívěsek (Appendix vermiformis): Má kulaté, pravidelné lumen. Epitel je jednovrstevný cylindrický s mikroklky a pohárkovými buňkami, zanořující se do Lieberkühnových krypt (ojedinělé Panethovy buňky). Pod epitelem je silná lymfatická infiltrace zasahující až do submukózy, rozrušující lamina muscularis mucosae.

Oběhový systém

Srdce: Skládá se z endokardu, myokardu a epikardu. Diagnostikuje se podle žíhané srdeční svaloviny: větvení kardiomyocytů, přítomnost interkalárních disků, velká jádra uprostřed buněk a bohaté kapilární zásobení. Endokard je členitý, epikard hladký s krytím mezotelem a řídkým kolagenním vazivem.

Aorta – Artérie elastického typu: Tunica intima má endotel a dobře viditelnou membrana elastica interna. Tunica media je tlustá, tvořená cirkulární hladkou svalovinou a fenestrovanými elastickými blankami. Tunica adventitia obsahuje řídké kolagenní vazivo. Lumen je kulaté.

Kůže a kožní adnexa

Kůže dlaně (Palma manus): Patří k tlustému typu pokožky s mohutnou vrstvou stratum corneum, která je tlustší než všechny předchozí vrstvy. Obsahuje malé potní žlázky a smyslová tělíska (Meissnerova v pars papillaris dermis, Vater-Pacciniho hluboko v dermis). Typické je eozinofilní stratum lucidum.

Kůže podpažní jamky (Axilla): Patří k tenkému typu pokožky s vrstvou stratum corneum tenčí než předchozí vrstvy. Všechny tři typy kožních žlázek jsou pohromadě: převaha velkých potních aromatických žlázek, malé potní a vázané mazové žlázky a vlasové folikuly.

Kůže hlavy: Také tenký typ pokožky s tence rohovatějícím epitelem. Velký počet vlasových folikulů, malé potní a mazové žlázy. V podkoží je kosterní svalovina (m. occipitofrontalis) nebo husté kolagenní vazivo (galea aponeurotica).

Ret: Obsahuje tři typy epitelů: vrstevnatý plochý tence rohovatějící (kožní strana), vrstevnatý plochý nerohovějící (slizniční strana) a silně eozinofilní přechodový epitel (červeň rtu). Pod kožním epitelem jsou kožní adnexa (vlasové folikuly, malé potní, mazové žlázy). Uprostřed je kosterní svalovina (m. orbicularis oris) a na slizniční straně seromucinózní žlázy v HKV.

Oční víčko: Má dva typy epitelů: kožní (vrstevnatý dlaždicový tence rohovatějící) a epitel spojivky (4-5vrstevný cylindrický s pohárkovými buňkami). Centrálně je kosterní svalovina a HKV (tarzální ploténka). Obsahuje různé žlázy pod kožním a spojivkovým epitelem.

Ušní boltec: Na povrchu je epidermis (tence rohovatějící epitel). Centrálně se nachází ploténka elastické chrupavky s malými izogenetickými skupinami chondrocytů (po 2-3). Ve škáře jsou malé potní, mazové žlázy a vlasové folikuly.

Zevní zvukovod: Vystlán epidermis (tence rohovatějící epitel). Ve škáře najdeme volné i vázané mazové žlázy, vlasové folikuly a aromatické žlázy, ale žádné malé potní žlázy.

Nervový systém

Vegetativní (sympatikové) ganglion a vegetativní (nemyelinizovaný) nerv: Obsahuje velké perikaryony multipolárních neuronů s lipofuscinem. Gangliové buňky s amficyty se mísí s převahou nemyelinizovaných vláken. Obklopeno pseudopouzdrem z HKV.

Spinální ganglion: Perikaryony pseudounipolárních neuronů jsou různě velké a obklopené amficyty. Převládají myelinizovaná vlákna. Gangliové buňky jsou spíše na periferii, zatímco myelinová vlákna prochází středem ganglia. Také má pseudopouzdro z HKV.

Mozkomíšní/cerebrospinální – myelinizovaný nerv: Tvořen převážně myelinizovanými vlákny uspořádanými ve více svazcích. Endoneurium (řídké kolagenní vazivo + cévy) odpovídá pia mater CNS. Perineurium (epiteloidní buňky) obaluje svazek a odpovídá arachnoidei CNS. Epineurium (HKV + cévy) obaluje celý nerv a odpovídá dura mater CNS.

Hřbetní mícha (+ ggl. spinale): V centru je šedá hmota (motýlovitý tvar s motoneurony v předních rozích), obklopená bílou hmotou.

Mozeček (+ plexus choroideus): Na povrchu je pia mater. Šedá hmota kůry má tři vrstvy: stratum moleculare (světlá, málo těl neuronů), stratum gangliosum (s obrovskými multipolárními Purkyňovými buňkami) a stratum granulosum (tmavá, mnoho těl neuronů). Pod šedou hmotou se nachází bílá hmota s myelinizovanými nervovými vlákny.

Kůra mozku: Na povrchu leptomeninx (pia mater a arachnoidea). Šedá hmota je tvořena těly neuronů (kulaté jádro, jadérko, Nisslova substance). Typické jsou pyramidové neurony. Nervová tkáň se špatně barví.

Smyslové orgány

Oko (Přední a Zadní segment, Optický nerv):

• Přední segment: Zahrnuje rohovku (cornea) s předním epitelem (vrstevnatý dlaždicový nerohovějící), Bowmanovou membránou, substantií propria cornae (keratocyty, kolagenní lamely), zadním epitelem (jednovrstevný plochý) a Descemetovou membránou. Dále bělmo (sclera) z HKV a duhovku (iris) s hladkými a myoepiteliálními svaly.
• Zadní segment: Obsahuje optickou část sítnice, cévnatku (choroidea) s Bruchovou membránou a odstup zrakového nervu.
• Fasciculus opticus (zrakový nerv): Uvnitř jsou dvě velké cévy (arteria a vena centralis retinae). Svazky myelinizovaných nervových vláken jsou odděleny septy z řídkého kolagenního vaziva. Obaly jsou typické pro CNS (dura mater, arachnoidea, pia mater).

Trávicí soustava

Jazyk (Tělo, hrot a Kořen): Mohutná vrstva kosterní svaloviny s různě uspořádanými snopci. Slizniční epitel je vrstevnatý dlaždicový nerohovějící.

• Tělo a hrot (Corpus et apex linguae): Povrch modifikován v papily: nitkovité (filiformes) – tenké, rohovatějící špička; houbovité (fungiformes) – široké, chuťové pohárky. Hrot (apex) má malé sero-mucinózní žlázky (gll. apicis linguae).
• Kořen (Radix linguae) a Sulcus terminalis linguae: Na kořeni jazyka jsou hrazené papily (circumvallatae) s chuťovými pohárky, kolem brázdy jsou Ebnerovy žlázy (čistě serózní, promíchané s kosterní svalovinou).

Jícen: Má epitel vrstevnatý plochý dlaždicový nerohovějící. Lamina muscularis mucosae má pouze longitudinální vrstvy. V submukóze dolní třetiny jícnu jsou čisté mucinózní tubulózní žlázy. Svalovina (tunica muscularis externa) se mění: v horní třetině žíhaná, ve střední žíhaná i hladká, v dolní pouze hladká.

Žaludek (Fundus ventriculi): Epitel je jednovrstevný cylindrický, tvořící foveolae gastricae. V lamina propria mucosae jsou žaludeční žlázky (gll. propriae) s hlavními buňkami (pepsinogen) a krycími buňkami (HCl, HCO3-). Tunica muscularis externa má cirkulární a longitudinální vrstvu hladké svaloviny.

Tenké střevo (Duodenum, Jejunum): Oba segmenty mají klky (villi), mikroklky a Lieberkühnovy krypty. Epitel je jednovrstevný prizmatický/cylindrický s mikroklky a pohárkovými buňkami.

• Duodenum: Typické jsou Kerckringovy řasy (plicae circulares) a Brunnerovy žlázky (mucinózní tubulózní) v submukóze.
• Jejunum: Také Kerckringovy řasy, klky jsou nejdelší. V kryptách jsou Panethovy buňky (červené, granulované).

Tlusté střevo (Colon): Nemá klky ani Kerckringovy řasy. Má hluboké Lieberkühnovy krypty, ale chybí v nich Panethovy buňky. Epitel je jednovrstevný cylindrický s mikroklky a množstvím pohárkových buněk. Tunica muscularis externa tvoří tři podélné pruhy – taeniae coli.

Konečník (Canalis analis): Dělí se na tři zóny s ostrými přechody:

• Zona columnaris: Epitel jednovrstevný cylindrický s mikroklky a pohárkovými buňkami, Lieberkühnovy krypty, Panethovy buňky.
• Zona intermedia: Epitel vícevrstevný dlaždicový nerohovějící. Mizí lamina muscularis mucosae.
• Zona cutanea: Epidermis vrstevnatý dlaždicový rohovatějící. Škára obsahuje mazové, malé i velké potní žlázy a venózní pleteně. V podkoží je kosterní svalovina (m. sphincter ani externus).

Játra: Parenchymatózní orgán s pouzdrem a septy z HKV. Tvořena šestibokými jaterními lalůčky, kde se trámce hepatocytů sbíhají k vena centralis. V portobiliárním prostoru se nachází trias hepatica (a. hepatica, v. portae, žlučovod s jednovrstevným cylindrickým epitelem).

Žlučník: Epitel jednovrstevný cylindrický s mikroklky (resorpční). Sliznice tvoří rozvětvené anastomozující řasy s podkladem z řídkého kolagenního vaziva. Stěna obsahuje tunica fibromuscularis (snopce hladké svaloviny a pruhy řídkého kolagenního vaziva), mohutnou tunica subserosa a serosu s mezotelem.

Endokrinní systém

Hypofýza (Glandula pituitaria):

• Neurohypofýza (zadní lalok): Světlejší. Obsahuje pituicyty (glie), axony neuronů a Herringova tělíska, která ukládají hormony (vazopresin/ADH, oxytocin). Bohaté kapilární zásobení (fenestrované, sinusoidní).
• Adenohypofýza (přední lalok): Tmavší, trámčitého stavebního typu. Obsahuje chromofobní buňky (nebarví se) a chromofilní buňky (acidofilní: somatotropní/STH, mammotropní/prolaktin; bazofilní: thyreotropní/TSH, adrenokortikotropní/ACTH, gonadotropní/FSH, LH).

Nadledvina: Skládá se ze strukturně a barvitelně odlišné kůry a dřeně.

• Kůra (cortex): Trabekulárního stavebního typu, má tři zóny: zona glomerulosa (klubíčka, mineralokortikoidy), zona fasciculata (dlouhé trámce, spongiocyty, glukokortikoidy) a zona reticularis (nepravidelná síť trámců, pohlavní hormony).
• Dřeň (medulla): Obsahuje shluky chromafinních buněk nervového původu, které produkují noradrenalin a adrenalin.

Štítná žláza: Folikulárního stavebního typu. Folikulární buňky vystýlají folikuly, uvnitř je koloid (homogenní vzhled). Folikulární buňky produkují hormony T3 a T4. Mezi folikuly jsou parafolikulární buňky, produkující kalcitonin. Žláza nemá vývody.

Příštítná tělíska: Trámčitého stavebního typu s bohatým kapilárním zásobením. Parenchym tvoří dva typy buněk: hlavní buňky (četnější, světlejší cytoplazma, parathormon) a oxyfilní buňky (větší, eozinofilní, ve skupinkách). Nemají vývody.

Močová soustava

Ledvina: Parenchym je členěn na kůru a dřeň.

• Kůra: Tmavší, obsahuje ledvinná tělíska (glomerulus, Bowmanovo pouzdro), proximální a distální tubuly (nefrocyty – jednovrstevný kubický s mikroklky). V kůře se nachází i macula densa.
• Dřeň: Světlejší, obsahuje tenký a tlustý segment Henleho kličky (tenký jednovrstevný dlaždicový, tlustý jednovrstevný kubický) a sběrné kanálky.

Močovod (Ureter) a Močový měchýř: Oba orgány jsou vystlány urotelem (víceřadý kubický neboli přechodní epitel).

• Ureter: Má tři vrstvy hladké svaloviny v tunica muscularis externa nad močovým měchýřem.
• Močový měchýř: Obsahuje slizniční řasy, které jsou vyhladitelné. Nemá lamina muscularis mucosae ani tunica submucosa. Tunica muscularis externa má vnitřní longitudinální, vnější cirkulární a třetí vrstvu (m. detrusor). Typické jsou tzv. stazky (buňky urotelu s více jádry).

Pohlavní úd (Corpus penis): Obsahuje fibromuskulární stroma a dvě corpora cavernosa a jedno corpus spongiosum (erektilní tělesa) s venózními plexy. Na povrchu je epidermis (vrstevnatý plochý nerohovějící epitel). Urethra pars spongiosa je vystlána vrstevnatým cylindrickým epitelem.

Pohlavní soustava

Vaječník (Ovarium) a Žluté tělísko: V kůře vaječníku je spinocelulární vazivo a různé typy folikulů (primární, sekundární, terciární/Graafův folikul). Také se zde nachází bílé tělísko. Žluté tělísko zaujímá většinu orgánu po ovulaci.

Vejcovod: Epitel je jednovrstevný cylindrický s kinociliemi a sekrečními buňkami. Lumen je téměř neznatelné, zaplněné rozvětvenými, neanastomozujícími řasami, které připomínají vánoční stromky. Stěna je velmi tenká s tenkou svalovou vrstvou.

Děloha (Proliferační a Sekreční fáze):

• Proliferační fáze: (Charakterizována růstem sliznice a žlázek, detailní textové podklady pro tuto fázi v materiálech chybí, ale je zde zmíněna.)
• Sekreční fáze: Epitel je jednovrstevný cylindrický, světlý, sekreční (s řasinkami a sekrečními buňkami). Mohutná vrstva hladké svaloviny tvoří myometrium. V spinocelulárním vazivu jsou pilovité glandulae uterinae s glykogenem v pseudodeciduálních buňkách.

Pochva (Vagina): Vystlána vícevrstevným plochým/dlaždicovým nerohovějícím epitelem, který obsahuje glykogen. Lamina propria mucosae je relativně silná a může obsahovat hladkou svalovinu promíchanou s vazivem. Tunica muscularis externa je spirální.

Placenta (Mladá a Zralá):

• Mladá placenta: Pars fetalis (choriová ploténka, choriové klky) a pars materna (bazální ploténka, placentární septa s decidualními buňkami). Charakteristická souvislou vrstvou cytotrofoblastu pod syncytiotrofoblastem.
• Zralá placenta: Také pars fetalis a materna. Avšak chybí souvislá vrstva cytotrofoblastu (buňky jsou jen ojedinělé). Má mnoho terciárních choriových klků.

Varle (Testis) a Nadvarle (Epididymis):

• Varle: Obsahuje tubuli seminiferi contorti s zárodečným semenotvorným epitelem (různá stádia vývoje, Sertoliho buňky, primární spermatocyty). V intersticiu jsou Leydigovy buňky s eozinofilní cytoplazmou. Dále tubuli recti a rete testis.
• Ductuli efferentes (vývodné kanálky v caput epididymis): Epitel jednovrstevný až dvouřadý cylindrický s kinociliemi se střídá s jednovrstevným až dvouřadým kubickým s mikroklky. Lumen je zubaté.
• Ductus epididymidis (corpus et cauda epididymis): Epitel je dvouřadý cylindrický se stereociliemi. Lumen je pravidelné. Tvoří jediný, mnohonásobně stočený kanálek.

Chámovod (Funiculus spermaticus): Je to komplexní struktura, která obsahuje ductus deferens, cévy a nervy obalené vazivem a svalovinou.

Závěr

Doufáme, že tento komplexní rozbor histologie lidských tkání a orgánů vám poskytl jasný přehled o mikroskopické stavbě našeho těla. Pamatujte, že histologie je vizuální věda – čím více času strávíte pozorováním preparátů a porovnáváním jejich charakteristik, tím lépe si je zapamatujete. S těmito informacemi byste měli být dobře připraveni na jakoukoli zkoušku či maturitu z histologie.

Často kladené otázky (FAQ) pro studenty

Jak se liší kompaktní a spongiózní kost?

Kompaktní kost je hustá a organizovaná do Haversových systémů (osteonů) s centrálním kanálkem. Spongiózní kost je poréznější, tvořená nepravidelnými kostními trámečky, mezi nimiž je kostní dřeň. Funkčně se kompaktní kost podílí na mechanické pevnosti, zatímco spongiózní kost je důležitá pro kostní dřeň a lehkost kosti.

Kde najdeme elastickou chrupavku a jaké jsou její hlavní rysy?

Elastická chrupavka se nachází v orgánech vyžadujících pružnost, jako je hrtanová příklopka (epiglottis), ušní boltec a Eustachova trubice. Jejími hlavními rysy jsou přítomnost viditelných elastických vláken a chondrocyty uspořádané obvykle po 1-2 na chondron. Je obklopena perichondriem.

Jaké jsou hlavní části ledviny a jejich funkce?

Ledvina se dělí na kůru a dřeň. Kůra (tmavší) obsahuje ledvinná tělíska (glomeruly a Bowmanova pouzdra) a tubuly (proximální a distální), kde dochází k filtraci krve a resorpci látek. Dřeň (světlejší) obsahuje Henleho kličky a sběrné kanálky, které koncentrují moč. Celkově ledvina zajišťuje filtraci krve a udržování homeostázy.

Co je to Haversův systém a jakou má funkci?

Haversův systém, též nazývaný osteon, je základní stavební a funkční jednotkou kompaktní kosti. Skládá se z centrálního Haversova kanálku (obsahujícího cévy a nervy) obklopeného koncentrickými kostními lamelami. Jeho funkcí je zajištění pevnosti a metabolického zásobení kostní tkáně.

Jak poznat laktující mléčnou žlázu od nelaktující?

Nelaktující mléčná žláza má malé okrsky parenchymu bez sekrečních acinů, s převahou hustých interlobulárních sept a širokých vývodů. Laktující mléčná žláza je charakteristická velkým počtem lalůčků, rozvinutými sekrečními aciny produkujícími mléko a menším množstvím vaziva. Mikroskopicky je rozdíl v aktivitě sekrečních buněk a objemu žlázové tkáně.