Podcast na Habsburkové v Čechách, třicetiletá válka a baroko

Kapitoly

Válka, nebo svatba?

První střety se stavy

Zlatý věk Rudolfa II.

Defenestrace a povstání

Osudová Bílá hora

Začátek dlouhé války

Konec války a její cena

Hrozba z východu

Emoce a drama baroka

Velkolepost v kameni a na plátně

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Eliška: Většina lidí si myslí, že Habsburkové dobyli český trůn silou a válkami. Ale ve skutečnosti to byli mistři úplně jiné disciplíny.

Martin: Přesně tak. Jejich hlavní zbraní nebyly armády, ale obratná politika a hlavně — výhodné sňatky. Tímhle způsobem získali obrovská území, včetně toho našeho.

Eliška: Páni. Takže žádné velké drama? To je trochu zklamání.

Martin: Ale kdepak, o drama nebude nouze! Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na 392 let vlády Habsburků.

Eliška: Tak jak to celé začalo? Kdo byl ten první?

Martin: V roce 1526, po smrti Ludvíka Jagellonského, české stavy zvolily za krále Ferdinanda I. Habsburského. Mělo to ale háček. Musel podepsat takzvanou volební kapitulaci.

Eliška: Co to znamená? Nějaká smlouva?

Martin: V podstatě slib, že bude respektovat práva a svobody českých stavů. Jenže… sliby se slibují a Ferdinand je brzy začal porušovat a omezovat jejich moc. Což samozřejmě vedlo k problémům.

Eliška: Tomu se nedivím. A jak to dopadlo?

Martin: Vyvrcholilo to prvním stavovským povstáním v letech 1546 až 47, které Ferdinand tvrdě potlačil. Ukázal, kdo je tady pánem.

Eliška: A co ten nejznámější Habsburk, Rudolf II.? Toho zná asi každý. Byl taky takový tvrďák?

Martin: Vůbec ne! Rudolf byl pravý opak. Milovník umění a věd, spíš takový samotářský typ. Z Prahy udělal centrum kultury a alchymie, ale vládnutí ho moc nebavilo. Nikdy se ani neoženil.

Eliška: Takže za něj byl klid?

Martin: Chvíli ano. Dokonce v roce 1609 vydal Rudolfův majestát, který zaručoval náboženskou svobodu. Jenže měl neustálé spory s ambiciózním bratrem Matyášem, který ho postupně připravil o moc a nakonec i o český trůn.

Eliška: Takže po Rudolfovi nastoupil Matyáš. A s ním se to zase zhoršilo?

Martin: Přesně. Matyáš přesídlil zpátky do Vídně a spory mezi katolíky a nekatolíky se zase vyostřily. A napětí rostlo, až to celé bouchlo… doslova.

Eliška: Počkej, to zní jako narážka na slavné vyhazování z oken!

Martin: Přesně tak! Třetí pražská defenestrace v roce 1618 byla definitivní tečkou za snahou se s Habsburky domluvit. České stavy si dokonce zvolily vlastního krále, Fridricha Falckého.

Eliška: A tohle si Habsburkové asi nenechali líbit, že?

Martin: To si piš, že ne. Měli za sebou podporu Španělska, Polska i papeže, takže měli obrovskou vojenskou i finanční převahu. Všechno se rozhodlo 8. listopadu 1620.

Eliška: Bitva na Bílé hoře.

Martin: Ano, ale zapomeň na nějakou epickou celodenní bitvu. Byla to spíš krátká, asi dvouhodinová šarvátka. Stavovské vojsko bylo špatně placené a žoldnéři se dali na útěk. Byla to totální porážka.

Eliška: A důsledky byly… drtivé, předpokládám.

Martin: Naprosto. Následovala poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, konfiskace majetku a tvrdá rekatolizace. Vše završilo Obnovené zřízení zemské, které zavedlo absolutistickou monarchii.

Eliška: Takže tohle byl konec české samostatnosti na dlouhou dobu.

Martin: Byl to konec jedné éry a zároveň začátek něčeho mnohem většího a strašnějšího. České stavovské povstání bylo totiž jen první fází třicetileté války, která zpustošila celou Evropu. Ale o tom si povíme zase příště.

Eliška: Páni. Takže válka se z Čech přelila do celé Evropy. Jak to celé nakonec skončilo?

Martin: Poslední fáze byla švédsko-francouzská. Bojovalo se hlavně mezi Francií a Habsburky. Ale po třiceti letech... všichni byli naprosto vyčerpaní. Válka neměla jasného vítěze.

Eliška: Takže prostě přestali, protože už nemohli dál?

Martin: V podstatě ano. V roce 1648 byl podepsán Vestfálský mír. Byl to takový obrovský kompromis. Změnil mapu Evropy.

Eliška: A kdo z toho tedy vyšel nejlépe?

Martin: Velmocemi se staly Francie a Švédsko. Naopak Svatá říše římská se roztříštila na spoustu malých státečků. A Habsburkové? Upevnili si vládu ve střední Evropě — tedy v Rakousku, Uhrách a českých zemích.

Eliška: To zní jako vítězství. Ale asi to mělo háček, že?

Martin: Obrovský. Celé tohle území bylo totálně zpustošené. Bída, hlad, obrovský úbytek obyvatel... Pro české země to znamenalo desítky let úpadku, emigraci a jediné povolené náboženství — katolictví.

Eliška: Takže země se sotva vzpamatovávaly z jedné katastrofy, a už se na ně valila další hrozba?

Martin: Přesně tak. Zatímco se Evropa prala mezi sebou, sílila Osmanská říše. A v roce 1683 došlo na klíčový střet — obléhání Vídně. To byla bitva, která měla rozhodnout o osudu střední Evropy.

Eliška: Páni. Takže zatímco se bojovalo o Vídeň, co se dělo v umění? Ta doba musela být plná silných emocí.

Martin: A přesně to odráží baroko. Vzniklo v Itálii na konci 16. století a kladlo obrovský důraz na city, drama a pohyb. Byla to vlastně umělecká odpověď na tu nejistou a divokou dobu.

Eliška: A jak to vypadalo v praxi? Třeba v architektuře?

Martin: Velkolepě! Stavěly se masivní kostely a paláce. Typické jsou kopule, zdobnost a drahé materiály. Třeba Svatopetrské náměstí od Berniniho nebo u nás kostel na Zelené hoře od Santiniho-Aichla.

Eliška: A co malíři? Tam to drama muselo být ještě víc vidět, ne?

Martin: Rozhodně. Používali techniku šerosvitu, tedy silný kontrast světla a stínu. Mrkni na obrazy od Caravaggia, to je přesně ono. U nás v tomhle stylu tvořil třeba Karel Škréta.

Eliška: A sochy?

Martin: Ty byly jako živé! Plné pohybu, emocí, často v nadživotní velikosti. Skvělým příkladem je Matyáš Braun nebo sochy na Karlově mostě od Brokoffa.

Eliška: Takže Evropa 17. století... to byla doba válek, náboženských sporů, ale zároveň i neuvěřitelně dramatického a emotivního umění. Skvělé shrnutí.

Martin: Přesně tak. Všechno souviselo se vším.

Eliška: Martine, moc děkuju. A vám, milí posluchači, taky děkujeme za pozornost. U dalšího dílu Studyfi Podcastu se na vás opět těšíme.

Martin: Na slyšenou.