Podcast na Habsburkové na českém trůně

Kapitoly

Nástup Habsburků

Rudolfínská Praha

Defenestrace a Bílá hora

Důsledky a Třicetiletá válka

Konec velké války

Důsledky a nová hrozba

Vzestup Baroka

Architektura a Sochařství

Shrnutí a Rozloučení

Přepis

Martin: Tak tohle jsem vůbec netušil — a myslím, že to musí slyšet všichni. Že Habsburkové získávali území hlavně díky chytrým sňatkům, ne jenom válčením! To je geniální strategie.

Kristýna: Přesně tak, Martine! Jejich heslo bylo: „Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, sni se!“. A takhle se po smrti Ludvíka Jagellonského v roce 1526 dostali i na český trůn. Posloucháte Studyfi Podcast.

Martin: Takže, jak to bylo s tím prvním Habsburkem, Ferdinandem I.?

Kristýna: No, české stavy si ho zvolily, ale musel jim slíbit, že bude respektovat jejich práva. Což… samozřejmě neudělal. Okamžitě začal omezovat jejich moc, což vedlo k prvnímu stavovskému povstání v roce 1547. To ale rychle potlačil.

Martin: Klasický politik, sliby-chyby. A co jeho nástupci?

Kristýna: Jeho syn Maxmilián II. byl o něco smířlivější. Dokonce tajně podporoval nekatolíky a vznikla takzvaná Česká konfese – dohoda mezi protestanty. Ale pak přišla velká hvězda… Rudolf II.

Martin: Ach, Rudolf! Můj oblíbený! Ten, co udělal z Prahy centrum světa!

Kristýna: Přesně! Přestěhoval sídlo do Prahy, nechal přestavět Hrad a zval sem umělce a vědce jako Keplera nebo Arcimbolda. Byl to ale taky trochu podivín, nikdy se neoženil a měl obrovské sbírky umění.

Martin: Které nám pak ukradli Švédové, že?

Kristýna: Bohužel, velkou část ano. Ale za jeho vlády taky sílila rekatolizace. Stavy se bouřily, a tak jim Rudolf, aby si udržel moc v boji se svým bratrem Matyášem, v roce 1609 vydal slavný Rudolfův majestát.

Martin: A to bylo co? Nějaká socha?

Kristýna: Ne, to byla listina, která uzákonila náboženskou svobodu. To byl na tu dobu obrovský krok! Jenže Rudolf o český trůn stejně přišel a nastoupil jeho bratr Matyáš.

Martin: A s Matyášem se všechno zase pokazilo, že?

Kristýna: V podstatě ano. Sídlo se vrátilo do Vídně a napětí mezi katolíky a nekatolíky zase vzrostlo. A to vedlo k druhému, a mnohem slavnějšímu, stavovskému povstání.

Martin: Už vím! Druhá pražská defenestrace v roce 1618! Prostě je vyhodili z okna.

Kristýna: Přesně tak! Tím se definitivně rozešli s Habsburky. Stavy si dokonce zvolily vlastního krále, Fridricha Falckého. Říkalo se mu „zimní král“, protože vládl jen jednu zimu.

Martin: Chudák. Asi ani nestihl vybalit kufry.

Kristýna: Přesně. Habsburkové měli totiž obrovskou vojenskou i finanční převahu. Všechno vyvrcholilo 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře. Byla to spíš taková krátká šarvátka, ze které stavovské vojsko rychle uteklo.

Martin: A důsledky téhle krátké bitvy byly… katastrofální, že?

Kristýna: Naprosto. Následovala poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí, konfiskace majetku a tvrdá rekatolizace. Kdo nechtěl přestoupit na katolickou víru, musel odejít. Třeba Jan Amos Komenský.

Martin: To je hrozně smutné. A politicky?

Kristýna: Ferdinand II. vydal Obnovené zřízení zemské. To byla v podstatě nová ústava, která zrušila moc stavů a zavedla absolutistickou monarchii. Habsburkové si zajistili dědičné právo na trůn.

Martin: A tohle všechno byl vlastně jen začátek Třicetileté války, že?

Kristýna: Přesně tak. České stavovské povstání je považováno za první fázi tohohle obrovského evropského konfliktu. Ale o dalších fázích si povíme zase příště.

Martin: A to 'příště' je právě teď! Takže jak ta nekonečná válka nakonec skončila? Kdo do toho ještě zasáhl?

Kristýna: Poslední fáze byla švédsko-francouzská. Hlavně Francie se bála, že Habsburkové budou až příliš mocní. Ale po letech bojů byli všichni naprosto vyčerpaní. Ekonomicky i lidsky.

Martin: Takže třicet let bojů a žádný jasný vítěz? To je jako kdyby se všichni navzájem unavili k smrti.

Kristýna: Přesně tak! Proto v roce 1648 podepsali Vestfálský mír. Nebylo to vítězství, ale spíš obrovský kompromis, protože už nikdo nemohl dál bojovat.

Martin: A co ten kompromis znamenal pro Evropu? A hlavně pro české země?

Kristýna: Evropa se změnila. Francie a Švédsko se staly novými velmocemi a potvrdila se nezávislost Švýcarska. Pro nás to ale byla katastrofa. Země zpustošené, obrovský úbytek obyvatel a povoleno jen katolické náboženství.

Martin: To zní opravdu bezútěšně. A aby toho nebylo málo, Habsburkové měli hned další problém na hranicích, že?

Kristýna: Měli. A obrovský. Na východě na ně neustále tlačili Osmané. Všechno to vyvrcholilo slavným obléháním Vídně v roce 1683.

Martin: Bitva u Vídně! O té jsem slyšel. To byla klíčová událost, viď?

Kristýna: Absolutně. Vítězství Leopolda I. nad Osmany odstartovalo jejich vytlačování z Evropy a zároveň strmý vzestup habsburské monarchie jako klíčové síly.

Martin: A takový vzestup moci se musel projevit i v umění, že? Co bylo typické pro tuhle éru?

Kristýna: Přesně tak. Nastupuje baroko. Vzniklo v Itálii a kladlo obrovský důraz na emoce, drama a velkolepost. Mělo diváka doslova pohltit.

Martin: Takže žádný minimalismus.

Kristýna: Ani náhodou! Církevní stavby i paláce musely být masivní, zdobné, plné mramoru, zlata a soch andílků. Hlavně aby to ohromilo.

Martin: A máme nějaké slavné představitele?

Kristýna: Jistě. V Itálii třeba Bernini, který navrhl Svatopetrské náměstí. U nás zase geniální Jan Blažej Santini-Aichel nebo Dientzenhoferové.

Martin: A co sochařství? To bylo taky tak dramatické?

Kristýna: Naprosto! Sochy byly v pohybu, nadživotní velikosti. Skvělým příkladem jsou sochy Matyáše Brauna v Kuksu nebo první socha na Karlově mostě od Jana Brokoffa.

Martin: Takže abychom to shrnuli. Třicetiletá válka, vzestup Habsburků a k tomu velkolepé, dramatické baroko. To všechno formovalo naši zemi na staletí.

Kristýna: Přesně tak. Všechno je propojené. Doufám, že jsme vám dnes pomohli se v tom trochu zorientovat.

Martin: My taky doufáme. Děkujeme za poslech a u dalšího dílu Studyfi podcastu se na vás opět těší Kristýna a Martin. Na slyšenou!