Podcast na George Orwell - Farma zvířat

Kapitoly

Revoluce na farmě

Postavy a jejich předlohy

Ohýbání pravidel

Ostatní zvířata – Oběti systému

Orwellova osobní zkušenost

Konec iluzí

Poselství díla a závěr

Kdo byl George Orwell?

Dobrodružný život a paradoxy

1984 a další díla

Literární kontext a podobní autoři

Alegorie moci

Propaganda a strach

Přepisování historie

Velký teror

Závěr a shrnutí

Přepis

Kristýna: Přemýšleli jste někdy nad tím, jak snadno se dá z dobrého nápadu... stát noční můra? Jak se z touhy po svobodě a rovnosti stane pravý opak – útlak a diktatura? Zní to jako vzdálená historie, ale je to příběh, který se opakuje.

Vojtěch: A přesně o tom je kniha, o které si dnes budeme povídat. Je to příběh, který začíná snem a končí... no, tím, že už nepoznáte, kdo je člověk a kdo prase.

Kristýna: Vítejte u Studyfi Podcastu, místa, kde vám maturitní četbu naservírujeme tak, abyste si ji zapamatovali. Dnes je na menu Farma zvířat od George Orwella. Vojto, vezmi nás na tu farmu.

Vojtěch: Jasně! Takže, představ si anglickou farmu, kterou vlastní pan Jones. Je to alkoholik a o zvířata se moc nestará. Jednoho dne staré, moudré prase jménem Major svolá všechna zvířata a má proslov.

Kristýna: A co jim říká? Něco jako „Soudruzi, spojme se“?

Vojtěch: V podstatě ano! Říká jim, že jejich život je bída a otroctví jen kvůli lidem. Že člověk je jediný tvor, který spotřebovává, aniž by produkoval. A navrhne jim revoluci. Chce vytvořit svět, kde budou všechna zvířata svobodná a rovná.

Kristýna: To zní jako krásná myšlenka. Utopie.

Vojtěch: Přesně. Major je naučí i revoluční píseň, Zvířata Anglie. Krátce na to sice umře, ale semínko revoluce je zaseto. A jednoho dne, když opilý Jones zapomene zvířata nakrmit, vzpoura prostě vypukne sama od sebe. Vyženou Jonese i jeho lidi a farma je jejich.

Kristýna: A tak začíná ráj na zemi? Nebo spíš... na farmě?

Vojtěch: Na chvíli to tak vypadá. Farmu přejmenují na „Farmu zvířat“. Vlády se ujmou nejchytřejší zvířata – prasata. Dvě hlavní jsou Napoleon a Kuliš. Společně vytvoří ideologii zvanou animalismus.

Kristýna: Animalismus... to zní jako komunismus pro zvířata.

Vojtěch: Přesně tak! Je to dokonalá alegorie. A sepíšou Sedmero přikázání, která napíšou velkými písmeny na vrata stodoly. Tyhle zákony mají platit navždy.

Kristýna: Dobře, takže máme revoluci a novou vládu. Říkal jsi Napoleon a Kuliš. Můžeme si je trochu přiblížit? Mám pocit, že nejsou jen tak obyčejná prasata.

Vojtěch: Vůbec ne. Tady je Orwell geniální. Každá postava je symbolem někoho nebo něčeho z ruské revoluce. Napoleon, to velké, tiché a panovačné prase, je jednoznačně Josif Vissarionovič Stalin.

Kristýna: Aha, takže ten zlý.

Vojtěch: Přesně. Je intrikánský, prospěchářský a jde si tvrdě za mocí. Jeho soupeřem je Kuliš. Ten je mnohem kreativnější, má skvělé nápady, je to skvělý řečník... a představuje Lva Trockého.

Kristýna: Trockij, to byl ten, co soupeřil se Stalinem o moc po Leninově smrti a nakonec ho Stalin vyhnal a nechal zavraždit, že?

Vojtěch: Bingo. A přesně to se stane i na farmě. Ale k tomu se dostaneme. Pak je tu třetí důležité prase, Pištík. Malý, tlustý, s pisklavým hláskem. Je to Napoleonův mluvčí.

Kristýna: Takže oddělení propagandy.

Vojtěch: Lepší přirovnání neexistuje. Pištík je mistr manipulace. Dokáže z černé udělat bílou a naopak. Neustále obhajuje Napoleona, ohání se smyšlenými statistikami a dokáže zvířata přesvědčit o čemkoliv. Je to ztělesněná propaganda totalitních režimů.

Kristýna: A co ten Major, co to všechno začal?

Vojtěch: Starý Major, ten vizionář, představuje jak Karla Marxe, tak Vladimira Iljiče Lenina. On přišel s tou původní myšlenkou revoluce, ale její realizace se už nedožil.

Vojtěch: A teď k těm přikázáním. To je naprosto klíčový prvek. Původně zněla jasně. Například: „Žádné zvíře nebude spát v posteli.“ Nebo „Žádné zvíře nebude pít alkohol.“ A to nejdůležitější: „Všechna zvířata jsou si rovna.“

Kristýna: Což, předpokládám, moc dlouho nevydrží.

Vojtěch: Ani náhodou. Začne to nevinně. Prasata si pro sebe zabaví všechno mléko a jablka. A Pištík to hned vysvětlí.

Kristýna: A jak? Řekne, že jsou na dietě?

Vojtěch: Skoro. Řekne, že oni, prasata, pracují hlavou a potřebují tu nejlepší výživu, aby mohli správně vést farmu. A dodá: „Jistě nechcete, aby se vrátil Jones, že ne?“ A to je argument, který použijí pokaždé, když si přivlastní nějaké privilegium.

Kristýna: To je klasická manipulace strachem. Geniální a zároveň děsivé.

Vojtěch: Přesně. A pak začnou ta přikázání nenápadně měnit. Když se prasata přestěhují do domu pana Jonese a začnou spát v postelích, zvířata si matně pamatují, že to bylo zakázané. Ale když se jdou podívat na vrata stodoly, stojí tam: „Žádné zvíře nebude spát v posteli... S PROSTĚRADLY.“

Kristýna: Oni tam prostě dopsali dvě slova! To je neuvěřitelně drzé.

Vojtěch: A takhle to pokračuje. „Žádné zvíře nebude pít alkohol... PŘESMÍRU.“ „Žádné zvíře nezabije jiné zvíře... BEZ DŮVODU.“ Prasata si postupně upravují zákony podle sebe a většina zvířat je buď moc hloupá, nebo moc vystrašená, aby protestovala.

Kristýna: A co ta ostatní zvířata? Nejsou to přece jen prasata.

Vojtěch: Kdepak. I ostatní zvířata jsou skvělé symboly. Máme tu třeba koně Boxera. To je obrovský dříč, neuvěřitelně silný a loajální. Jeho životní motta jsou: „Budu pracovat lépe a radostněji!“ a „Napoleon má vždycky pravdu.“

Kristýna: Takže představuje tu pracující třídu, proletariát, který slepě věří vůdcům a dře až do úmoru pro ideály revoluce.

Vojtěch: Přesně tak. Je to tragická postava. Pracuje tak tvrdě, až se strhá. A když už nemůže dál, Napoleon ho nepošle do nemocnice, jak slíbí, ale prodá ho řezníkovi. A za utržené peníze si prasata koupí další bednu whisky.

Kristýna: To je tak strašně smutné. A kruté.

Vojtěch: Je. Pak jsou tu ovce. Ty představují tupý, zmanipulovaný dav. Prasata je naučí jednoduché heslo: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné!“ A kdykoliv se někdo pokusí o námitku nebo kritiku, ovce začnou sborově bečet tohle heslo a jakoukoliv debatu tím přehluší.

Kristýna: Známe to i dnes. Jednoduchá, hlasitá hesla, která umlčí složitější myšlenky. Odtud asi pochází to rčení „nebuď ovce“.

Vojtěch: Určitě. A nesmíme zapomenout na psy. Napoleon si vezme štěňata a tajně si je vychová. Stanou se z nich jeho osobní strážci, jeho tajná policie – alegorie na NKVD. S jejich pomocí pak vyžene Kuliše z farmy a plně se chopí moci.

Kristýna: Takže Kuliš dopadne jako Trockij. Vyhnán a později démonizován.

Vojtěch: Přesně. Po jeho vyhnání se z Kuliše stane univerzální padouch. Spadl větrný mlýn? Může za to Kuliš! Zkazila se úroda? Sabotáž Kuliše! Je to klasický hon na čarodějnice a hledání vnějšího nepřítele, aby se odvedla pozornost od vlastních selhání.

Kristýna: Řekni mi, Vojto, kde se tohle v Orwellovi vzalo? Proč napsal zrovna takovou knihu? To přece není jen tak vymyšlená pohádka.

Vojtěch: Vůbec ne. George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair, byl demokratický socialista. On nenáviděl totalitu v jakékoliv podobě, ať už fašistickou nebo komunistickou. A měl s ní osobní zkušenost.

Kristýna: Osobní zkušenost?

Vojtěch: Ano. Bojoval ve Španělské občanské válce na straně republikánů proti fašistickému generálu Francovi. Jenže tam na vlastní oči viděl, jak stalinisty řízené komunistické milice likvidují své vlastní spojence, kteří nebyli dostatečně poslušní Moskvě. Byl z toho naprosto zděšený.

Kristýna: Aha, takže on viděl tu zradu revolučních ideálů na vlastní oči.

Vojtěch: Přesně. Své zážitky popsal v knize Hold Katalánsku. Byl tam i těžce raněn. Viděl, jak funguje propaganda, jak se překrucují fakta, jak se z hrdinů dělají zrádci. A pochopil, že stalinismus je stejně zrůdný jako nacismus.

Kristýna: Takže Farma zvířat je jeho varování.

Vojtěch: Je to jeho velké varování před stalinismem a jakoukoliv totalitní mocí, která zneužívá hezké myšlenky pro vlastní obohacení a udržení moci. Napsal to už v roce 1945, v době, kdy byl Stalin ještě spojenec Západu, takže měl i problém knihu vydat. Mnozí ho považovali za podivína.

Kristýna: Ale historie mu dala za pravdu. A krátce po Farmě zvířat napsal svůj další slavný román, 1984, který je v podstatě Farma zvířat dotažená do nejděsivějšího konce.

Vojtěch: Přesně tak. A ten konec Farmy zvířat je naprosto mrazivý. Jak totalita na farmě sílí, je zvířatům hůř a hůř. Pracovní doba se prodlužuje, příděly jídla se zmenšují. Je jim hůř než za pana Jonese, ale propaganda jim tvrdí, že se mají nejlépe v historii.

Kristýna: A oni tomu věří?

Vojtěch: Většina ano. Paměť je krátká a Pištík se statistikami dokáže cokoliv. Probíhají i veřejné popravy. Několik zvířat je donuceno se přiznat ke smyšlené spolupráci s Kulišem a psi jim na místě roztrhají hrdla. Je to čistá hrůzovláda.

Kristýna: To je hrozné. A co ten velký sen o rovnosti?

Vojtěch: Ten je dávno pryč. Prasata začnou obchodovat s lidmi. Chodí po dvou nohách, oblékají se, spí v postelích, pijí whisky. A ovce se naučí nové heslo: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší!“

Kristýna: Takže naprostá zrada všeho, v co na začátku věřili.

Vojtěch: Úplná. A to poslední přikázání na stodole je přepsáno. Z původního „Všechna zvířata jsou si rovna“ se stane: „VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.“

Kristýna: Tenhle citát zná snad každý. Je to dokonalé shrnutí pokrytectví jakéhokoliv elitářského režimu.

Vojtěch: A pak přichází ta slavná závěrečná scéna. Ostatní zvířata se dívají oknem do domu, kde prasata slaví a hrají karty s lidskými farmáři ze sousedství. Hádají se, smějí, podvádějí v kartách... A jak se zvířata dívají z prasete na člověka a z člověka na prase...

Kristýna: ...už nedokážou rozeznat, kdo je kdo. To je tak silný obraz.

Vojtěch: Je. Revoluce se uzavřela v kruhu. Z utlačovaných se stali utlačovatelé, naprosto k nerozeznání od těch původních. Sen o svobodě skončil novou, možná ještě horší tyranií.

Kristýna: Takže když si to shrneme, Vojto. Jaký je hlavní smysl Farmy zvířat? Co si z ní máme odnést?

Vojtěch: Je to nadčasová alegorie o tom, jak se moc korumpuje. Je to ukázka mechanismů totality: propaganda, manipulace, přepisování historie, vytváření nepřítele, policejní stát a zneužívání ideálů.

Kristýna: A jak jsi říkal, i když je to primárně kritika Sovětského svazu za Stalina, ten příběh je univerzální.

Vojtěch: Naprosto. Varuje před jakýmkoliv režimem, kde jedna skupina tvrdí, že je si „rovnější“ než ostatní. A ukazuje, jak nebezpečná je apatie a nevzdělanost. Zvířata se nechala zmanipulovat, protože si nepamatovala minulost nebo neuměla číst. Jediný, kdo celou dobu tušil, jak to dopadne, byl starý osel Benjamin, představitel pasivního intelektuála.

Kristýna: Ten, který všechno vidí, ale nic neudělá, protože si myslí, že to nemá smysl.

Vojtěch: Přesně. A jeho nečinnost je také součástí té tragédie. Klíčový vzkaz Farmy zvířat je: buďte ostražití. Ptejte se. Ověřujte si fakta. A nevěřte slepě těm, co slibují ráj na zemi, zvlášť když si pro sebe zabírají všechno mléko a jablka.

Kristýna: To je skvělá rada do života. Takže, Farma zvířat – na první pohled jednoduchá bajka, ale ve skutečnosti mrazivá a stále aktuální analýza moci. Děkuji ti, Vojto, za skvělý rozbor.

Vojtěch: Rádo se stalo. Je to kniha, kterou by si měl přečíst opravdu každý.

Kristýna: S tím naprosto souhlasím. A my se od zvířecích revolucionářů teď přesuneme k trochu jinému tématu. Pojďme se podívat na...

Vojtěch: A je fascinující, že za takovým dílem, jako je Farma zvířat, stojí neméně fascinující autor. Člověk, kterého většina zná jako George Orwella.

Kristýna: Ale to nebylo jeho pravé jméno, že? Vlastně se jmenoval Eric Arthur Blair.

Vojtěch: Přesně tak. Narodil se v roce 1903 a zemřel poměrně mladý v roce 1950. Byl to britský novinář, esejista, ale hlavně neuvěřitelný vizionář.

Kristýna: A proč si změnil jméno? Chtěl se skrývat?

Vojtěch: Ani ne, spíš to byla taková tehdejší móda. Ale jeho život byl všechno, jen ne obyčejný. Rozhodně se neskrýval.

Kristýna: Tak povídej, čím byl tak výjimečný?

Vojtěch: Tak v první řadě měl extrémně dobrodružný život. Pracoval pro britskou imperiální policii v Barmě, a právě tam začal z duše nenávidět imperialismus a jakýkoliv útlak.

Kristýna: To je docela obrat. Od policisty k kritikovi systému.

Vojtěch: A to není všechno. Po návratu do Evropy žil nějakou dobu záměrně na ulici jako tulák v Paříži a Londýně, aby poznal život těch nejchudších.

Kristýna: Páni. To je neuvěřitelné odhodlání.

Vojtěch: Přesně. A pak se jako dobrovolník zapojil do Španělské občanské války, kde bojoval proti fašistům a byl dokonce vážně zraněn – odstřelovač ho trefil do krku.

Kristýna: Tak to měl obrovské štěstí, že to vůbec přežil. To zní spíš jako životopis nějakého akčního hrdiny.

Vojtěch: To máš pravdu. Byl to prostě člověk plný paradoxů, který nesnášel nespravedlnost a totalitní režimy, ať už komunistické nebo fašistické.

Kristýna: A tahle nenávist se samozřejmě promítla do jeho nejslavnějších děl. Vedle Farmy zvířat je to samozřejmě román 1984.

Vojtěch: Ano, 1984 je snad ještě mrazivější. Je to antiutopický román o světě, kde vládne absolutní totalita v čele s Velkým bratrem. O světě, kde se přepisuje minulost a sleduje každý váš krok.

Kristýna: Což je dnes děsivě aktuální... Ale napsal i něco jiného?

Vojtěch: Určitě. Z jeho zkušeností vznikly knihy jako Barmské dny nebo Na dně v Paříži a Londýně, kde popisuje právě své zážitky z těchto období.

Kristýna: A kam bychom ho zařadili v literatuře? Měl nějaké vzory nebo současníky, kteří psali podobně?

Vojtěch: Byl hodně inspirován ruským autorem Zamjatinem a jeho románem My. V širším kontextu ho můžeme řadit k autorům antiutopické literatury nebo literatury s prvky sci-fi, jako byli Karel Čapek nebo Isaac Asimov.

Kristýna: A co se týče stylu a témat? Ta kritika společnosti...

Vojtěch: Tam by se dal přirovnat třeba k Ernstu Hemingwayovi nebo Erichu Maria Remarquovi. Všichni se nějakým způsobem vyrovnávali s hrůzami války a politickými systémy své doby.

Kristýna: Skvěle. Takže teď už víme, že Orwell nebyl jen autor jedné slavné bajky, ale nesmírně odvážný a zásadový člověk. A od jeho varování před totalitou se přesuneme k dalšímu tématu...

Vojtěch: Přesně tak. A to varování je nejlépe vidět právě na Farmě zvířat, která je v podstatě jednou velkou, mrazivou alegorií na politiku. Konkrétně na komunistickou diktaturu v Sovětském svazu za Stalina.

Kristýna: Takže ta hlavní myšlenka je, že na začátku může být skvělý nápad, ale moc lidi zkazí?

Vojtěch: Vystihla jsi to dokonale. Zvířata začnou s ideálem rovnosti a svobody. Ale jakmile se prasata, hlavně Napoleon, dostanou k moci, všechny morální zásady jdou stranou. Jde jim jen o moc a majetek.

Kristýna: A ostatní zvířata představují různé části společnosti, že ano?

Vojtěch: Ano, je to geniální. Máme tam třeba ovce, což je takový ten tupý dav. Bez přemýšlení opakují naučené fráze a přehluší jakýkoli odpor. Ideální materiál pro diktátora.

Kristýna: To zní děsivě povědomě. A kdo je ten osel Benjamin?

Vojtěch: Benjamin, to je pasivní intelektuál. Možná i sám Orwell. Ví, co se děje, tuší, jak to dopadne, ale myslí si, že jakákoli akce je zbytečná. A pak je tu krkavec, který symbolizuje víru nebo církev, která v totalitě ztrácí místo, ale nikdy úplně nezmizí.

Kristýna: A jak přesně Napoleon tu svou krutovládu nastolí? Počítám, že to neudělá sám.

Vojtěch: Kdepak. Má na to lidi... teda, zvířata. Jeho pravou rukou je prase Pištík. To je mistr propagandy. Dokáže všem namluvit, že černá je bílá. A když slova nestačí, nastoupí psi, které si Napoleon vychoval jako svou tajnou policii.

Kristýna: Takže kombinace lží a strachu. Klasika.

Vojtěch: Přesně. Pištík má jednu kouzelnou větu, kterou použije vždycky, když někdo protestuje. Jednoduše se zeptá: „Soudruzi, vy snad nechcete, aby se vrátil pan Jones?“ A je po debatě.

Kristýna: To je neprůstřelný argument. Nikdo samozřejmě nechce zpátky starého pána. Je to geniálně jednoduché.

Vojtěch: A takhle ospravedlní úplně všechno. Třeba když Napoleon najednou oznámí, že se bude pracovat i v neděli. Práce je prý dobrovolná… ale kdo se nezúčastní, dostane poloviční příděly jídla.

Kristýna: To je mi ale hezká dobrovolnost. Orwell měl skvělý smysl pro ironii.

Vojtěch: Úplně. A nejlepší je to s tím větrným mlýnem. Původně to byl nápad jeho rivala, Kuliše. Napoleon ten nápad nejdřív zavrhl, Kuliše vyhnal a pak… najednou oznámil, že stavba mlýna byl celou dobu jeho plán.

Kristýna: Takže prostě ukradl cizí myšlenku a Kuliše označil za zrádce. Co se stalo dál?

Vojtěch: Kuliš se stává univerzálním nepřítelem. Cokoli se na farmě pokazí, může za to Kuliš. Když přijde vichřice a zničí rozestavěný mlýn, Napoleon okamžitě prohlásí, že to byla Kulišova sabotáž. Odpouští si tak přiznat, že jeho plány byly špatné.

Kristýna: Je jednodušší házet vinu na druhé, že? A co ostatní pravidla? Třeba to o obchodování s lidmi nebo spaní v postelích?

Vojtěch: Všechno se postupně mění. Pištík zvířata vždycky přesvědčí, že si to pamatují špatně. Když se prasata nastěhují do domu, prostě k přikázání „Žádné zvíře nebude spát v posteli“ tajně dopíší „s prostěradly“.

Kristýna: To je absurdní. Ale pak přišlo něco ještě horšího než lhaní, že?

Vojtěch: Bohužel ano. Když nastal hladomor, slepice se vzbouřily, protože nechtěly odevzdat svá vejce. Napoleon je nechal vyhladovět k smrti. A pak přišly čistky, které jsou přímou paralelou ke stalinským procesům.

Kristýna: Myslíš tu scénu s doznáním?

Vojtěch: Ano. Napoleon svolá shromáždění a jeho psi zautočí na čtyři prasata, která dříve protestovala. Ta se pod nátlakem přiznají ke smyšlené spolupráci s Kulišem a jsou na místě popravena.

Kristýna: To je strašné. A nejhorší je, že se pak začala přiznávat i další zvířata.

Vojtěch: Ze strachu. Přiznávala se k věcem, které nikdy neudělala. A všechna byla zabita. Bylo to poprvé, co zvíře zabilo zvíře. Úplné popření revoluce. A jako poslední tečka se zruší i hymna „Zvířata Anglie“, protože revoluce je prý u konce.

Kristýna: Takže abychom to shrnuli. Orwell nám skrze jednoduchou bajku ukazuje, jak snadno se utopická myšlenka může zvrhnout v brutální totalitu. A varuje nás před propagandou, přepisováním historie a mocí, která není kontrolována.

Vojtěch: Přesně tak. Je to nadčasové dílo, protože tyhle mechanismy moci bohužel fungují v každé době. Poselství Farmy zvířat je dnes snad ještě důležitější než v době, kdy ji Orwell psal.

Kristýna: Děkujeme, Vojtěchu, za skvělý vhled do díla George Orwella. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Vojtěch: Mějte se hezky a nezapomeňte přemýšlet o tom, co čtete. Na shledanou.

Kristýna: Na shledanou.