Podcast na George Orwell - 1984

Kapitoly

Myšlenka jako zločin

Kdo byl George Orwell?

Vítejte v Oceánii

Hrdinové proti systému

Jazyk jako zbraň

Odkaz a varování

Úvod do dystopie

Svět Oceánie a Velký Bratr

Heslo Strany a Newspeak

Hlavní hrdina Winston Smith

Láska, zrada a místnost 101

Odkaz a varování

Winstonova malá vzpoura

Láska a naděje

Past sklapla

Místnost 101

Ideologie a jazyk

Nástroje kontroly

Rozdělená společnost

Farma zvířat a kontext

Závěr a odkaz

Přepis

Klára: Dokážete si představit svět, kde i pouhá myšlenka může být zločin? Svět, kde vás neustále sledují a kde včerejší pravda dnes už neplatí, protože ji někdo přepsal?

Martin: Přesně takový svět stvořil George Orwell. A je děsivě fascinující, jak moc je jeho vize i dnes aktuální. Je to téma, ze kterého mrazí.

Klára: Vítejte u Studyfi Podcastu, vašeho průvodce maturitní četbou. Dnes se s expertem Martinem ponoříme do jednoho z nejdůležitějších děl 20. století. Do románu 1984.

Martin: Ahoj Kláro, zdravím posluchače. Jsem rád, že začínáme právě touhle knihou. Je to naprostý základ.

Klára: Martine, začněme u autora. Kdo byl vlastně George Orwell? Vsadím se, že to nebylo jeho pravé jméno.

Martin: Dobrá sázka! Nebylo. Jmenoval se Eric Arthur Blair. Orwell je pseudonym, který si vybral podle říčky, u které vyrůstal. Narodil se v Indii, která tehdy patřila pod britské impérium.

Klára: Takže měl zkušenosti s koloniálním světem?

Martin: A jaké! Po studiích v Anglii pracoval pro imperiální policii v Barmě. A tam začal z duše nenávidět imperialismus a jakoukoliv formu útlaku. Tahle zkušenost ho formovala po celý život.

Klára: A to nebylo všechno, že? Zapojil se i do španělské občanské války.

Martin: Přesně tak, bojoval tam jako dobrovolník proti fašistům a byl těžce raněn. Viděl na vlastní oči, jak totalitní ideologie, a to i ty levicové, dokážou manipulovat s pravdou. Všechny tyhle zážitky pak otiskl do svých děl, hlavně do Farmy zvířat a právě do románu 1984.

Klára: A ten dopsal jen krátce před svou smrtí na tuberkulózu... Je neuvěřitelné, jak silné dílo vytvořil na konci života.

Martin: To ano. A perlička na závěr – u nás byla kniha za komunismu samozřejmě zakázaná a šířila se jen tajně, v samizdatu.

Klára: Pojďme se teď podívat přímo do světa románu. Kde a kdy se příběh odehrává?

Martin: Jsme v Londýně, v roce 1984. Tedy v autorově vizi budoucnosti. Svět je rozdělen na tři supervelmoci, které spolu neustále válčí. Náš hrdina žije v Oceánii.

Klára: A v Oceánii vládne Strana, že? S velkým S.

Martin: Přesně. Vládne jí všemocný a neviditelný Velký Bratr. Nikdo vlastně neví, jestli doopravdy existuje. Ale jeho portréty jsou všude s nápisem „Velký Bratr tě sleduje“.

Klára: Zní to dost ponuře. Jaká je tamní ideologie?

Martin: Jmenuje se Angsoc a stojí na třech heslech, která dokonale popírají logiku: Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla. Cílem je absolutní kontrola nad myšlením lidí.

Klára: Hlavní postavou je Winston Smith. Co je zač?

Martin: Winston je úředník na Ministerstvu pravdy. Je mu asi 45 let a jeho prací je... přepisovat minulost. Doslova. Když Strana něco prohlásí, Winston a jeho kolegové musí změnit všechny staré noviny a dokumenty, aby to vypadalo, že Strana měla vždycky pravdu.

Klára: Takže když se ze spojence stane nepřítel, prostě se přepíšou dějiny? To je geniálně děsivé.

Martin: Ano. Ale Winston o tom všem pochybuje. Pamatuje si, jaký byl svět dřív, a začne si tajně psát deník. Což je samozřejmě myšlenkový zločin – ideozločin.

Klára: A pak do jeho života vstoupí Julie...

Martin: Přesně. Mladá a energická dívka, která Stranu nenávidí stejně jako on, ale navenek se tváří jako vzorná soudružka. Zamilují se do sebe, ale jejich láska je od začátku odsouzená k zániku. I sex je totiž vnímán jako zločin, pokud neslouží k plození dětí pro Stranu.

Klára: A pak je tu O'Brien. Ten se zdá být na jejich straně, ale...

Martin: Ale je to past. O'Brien je vysoce postavený člen Vnitřní strany, který Winstona celou dobu zkouší. Je to vlastně takový ďábelský pokušitel, který ho nakonec zradí.

Klára: V knize se objevuje takzvaný newspeak. Můžeš nám vysvětlit, o co jde?

Martin: Newspeak je uměle vytvořený jazyk, jehož cílem je zúžit slovní zásobu a tím i rozsah myšlení. Když nemáte slova pro vzpouru nebo svobodu, jak se můžete vzbouřit?

Klára: To je další nástroj kontroly. Zmizí slovo a zmizí i koncept.

Martin: Přesně. Cílem je, aby ideozločin byl doslova nemyslitelný. K tomu slouží i takzvaný doublethink – schopnost udržet v mysli dvě protichůdné myšlenky a oběma věřit. Třeba že válka je mír.

Klára: Zní to jako mentální gymnastika pro pokročilé.

Martin: To rozhodně. A pak tu máme slavnou větu: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ To je v kostce celé fungování Ministerstva pravdy.

Klára: 1984 je antiutopistický román. Co to přesně znamená a kam ho zařadit?

Martin: Je to vize budoucnosti, která se ošklivě zvrtla. Na rozdíl od utopie, která popisuje ideální společnost. Orwell a další autoři jako Ray Bradbury s Marťanskou kronikou nebo u nás Karel Čapek s R.U.R. varovali před stinnými stránkami pokroku a totalitními režimy.

Klára: A Orwellovo varování je stále aktuální, že?

Martin: Možná víc než kdy dřív. Pojmy jako „Velký Bratr“, „newspeak“ nebo „myšlenková policie“ dnes běžně používáme. Kniha nám připomíná, jak křehká je svoboda a jak snadno lze manipulovat s pravdou. Zvlášť v dnešní době dezinformací.

Klára: Takže klíčový odkaz je... neustále pochybovat a kriticky myslet?

Martin: Přesně tak. Nenechat si vnutit jednu jedinou „pravdu“. A přesně o to se snažil Winston. I když nakonec prohrál, jeho pokus o zachování zdravého rozumu je to, co dělá knihu tak silnou.

Klára: Děkuji, Martine, za skvělý vhled do tohoto zásadního díla. Ta beznaděj, která z knihy čiší, je opravdu hmatatelná, ale to varování je nesmírně důležité.

Martin: Rádo se stalo. Je to kniha, která by se měla číst pořád dokola.

Klára: A právě tenhle motiv absolutní kontroly a ztráty individuality nás přivádí k našemu dalšímu dílu, které rozebereme příště. Zůstaňte s námi.

Martin: Přesně tak. A právě od té absolutní kontroly a ztráty individuality je jen krůček k našemu dnešnímu tématu. K dystopické vizi George Orwella v románu 1984.

Klára: To je skvělý přechod, Martine. 1984 je kniha, ze které opravdu mrazí. Často se o ní mluví jako o antiutopii. Můžeš vysvětlit, co to přesně znamená?

Martin: Jasně. Antiutopie, neboli dystopie, je v podstatě opak utopie. Je to představa společnosti, která se vyvinula tím nejhorším možným směrem. Obvykle v ní najdeme prvky totalitního režimu, útlak a ztrátu svobody. A Orwellův svět je toho dokonalým příkladem.

Klára: A on to psal už v roce 1948, že? To je na tom to nejvíc zarážející. Jak mohl tak přesně předpovědět některé mechanismy moci?

Martin: Přesně tak. Jen prohodil poslední dvě číslice roku, aby to znělo futuristicky. Bohužel zemřel jen rok po vydání knihy, takže se té obrovské slávy svého díla ani nedožil.

Klára: Pojďme se ponořit do toho světa. Děj se odehrává v Londýně, ale není to Londýn, jak ho známe.

Martin: Vůbec ne. Je to hlavní město jedné ze tří supervelmocí, Oceánie. Svět je rozdělený na Oceánii, Eurasii a Eastasii, a tyhle tři mocnosti jsou v neustálém, i když spíše pasivním, válečném stavu.

Klára: A v čele Oceánie stojí všudypřítomný... Velký Bratr.

Martin: Ano, Velký Bratr tě sleduje. To je asi nejznámější citát z knihy. Je to autorita s nejasnou identitou. Vlastně ani nevíme, jestli vůbec existuje jako reálná osoba. Ale jeho tvář je všude.

Klára: A sleduje doslova. Všude jsou takzvané telestěny, že?

Martin: Přesně. Obrazovky, které nejenže vysílají propagandu, ale zároveň vás neustále sledují a odposlouchávají. Soukromý život je naprosto nemyslitelný. Cokoliv proti rutině se trestá.

Klára: To je noční můra. I pouhý špatný pohled nebo mluvení ze spaní může být bráno jako zločin.

Martin: Přesně tak. Tomu se říká ideozločin. A na to dohlíží ideopolicie. Těm neunikne absolutně nic. Je to dokonalý systém kontroly.

Klára: Klíčové je i heslo vládnoucí Strany. To si myslím, že stojí za to zmínit celé.

Martin: Určitě. Zní: „VÁLKA JE MÍR, SVOBODA JE OTROCTVÍ, NEVĚDOMOST JE SÍLA.“ Ta oxymóra dokonale vystihují zvrácenost celého systému.

Klára: Ta poslední část, „NEVĚDOMOST JE SÍLA“, mi přijde nejděsivější. A souvisí to s tím jejich speciálním jazykem, že?

Martin: Ano, s takzvaným neolektem, neboli Newspeakem. Strana cíleně omezuje slovní zásobu. Proč? Protože když nemáte slova pro vzpouru, svobodu nebo kritiku, nemůžete na ně ani myslet. Myšlenka se bez slov nemůže zrodit.

Klára: Takže kdybychom my dva teď vedli podcast v Newspeaku, asi bychom si moc nepokecali.

Martin: To bychom asi skončili po třech slovech a byli rádi, že nás nezavřou. Je to geniální a zároveň strašlivý nástroj manipulace.

Klára: Pojďme k hlavní postavě. Kdo je Winston Smith a jaký je jeho příběh?

Martin: Winston je úředník, pracuje na Ministerstvu pravdy. A teď se podrž, co je náplní jeho práce... Přepisuje historii. Falšuje staré dokumenty a záznamy tak, aby vždy odpovídaly aktuální verzi pravdy, kterou diktuje Strana.

Klára: Takže Ministerstvo pravdy se zabývá lhaním. To zapadá do konceptu. Logické.

Martin: Přesně. Ministerstvo lásky se zabývá mučením, Ministerstvo míru vede válku a Ministerstvo hojnosti udržuje hladomor. Všechno je naopak.

Klára: A Winston v tomhle systému žije, ale uvnitř s ním nesouhlasí, že?

Martin: Ano. Je vnitřním odpůrcem režimu. Koupí si tajně deník, kam si začne zapisovat své myšlenky, i když ví, že je to smrtelně nebezpečné. Je to jeho malá, osobní vzpoura. Touží po pravdě a svobodě.

Klára: A pak do jeho života vstoupí láska. Postava Julie.

Martin: Ano. Julie je další rebelka a zamilují se do sebe. Jejich vztah je ale v tomto světě absolutně zakázaný, takže se musí scházet tajně. Je to pro ně obrovské riziko, ale zároveň jediný světlý bod v jejich životech.

Klára: Jenže, jak už to v dystopiích bývá, tohle asi nedopadne dobře...

Martin: Nedopadne. Jsou odhaleni a zatčeni ideopolicií. A tady začíná ta nejhorší, třetí část knihy. Winston je odvezen na Ministerstvo lásky, kde ho vyslýchá a mučí vysoký funkcionář O'Brien, kterému Winston paradoxně dříve důvěřoval.

Klára: A cílem toho mučení není jen přiznání, že?

Martin: Vůbec ne. Cílem není Winstona zabít. Cílem je ho zlomit. Změnit jeho myšlení o 180 stupňů. Chtějí, aby upřímně, z celého srdce miloval Velkého bratra.

Klára: To je naprosto děsivé.

Martin: Vrcholem je místnost 101. Tam každého postaví před jeho největší, nejniternější strach. U Winstona to jsou krysy. A v ten moment vrcholné hrůzy Winston zradí to jediné, co mu zbylo. Zakřičí, ať to udělají Julii místo něj.

Klára: Takže ho zlomí úplně.

Martin: Kompletně. Poté ho propustí. Je z něj jiný člověk. Dobře placený, ale naprosto zlomený. Nakonec sedí v kavárně, pije gin a uvědomuje si, že navzdory všemu teď Velkého bratra skutečně miluje. Vítězství Strany je absolutní.

Klára: Takže to hlavní poselství, ten význam díla, je jasné varování.

Martin: Je to nadčasové varování před jakýmkoli totalitním režimem, před ztrátou individuality, svobody myšlení a kritického uvažování. Orwell v podstatě říká: „Dávejte si pozor, tohle se může stát.“

Klára: A kniha je psaná chronologicky, v er-formě, takže sledujeme Winstona z pohledu třetí osoby, ale jsme mu hodně blízko, že?

Martin: Ano, jsme v jeho hlavě, prožíváme s ním jeho pochyby, jeho malou naději i jeho totální pád. To dělá ten příběh ještě silnějším.

Klára: A jak to zapadá do kontextu dalších Orwellových děl? Napsal toho víc, co se zabývá podobnými tématy.

Martin: Určitě. Nejznámější je asi *Farma zvířat*, což je alegorie na ruskou revoluci a stalinismus. Pak také psal reportážní knihy jako *Na dně v Paříži a Londýně* nebo *Hold Katalánsku*, kde čerpal ze svých vlastních, často velmi drsných zkušeností.

Klára: Takže vycházel z reality, kterou sám zažil. To dodává jeho varování ještě větší váhu. Martine, děkuji za tenhle mrazivý, ale nesmírně důležitý rozbor.

Martin: Rádo se stalo. Je to kniha, která by se měla číst pořád dokola, abychom nezapomněli.

Klára: To je pravda. A abychom si tu váhu jeho varování připomněli, pojďme si shrnout děj románu 1984 pro ty, kteří ho třeba ještě nečetli. Martine, kdo je vlastně hlavní hrdina a proti čemu bojuje?

Martin: Hlavním hrdinou je Winston Smith, úředník na Ministerstvu pravdy. A jeho boj je ze začátku úplně tichý a vnitřní. On prostě nevěří ideologii Strany, která ovládá každý aspekt jeho života. Tak se rozhodne pro malou, ale obrovsky nebezpečnou vzpouru — začne si psát tajný deník.

Klára: Deník? To zní tak... nevinně. Ale v tomhle světě to asi bylo něco nepředstavitelného.

Martin: Přesně tak. Samo o sobě to sice není trestné, protože zákony už dávno neexistují. Ale největším zločinem je takzvaný „ideozločin“ — provinění se špatným myšlením. A za to je trest smrt nebo pracovní tábor. Takže i psaní deníku je v podstatě rozsudek smrti.

Klára: Takže Ministerstvo pravdy se specializovalo na lži. To dává smysl.

Martin: Přesně tak. Winston tam každý den přepisuje historii. Pokud Strana řekla něco, co se ukázalo jako nepravda, Winston a jeho kolegové prostě změnili staré noviny a záznamy tak, aby Strana byla vždy neomylná. A lidi, kteří se znelíbili, byli jednoduše „vaporizováni“ — zmizeli ze světa i ze všech záznamů, jako by nikdy neexistovali.

Klára: To je naprosto děsivá představa. Měl v tomhle světě vůbec nějakou naději?

Martin: Zpočátku moc ne. Měl pocit, že je jediný, kdo si pamatuje minulost a kdo ještě dokáže myslet sám za sebe. Naivně věřil, že dvě a dvě jsou pořád čtyři, i když Strana tvrdila, že je to pět. Ale pak potká dvě klíčové osoby.

Klára: Koho?

Martin: Nejprve Julii. Je to mladá dívka, které se Winston zpočátku bojí, protože si myslí, že je to fanatická špionka. Ale ona mu tajně předá lístek se vzkazem „Miluji tě“. A tak začne jejich tajný, zakázaný milostný vztah.

Klára: Takže kousek lidskosti v tom nelidském světě...

Martin: Přesně. A druhou osobou je O'Brien, vysoce postavený člen Vnitřní strany. Winstonovi se zdá, že O'Brien také tajně nenávidí režim. Věří, že je členem mýtického odboje, takzvaného Bratrstva.

Klára: Takže se zdá, že se konečně začíná formovat nějaký odpor?

Martin: Přesně to si Winston myslí. O'Brien ho skutečně kontaktuje a dokonce mu předá Knihu, tajný manifest odboje, který vysvětluje, jak Strana funguje. Winston je nadšený… ale jen do chvíle, než do jeho tajného pokoje vtrhne ideopolicie.

Klára: Ach ne… Takže to byla past?

Martin: Dokonalá past. O'Brien nebyl žádný revolucionář, ale jeden z hlavních mozků ideopolicie. Winston a Julie jsou zatčeni a odvezeni na Ministerstvo lásky — což je, ironicky, místo plné mučíren a cel.

Klára: Co se s ním dělo na Ministerstvu lásky?

Martin: To je ta nejhorší část. Cílem nebylo ho zabít, ale zlomit ho. Úplně. Měsíce ho mučili fyzicky i psychicky, dokud neztratil všechny své argumenty a víru. O'Brien mu vysvětlil, že Bratrstvo je jen výmysl Strany, jak chytat ideozločince.

Klára: A ten konečný zlom?

Martin: Ten přišel v Místnosti 101. Každý tam čelí své největší hrůze. Pro Winstona to byly krysy. Ve chvíli naprosté paniky, kdy mu chtěli na obličej nasadit klec s vyhladovělými krysami, zradil to jediné, co mu zbylo. Vykřikl: „Udělejte to s Julií! Ne se mnou!"

Klára: To je… zdrcující.

Martin: Tím jeho „převýchova“ skončila. Pustili ho jako zlomeného člověka, který upřímně miloval Velkého bratra. Ještě jednou se setkal s Julií, ale oba věděli, že jejich láska je mrtvá, protože se zradili navzájem. Krátce nato byl Winston vaporizován. Jeho malá vzpoura byla definitivně u konce.

Klára: To je neuvěřitelně depresivní konec. Ale je to vlastně dokonalá ukázka toho, jak Strana kontrolovala úplně všechno. Nejen těla, ale i mysl.

Martin: Přesně tak. Celý ten systém stál na několika klíčových principech. Oficiální ideologie se jmenovala Angsoc, což je zkratka pro anglický socialismus.

Klára: A jaké byly ty hlavní... triky, které používali k ovládání lidí?

Martin: Jedním z nejdůležitějších byl „doublethink“ neboli dvojité myšlení. To je schopnost věřit dvěma naprosto protichůdným informacím současně a obě přijímat jako pravdu.

Klára: To zní... jako mentální gymnastika pro pokročilé.

Martin: Přesně. A k tomu vytvořili i nový jazyk – Newspeak. Měl za úkol zjednodušit angličtinu natolik, aby v něm nebylo možné vyjádřit složitější myšlenky nebo emoce. Jak říkali, měl „zabránit lidem myslet“.

Klára: Takže když nemáš slova pro vzpouru, nemůžeš se ani vzbouřit. Chytré a děsivé zároveň. Co dalšího měli v arzenálu?

Martin: Takzvaný „ideozločin“. To byl jakýkoli projev odporu proti Straně. A teď se podrž – trestal se nejen činy, ale i pouhými myšlenkami.

Klára: Jen myšlenkami? Takže kdybych si teď jenom pomyslela, že Velký bratr má divný knír, už by pro mě šla Ideopolicie?

Martin: V podstatě ano. A trest byla často „vaporizace“. To znamená, že tě nejen zabili, ale Ministerstvo pravdy vymazalo veškeré záznamy o tvé existenci. Prostě jsi nikdy nebyl.

Klára: Páni... A co ta neustálá válka, o které se tam mluví?

Martin: To je další nástroj. Udržovací válka. Jejím cílem nebylo vyhrát, ale udržovat ji. Udržovala lidi ve strachu, bránila jim v bohatnutí a neměli čas přemýšlet nad nesmyslností systému.

Klára: A jak byla ta společnost vlastně rozdělená? Kdo byl na vrcholu?

Martin: Úplně nahoře stál Velký bratr, vševidoucí vůdce, o kterém nikdo nevěděl, jestli vůbec existuje. Pod ním byla Vnitřní Strana, tvořící asi 2 % populace – to byla elita.

Klára: A zbytek?

Martin: Pak Vnější Strana, asi 13 %, kam patřil i Winston. A úplně dole bylo 85 % takzvaných „prolétů“. Ti žili v chudobě, ale paradoxně byli svobodnější. Strana je nepovažovala za hrozbu.

Klára: Protože se zajímali jen o pivo a loterii, že?

Martin: Přesně tak. Strana je nechávala žít v jejich vlastním primitivním světě, protože věřila, že nemají intelektuální kapacitu na vzpouru.

Klára: Orwell ale nenapsal jen 1984. Jeho další slavné dílo je Farma zvířat, že?

Martin: Ano, to je geniální alegorická bajka na Stalinův režim v Sovětském svazu. Každé zvíře tam představuje nějakou historickou postavu nebo skupinu. Prase Napoleon je Stalin, Kuliš je Trockij a tak dále.

Klára: Je to vlastně podobné téma, jen v jiném kabátě. Zneužití moci a manipulace.

Martin: Přesně. A je důležité si uvědomit, kdy to psal. Po druhé světové válce, kdy byl svět rozdělený na dva bloky a hrozba totalitních režimů byla velmi reálná. Sám Orwell pracoval pro BBC a viděl sílu propagandy z první ruky.

Klára: Často se to srovnává s knihou 451 stupňů Fahrenheita.

Martin: Ano, od Raye Bradburyho. Tam jsou lidé také ovládáni, ale spíš masmédii a závislostí na technice. Hlavním motivem je pálení knih. Je to podobné varování, i když konec je tam o něco optimističtější.

Klára: Takže, Martine, kdybychom to měli shrnout, jaký je hlavní odkaz George Orwella pro nás dnes?

Martin: Klíčový odkaz je varování. Varování před totalitními režimy, manipulací a ztrátou individuality. A hlavně, jak snadno může technologie, která má sloužit, být zneužita ke kontrole a sledování.

Klára: Takže „Velký bratr tě sleduje“ je dnes možná aktuálnější než kdy dřív, i když v trochu jiné podobě.

Martin: Bohužel ano. Je to nadčasové dílo, které bychom si měli čas od času připomenout. Zvlášť v dnešní době.

Klára: Skvělé shrnutí. Děkuji ti moc, Martine, za další skvělý rozbor. A děkujeme i vám, našim posluchačům, že jste byli s námi. Uslyšíme se zase příště u podcastu Studyfi.

Martin: Mějte se hezky!