Podcast na Geografie cestovního ruchu

Kapitoly

Město volá po dovolené

Kdo vlastně cestuje?

Peníze, vzdělání a volný čas

Jak se tam dostat?

Kde budeme spát a jíst?

Přírodní podmínky

Reliéf do detailu

Počasí na objednávku

Voda, základ dovolené

Zeleň jako lákadlo

Co hodnotíme u lesů?

Vliv zvířat na turistiku

Velké finále a shrnutí

Přepis

Adéla: Tak tohle jsem vůbec netušila – a myslím, že to musí slyšet všichni. Že to, jak moc chceme jet na dovolenou, vlastně přímo souvisí s tím, jak velký máme byt?

Lukáš: Přesně tak. Je to jeden z fascinujících předpokladů cestovního ruchu. A je to naprosto logické, když se nad tím zamyslíš. Čím víc jsi ve městě stísněná, tím víc toužíš uniknout.

Adéla: Okay, tomu rozumím. Posloucháte Studyfi Podcast a my se dnes s expertem Lukášem podíváme na to, co všechno ovlivňuje naši touhu cestovat. Takže, Lukáši, začněme u těch bytů. Jak to funguje?

Lukáš: Jde o takzvané urbanizační předpoklady. Existuje přímá úměra: čím vyšší je stupeň urbanizace – tedy života ve městě – tím víc se lidé účastní cestovního ruchu.

Adéla: Takže čím víc betonu kolem, tím větší chuť vidět trávu.

Lukáš: Přesně tak se to dá říct. Sleduje se několik věcí. První je hustota sídel, hlavně měst. Druhá je velikost těch sídel. Prostě, život ve velkoměstě tě k cestování víc motivuje než život na vesnici.

Adéla: A pak je tu ta zástavba, že? Slyšela jsem, že čím hustší, tím horší... tedy, tím lepší pro cestovní ruch.

Lukáš: Správně. Když bydlíš v husté zástavbě, kde máš souseda za každou zdí, je pravděpodobnější, že budeš chtít o víkendu vypadnout někam na samotu. A s tím souvisí i ten bytový fond, který jsi zmínila na začátku.

Adéla: Takže menší byt rovná se větší touha po cestování?

Lukáš: Přesně. Není to jen o pocitu, je to statisticky podložené. Sleduje se rozloha bytu na osobu. Pokud máš málo osobního prostoru doma, hledáš ho jinde. Třeba v přírodě nebo na cestách.

Adéla: To dává smysl. Takže urbanizace nás vyhání z měst. Co dalšího hraje roli? Jsou to jenom lidi z měst, kdo cestuje?

Lukáš: Vůbec ne. Další velkou skupinou jsou demografické předpoklady. To už se díváme na lidi samotné. První je hustota zalidnění, což samozřejmě odráží tu urbanizaci, o které jsme mluvili.

Adéla: Jasně, víc lidí na kilometr čtvereční, víc potenciálních turistů.

Lukáš: Přesně. Ale zajímavější je věková struktura. Věk totiž zásadně rozhoduje nejen o tom, jestli vůbec někam pojedeš, ale i o tom, co tam budeš dělat.

Adéla: Chápu. Jinou dovolenou plánuje student, jinou rodina s dětmi a úplně jinou senior.

Lukáš: Přesně. Student pojede na festival, rodina k moři s pozvolným vstupem do vody a aktivní senior třeba na horskou turistiku. Každá věková skupina má jiné preference, a to je pro cestovní ruch klíčové.

Adéla: A co struktura podle pohlaví? To mě zajímá. Má to nějaký vliv?

Lukáš: Má, i když možná menší. Je to důležité hlavně z hlediska krátkodobé rekreace. Statistiky ukazují mírné rozdíly v preferencích aktivit, ale není to tak zásadní faktor jako třeba věk nebo příjem.

Adéla: Dobře, takže máme lidi z měst a různé věkové skupiny. Ale co ty faktory, které se hůř měří? Třeba... motivace nebo sociální status?

Lukáš: Teď narážíš na třetí skupinu, a tou jsou sociologické předpoklady. Ty už se víc blíží studiu motivace, i když to ještě není úplně ono. Jsou to takové objektivně měřitelné sociální faktory.

Adéla: Jako například?

Lukáš: Například ekonomická aktivita. Je rozdíl, jestli jsi pracující, student, nebo důchodce. Každá skupina má jiný časový fond a jiné finanční možnosti.

Adéla: O studentském rozpočtu bych mohla vyprávět...

Lukáš: To věřím. Dále je tu sociální příslušnost a vzdělání. Statistiky jasně ukazují, že s vyšším vzděláním roste i zájem o cestování, hlavně o to poznávací.

Adéla: A co příjem? To je asi ten největší motor, ne?

Lukáš: Rozhodně jeden z nejdůležitějších. Bez dostatečných příjmů si můžeš plánovat, co chceš, ale nikam se nepodíváš. Ale pozor, není to jediný faktor. Důležité je i vlastnictví chaty, chalupy, nebo v menší míře i automobilu.

Adéla: Takže když mám vlastní chatu, tak se to taky počítá do cestovního ruchu?

Lukáš: Ano, je to forma rekreace. A poslední věc je počet a struktura členů domácnosti. Jinak cestuje jednotlivec, jinak bezdětný pár a jinak pětičlenná rodina. To ovlivňuje vše – od destinace po rozpočet.

Adéla: Páni, takže je to vlastně takový komplexní mix. Velikost bytu, věk, vzdělání, peníze... Všechno se to prolíná.

Lukáš: Přesně tak. Ekonomická situace, velikost sídla, sociální příslušnost, vlastnictví chaty, vzdělání... To všechno dohromady tvoří takzvané selektivní předpoklady. Tedy faktory, které vybírají, kdo a jak se bude účastnit cestovního ruchu.

Adéla: Dobře, představme si, že splňuju všechny předpoklady. Jsem studentka z velkého města, mám našetřeno z brigády a toužím vypadnout. Co dál? Co mi musí umožnit ten sen zrealizovat?

Lukáš: Skvělá otázka. Tím se dostáváme k dalšímu typu, a to jsou realizační předpoklady. To jsou věci, které ti reálně umožní ten zájem o cestování uskutečnit.

Adéla: A co to konkrétně je?

Lukáš: Dělí se na dvě hlavní skupiny. Tou první jsou komunikační předpoklady.

Adéla: Takže silnice, dálnice, železnice, letiště...?

Lukáš: Přesně. Cílem téhle celé sítě je zabezpečit princip minimálního úsilí. Každý turista se chce na místo dostat co nejkratší, nejrychlejší a nejlevnější cestou. Nikdo nechce strávit dovolenou v zácpě nebo přestupováním na třech nádražích.

Adéla: To mi něco připomíná. Moje cesta na jeden letní festival byla přesně opačný příklad. Tři přestupy a poslední kilometr pěšky bahnem.

Lukáš: Tak to byl zážitek, ne dovolená! Pro geografii cestovního ruchu je klíčová textura a struktura té komunikační sítě. Jak jsou silnice, železnice nebo letiště rozmístěné a jak na sebe navazují.

Adéla: A k čemu je to dobré vědět?

Lukáš: Pomáhá nám to určit dostupnost území. Pro tohle se vytvářejí speciální mapy, takzvané izochronické a izochorické mapy.

Adéla: To zní hrozně složitě. Co to znamená?

Lukáš: Vůbec to není složité. Představ si mapu, na které nejsou vzdálenosti v kilometrech, ale v čase. Izochronická mapa ti ukáže, kam všude se z daného bodu, třeba z Prahy, dostaneš autem za jednu hodinu, za dvě hodiny a tak dál.

Adéla: Aha! Takže to jsou takové ty barevné kruhy, co občas vidím v plánech rozvoje?

Lukáš: Přesně ty. Je to hrozně důležité pro studium krátkodobé rekreace. Lidé na víkend nepojedou pět hodin tam a pět zpátky. Hledají místa v rozumné dojezdové vzdálenosti.

Adéla: Rozumím. Takže máme motivaci cestovat a máme i cesty, jak se tam dostat. Ale to ještě není všechno, že? Co když dorazím do krásné přírody, ale není tam kde spát nebo se najíst?

Lukáš: Tím jsi narazila na druhou část realizačních předpokladů. A to je materiálně-technická základna cestovního ruchu.

Adéla: Další odborný termín. Co si pod tím mám představit?

Lukáš: Je to úplně jednoduché. Jsou to všechny ty věci na místě, které ti slouží. Ubytovací zařízení, stravovací a zábavní zařízení, dopravní zařízení a ostatní zařízení.

Adéla: Takže hotely, restaurace, vleky a třeba půjčovny kol?

Lukáš: Bingo! U všeho studujeme rozmístění, stav, strukturu – tedy kategorizaci, třeba počet hvězdiček u hotelu – a hlavně kapacitu. Třeba počet lůžek nebo míst v restauraci.

Adéla: Pojďme si to rozebrat. Ubytovací zařízení – to jsou jen hotely a penziony?

Lukáš: Nejen. Dělíme je na hromadná, což jsou právě hotely, penziony, kempy... A pak na objekty individuální rekreace, zkratka OIR. To jsou ty naše milované chaty a chalupy.

Adéla: Jasně. A co restaurace a bary?

Lukáš: To jsou stravovací a zábavní zařízení. Tady je zajímavé, že na rozdíl od hotelů u nich neexistuje žádná zákonem daná kategorizace. Nemají hvězdičky, spoléháme se na recenze.

Adéla: To je pravda. Pak jsi zmínil dopravní zařízení. To jsme přece řešili u komunikací, ne?

Lukáš: Pozor, tohle je něco jiného. To nejsou silnice, ale zařízení, která ti ulehčují rekreaci přímo na místě. Typickým příkladem jsou lyžařské vleky a lanovky. Bez nich by se zimní sporty rozvíjely jen těžko.

Adéla: A ta poslední skupina? Ostatní zařízení?

Lukáš: Tam spadá všechno ostatní. Hlavně sportoviště – bazény, hřiště, wellness centra. Ale patří sem i cestovní kanceláře, turistická informační střediska... prostě celá ta podpůrná síť, která dělá cestování jednodušší a příjemnější.

Adéla: Páni. Takže když to shrnu, aby cestovní ruch vůbec mohl existovat, potřebujeme lidi, kteří chtějí cestovat, což ovlivňuje to, kde a jak bydlí, kolik jim je a jaké mají vzdělání. A pak potřebujeme cesty, jak se na místa dostat, a taky hotely a služby na místě.

Lukáš: Perfektní shrnutí! Přesně o tom jsou předpoklady cestovního ruchu. Je to systém, kde všechno souvisí se vším. A když jeden dílek skládačky chybí, celý systém nefunguje dobře.

Adéla: Skvělé. Myslím, že teď už tomu všichni rozumíme mnohem lépe. Díky, Lukáši. A příště se podíváme na...

Lukáš: Přesně tak! A to „příště“ je právě teď! Protože když už máme ty lidi a infrastrukturu, tak potřebujeme ještě jednu naprosto klíčovou věc... to samotné místo. A to, jaké to místo je, definují hlavně přírodní předpoklady.

Adéla: Přírodní předpoklady... to zní jako zeměpis ze šesté třídy. Co si pod tím mám přesně představit?

Lukáš: Je to tak trochu zeměpis, ale ten zábavný! V podstatě jde o tři hlavní věci: reliéf, klima a vodstvo. Jsou to takové tři pilíře, na kterých stojí atraktivita jakékoliv destinace.

Adéla: Dobře, tři pilíře. Reliéf, klima, vodstvo. Kterým začneme? Předpokládám, že tím nejpevnějším?

Lukáš: Přesně tak, začneme reliéfem. To je v podstatě tvar zemského povrchu. Hory, údolí, roviny... prostě to, jestli je krajina placatá jako stůl, nebo zvrásněná jako pomačkaný papír.

Adéla: A předpokládám, že ten pomačkaný papír je pro turisty zajímavější, že?

Lukáš: Naprosto! Čím je krajina členitější, tím víc láká. Monotónní placka většinou nikoho moc nezajímá. Rozmanitost a pestrost reliéfu je prostě základ. Dává to krajině estetickou hodnotu a vzhled.

Adéla: Dobře, takže chceme kopce. Co konkrétně se u toho reliéfu hodnotí? Jenom jestli je to kopec, nebo ne?

Lukáš: Je to trošku vědečtější. Sledujeme několik základních charakteristik. Zaprvé, nadmořskou výšku. Není jedno, jestli jste v nížině u řeky, nebo na vrcholu Sněžky.

Adéla: Jasně, to dává smysl. Nížiny, vysočiny, hory...

Lukáš: Přesně. Pak je tu relativní výšková členitost. To je vlastně rozdíl výšky mezi nejvyšším a nejnižším bodem v dané oblasti. Podle toho rozlišujeme třeba roviny, kde je ten rozdíl do 30 metrů, pak pahorkatiny, vrchoviny a hornatiny.

Adéla: Páni, to je docela detailní. To si člověk ani neuvědomí, když jde na výlet, že je zrovna ve vyšší vrchovině.

Lukáš: Většinou ne. Ale pro plánování turismu je to klíčové. A stejně tak i sklon svahu. Třeba pro pěší turistiku jsou ideální svahy se sklonem 5 až 10 stupňů. To je takový příjemný kopeček.

Adéla: A pro lyžaře?

Lukáš: Tam už chceme něco ostřejšího. Optimální je 10 až 20 stupňů. A na mezinárodních sjezdovkách to jde i přes 20 stupňů. To už je pořádný sešup!

Adéla: Takže každý si najde ten svůj ideální sklon. Co dál kromě výšky a sklonu?

Lukáš: Ještě je důležitá expozice, tedy na jakou světovou stranu je svah otočený. To ovlivňuje třeba jak dlouho se tam drží sníh. A pak jsou tu takzvané kontrastní formy.

Adéla: Kontrastní formy? Co to je?

Lukáš: To jsou takové ty „wow“ prvky v krajině. Třeba výrazné vrcholy, vodopády, jeskyně, kaňony nebo celá skalní města. To jsou magnety na turisty.

Adéla: Aha! Takže takové třešničky na dortu té krajiny.

Lukáš: Přesně tak! A když to všechno sečteme, dostaneme celkové hodnocení. Reliéf může být málo atraktivní, jako většina nížin, částečně atraktivní, což jsou třeba pahorkatiny, anebo vysoce atraktivní, což jsou všechna vysoká pohoří.

Adéla: Rozumím. Takže máme zajímavě zvrásněnou krajinu s nějakým tím vodopádem. Ale to asi nestačí. I ta nejkrásnější hora je k ničemu, když tam půl roku v kuse prší, ne?

Lukáš: Trefa do černého! A tím se dostáváme k druhému pilíři – ke klimatu. Počasí je absolutně zásadní. Můžeme ho hodnotit na různých úrovních, od globální až po úplně lokální mikroklima třeba na jedné straně údolí.

Adéla: A co u klimatu rozhoduje? Předpokládám, že sluníčko je plus a déšť je mínus?

Lukáš: V podstatě ano. Mezi pozitivní faktory patří hlavně teplota vzduchu, dostatek slunečního svitu a v zimě samozřejmě sněhová pokrývka. Naopak negativně působí mlhy, velká větrnost nebo klimatické inverze.

Adéla: Inverze, to je to, když je dole hnusně a na horách krásně, že?

Lukáš: Přesně. Pro horská střediska je to vlastně výhoda. Ale pro města v údolí je to pohroma. A srážky jsou takové neutrální, záleží na formě a ročním období.

Adéla: A co je taková ideální teplota pro letní dovolenou?

Lukáš: Z hlediska turismu se sleduje počet letních dní, kdy maximální teplota přesáhne 25 stupňů Celsia. Čím víc takových dní, tím lépe pro letní rekreaci.

Adéla: A v zimě je to jasné, tam potřebujeme sníh. Důležité je asi jak dlouho leží a kolik ho je, že?

Lukáš: Přesně tak. Sleduje se počet dní se sněhovou pokrývkou i její výška. Bez sněhu by zimní střediska prostě nemohla existovat. Je to jejich hlavní „surovina“.

Adéla: A co to sluníčko? Já jsem ten typ turisty, co chce hlavně slunce!

Lukáš: Nejsi sama. Sluneční svit je obrovské lákadlo. Sleduje se průměrný počet hodin slunečního svitu za rok, ale třeba i počet úplně jasných dnů. Čím víc slunce, tím líp.

Adéla: Dobře, takže máme kopce a dobré počasí. Co je ten třetí pilíř? Voda?

Lukáš: Přesně tak, vodstvo. Jeho vliv je naprosto zásadní. Možná tě překvapí pár čísel. V Česku je víc než 40 % všech rekreačních ubytovacích kapacit soustředěno kolem vodních ploch a řek.

Adéla: Čtyřicet procent? To je strašně moc!

Lukáš: A to není všechno. V Chorvatsku je to přes 75 % u moře, ve Francii kolem 55 %. To ukazuje, že „dovolená u vody“ není jen fráze, ale základní model cestovního ruchu.

Adéla: Páni. A co se u té vody hodnotí? Jenom jestli tam je, nebo není?

Lukáš: Jde se mnohem víc do hloubky, a to doslova. Rozlišujeme povrchové a podpovrchové vody.

Adéla: Podpovrchové? To jako prameny a tak?

Lukáš: Ano. Tam nás zajímá vydatnost pramenů, teplota vody, její chemické složení a hlavně případné léčivé účinky. To je základ lázeňství.

Adéla: A u té povrchové, tedy u jezer a řek, tam je to asi o něčem jiném.

Lukáš: Přesně. Tam je klíčová teplota a čistota vody, hloubka, jaké je dno, nebo jak členité a přístupné jsou břehy. Nikdo se nechce koupat ve studené špinavé vodě s bahnitým dnem a strmými břehy.

Adéla: To zní logicky. Takže i zatopený lom se může stát lokálně významným rekreačním místem, pokud má čistou vodu a dobrý přístup.

Lukáš: Přesně tak! Vody můžeme rozdělit podle významu na prvky s celostátním významem, jako jsou mořské pláže nebo velká jezera, pak regionálním a nakonec tím lokálním, což jsou třeba právě ty lomy.

Adéla: Skvělé. Myslím, že teď už ty tři pilíře chápu. Reliéf, klima a vodstvo. Společně tvoří přírodní potenciál každého místa.

Lukáš: Perfektní shrnutí! Tohle je ta přírodní základna, od které se všechno odvíjí. Ale příroda sama o sobě nestačí. I to nejkrásnější místo na světě je nám k ničemu, pokud se o něm nedozvíme a hlavně, pokud se tam nedostaneme.

Adéla: A tím se dostáváme k dalším předpokladům, že? Třeba k dopravě?

Lukáš: Přesně tak! O tom, jak klíčovou roli hrají právě dopravní, komunikační a další realizační předpoklady, si povíme zase příště.

Adéla: Super, na to se moc těším! Díky, Lukáši. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dnešního dílu Studyfi Podcastu.

Lukáš: Minule jsme skončili u dopravy, ale cesty a hotely jsou k ničemu, když nemáte kam jet. A právě vegetace je často tím hlavním lákadlem.

Adéla: Takže stromy a rostliny jako základní předpoklad? To zní skoro až moc jednoduše.

Lukáš: Ale je to tak! Vegetace zásadně ovlivňuje, jak na nás krajina působí. Tvoří její ráz a přitažlivost. Ale to není všechno. Má i obrovské zdravotní účinky.

Adéla: Myslíš ten známý efekt "jít si vyčistit hlavu do lesa"?

Lukáš: Přesně to! Nejde jen o psychiku, ale i o mikroklima, smyslové vjemy… Vůně lesa, zpěv ptáků. To všechno je součástí zážitku. A pak jsou tu i hygienické účinky.

Adéla: Hygienické? To jako že les funguje jako nějaká přírodní dezinfekce?

Lukáš: V podstatě ano! Funguje jako obří filtr. Tlumí hluk a hlavně pohlcuje emise a čistí vzduch. Je to takový tichý hrdina našich měst a venkova.

Adéla: Dobře, takže když plánujeme cestovní ruch, zaměřujeme se hlavně na lesy. Co konkrétně u nich sledujeme?

Lukáš: Díváme se na několik klíčových charakteristik. První je samozřejmě rozloha zalesněné plochy a taky délka okrajů lesa. Ty jsou pro rekreaci často nejzajímavější.

Adéla: A co uvnitř lesa? Hraje roli, jestli je to jehličnatý nebo listnatý les?

Lukáš: Určitě. Druhová struktura a věk porostu jsou naprosto zásadní. Starý bukový les nabízí úplně jiný zážitek než mladá smrková monokultura.

Adéla: Chápu. A co když v oblasti žádný velký les není?

Lukáš: I nelesní vegetace je důležitá. Třeba louky a pastviny. Tam se zase hodnotí struktura půdy, jestli se hodí třeba pro turistiku nebo odpočinek. Ale to už se dostáváme k dalšímu předpokladu...

Adéla: Takže ten další předpoklad, to je fauna, že? Zvířata.

Lukáš: Přesně tak. Ale fauna má vliv především na dost specifické rekreační aktivity. Není to tak plošné jako vliv lesa.

Adéla: Jasně, takže mluvíme o věcech jako je rybolov nebo myslivost?

Lukáš: Přesně. Lov a rybolov jsou typické příklady. Tam nás pak zajímají stavy zvěře, její rozšíření v území nebo třeba období povoleného výlovu.

Adéla: A co pro nás, co zrovna nenosíme v batohu prut nebo flintu?

Lukáš: Pro nás je tu pozorování zvěře! Třeba v oborách, rezervacích nebo i návštěvy ZOO. Je to o něco cílenější zážitek.

Adéla: Chápu. Takže když jdu na běžný výlet, srnka mě potěší, ale neplánuju kvůli ní celou trasu. Pokud to tedy není nějaký vzácný druh.

Lukáš: Dalo by se to tak říct. Vliv fauny je bodový a zaměřený na konkrétní zájmy. Není to jako les, který ovlivňuje zážitek každého návštěvníka.

Adéla: Páni. Takže když to všechno shrneme... Probrali jsme reliéf, vodstvo, vegetaci a teď i faunu.

Lukáš: Přesně. A klíčové je, že všechny tyhle přírodní předpoklady musíme hodnotit komplexně. Teprve jejich kombinace nám ukáže skutečný potenciál daného místa pro cestovní ruch.

Adéla: Není to jen o tom mít hezký kopec nebo rybník. Je to o tom, jak to všechno do sebe zapadá.

Lukáš: Přesně tak. Ta krajina musí fungovat jako celek. A to je myslím skvělé zakončení naší dnešní diskuze.

Adéla: Souhlasím. Lukáši, moc ti děkuju, že jsi nám to tak skvěle objasnil.

Lukáš: Já děkuji za pozvání. Bylo to fajn.

Adéla: Také doufám, že se to líbilo i vám, našim posluchačům. Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou!

Lukáš: Na slyšenou.