Podcast na Fyziologie rostlin

Kapitoly

Jak se rostliny množí?

Růst a rostlinné hormony

Co rostliny jedí?

Vodní režim rostlin

Hýbou se rostliny?

Přepis

Ondřej: Znáš ten trik, když dáš vedle tvrdého avokáda zralý banán, aby rychleji změklo? Většina lidí si myslí, že je to jen nějaká babská rada, ale ve skutečnosti za tím stojí čistá rostlinná biologie.

Anna: Přesně tak! A právě tenhle proces, který se odehrává v tvé kuchyni, je dokonalým úvodem do fyziologie rostlin.

Ondřej: Tohle je Studyfi Podcast.

Ondřej: Tak dobře, Anno, pojďme na to. Začněme u základů. Jak se vlastně rostliny množí? Není to jen o kytkách a včeličkách, že?

Anna: Kdepak. Rostliny jsou vynalézavé. Mají dva hlavní způsoby. Ten první je nepohlavní, což je v podstatě takové klonování sebe sama. Potomci jsou geneticky naprosto stejní jako rodič.

Ondřej: Jako když si vezmu řízek z muškátu?

Anna: Přesně! Nebo když se jahodník rozrůstá pomocí šlahounů. Patří sem i hlízy u brambor nebo cibule u tulipánů.

Ondřej: A ten druhý způsob je ten klasičtější, pohlavní?

Anna: Ano, tam už dochází ke splynutí pohlavních buněk, samčí a samičí. Celé se to odehrává v květu – nejdřív opylení, pak oplození a na konci máme semeno a plod.

Ondřej: Dobře, takže rostlina se rozmnoží a začne růst. Co ten růst vlastně řídí? Jenom slunce a voda?

Anna: To jsou klíčové vnější faktory, spolu s teplotou a minerály. Ale uvnitř rostliny probíhá obrovská chemická komunikace. Mluvíme o takzvaných fytohormonech.

Ondřej: Počkat, rostliny mají hormony? Jako my?

Anna: V jistém smyslu ano! Třeba auxiny podporují růst, hlavně prodlužování buněk. Ale teď se vrátíme k našemu avokádu. To urychlení zrání způsobuje plynný hormon etylen.

Ondřej: Takže ten banán vlastně vypouští plyn, který říká avokádu: 'Hej, je čas dozrát!'

Anna: Přesně tak jsi to trefil! A pak je tu třeba kyselina abscisová, která naopak rostlinu uspává, navozuje vegetační klid třeba na zimu.

Ondřej: Zmínila jsi minerální látky. Co si pod tím mám představit? Takové rostlinné menu?

Anna: V podstatě ano. Rozdělujeme je na makrobiogenní, kterých potřebují hodně, a mikrobiogenní, kterých stačí troška. Ty nejdůležitější jsou uhlík, vodík a kyslík, které si berou z vody a vzduchu.

Ondřej: A co z půdy? To je ten zbytek?

Anna: Ano. Mezi ty hlavní patří dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík… A pak ty mikroprvky jako železo, zinek nebo měď. Každý má svou nezastupitelnou funkci.

Ondřej: Bez vody by to asi nešlo. Jak rostlina pije a jak tu vodu dostane třeba až do listů v koruně stromu?

Anna: Vodu přijímá hlavně kořeny, přesněji miniaturními kořenovými vlásky. Transport nahoru pak zajišťuje cévní svazek zvaný xylém. Můžeš si ho představit jako takové vodovodní potrubí.

Ondřej: A co pohání tu vodu nahoru? To je přece proti gravitaci.

Anna: Jsou tu dvě hlavní síly. Jednak kořenový vztlak, který tlačí vodu zespodu, a hlavně takzvaný transpirační proud. To je sání, které vzniká odpařováním vody z listů.

Ondřej: Takže rostlina se vlastně potí? A tomu se říká transpirace?

Anna: Přesně tak. Odpařuje vodu průduchy v listech. Ale pozor, někdy může vodu i vylučovat v kapkách. Tomu se říká gutace a děje se to, když je v půdě hodně vody a vzduch je vlhký.

Ondřej: Poslední věc, co mě zajímá. Hýbou se rostliny? Kromě toho, že rostou.

Anna: Rozhodně! Mají pasivní pohyby, které způsobují fyzikální jevy, třeba otevírání a zavírání šišek podle vlhkosti. A pak mají aktivní pohyby.

Ondřej: Aktivní? To jakože se rozhodnou a jdou?

Anna: To zase ne. Jsou to reakce na podněty. Tropismy jsou orientované pohyby – třeba fototropismus, kdy se slunečnice otáčí za sluncem. Nebo geotropismus, kdy kořen roste vždy dolů.

Ondřej: A co když se dotknu citlivky a ona sklopí listy?

Anna: To je perfektní příklad nastie! To jsou neorientované pohyby. Ta citlivka reaguje na dotek, takže je to seismonastie. Jiné rostliny zase otevírají a zavírají květy podle světla nebo tepla.

Ondřej: Páni, rostliny jsou mnohem akčnější, než jsem si myslel. Díky moc, Anno!

Anna: Rádo se stalo. Je to fascinující svět.