Podcast na Futurismus

Kapitoly

Radikální úvod

Co je futurismus?

Jazyk v pohybu

Portréty autorů

Nejslavnější díla

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Ondřej: Zahoďte muzea, spalte knihovny a obdivujte rychlost aut! Připomíná vám to spíš pokřik rebela než umělecký směr?

Anna: Přesně tak! A přesně o tomhle byl futurismus. Vítejte u Studyfi Podcastu, kde si dnes rozebereme tenhle radikální směr.

Ondřej: Anno, takže co to ten futurismus vlastně byl? Zní to jako něco ze sci-fi filmu.

Anna: Skoro. Byl to avantgardní směr, který vznikl na začátku 20. století v Itálii. Jeho hlavní tváří byl Filippo Marinetti. Chtěli zničit všechno staré a oslavovat nový svět – svět strojů, rychlosti, a dokonce i války.

Ondřej: Takže v podstatě umělečtí rebelové, co měli rádi techniku?

Anna: Dalo by se to tak říct. A to se projevilo i v jejich psaní. Zapomeňte na pomalé, tradiční verše.

Ondřej: A jak tedy psali, aby zachytili tu rychlost?

Anna: Jejich jazyk byl dynamický, plný akce a pohybu. Používali nová slova, takzvané neologismy, a text často sekali na krátké úryvky, aby vytvořili pocit zběsilého tempa. Bylo to jako číst báseň za jízdy v závodním autě.

Ondřej: To dává smysl, když název pochází z latinského „futurus“, tedy budoucnost. Díky za vysvětlení! Teď se pojďme podívat dál.

Anna: Přesně tak. A když mluvíme o budoucnosti, musíme zmínit Vladimira Majakovského, spoluzakladatele ruského futurismu. Narodil se v Gruzii v rodině lesníka.

Ondřej: A vím, že jeho cesta k umění nebyla úplně přímá, že? Měl docela divoké mládí.

Anna: To tedy měl! Po smrti otce se přestěhovali do Moskvy, kde se jako mladík zapojil do politiky. V patnácti letech byl dokonce třikrát vězněn.

Ondřej: Třikrát? To zní spíš jako příprava na kariéru revolucionáře, ne básníka.

Anna: Možná obojí. Podobně rebelského ducha měl i náš Stanislav Kostka Neumann. Pocházel sice z rodiny pražského advokáta, ale scházel se s anarchisty jako Fráňa Šrámek.

Ondřej: A co autoři, které ovlivnila spíše válka než politika?

Anna: Skvělým příkladem je britský spisovatel Brian W. Aldiss. Ten je známý jako autor science fiction a představitel takzvané Nové vlny. Jeho tvorbu zásadně ovlivnila služba v armádě během druhé světové války.

Ondřej: Takže tu máme politické aktivisty i válečné veterány. Je fascinující, jak osobní zkušenosti formují literaturu.

Anna: Přesně. A úplně jiný příběh měl třeba francouzský spisovatel Émile Zola, syn italského inženýra, jehož život poznamenala náhlá smrt otce a nedostatek peněz na vzdělání.

Ondřej: Každý autor je skutečně jedinečný svět. Díky za tenhle vhled. Pojďme se teď zaměřit na jejich nejznámější díla.

Anna: Jistě. Když se řekne Hemingway, každému asi hned naskočí *Stařec a moře* nebo *Sbohem, armádo*. To jsou díla plná osobních prožitků.

Ondřej: Přesně. A u Orwella to bude samozřejmě *1984* a *Farma zvířat*. Ty knihy jsou i dnes děsivě aktuální.

Anna: To rozhodně jsou. U Zoly je to zase monumentální cyklus *Rougon-Macquartové*, hlavně romány jako *Zabiják* nebo *Nana*. Ukazují společnost bez příkras.

Ondřej: Skvělý přehled. Je toho opravdu hodně. Člověk aby si vzal na čtení dovolenou.

Anna: To skoro ano. Ale stojí to za to. Spojuje je hlavně ten syrový, kritický pohled na svět a lidskou psychiku.

Ondřej: Takže to máme vše. Od pohnutých osudů autorů až po jejich nesmrtelná díla. Co je ten hlavní vzkaz pro studenty?

Anna: Asi to, že literatura není jen nudný seznam knih. Je to zrcadlo doby a brána do duše autora. Není to jen text, je to živý příběh.

Ondřej: Krásně řečeno. A máme pro posluchače i praktickou tečku. Kde si mohou díla přečíst?

Anna: Přesně tak! Na našem webu Studyfi najdete od 22. října kompletní knihy z tohoto období volně ke stažení.

Ondřej: Super! Mockrát díky, Anno, za skvělý vhled do literatury.

Anna: Já děkuji za pozvání. Mějte se hezky.

Ondřej: I vy. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu.