Podcast na Fin de siècle: Umělecké a literární směry
Fin de siècle: Umělecké a literární směry pro studenty
Podcast
Umělecké směry na přelomu 19. a 20. století0:00 / 2:39
0:001:00 zbývá
OndřejPředstav si, že žiješ v roce 1899. Všude kolem tebe nové vynálezy, továrny rostou jako houby po dešti a všichni mluví o úžasné budoucnosti. Jenže ty cítíš takovou zvláštní nervozitu. Nejistotu. Jako by se celý starý svět měl každou chvíli rozpadnout.
KarolínaPřesně tenhle pocit definoval konec 19. století. Říká se tomu fin de siècle, tedy „konec století“. Byl to koktejl optimismu a zároveň obrovské krize hodnot. A přesně z toho se zrodilo úplně nové umění.
Umělecké směry na přelomu 19. a 20. století
Délka: 2 minut
Kapitoly
Konec jednoho století
Secese a funkční architektura
Revoluce v malířství
Nové myšlenky v literatuře
Přepis
Ondřej: Představ si, že žiješ v roce 1899. Všude kolem tebe nové vynálezy, továrny rostou jako houby po dešti a všichni mluví o úžasné budoucnosti. Jenže ty cítíš takovou zvláštní nervozitu. Nejistotu. Jako by se celý starý svět měl každou chvíli rozpadnout.
Karolína: Přesně tenhle pocit definoval konec 19. století. Říká se tomu fin de siècle, tedy „konec století“. Byl to koktejl optimismu a zároveň obrovské krize hodnot. A přesně z toho se zrodilo úplně nové umění.
Ondřej: Posloucháte Studyfi Podcast.
Karolína: Prvním velkým směrem byla secese. Ta byla plná dekorací, rostlinných ornamentů, prostě nádhera na pohled. Vzpomeň si na obrazy Gustava Klimta, třeba slavný Polibek, nebo plakáty Alfonse Muchy.
Ondřej: To znám! Čtvero ročních dob, že? Ale co architektura? Stavěly se taky takové zdobené domy?
Karolína: Některé ano, ale zároveň přišel pravý opak! Moderní architektura. Najednou se začalo stavět z betonu, oceli a skla. Důraz byl na funkci, ne na ozdoby. Architekt Adolf Loos dokonce řekl, že ornament je zločin.
Ondřej: Tak to je docela radikální názor na tapety. Takže jednoduché a funkční?
Karolína: Přesně tak. Jeho Müllerova vila v Praze je toho skvělým příkladem.
Ondřej: A co se dělo v malířství kromě Klimta? Slyšel jsem o impresionismu.
Karolína: Ano! Impresionisté chtěli zachytit prchavý dojem, okamžitou atmosféru. Třeba jako Claude Monet v obraze Imprese, východ slunce. Ale patřil sem i Vincent van Gogh a jeho slavné Slunečnice.
Ondřej: To je ten, co si uřízl ucho, že? To asi nebyl zrovna veselý impresionista.
Karolína: To rozhodně nebyl. A to nás přivádí k expresionismu. Ten byl pravým opakem – umělci nechtěli malovat vnější dojem, ale svůj vnitřní prožitek, úzkost, strach. Nejslavnějším příkladem je Výkřik od Edvarda Muncha.
Ondřej: Takže ta nejistota se projevila všude. I v literatuře?
Karolína: Stoprocentně. Objevuje se symbolismus, který věci nepopisuje přímo, ale v náznacích a symbolech. A pak dekadence, což znamená „úpadek“. Autoři cítili únavu, marnost a ztrátu víry. Opovrhovali společností a žili jako bohémové.
Ondřej: Zní to dost pesimisticky. Takže shrnuto: konec století byl chaos, který vedl k explozi nových, často protichůdných směrů?
Karolína: Přesně tak. Byla to doba hledání, experimentů a velkých emocí, které formovaly umění na celé 20. století. Díky za poslech.
Ondřej: Mějte se!