Podcast na Farmakognosie: Léčivé rostliny a účinné látky

Kapitoly

Co je to droga?

Sběr a sušení – alchymie v praxi

Jak bylinky správně uložit

Od čaje po tabletu

Malý bylinkový průvodce

Nejsilnější bojovníci

Vůně, chuť a barva

Pěna, barviva a hořkost

Závěrečné shrnutí

Přepis

Lucie: Představte si studentku, třeba Annu. Má před sebou nejtěžší zkoušku semestru, noc se krátí a kofein už dávno přestal fungovat. Oči se jí klíží, hlava je těžká. Vtom vejde do pokoje její babička s kouřícím hrnkem a řekne: „Na, vypij si trochu meduňky, ať se ti zklidní nervy a mozek se srovná.“ Anna je skeptická, ale poslechne. A o deset minut později zjistí, že se jí v hlavě najednou udělalo… jasno.

Ondřej: Tenhle pocit zná asi každý. A právě o téhle nenápadné, ale o to mocnější síle, která se skrývá v listech, květech a kořenech, si dnes budeme povídat.

Lucie: Posloucháte Studyfi Podcast.

Lucie: Takže, Ondřeji, začněme úplně od základů. Co vlastně je ta „farmakognozie“, o které se v souvislosti s bylinkami mluví? Zní to strašně vědecky.

Ondřej: Zní, ale je to vlastně jednoduché. Název pochází z řečtiny: farmakon znamená léčivo a gnosis je poznání. Je to tedy věda o poznávání léčiv přírodního původu. A studuje takzvané „drogy“.

Lucie: Drogy? Teď jsi asi spoustu lidí vyděsil. Nemyslíme tady nelegální látky, že ne?

Ondřej: Vůbec ne! Ve farmacii je „droga“ oficiální termín pro sušenou, nebo jinak upravenou část rostliny, živočicha nebo třeba i houby, která obsahuje účinné látky. Takže sušený heřmánkový květ je droga. Stejně jako kořen pampelišky.

Lucie: Chápu. Takže když si vařím bylinkový čaj, připravuju si vlastně výluh z drogy. Kolik takových rostlin u nás vůbec je?

Ondřej: To je právě to fascinující. Odhaduje se, že zhruba 10 až 15 % všech rostlin na Zemi má nějaké léčivé účinky. Jen v České republice jich roste mezi 600 až 800 druhy, a z toho se jich asi 200 běžně sbírá pro farmaceutické účely.

Lucie: Páni, to je síla. A co jim tu sílu dává?

Ondřej: Jsou to takzvané sekundární metabolity. Zjednodušeně řečeno, jsou to chemické látky, které rostlina nevytváří pro svůj růst, ale spíš pro svou ochranu – třeba proti škůdcům nebo UV záření. A my jsme zjistili, že tyhle látky, jako alkaloidy, glykosidy nebo třísloviny, mají silný účinek i na lidský organismus.

Lucie: Dobře, řekněme, že se rozhodnu vyrazit na sběr. Můžu prostě jít a natrhat, co se mi líbí?

Ondřej: To by asi nedopadlo dobře. Klíčové je načasování. Rostlina musí obsahovat maximální množství účinných látek, a to je v různých fázích roku a dne.

Lucie: Takže je v tom nějaký systém?

Ondřej: Přesně tak. Květy, jako třeba heřmánek nebo lípa, se sbírají na samém začátku rozkvětu. Když jsou moc rozkvetlé, při sušení se rozpadají. Listy a natě, třeba máta nebo meduňka, se naopak sbírají těsně před květem. Tehdy je v nich největší síla.

Lucie: A co třeba kořeny?

Ondřej: Ty se sbírají buď brzy na jaře, než rostlina vyžene sílu do listů, anebo na podzim, kdy si do nich naopak uloží všechny živiny na zimu. A kůra, třeba z dubu nebo vrby, se loupe na jaře, když proudí míza a jde to snadno.

Lucie: Dává to smysl. A jsou nějaká další pravidla, na co si dát pozor?

Ondřej: Absolutně. Zaprvé, sbírejte jen za suchého počasí. Nikdy ne po dešti. Mokrá bylina se zapaří a zplesniví dřív, než dojdete domů. Zadruhé, nikdy nepoužívejte igelitové tašky! Rostliny se v nich zapaří během pár desítek minut. Třeba meduňka v igelitce zčerná a můžete ji rovnou vyhodit. Ideální je proutěný košík.

Lucie: To je skvělý tip. A co se děje po sběru? Jak z čerstvé bylinky udělat tu „drogu“?

Ondřej: Nejdůležitější je sušení. Cílem je dostat obsah vody pod 10 %, aby se nemnožily plísně a bakterie. Můžete sušit přirozeně – na půdě, ve stínu, v průvanu, rozložené v tenké vrstvě na sítech.

Lucie: A když nemám půdu?

Ondřej: Pak přichází na řadu umělé teplo, třeba sušička na ovoce nebo pootevřená trouba. Ale pozor na teplotu! Bylinky s vonnými silicemi, jako máta nebo heřmánek, se suší maximálně do 35 stupňů. Jinak by se všechny ty voňavé a účinné látky prostě odpařily.

Lucie: A ty ostatní?

Ondřej: Ty snesou víc, klidně 50 až 60 stupňů. Sušení je prostě taková malá věda.

Lucie: Takže mám usušeno. Teď to můžu prostě nasypat do sklenice a dát na poličku v kuchyni, ne?

Ondřej: Na poličku radši ne, zvlášť pokud na ni svítí slunce. Světlo, konkrétně UV záření, je totiž nepřítel číslo jedna. Rozkládá účinné látky. Dalšími nepřáteli jsou vlhkost a teplo.

Lucie: Takže ideální je... sklep?

Ondřej: Třeba. Hlavně temno, sucho a chlad. I dokonale usušená bylina si dokáže ze vzduchu natáhnout vlhkost a pak může začít plesnivět. Nejlepší jsou papírové sáčky nebo tmavé skleněné nádoby.

Lucie: A jak dlouho takhle usušené bylinky vydrží? Navždy?

Ondřej: Bohužel ne. Květy a listy je nejlepší spotřebovat do roka, tedy do další sklizně. Kořeny a kůry vydrží déle, třeba dva až tři roky. Pak jejich účinnost rychle klesá. A taky si musíte dát pozor na nezvané hosty, jako jsou potravinoví moli. Ti si na bylinkách rádi smlsnou.

Lucie: Takže moje sbírka čajů z minulého desetiletí už je spíš jen taková voňavá dekorace.

Ondřej: Přesně tak. Účinek už tam asi moc nenajdeš.

Lucie: Dobře, mám tedy správně nasbíranou, usušenou a uskladněnou bylinku. Jak z ní dostanu to nejlepší? Je čaj jediná možnost?

Ondřej: Vůbec ne. Doma je čaj neboli nálev nejběžnější. To znamená, že jemné části jako květy a listy přelijeme vroucí vodou a necháme 10-15 minut louhovat. Ale u tvrdých částí, jako jsou kořeny nebo kůra, by to nestačilo.

Lucie: Co s nimi?

Ondřej: Ty se musí vařit. Říká se tomu odvar. Drogu dáte do studené vody, přivedete k varu a vaříte třeba 10 minut. Jen tak se z tvrdých struktur uvolní účinné látky. A pak existuje ještě macerát, výluh za studena, který je nejšetrnější. Ten se používá u bylin se slizovými látkami, jako je proskurník na kašel.

Lucie: A co přípravky z lékárny? Ty tablety a kapky? To je jen silnější odvar?

Ondřej: To je úplně jiná liga! Tam nastupuje farmaceutický průmysl. Z drog se vyrábějí třeba tinktury, což jsou silné lihové výluhy. Líh skvěle rozpouští látky a zároveň je konzervuje. Typickým příkladem jsou kozlíkové kapky na uklidnění.

Lucie: A co tablety, třeba s ostropestřcem na játra?

Ondřej: To jsou suché extrakty. Z výluhu se odpaří všechno rozpouštědlo, až zbyde jen koncentrovaný prášek plný účinných látek. Ten se pak nalisuje do tablet nebo naplní do kapslí. To umožňuje naprosto přesné dávkování, což u čaje nikdy nezaručíš.

Lucie: Jasně, jeden hrnek heřmánku může být slabší a druhý silnější.

Ondřej: Přesně. U léku potřebuješ jistotu. Pak se dělají třeba sirupy, kde chuť maskuje cukr, což je fajn pro děti – třeba jitrocelový sirup.

Lucie: Pojďme si to ukázat na pár příkladech. Co bys doporučil, když mě trápí třeba nadýmání?

Ondřej: Klasika je fenykl nebo anýz. Jejich silice uvolňují plyny ve střevech. Pokud by šlo o křeče, sáhni po mátě nebo heřmánku, ty zase uvolňují hladké svalstvo.

Lucie: A co když mám opačný problém, třeba průjem?

Ondřej: Tam pomůžou třísloviny. Mají svíravý účinek. Najdeš je třeba v plodech borůvky nebo v dubové kůře. Zastaví průjem a zklidní střevo.

Lucie: Super. Přesuňme se k nervové soustavě. Stres před zkouškou, nespavost... Co na to?

Ondřej: Na zklidnění a úzkost je jedničkou kozlík lékařský, případně meduňka. Pokud jde vyloženě o nespavost, tam pomáhá chmel. A na lehčí deprese a špatnou náladu je známá třezalka tečkovaná. Ale pozor, ta ovlivňuje účinnost mnoha léků, včetně antikoncepce!

Lucie: To je hodně důležitá informace! A poslední oblast – močové cesty. Častý problém.

Ondřej: Na záněty je skvělá medvědice lékařská nebo lichořeřišnice, fungují jako dezinfekce močových cest. A na pročištění ledvin a odvodnění, třeba při otocích, pomůže diuretický účinek břízy nebo kopřivy.

Lucie: To je úžasné, kolik řešení příroda nabízí. Je ale důležité pamatovat, že i bylinky jsou léky a mají svou sílu.

Ondřej: Přesně tak. Přírodní neznamená neškodné. Vždy je potřeba dodržovat dávkování a u vážnějších potíží se poradit s lékařem nebo lékárníkem. Ale jako podpora a prevence jsou k nezaplacení.

Lucie: Tohle je fascinující. Když mluvíme o tom, že bylinky fungují, co přesně v nich tu práci odvádí? Jaká je ta... tajná ingredience?

Ondřej: Skvělá otázka, Lucie. Nejde o jednu ingredienci, ale o celý chemický koktejl. Říkáme tomu obsahové látky, nebo odborně sekundární metabolity.

Lucie: Sekundární metabolity... to zní složitě.

Ondřej: Ale princip je jednoduchý. Představ si to jako chemickou zbrojnici rostliny. Látky, které si vyrábí pro svou ochranu nebo komunikaci. A právě tuhle zbrojnici my využíváme pro léčbu.

Lucie: Dobře, tak se pojďme podívat na ty hlavní "zbraně". Které jsou nejznámější?

Ondřej: Začněme těmi nejpotentnějšími – alkaloidy. Jsou to složité dusíkaté látky, často hořké a už v malých dávkách velmi silné. Někdy až jedovaté.

Lucie: Takže s těmi opatrně. Nějaký příklad?

Ondřej: Určitě. Morfin z máku nebo atropin z rulíku. To jsou typické alkaloidy. Hned vedle nich stojí glykosidy.

Lucie: Glykosidy... tam slyším něco o cukru.

Ondřej: Přesně! Skládají se z cukerné a necukerné části. Ta necukerná, aglykon, má ten pravý účinek. Cukr je tam takový taxikář, který ji doveze na správné místo v těle.

Lucie: To je skvělá pomůcka! Takže třeba?

Ondřej: Třeba digitoxin z náprstníku, který ovlivňuje srdce, nebo sennosidy pro projímavý účinek.

Lucie: Dobře, a co ty voňavé bylinky jako máta nebo tymián? Co stojí za jejich aromatem?

Ondřej: To jsou silice, neboli éterické oleje. Těkavé, voňavé látky, které se nerozpouští ve vodě. Mentol v mátě chladí a dezinfikuje, thymol v tymiánu je zase skvělé přírodní antibiotikum na průdušky.

Lucie: A co třeba chuť? Mám na mysli tu svíravou, trpkou chuť... třeba u borůvek nebo silného černého čaje.

Ondřej: To dělají třísloviny, neboli taniny. Jejich hlavní superschopností je, že umí srážet bílkoviny.

Lucie: Srážet bílkoviny? To zní trochu děsivě.

Ondřej: Ale je to užitečné! Na drobných rankách vytvoří ochranný film a v trávicím traktu zase pomáhají při průjmech. Proto se pije ten silný čaj.

Lucie: Fascinující. A co další skupiny? Slyšela jsem třeba o saponinech. To souvisí s mýdlem, že?

Ondřej: Přesně tak. Ve vodě pění, podobně jako mýdlo. Najdeme je třeba v lékořici nebo prvosence a pomáhají nám odkašlávat, protože ředí hleny.

Lucie: A co flavonoidy? Ty jsou teď hodně populární jako antioxidanty.

Ondřej: Ano, jsou to často rostlinná barviva – žlutá, červená, modrá. Třeba rutin v pohance zpevňuje cévy, nebo silymarin z ostropestřce chrání naše játra.

Lucie: A poslední – hořčiny! Proč bychom měli dobrovolně jíst něco hořkého?

Ondřej: Protože ta hořká chuť, jako třeba v pelyňku, podráždí naše chuťové pohárky a nastartuje celé trávení! Je to takový budíček pro žaludek.

Lucie: Takže místo kávy panáka pelyňku? To zní lákavě.

Ondřej: No, možná ne zrovna panáka. Ale je vidět, jak je každá skupina látek specializovaná na něco jiného. Slizy chrání sliznice, silice dezinfikují, třísloviny stahují...

Lucie: Je to neuvěřitelná chemická továrna v každé rostlině. Takže klíčové je vědět, která rostlina obsahuje jaké látky, abychom ji mohli správně použít.

Ondřej: Přesně tak. To je základ moderní fytoterapie. Rozumět těmto mechanismům.

Lucie: Ondřeji, moc ti děkuji za dnešní exkurzi do světa bylin. Bylo to neuvěřitelně poučné.

Ondřej: Já děkuji za pozvání, Lucie. Bylo mi potěšením.

Lucie: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového a užitečného. Mějte se krásně a slyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu.