Podcast na Evropské hodnoty a jejich filozofické základy

Kapitoly

Cesta do starověkého Říma

Kořeny, které nejsou naše

Evropa jako překladatelka

Hodnoty plné rozporů

Otázky na závěr

Hodnoty venkova a města

Co je to hodnota?

Temná strana hodnot

Jsou hodnoty univerzální?

Hodnocení minulosti

Výměna kultur

Paradox globalizace a shrnutí

Přepis

Martin: Představ si, že stojíš v rušné ulici Říma, v roce padesát našeho letopočtu. Kolem tebe jsou mramorové chrámy... ale sochy bohů vypadají nápadně řecky. Filozofové na fóru se hádají... v řečtině. A tehdy ti to dojde. Největší říše světa se nestydí přiznat, že to nejlepší si prostě půjčila. A právě tady začíná náš příběh o Evropě. Posloucháte Studyfi Podcast.

Eliška: Skvělý začátek, Martine. Protože přesně o tomhle mluví filozof Rémi Brague. Říká tomu „římanství“. Ne jako napodobování Římanů, ale jako kulturní otevřenost. Schopnost vzít si něco cizího a udělat to vlastním.

Martin: Takže říkáš, že evropské kořeny vlastně nejsou... evropské? To zní trochu jako paradox.

Eliška: Přesně tak! A to je na tom to fascinující. Brague říká, že Evropa stojí na třech pilířích, které sama nevymyslela. Máme tu řeckou filozofii, židovské náboženství a římské právo. Nic z toho nevzniklo v Evropě, jak ji známe dnes.

Martin: Počkat, takže si to jenom... půjčila? Jako když si ve škole půjčím poznámky od spolužáka?

Eliška: V podstatě ano, ale udělala z toho mistrovské dílo. Třeba Římané vědomě přijali řeckou kulturu jako nadřazenou a na ní postavili tu svou. A přesně tuhle schopnost sebekritiky a učení se od jiných považuje Brague za největší sílu Evropy.

Martin: Takže Evropa není definovaná původností, ale spíš... zprostředkováním? Jako nějaký kulturní překladač?

Eliška: Přesně! Překlad je pro Bragua klíčový. Není to jen technický přenos slov. Je to tvůrčí akt, kterým Evropa přetváří cizí obsah. Nejsme civilizací „prvního kroku“, ale toho druhého. Bereme, co už existuje, a dáváme tomu nový smysl.

Martin: Takže Evropa je vlastně takový kulturní DJ, co bere staré hity a dává jim nový beat?

Eliška: To je naprosto dokonalá metafora! Přesně tak. Křesťanství pak podle Bragua fungovalo jako médium, které propojilo židovské a řecké dědictví. Ne tím, že by je smíchalo, ale že jim umožnilo existovat vedle sebe.

Martin: Dobře, to dává smysl. Ale často slyšíme o evropských hodnotách, které stojí na čtyřech sloupech, včetně osvícenství. Jak to do toho zapadá?

Eliška: Výborná otázka. Ty čtyři sloupy – židovsko-křesťanská tradice, řecká filozofie, římské právo a osvícenství – jsou sice základ, ale jsou taky plné vnitřních rozporů.

Martin: Jak to myslíš?

Eliška: Tak například křesťanská myšlenka, že všichni lidé jsou si rovni, je v přímém rozporu s antickým Řeckem, které bralo otroctví jako naprostou samozřejmost. A samotné křesťanství pak prošlo sekularizací, která jeho význam v podstatě popřela. Není to tak jednoduché, jak se zdá.

Martin: Páni, to je spousta podnětů k zamyšlení. A to nás přivádí k pár otázkám pro vás, naše posluchače. Zkuste se zamyslet: Co konkrétního znáte z řeckého nebo římského dědictví? Vybavíte si nějaké řecké mýty?

Eliška: A co třeba moderní smlouvy, které podepisujeme? Napadlo by vás, že myšlenka smlouvy mezi dvěma stranami má kořeny právě v židovství? To jsou přesně ty stopy, které v naší kultuře zůstaly.

Martin: Takže tyhle rozdíly ve způsobu života, o kterých jsme se bavili, vlastně pramení z úplně jiných hodnot.

Eliška: Přesně tak. Zjednodušeně řečeno, venkovský styl klade důraz na komunitu a sousedskou pomoc. Lidé jsou tam hrdí na výsledky své práce, které vidí kolem sebe.

Martin: A město je víc o individualismu, že?

Eliška: Ano. Ve městě jsme víc odkázaní na služby a máme obrovské kulturní možnosti, ale ta blízkost se často ztrácí.

Martin: Dobře, ale pojďme na úplný základ. Co přesně je „hodnota“ v etickém smyslu?

Eliška: Hodnota je v podstatě cokoliv, čeho si člověk nebo skupina cení. A je ochotná pro to něco obětovat. V našem kontextu jde hlavně o osobní svobodu, lidskou důstojnost a rovnoprávnost.

Martin: Ale může být hodnota i něco negativního?

Eliška: Bohužel ano. Hodnotou se může stát prakticky cokoliv. Pro Hitlera byla hodnotou představa o německém národě... a lidé pro ni umírali.

Martin: To je děsivé. A v současnosti?

Eliška: Putin zase vnímá jako hodnotu zisk Ukrajiny a je ochoten pro to riskovat válku. Nebo takový běžný kuřák… ten prožívá střet hodnot denně.

Martin: Svoboda a slast proti rentgenu plic, co?

Eliška: Přesně tak. I nesporná hodnota jako vlastenectví se může snadno zvrhnout v negativní šovinismus.

Martin: Takže neexistují žádné univerzální hodnoty, které platí vždy a všude? Třeba „Nezabiješ!“?

Eliška: Tohle přikázání je základ etiky, ale v praxi platí spíš teoreticky. Kdyby se jím striktně řídili spojenečtí letci za druhé světové války, nacismus by asi nepadl.

Martin: Chápu, hodnocení je vždy závislé na situaci.

Eliška: Přesně. Ačkoliv některé hodnoty, třeba ochrana potomstva, se jeví jako dané pro celé lidstvo. Bez toho bychom tu nebyli.

Martin: Takže hodnoty nejsou černobílé a vše záleží na kontextu. Což nás skvěle přivádí k moderním „kulturním válkám“...

Martin: Tak a dostáváme se k našemu poslednímu dnešnímu tématu. Mluvili jsme o hodnotách v současnosti, ale co jejich střet v dějinách?

Eliška: Přesně tak. To je často ošemetné. Dnes se třeba hodně řeší takzvaný historický revizionismus. Obviňování západní civilizace z kolonialismu nebo otroctví.

Martin: A s tím souvisí svrhávání soch a podobně, že?

Eliška: Ano. Problém je, když na minulost uplatňujeme dnešní přísná etická měřítka. Tomu se říká anachronismus. Je to necitlivé k historickému kontextu.

Martin: Jako třeba hodnotit středověkého rytíře, jestli byl dostatečně genderově vyvážený?

Eliška: Přesně tak. Skvělý příklad je Británie... byla velmocí v obchodu s otroky. Ale zároveň to byla právě ona, kdo v 19. století otroctví globálně zakázal a bojoval proti němu. Historie prostě není černobílá.

Martin: Takže kultury se nejen střetávají, ale i ovlivňují?

Eliška: Rozhodně. Dějiny jsou plné takzvaného kulturního transferu. Věděl jsi, že křesťanští mniši ve středověku pečlivě opisovali pohanské antické texty a tím je zachránili?

Martin: To je fascinující. Takže vlastně chránili odkaz svých ideových „nepřátel“?

Eliška: Přesně! Nebo jak islámská kultura a věda obohatila Západ. My Češi máme skvělý příklad Aloise Musila, který dokázal ocenit hodnoty Orientu. Nebyl to střet, ale propojení.

Martin: A co dnes v éře globalizace? Mění se to nějak?

Eliška: Je to ještě zajímavější. Historik Niall Ferguson mluví o paradoxu. Vezmi si třeba evropskou pracovní etiku... ta se jaksi odtrhla od Evropy a přesunula se na Východ.

Martin: Do Asie, k takzvaným asijským tygrům?

Eliška: Přesně tam. A tam se ujala tak silně, že Asie dnes v pracovní výkonnosti Evropu často překonává. Hodnoty si prostě žijí vlastním životem.

Martin: Páni. Takže abychom to shrnuli, hodnoty se v čase mění, přenáší mezi kulturami a hodnotit minulost dnešní optikou je zkrátka... komplikované. Eliško, moc děkuji za dnešní rozhovor.

Eliška: Já taky děkuju, Martine. Bylo to fajn.

Martin: A děkujeme i vám, milí posluchači, že jste byli s námi. Mějte se krásně a slyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu.