Podcast na Eugène Ionesco - Plešatá zpěvačka

Kapitoly

Když slova ztratí smysl

Kdo jsou ti lidé?

Zacykleno v absurditě

Přepis

Petr: Stalo se ti někdy, že sedíš na rodinné oslavě, všichni mluví, ale nikdo nikoho neposlouchá? Každý si jede svou... a ty si uvědomíš, že ta konverzace vlastně nikam nevede?

Tereza: To je dokonalý popis absurdního divadla v praxi! A přesně tenhle pocit geniálně ztvárnil Eugène Ionesco ve své hře Plešatá zpěvačka.

Petr: Takže to není jen o tom, že si postavy nerozumí? Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Přesně tak. Je to hlubší. Je to kritika neschopnosti komunikace a stereotypního života na předměstí Londýna. Celá hra je vlastně o banálních frázích a odcizení.

Petr: A kdo jsou hlavní postavy téhle… ne-konverzace?

Tereza: Máme tu manžele Smithovy, typické maloměšťáky. A pak přijdou na návštěvu Martinovi, kteří jsou tak zmatení, že dokonce zapomenou, že jsou manželé, a znovu se „seznamují“.

Petr: Počkat, oni se seznamují, i když jsou manželé? To zní opravdu absurdně.

Tereza: Přesně! Do toho všeho vstupuje zmatená služebná Mary a kapitán hasičů, který hledá neexistující oheň. Prostě chaos, který odhaluje prázdnotu.

Petr: A jak to celé dopadne? Najdou ten oheň?

Tereza: Kdepak. Hra má cyklickou kompozici. Končí téměř stejně, jako začala, jen si postavy vymění role. Je to nekonečný koloběh bez smyslu. Jazyk je plný klišé a opakování slov.

Petr: Takže shrnuto: je to hra o tom, jak mluvíme, aniž bychom si něco řekli. Díky za skvělý rozbor, Terezo!

Tereza: Rádo se stalo. Je to hra, která je dnes možná aktuálnější než kdy dřív.