Podcast na Erich Maria Remarque - Tři kamarádi

Kapitoly

Úvod do světa Tří kamarádů

Tři pilíře: Přátelství, Láska a Alkohol

Struktura a Časoprostor

Vypravěč a jazyk díla

Básnické prostředky

Hlavní postavy

Klíčové momenty děje

Nevyhnutelný konec

Otto Köster – Skála přátelství

Symbol jménem Karel

Závěrečné shrnutí

Přepis

Tomáš: A to je ono! Přesně tohle dělá ten román tak silným. Není to jen depresivní příběh o tom, jak je všechno špatně.

Lucie: Přesně tak! Je to vlastně oslava života a přátelství navzdory všemu. To je celý Remarque! Posloucháte Studyfi Podcast.

Tomáš: A my se dnes podíváme na jeden z jeho nejznámějších románů, Tři kamarádi. Lucko, kde bychom měli začít?

Lucie: Asi u toho, co to vlastně je za knihu. Jde o epiku, konkrétně o psychologický a společenský román. Odehrává se v Německu po první světové válce.

Tomáš: Takže se to často řadí k válečné literatuře, i když se to odehrává po válce, že?

Lucie: Přesně. Zabývá se totiž hlavně dopady války. Mluvíme o takzvané „ztracené generaci“, lidech, kteří se vrátili z války a snaží se zapadnout do světa, který je v troskách – ekonomicky i morálně.

Tomáš: Super. A co je tedy hlavním tématem, tou osou, kolem které se všechno točí?

Lucie: Jednoznačně přátelství. To pouto mezi Robertem, Ottou a Gottfriedem vzniklo v zákopech a je to jediná jistota, kterou v životě mají.

Tomáš: A jejich autodílna, kde opravují stará auta. A pak samozřejmě alkohol, ke kterému se hodně utíkají. Možná víc než hodně.

Lucie: Ano, alkohol je tam skoro jako další postava! Je to pro ně způsob, jak zapomenout na válečná traumata a každodenní beznaděj.

Tomáš: Vedle toho přátelství je tam ale i silná romantická linka.

Lucie: Určitě. Láska mezi Robertem a Patricií. Je to láska neuvěřitelně intenzivní, ale zároveň od začátku odsouzená k zániku kvůli její nemoci, tuberkulóze.

Tomáš: Jak je to celé vlastně vystavěno? Jak to Remarque vypráví?

Lucie: Je to vyprávěno chronologicky v ich-formě z pohledu hlavní postavy, Roberta Lohkampa. Díky tomu je to celé hodně osobní a autentické.

Tomáš: A ten časoprostor, to je taky důležité, ne?

Lucie: Naprosto. Jsme v Německu ve 20. letech, v době obrovské inflace a chudoby. Město sice nemá jméno, ale cítíš z toho tu atmosféru velkoměsta plného barů a dílen.

Tomáš: A proti tomu stojí to sanatorium v horách, kam Pat odjede. To je docela silný kontrast.

Lucie: Přesně. Je to místo naděje, ale zároveň izolace a nevyhnutelného konce. Je to takový symbol toho, že ani láska a přátelství někdy nemůžou porazit osud. I když mu vzdorují až do poslední chvíle.

Tomáš: Takže jsme si rozebrali postavy, ale pojďme se teď zaměřit na styl. Jakým způsobem nám Remarque ten příběh vlastně vypráví? Je to něčím specifické?

Lucie: Rozhodně je. Všechno totiž sledujeme z pohledu jedné postavy, Roberta Lohkampa. Celý román je psaný v ich-formě, takže jsme mu doslova v hlavě a prožíváme s ním každý moment.

Tomáš: To dává smysl. Díky tomu asi mnohem intenzivněji vnímáme jeho pocity – tu lásku k Pat, ale i ta hluboká válečná traumata, která si nese.

Lucie: Přesně tak. A jazyk románu to skvěle podtrhuje. Je hodně přímý a úsporný. Žádné zbytečné kudrlinky nebo složité popisy. Prostě realita v surové podobě.

Tomáš: Jo, to sedí. Hlavně ty dialogy jsou často jen pár slov. Krátké, úderné... skoro jako výstřely.

Lucie: Skvělé přirovnání! Postavy se snaží přežít, nemají čas na dlouhé proslovy. A Remarque navíc chytře míchá spisovný jazyk s hovorovými výrazy, což tomu dodává neuvěřitelnou autenticitu.

Tomáš: A co třeba nějaké literární finesy? Najdeme tam vůbec nějaké metafory nebo přirovnání, když je to takhle realistické a strohé?

Lucie: A to je na tom to nejlepší! Najdeme. Ale jsou tak chytře použité, že tu drsnou atmosféru vůbec neruší. Naopak ji skvěle dokreslují a prohlubují psychologii postav.

Tomáš: Rozumím. Takže ten styl vlastně dokonale slouží tomu celkovému syrovému vyznění. No a když už jsme u toho, jak je ten román vlastně poskládaný? Jaká je jeho kompozice?

Tomáš: ...a přesně tenhle pocit nejistoty se přenáší i do postav. Takže, kdo jsou ti naši tři kamarádi?

Lucie: Máme tu tři válečné veterány, kteří se snaží přežít. Hlavní hrdina a vypravěč je Robert Lohkamp, často zvaný Robby. Pak jeho parťáci Otto Köster a Gottfried Lenz.

Tomáš: A Robby je ten, jehož očima celý příběh vidíme, že?

Lucie: Přesně tak. Je to citlivý třicátník, původně pianista, ale válka ho donutila pracovat v autodílně. Snaží se zapomenout, často i pomocí alkoholu, ale je to dobrý přítel.

Tomáš: A co ti dva zbylí? Zvlášť Gottfried Lenz, ten je prý popisován jako „poslední romantik“.

Lucie: To sedí! Lenz je ten veselý a aktivní, snaží se přistupovat k životu s humorem, i když je taky veterán. A pak je tu samozřejmě klíčová ženská postava, Patricie Hollmanová.

Tomáš: Pat. Robertova velká láska.

Lucie: Ano. Něžná, citlivá, ale zároveň statečná žena. Snaží se žít naplno, i když... má své tajemství. Trpí totiž tuberkulózou.

Tomáš: Páni. To je silný motiv hned od začátku. Jak se tedy jejich vztah a celý příběh vyvíjí?

Lucie: Začíná to klasicky. Robert a Pat se do sebe zamilují a ona se stane světlem v jeho pochmurném životě. Jenže během společné dovolené se její nemoc projeví naplno a Pat musí odjet do horského sanatoria.

Tomáš: To musela být pro všechny obrovská rána, i finanční.

Lucie: Přesně. Kamarádi se snaží vydělat peníze na její léčbu, jak se dá. Pořídí si i taxi, aby si přivydělali. Ale pak přijde ta největší tragédie. Gottfrieda Lenze na ulici zastřelí.

Tomáš: To je zlomový moment. Jejich trojice se rozpadá.

Lucie: Úplně. Bez Lence už autodílnu neudrží a musí ji prodat. Robert se tak vrací ke svému původnímu povolání. Začne hrát na piano v baru, jen aby vydělal na Patriciinu léčbu.

Tomáš: Takže láska a přátelství jako hlavní hnací motor v naprosto bezútěšné době. O tom si musíme říct víc, hlavně o těch symbolech, které Remarque používá.

Tomáš: A to nás bohužel přivádí k té nejtragičtější části, že? Konec se nezadržitelně blíží.

Lucie: Přesně tak. I přes tu dočasnou naději se Patriciin stav v sanatoriu prostě nelepší. Naopak, rychle se zhoršuje.

Tomáš: A pak přijde ten zlomový moment, který všechno změní.

Lucie: Ano, Robert dostane telegram. Zpráva je naléhavá. Musí okamžitě přijet za Patricií.

Tomáš: Takže on a Otto hned vyrazí… i když asi tuší, co je na konci té cesty čeká.

Lucie: Vědí, že je to konec. A tady přichází jedna z nejsilnějších scén. Otto, aby měli peníze na cestu a na Patriciiny poslední dny, prodá „Karla“.

Tomáš: To auto, jejich společníka! To je jako prodat člena rodiny. I když to byl jenom kus plechu.

Lucie: Přesně! Symbolizuje to obrovskou oběť a hloubku jejich přátelství. Ale i přes všechnu snahu… přijedou a Pat umírá Robertovi v náručí.

Tomáš: Je to neuvěřitelně smutný a drtivý závěr.

Lucie: Je, ale Remarque tam nechává jiskřičku naděje. Závěr totiž neuvěřitelně silně zdůrazňuje právě to přátelství. Robert a Otto zůstanou sami, ale to, co prožili, je navždy spojí.

Tomáš: Takže ta tragédie vlastně posílí to jediné, co jim doopravdy zbylo. To je hodně silná myšlenka. A když už mluvíme o symbolech, jako byl „Karel“...

Tomáš: A tím se, myslím, plynule dostáváme k tomu poslednímu kamarádovi. K Ottovi Kösterovi.

Lucie: Přesně tak! A Otto, to je prostě skála. Je to ten typ kamaráda, kterého chcete mít po svém boku, když jde do tuhého.

Tomáš: Naprosto. Je praktický, rozumný… takový ten klidný protipól k Robertově neustálé melancholii, že?

Lucie: To jsi řekl skvěle. Zatímco Robert se často utápí ve smutku, Otto stojí nohama pevně na zemi. Je to spolumajitel autodílny a ta jeho obětavost je neuvěřitelná.

Tomáš: A když mluvíme o dílně, nesmíme zapomenout na… Karla!

Lucie: Karel! Ano! Jeho závodní auto. To je víc než jen kus plechu, že?

Tomáš: Přesně tak. V té tíživé době je Karel symbolem svobody, vášně a taky malého vítězství nad všedností.

Lucie: Je to jeho únik a jeho radost. Ten kontrast mezi racionálním mechanikem a vášnivým závodníkem je na něm to nejlepší.

Tomáš: Takže abychom to celé uzavřeli, Otto je ten stabilní, obětavý a racionální pilíř jejich přátelství.

Lucie: Přesně tak. A to je myslím skvělé shrnutí nejen Otty, ale i celého dnešního povídání. Probrali jsme postavy, jejich vztahy i důležité symboly.

Tomáš: Bylo to super, Lucie, jako vždycky. Díky moc za všechny postřehy. A vám, milí posluchači, děkujeme, že jste dnes byli s námi.

Lucie: Mějte se krásně a nezapomeňte číst! Na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu.