Podcast na Epos o Gilgamešovi

Kapitoly

Rozdíl mezi trojkou a jedničkou

Základy eposu

Kdo je kdo v Uruku

Příběh přátelství a boje

Strach ze smrti a hledání věčného života

Skutečná nesmrtelnost

Svět před 4000 lety

Umění a první zákony

Epos a volný verš

Jazykové prostředky

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Matěj: Představte si, že sedíte u maturity. Vytáhnete si otázku... a je to Epos o Gilgamešovi. Většina studentů řekne, že je to starý, že je tam nějaký hrdina a jeho kámoš. To je tak na trojku, možná na čtyřku.

Barbora: Přesně. Ale co odlišuje tuhle základní odpověď od jedničky? Pochopení, proč je tenhle příběh i po čtyřech tisících letech tak neuvěřitelně silný a relevantní.

Matěj: Dnes vám ukážeme ten klíčový rozdíl. Tohle je Studyfi Podcast.

Barbora: Tak pojďme na to. Epos o Gilgamešovi je absolutní základ. Je to jedno z nejstarších literárních děl vůbec. Vznikalo postupně už od třetího tisíciletí před naším letopočtem.

Matěj: Třetí tisíciletí! To je... nepředstavitelně dávno. Mluvilo se o něm dřív, než ho vůbec někdo zapsal, že?

Barbora: Ano, šířil se ústně. Zapsán byl až klínovým písmem na hliněné tabulky někdy ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Literárně ho řadíme ke starověké sumerské literatuře. A žánrově je to hrdinský epos.

Matěj: Což znamená, že je to dlouhá epická báseň o hrdinských činech. A jazyk... v ukázkách působí hodně vznešeně a zastarale.

Barbora: Přesně tak. Je to knižní, archaický jazyk. Najdeme tam slova jako „loket“ nebo „píď“ jako jednotky délky, což jsou historismy. A taky spoustu básnických figur, třeba inverzi — zpřeházený slovosled jako „vysoká jedenáct loktů postava jeho byla“.

Matěj: Dneska by nás za takovou větu asi nikdo nepochválil.

Barbora: V běžné mluvě určitě ne, ale v poezii to vytváří rytmus a slavnostní náladu.

Matěj: Dobře, pojďme k postavám. Hlavní hvězdou je samozřejmě Gilgameš. Kdo to vlastně byl?

Barbora: Gilgameš byl král města Uruk. Ale nebyl to jen tak ledajaký člověk. Z dvou třetin byl bůh a jen z jedné třetiny člověk. Zpočátku to byl dost tyran.

Matěj: A proto bohové pošlou Enkidua, aby ho zkrotil? Jeho parťáka?

Barbora: Přesně! Enkidu je fascinující postava. Zpočátku je to divoký muž, napůl zvíře, napůl člověk, stvořený z hlíny. Má Gilgameše zastavit, ale místo toho se z nich stanou nejlepší přátelé. Je to vlastně první velký „bromance“ v dějinách literatury.

Matěj: První bromance, to se mi líbí. A pak je tu spousta bohů, kteří do všeho mluví. Třeba Ištar?

Barbora: Ach, Ištar. Bohyně lásky, ale taky pěkně pomstychtivá a pyšná. Když ji Gilgameš odmítne, rozpoutá peklo. A pak je tu Utanapištim, klíčová postava pro druhou půlku eposu.

Matěj: To je ten, co přežil potopu světa, že? Takový mezopotamský Noe.

Barbora: Přesně tak! On je ten, kdo jako jediný člověk dosáhl nesmrtelnosti, a Gilgameš ho později bude hledat.

Matěj: Fajn, základy máme. Jak se ten příběh rozjede? Gilgameš je tedy tyran a lidé si stěžují bohům.

Barbora: Ano. Bohové stvoří Enkidua, který žije ve stepi se zvířaty. Gilgameš ho nechá svést chrámovou nevěstkou Šamchat, čímž ho polidští. Enkidu pak přijde do Uruku a utká se s Gilgamešem v boji.

Matěj: A kdo vyhraje?

Barbora: Nikdo! Zjistí, že jsou si rovni, a v tu chvíli se zrodí jejich přátelství. A jako správní kámoši se hned rozhodnou vyrazit na dobrodružnou výpravu – zabít děsivého obra Chumbabu, který střeží cedrový les.

Matěj: S pomocí boha Slunce Šamaše se jim to podaří, Chumbabu zabijí a jeho hlavu přinesou do Uruku jako trofej. Vypadá to na happy end...

Barbora: Ale kdepak. Tady se to teprve komplikuje. Po návratu se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar. On ji ale dost drsně odmítne a připomene jí všechny milence, kterých se zbavila.

Matěj: To asi nebyl nejlepší nápad.

Barbora: Rozhodně ne. Uražená Ištar si u svého otce, boha Ana, vyprosí nebeského býka, aby zničil Uruk. Gilgameš s Enkiduem ale býka zabijí a Enkidu po ní dokonce hodí kus jeho stehna.

Matěj: Tak to už je vrchol neúcty. Bohové to asi nenechají jen tak.

Barbora: Přesně. Za zabití Chumbaby a nebeského býka musí jeden z nich zemřít. A bohové si vyberou Enkidua.

Matěj: Smrt Enkidua je zlomový bod celého eposu, že?

Barbora: Absolutně. Gilgameš je zdrcený. Drží u jeho těla, truchlí a poprvé si uvědomí vlastní smrtelnost. Ten strach ze smrti ho naprosto pohltí.

Matěj: A co udělá?

Barbora: Vydá se na pouť. Chce najít Utanapištima, jediného nesmrtelného člověka, a zjistit tajemství věčného života. Je to šílená cesta přes temnotu, kolem lidí-štíropodů až na konec světa.

Matěj: A nakonec ho najde. Prozradí mu Utanapištim to tajemství?

Barbora: Prozradí mu svůj příběh o velké potopě, který je skoro totožný s příběhem o Noemově arše. Ale hlavně dá Gilgamešovi zkoušku: nesmí spát šest dní a sedm nocí.

Matěj: A Gilgameš...?

Barbora: Okamžitě usne. Zklame. Jako druhou šanci mu Utanapištim prozradí, že na dně moře roste rostlina omlazení.

Matěj: Takže naděje tu je!

Barbora: Gilgameš ji s vypětím všech sil získá. Ale cestou zpátky se zastaví, aby se vykoupal, a tu rostlinu mu sežere had. V tu chvíli Gilgameš definitivně prohrál.

Matěj: To je hrozně kruté. Ztratí nejlepšího přítele a pak i naději na nesmrtelnost.

Barbora: Je to tragédie. Ale přesně v tomhle momentu přichází to nejdůležitější poznání.

Matěj: A to je co? Co si z toho všeho odnese?

Barbora: Pochopí, že fyzická nesmrtelnost pro člověka není možná. Ale uvědomí si, že se člověk může stát nesmrtelným svými činy. Tím, co po sobě zanechá.

Matěj: Takže se vrátí do Uruku a vidí ty obrovské hradby, které na začátku stavěl a kvůli kterým byl takový tyran...

Barbora: Přesně. A najednou na ně kouká jinýma očima. Vidí v nich svůj odkaz. Pochopí, že jeho nesmrtelnost není ve věčném životě, ale v díle, které přetrvá věky a bude chránit jeho lid.

Matěj: Takže hlavní myšlenka je o smíření se se smrtelností a nalezení smyslu v tom, co tvoříme?

Barbora: Ano. A taky o obrovské síle přátelství. Právě ztráta přítele ho donutila přemýšlet o životě a smrti. Bez Enkidua by Gilgameš nikdy nedospěl k této moudrosti.

Matěj: Takže když to shrneme pro maturanty – klíčové motivy jsou přátelství, strach ze smrti a hledání nesmrtelnosti, které se nakonec promění v poznání, že věčný život spočívá v činech a díle.

Barbora: Přesně tak. To je ta odpověď na jedničku. Nejde jen o to, co se stalo, ale o to, co to znamená. A tahle myšlenka je stará 4000 let a platí dodnes.

Matěj: A přesně o tomhle se musíme bavit dál. Chápat dílo totiž znamená chápat i dobu, ve které vzniklo.

Barbora: Přesně tak. Ten kontext je absolutně klíčový. Není to jenom suchá historie, je to vlastně detektivní práce.

Matěj: Tak nás vezmi na výlet do minulosti. Jak to vypadalo kolem roku 2000 před naším letopočtem, když Epos o Gilgamešovi začínal?

Barbora: Byla to docela chaotická doba. Představ si neustálé konflikty mezi státy a začátek soupeření mezi Babyloňany a Asyřany. U nás byla mimochodem doba bronzová.

Matěj: Takže žádná velká idylka. A co obyčejní lidé? Uměli vůbec číst?

Barbora: No, moc ne. Gramotnost byla běžná jen v nejvyšších kruzích, pro ostatní to byly jen čmáranice. A společnost byla striktně patriarchální, takže vládli muži.

Matěj: A co umění nebo jiné texty? Nestavěly se tehdy pyramidy?

Barbora: Ano! V Egyptě pyramidy, na Blízkém východě zase zikkuraty – to jsou ty typické terasovité věže se svatyní na vrcholu. A co je důležité, vznikaly první psané zákoníky, jako ten Chammurapiho.

Matěj: Takže zákony byly dřív než velké příběhy? Zajímavé.

Barbora: V podstatě ano. Ale už v 17. století před naším letopočtem existoval třeba méně známý Epos o Atrachasísovi. Ale k samotným dílům a jejich rozboru se teprve dostaneme.

Matěj: Takže to máme děj, postavy... ale co ten zbytek? Všechny ty termíny, které se v testech objevují a kterými nás straší? Zní to celé trochu jako zaklínadla.

Barbora: To máš pravdu, ale neboj, žádná velká věda to není. Je to vlastně taková sada nástrojů pro spisovatele. A když víš, co který nástroj dělá, lépe pochopíš celé dílo.

Matěj: Dobře, tak pojďme na to. Začni tím největším kladivem v té sadě nástrojů. Co je to vlastně ten 'epos'?

Barbora: Epos je v podstatě blockbuster mezi básněmi. Je to dlouhý, oslavný a veršovaný příběh. Děj je tam naprosto klíčový a většinou vypráví o hrdinských činech a významných událostech. Jako právě Gilgameš.

Matěj: Takže takový starověký Marvel film, ale ve verších?

Barbora: Přesně tak! A právě eposy jsou typické pro starověkou literaturu, hlavně tu sumerskou. Často navíc používaly takzvaný volný verš.

Matěj: Volný verš... to zní jako poezie, co si dělá, co chce. Žádná pravidla?

Barbora: Skoro. Není tam pevný počet slabik nebo pravidelný rytmus. Rytmus tvoří hlavně intonace při čtení, což je pro vyprávění příběhu mnohem přirozenější.

Matěj: Dobře, to dává smysl. A teď ty menší 'fígly'. Třeba archaismy a historismy. Vždycky si je pletu.

Barbora: Tady je jednoduchá pomůcka. Archaismus je zastaralé slovo pro něco, co stále existuje. Třeba 'platiti' místo 'platit'. Nebo 'regiment' místo 'pluk'.

Matěj: Chápu. Jako když můj děda říká 'leč' místo 'avšak'.

Barbora: Přesně. Kdežto historismus je slovo pro věc, která už zanikla. Třeba 'halapartna' nebo 'grešle'. Ta věc zmizela i se slovem.

Matěj: A co taková personifikace? To je, když vítr naříká?

Barbora: Přesně! Dáváš lidské vlastnosti něčemu, co není člověk. A pak je tu anafora – to je opakování slov na začátku veršů. Cílem je zdůraznění, zdůraznění, zdůraznění.

Matěj: Rozumím. Takže když to všechno poskládáme dohromady, tyhle pojmy nejsou jen na to, aby nás trápily v testech. Jsou to klíče k pochopení, *jak* autor ten příběh vlastně staví.

Barbora: Přesně tak. Najednou vidíš literatuře 'pod kapotu'. A to je, myslím, skvělá dovednost nejen k maturitě, ale i pro život. Čtení vás pak bude bavit mnohem víc.

Matěj: To je skvělý závěr. Barboro, moc ti děkuju za všechny dnešní rady. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech. Doufáme, že vám dnešní díl pomohl a že se u maturity budete cítit o něco jistěji. U dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou!

Barbora: Mějte se krásně a držíme palce!