Podcast na Environmentální problémy v České republice

Kapitoly

Mýty a fakta o českém prostředí

Vzduch, který dýcháme

Voda jako chemický koktejl

Případ Spolana

Stav českých lesů

Kyselé deště a kůrovec

Jizvy po průmyslu

Když se propadá zem

Brownfieldy a jejich rizika

Uranové peklo: Mydlovary

Podzemní město ve Stráži

Střecha Evropy

Chytrá řešení

Závěr

Přepis

Karolína: Představ si, že sedíš u maturity, před tebou otázka na životní prostředí. A najednou se tě zeptají na konkrétní příklad z Česka. Tady se láme chleba. Tohle je přesně ta věc, která rozhoduje mezi průměrnou známkou a jedničkou.

Martin: Přesně tak. A my ti dnes ukážeme, jak tyhle konkrétní příklady ovládnout, aby tě už nikdy nic nezaskočilo. Posloucháte Studyfi Podcast.

Karolína: Martine, začněme obecně. Často se říká, že od devadesátých let se u nás životní prostředí výrazně zlepšilo. Je to pravda?

Martin: Ano i ne. Je pravda, že díky obrovským investicím a poklesu staré průmyslové výroby se spousta věcí zlepšila. Ale objevil se nový nepřítel… automobilová doprava. Emise, hluk, to je teď hlavní faktor.

Karolína: A kde je situace nejhorší, co se týče ovzduší?

Martin: Jednoznačně Moravskoslezský kraj. Tam je kvalita ovzduší opravdu kritická. Představ si, že v roce 2009 tam znečištění prachovými částicemi PM10 mohlo za navýšení celkové úmrtnosti o dvě procenta.

Karolína: To je děsivé číslo. A co konkrétně v Ostravě?

Martin: Tam je to ještě horší. Opakovaně tam překračují limity pro benzen a dokonce i pro arsen. To už nejsou žádné abstraktní pojmy, to jsou látky, které mají přímý dopad na zdraví, třeba i na nárůst alergií u dětí.

Karolína: Dobře, opusťme Ostravu a pojďme k vodě. Jak jsme na tom s našimi řekami?

Martin: U vody máme takovou hezkou klasifikaci od jedničky do pětky. Jednička je v podstatě křišťálově čistá voda, pětka je… no… spíš takový chemický koktejl.

Karolína: Rozumím. Takže se snažíme nebýt pětkou. Co je největší problém?

Martin: I když se daří snižovat klasické znečištění, roste problém s látkami, které se těžko odstraňují. Hlavně fosfáty a anorganický dusík ze zemědělství a z domácností. To způsobuje takzvanou eutrofizaci.

Karolína: To zní chytře. Co to znamená laicky?

Martin: Znamená to vodní květ. Ty zelené povlaky sinic, které v létě vidíš na rybnících. To je přímý důsledek přemnožení živin ve vodě.

Karolína: Když se bavíme o znečištění, musíme zmínit asi nejznámější případ staré ekologické zátěže. Spolanu Neratovice.

Martin: Přesně tak. Spolana je kapitola sama pro sebe. V šedesátých letech tam začali vyrábět pesticidy, včetně složky pro nechvalně proslulý Agent Orange, který používala americká armáda ve Vietnamu.

Karolína: A při té výrobě vznikaly jako vedlejší produkt extrémně jedovaté dioxiny, které tam zamořily několik budov. Je to tak?

Martin: Ano. A to není všechno. Kvůli zastaralé technologii výroby chloru, takzvané amalgámové elektrolýze, kontaminovali areál i břeh Labe více než 250 tunami rtuti. Na to v roce 2002 upozornili aktivisté z Greenpeace.

Karolína: A do toho přišla v srpnu 2002 obrovská povodeň…

Martin: A to byla katastrofa na druhou. Voda zaplavila celý areál, došlo k úniku chlóru a byl vyhlášen třetí, tedy nejvyšší stupeň chemického poplachu.

Karolína: Takže co se s tím vším stalo? Podařilo se to vyčistit?

Martin: Naštěstí ano, ale byla to obrovská a drahá operace. Mezi lety 2005 a 2008 zlikvidovali ty zamořené objekty. Celkem se muselo zpracovat kolem 40 000 tun nebezpečných odpadů. Neuvěřitelné číslo.

Karolína: Takže pointa pro maturitu je jasná – nestačí vědět, co jsou dioxiny, ale umět to spojit se Spolanou, povodní a Agent Orange. To jsou ty body navíc.

Martin: Přesně tak. A od chemie se teď přesuneme k něčemu trochu zelenějšímu.

Karolína: Tak jsem zvědavá, co bude to "zelenější" téma. Doufám, že ne plevel na zahrádce.

Martin: Skoro. Budou to české lesy. A není to tak veselé téma, jak by se mohlo zdát. I když máme lesů víc než je průměr EU, asi 34 %, jejich stav není zrovna ideální.

Karolína: Čím to je? Vždyť se teď hodně mluví o tom, jak se sází nové stromky.

Martin: Ano, a to je dobře. Snažíme se nahrazovat monokultury, tedy lesy jednoho druhu, druhově pestrými porosty. Problém je ale stejnověkost a právě ty staré monokultury. To je pak pro škůdce doslova prostřený stůl.

Karolína: A když mluvíme o hrozbách, co třeba kyselé deště? To je taková klasika z učebnic.

Martin: Stále aktuální klasika, bohužel. Kyselý déšť narušuje voskový povrch listů, takže strom je pak náchylnější k mrazu, houbám, hmyzu... a taky uvolňuje z půdy toxický hliník.

Karolína: Kde je to nejhorší?

Martin: Pořád vedou vrcholky Krušných hor, Jizerek a Krkonoš. A když k tomu přidáš dalšího strašáka, lýkožrouta smrkového…

Karolína: … neboli kůrovce! Ten slavný brouk ze Šumavy.

Martin: Přesně. Jeho larvy se množí pod kůrou a dokážou zničit obrovské plochy. Na Šumavě to v roce 2011 vedlo k velkému sporu, kdy se aktivisté, třeba z Hnutí DUHA, doslova přivazovali ke stromům, aby zabránili kácení.

Karolína: Takže od nemocných lesů k jizvám v krajině. Co staré průmyslové areály? Takzvané brownfieldy?

Martin: Ano, to je další velký problém. Opuštěné továrny, doly... Nejznámější je asi severočeská hnědouhelná pánev. Té krajině se přezdívá "měsíční".

Karolína: To nezní moc optimisticky.

Martin: Ale snažíme se to napravit. Z obřích jam po těžbě vznikají rekreační jezera. Třeba jezero Milada nebo Most. To je skvělý příklad rekultivace.

Karolína: A co nějaký příklad blíž k nám, na Moravě?

Martin: Určitě. Ostravsko a Karvinsko. Tady zase krajinu poznamenala hlubinná těžba černého uhlí. Země se tu doslova propadá.

Karolína: O kolik?

Martin: Teď se podrž. Slezsko-ostravský hrad klesl o 18 metrů. A kostel svatého Petra z Alkantary na Karvinsku dokonce o 30 metrů! Je úplně nakřivo.

Karolína: Třicet metrů? To je neuvěřitelné. Takže to jsou ty konkrétní příklady, které se u maturity hodí.

Martin: Přesně tak. Od propadajícího se kostela se teď přesuneme k něčemu, co naopak stoupá… a bohužel to nejsou platy.

Karolína: Tak to je bohužel pravda. A co přesně teda stoupá? Předpokládám, že ekologická zátěž.

Martin: Přesně. Mluvíme o takzvaných brownfieldech. To jsou opuštěné průmyslové areály. Třeba areál Heřmanice u Hrušova.

Karolína: A co je na nich tak problematické? Kromě toho, že nevypadají hezky.

Martin: Je to hlavně obrovská ekologická zátěž. A často i sociální problémy jako bezdomovectví nebo krádeže kovů.

Karolína: Dobře, to dává smysl. A máš nějaký konkrétní příklad, který by se nám hodil k maturitě?

Martin: Jasně. Zapamatujte si MAPE Mydlovary. Tam se zpracovalo skoro 17 milionů tun uranové rudy.

Karolína: Sedmnáct milionů tun? To je šílené číslo. Co se s tím odpadem stalo?

Martin: Zůstalo po něm asi 36 milionů tun radioaktivních kalů na odkalištích. To je plocha skoro 300 hektarů. Hlavními znečišťujícími látkami jsou těžké kovy a radioaktivní látky.

Karolína: Takže kontaminovaná půda, podzemní voda… a co vzduch?

Martin: Přesně. Vítr navíc roznáší radioaktivní prach do okolí. Je to časovaná bomba.

Karolína: Děsivé. A co třeba známější Stráž pod Ralskem?

Martin: Podobný příběh. Hlubinná těžba uranu. Vytěžili přes 13 tisíc tun. Jenom Důl Hamr I měl hloubku 160 metrů a skoro 70 kilometrů chodeb.

Karolína: To je jako cesta z Prahy do Tábora… ale pod zemí.

Martin: Přesně tak! A teď se od podzemních chodeb přesuneme k něčemu, co je naopak vidět z velké dálky…

Karolína: Něco vidět z dálky? Napadá mě... třeba přehrada? To nás přivádí k vodnímu hospodářství.

Martin: Přesně tak. A to je v posledních letech obrovské téma, hlavně kvůli suchu. Naše krajina i zemědělství trpí.

Karolína: A proč vlastně? Jen kvůli změně klimatu?

Martin: To je hlavní příčina, ale zesiluje to i špatné hospodaření. Klíčové je si uvědomit, že Česko je „střecha Evropy“. Jsme odkázáni skoro jen na srážky. Voda od nás hlavně odtéká pryč.

Karolína: Takže si musíme vodu udržet. Jak se to dělá v praxi?

Martin: Existuje spousta chytrých řešení. Třeba program Voda pro Šumavu obnovuje rašeliniště, která fungují jako přírodní houba. Nebo zelené střechy ve městech.

Karolína: A slyšela jsem, že některá města přestávají tak často sekat trávu. To zní skoro líně!

Martin: Možná, ale funguje to! Třeba v Ostravě nechali narůst luční trávníky. Lépe drží vodu, ochlazují město a vrací se do nich život. Dokonce i průmysl se přidává, Škoda Auto snížila spotřebu vody na jedno auto o 38 procent díky recyklaci.

Karolína: Takže klíčem je kombinace velkých i malých kroků. Od obnovy krajiny po chytřejší technologie. Martine, moc díky za skvělý přehled.

Martin: Já děkuju za pozvání. A pamatujte, každá kapka se počítá.

Karolína: To je skvělé motto na závěr. Mějte se hezky a u slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!