Podcast na Endokrinní poruchy a kardiopulmonální resuscitace

Kapitoly

Malý orgán, velký problém

Hyperfunkce: Když to jede na plný plyn

Hypofunkce: Když dojde šťáva

Jak se to vlastně zjistí?

Generální ředitel v hlavě

Když je hormonů moc

Když hormony chybí

Když jde o život

Resuscitace dětí

Záchrana dospělého

Závěrečné shrnutí

Přepis

Tereza: Představte si studentku, třeba Evu. Jeden týden je plná energie, ale nemůže spát, srdce jí buší jako o závod a je nervózní. Další týden se sotva drží na nohou, je jí pořád zima a nedokáže se soustředit na učení. Zní to povědomě?

Jakub: Přesně takhle se může projevovat, když se zblázní takový malý orgán ve vašem krku. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Jakube, co je tenhle tajemný "regulátor nálady a energie" v našem těle?

Jakub: Tím malým, ale nesmírně důležitým orgánem je štítná žláza. Představ si ji jako takový plynový pedál nebo termostat pro celé tělo.

Tereza: Dobře, takže co se stane, když ten plynový pedál někdo sešlápne až na podlahu?

Jakub: Tomu říkáme hypertyreóza, neboli zvýšená funkce. Tělo jede na plné obrátky. Člověk hubne, i když hodně jí, potí se, má tachykardii, tedy zrychlený puls, a může být podrážděný a nesoustředěný. Někdy se objeví i takzvaný exoftalmus – vystouplé, lesklé oči.

Tereza: Působí to dost děsivě. Co to způsobuje a jak se to léčí?

Jakub: Často za to může autoimunitní onemocnění, třeba Gravesova-Basedowova choroba. Léčba má tři hlavní cesty. Buď léky, které funkci tlumí, pak léčba radioaktivním jódem...

Tereza: Počkat, radioaktivním? To nezní moc bezpečně.

Jakub: Zní to drsně, ale je to bezpečné. Jód se hromadí jen ve štítné žláze, takže ji cíleně ozáří a utlumí. No a poslední možností je chirurgické odstranění, tedy tyreoidektomie.

Tereza: A co ten opačný extrém? Když ten pedál naopak vůbec nereaguje?

Jakub: To je hypofunkce, tedy snížená činnost. Tam naopak energie chybí. Člověk je unavený, přibírá na váze, je mu zima, má suchou kůži a zácpu. Může to vést až k apatii a poruchám paměti. U dětí to v minulosti způsobovalo až takzvaný kretenismus.

Tereza: To je silné slovo. Jak se tohle léčí?

Jakub: Tady je léčba naštěstí jednodušší. V podstatě doživotně doplňujeme chybějící hormony v tabletkách. Pacient si vezme ráno nalačno jednu pilulku a tělo má, co potřebuje.

Tereza: Takže jak lékaři zjistí, jestli máme sešlápnutý plyn, nebo nám došel benzín?

Jakub: Základem je odběr krve, kde se měří hladiny hormonů T3, T4 a hlavně TSH. To je hormon z mozku, který štítnou žlázu řídí. Pak se dělá ultrazvuk krku, aby se lékař podíval na velikost a strukturu žlázy.

Tereza: A slyšela jsem o nějakém vtipném testu s kladívkem!

Jakub: Jo, to je historická perlička! Reflex Achillovy šlachy. Při hyperfunkci je reflex zrychlený, při hypofunkci naopak zpomalený. Dnes už se to moc nepoužívá, ale je to dobrá ukázka, jak štítná žláza ovlivňuje naprosto všechno v těle.

Tereza: Wow, takže štítná žláza je vlastně jen takový manažer, co plní příkazy z centrály v mozku! Kdo je tedy ten nejvyšší šéf?

Jakub: Přesně tak! Tím generálním ředitelem je hypofýza, neboli podvěsek mozkový. Je to malinká žláza, velká asi jako hrášek, uložená na bázi mozku v takové kostěné prohlubni.

Tereza: A ta prohlubeň se jmenuje turecké sedlo, že? To mi vždycky přišlo vtipné.

Jakub: Jo, anatomové měli smysl pro humor. Důležité je, že se dělí na dvě části – přední adenohypofýzu, která hormony tvoří, a zadní neurohypofýzu, která je jen skladuje.

Tereza: Dobře, a co se stane, když se tenhle ředitel... řekněme... zblázní a začne vydávat příliš mnoho příkazů?

Jakub: Tomu říkáme hyperfunkce. Nejčastěji je to kvůli nezhoubnému nádoru, adenomu. Příznaky jsou pak divoké. Může tlačit na oční nervy, takže lidi špatně vidí.

Tereza: A co ten gigantismus?

Jakub: Přesně! Nadbytek růstového hormonu v dětství způsobí gigantismus, v dospělosti akromegalii – zvětšování koncových částí těla. A občas může lidem vytékat i mozkomíšní mok nosem!

Tereza: To zní děsivě!

Jakub: Naopak při hypofunkci, tedy nedostatku, je to taky problém. Tělo prostě nemá energii. Chybí růstový hormon, takže děti nerostou a dospělí ztrácí svaly.

Tereza: Co to může způsobit?

Jakub: Zase to může být nádor, který žlázu utlačuje. Ale existuje i takzvaný Sheehanův syndrom. To je odumření hypofýzy po velkém krvácení u porodu.

Tereza: Páni. Takže léčba je asi jasná – dodat chybějící hormony, nebo naopak zablokovat ty přebytečné, že?

Jakub: V podstatě ano. Buď léky, nebo se nádor odstraní... často skrze nosní dutinu. Takže tenhle malý šéf v hlavě má pod palcem opravdu všechno. A jedním z jeho klíčových podřízených jsou nadledviny.

Tereza: Nadledviny, hypofýza... mluvíme o životně důležitých orgánech. To mě přivádí k situaci, kdy jde opravdu o minuty. K resuscitaci. Je to téma, ze kterého mají lidé často strach.

Jakub: A to je největší chyba. U dětí je to obzvlášť specifické. Nejčastěji u nich totiž selže nejdřív dech, ne srdce. Třeba když jim zaskočí jídlo.

Tereza: Co v takovém případě?

Jakub: Pokud dítě kašle, necháme ho. Tělo si poradí. Jakmile ale začne modrat, musíme jednat. U kojenců dáme pět úderů mezi lopatky. U větších dětí už můžeme použít Heimlichův manévr.

Tereza: A když to nepomůže a dítě přestane dýchat?

Jakub: Pak začíná resuscitace. A liší se podle věku. U dětí vždy začínáme pěti úvodními vdechy. U novorozence dýcháme do nosu i pusy zároveň.

Tereza: Páni. A masáž srdce?

Jakub: U novorozence je poměr 3:1, dva palce obepínají hrudník. U kojence už dva prsty a poměr 15:2. U batolat a starších dětí je to jedna ruka a poměr 30:2, podobně jako u dospělých.

Tereza: Takže od kdy je to stejné jako u dospělého?

Jakub: Hranice je zhruba 8 let. Pak už platí stejná pravidla.

Tereza: Pojďme si tedy zopakovat základy u dospělých.

Jakub: Je to jednoduché. Zjistěte, jestli reaguje. Zatřeste s ním, oslovte ho. Když nic, zakloňte mu hlavu a zkontrolujte dech. Pokud nedýchá nebo jen lapá po dechu, okamžitě volejte 155 a začněte stlačovat hrudník.

Tereza: A jak rychle?

Jakub: Rychle a silně. Frekvence asi 100 až 120 stlačení za minutu. Pamatujte, mozkové buňky bez kyslíku odumírají už po čtyřech až pěti minutách. Každá vteřina se počítá.

Tereza: Klíčové tedy je nebát se a něco udělat. I nedokonalá resuscitace je lepší než žádná.

Jakub: Přesně tak. To je nejdůležitější vzkaz.

Tereza: Jakube, moc ti děkuju. Nejen za dnešek, ale za celou naši sérii. Bylo to neuvěřitelně poučné.

Jakub: I já děkuji za pozvání, Terezo. Bylo mi potěšením.

Tereza: Také děkujeme našim posluchačům. Doufáme, že se vám náš Studyfi Podcast líbil. Mějte se krásně a třeba zase někdy na slyšenou.