Podcast na Émile Zola - Zabiják

Kapitoly

Úvod do francouzského realismu

Honoré de Balzac a jeho dluhy

Otec Goriot a mamon

Émile Zola a Zabiják

Gustave Flaubert a Paní Bovaryová

Věda a realismus

Naturalismus a jeho mistři

Klub nešikovných cestovatelů

Žena pod mužským jménem

Ruský realismus

Literatura ve světě

Závěrečné shrnutí

Přepis

Matěj: Přemýšleli jste někdy, jak moc dokážou peníze a touha po moci zničit lidské vztahy? Francouzští realisté by vám o tom mohli vyprávět celé hodiny. Vítejte u Studyfi Podcastu, tady Matěj...

Karolína: ...a Karolína. Ahoj! Francouzská literatura 19. století je naprosto fascinující. Není to tak, že by prostě přišel realismus a smetl romantismus ze stolu. Tyhle dva směry se prolínaly.

Matěj: Takže autoři psali tak trochu... rozpolceně? S romantickou duší, ale realistickým pohledem?

Karolína: Přesně tak jsi to trefil! Mnoho autorů začínalo v duchu romantismu, ale postupně přecházeli k realismu. Nejvýznamnějším tvůrcem je určitě Honoré de Balzac.

Matěj: To je ten, co byl proslulý svými dluhy, že?

Karolína: Ano, to je on. Vystudoval práva, ale chtěl se prosadit jako spisovatel. Zkoušel podnikat, ale jen si nadělal obrovské dluhy, které ho pronásledovaly celý život. Psal doslova jako o život, aby je splatil, a nakonec zemřel úplně přepracovaný.

Matěj: Páni, to je síla. A to všechno se promítlo do jeho díla?

Karolína: Naprosto. Jeho životní projekt byla "Lidská komedie", obrovský cyklus románů. Chtěl v něm zachytit úplně celou francouzskou společnost po Velké francouzské revoluci. Důkladně popisoval prostředí a postavy ze všech vrstev, jejich touhu po moci a zisku.

Matěj: To zní jako titánský úkol. Zkus nám dát nějaký konkrétní příklad z téhle komedie.

Karolína: Určitě. Nejznámější je asi "Otec Goriot". Hlavní hrdina je měšťan, který zbohatl spekulacemi s obilím během revoluce. Celé své jmění ale obětuje pro své dcery.

Matěj: A ony mu byly vděčné, že? Předpokládám.

Karolína: Ani náhodou. Dal jim obrovské věno, našel jim skvělé ženichy. Ale jakmile sám žije v chudém penzionu, dcery na něj úplně zapomenou. Ztratí o něj zájem. Nakonec umírá sám a opuštěný mezi cizími lidmi.

Matěj: A dcery?

Karolína: Ty se stydí za jeho neurozený původ a nepřijdou mu ani na pohřeb. Je to drsná a přesná kritika mamonářství. Podobné téma najdeme i v románu "Evženie Grandetová".

Matěj: Dobře, od zničující moci peněz k něčemu, co ničí možná ještě víc... alkohol. Co nám k tomu řekne Émile Zola?

Karolína: Zola je hlavní představitel naturalismu. To je v podstatě realismus, který se soustředí na ty nejtemnější stránky společnosti. Jeho román "Zabiják" je toho důkazem. Hlavní hrdinka Gervaisa se s manželem a dětmi přestěhuje do Paříže a sní o vlastní prádelně.

Matěj: A ten sen se jí asi nesplní, že?

Karolína: Bohužel ne. Její druhý manžel, klempíř Coupeau, má úraz. Spadne ze střechy. Během léčení zleniví a začne pít. Gervaisa ho musí živit a postupně se sama propadá na dno. Nakonec začne pít i ona a umírá v bídě. Ta myšlenka díla je naprosto jasná: Alkohol je zabiják.

Matěj: A co láska a vztahy? Nebo spíš iluze o nich? Kdo se zaměřil na tohle?

Karolína: Na to byl expert Gustave Flaubert. Byl perfektní v zobrazování vnitřního světa postav, jejich citů a tužeb. Jeho nejslavnější dílo je "Paní Bovaryová". Hrdinka Ema se vdá za venkovského lékaře s vidinou romantického a luxusního života.

Matěj: Jenže realita je o dost... nudnější.

Karolína: Přesně tak. Je zklamaná, a tak si najde milence. Ten ji opustí, najde si dalšího. Mezitím se obrovsky zadluží u lichváře a nakonec, když se všechno hroutí, otráví se a umírá v samotě. Je to silný příběh o zklamaných snech.

Matěj: Páni, to je docela drsný konec. Takže realismus se s postavami moc nemazlil, co?

Karolína: To tedy ne. Chtěl ukázat svět takový, jaký je—věcný a skutečný. Byla to doba obrovských vědeckých objevů, jako byl periodický zákon, radioaktivita nebo rentgenové paprsky.

Matěj: Takže autoři měli najednou spoustu nových, vědeckých způsobů, jak trápit své postavy.

Karolína: Dá se to tak říct. A z realismu se pak vyvinul naturalismus, který šel ještě dál.

Matěj: Jak ještě dál?

Karolína: Snažil se zachytit úplně nezkreslenou realitu. Takže hlavně lidskou bídu, stáří a smrt. Jeho mistrem byl Francouz Émile Zola.

Matěj: Od něj znám asi jen jméno.

Karolína: Napsal třeba cyklus Rougon-Macquartové, kde popisuje jednu rodinu a vliv genů. Nebo román 'Nana', což je drsný příběh prostitutky z chudých poměrů.

Matěj: A co třeba Anglie? Tam to bylo podobné?

Karolína: Ano, tam působil Charles Dickens. Ten se zaměřil na život městské chudiny, hlavně dětí. Sám si tím totiž prošel.

Matěj: Jak to myslíš?

Karolína: Jeho rodiče byli ve vězení kvůli dluhům a on musel už v jedenácti letech pracovat v továrně. Své zážitky pak mistrně popsal v románu 'Oliver Twist'.

Matěj: Aha, takže psal o tom, co znal. To dává smysl. Od zklamaných snů jsme se tak dostali až k sirotkům v továrnách...

Karolína: Přesně tak. A právě Oliver Twist sleduje jeho putování a postupné odhalování jeho tajného původu. Je to klasický příběh o cestě z naprosté bídy.

Matěj: To zní poutavě. A co další jeho známé dílo, třeba Kronika Pickwickova klubu? To je taky takhle vážné téma?

Karolína: Vůbec ne, to je pravý opak! Je to soubor humorných příběhů o čtyřech členech klubu. Ti cestují po anglickém venkově, aby lépe poznali život.

Matěj: Taková poznávací výprava. A co se jim přihodí?

Karolína: No, hlavně spousta katastrof. Jejich cesty jsou plné nehod a nedorozumění. Nakonec ten hlavní, pan Pickwick, skončí ve vězení pro dlužníky.

Matěj: Takže z poznávacího zájezdu rovnou do vězení. To se moc nepovedlo.

Karolína: To tedy ne. Ale ukazuje to Dickensovu všestrannost. Uměl psát vážně i s velkým nadhledem a humorem.

Matěj: Dobře, takže Dickens byl mistr. Ale co další jména té doby? Byli i jiní významní autoři?

Karolína: Samozřejmě. A teď jedna zajímavost. Jednou z nejvýznamnějších postav viktoriánského románu byla žena, která psala pod mužským jménem.

Matěj: Vážně? Kdo to byl?

Karolína: George Eliotová. Její pravé jméno bylo Mary Ann Evansová. Použila pseudonym, aby její díla byla brána vážně a posuzována nezávisle na jejím pohlaví.

Matěj: To je fascinující. Takže se vlastně schovávala, aby její myšlenky vynikly...

Karolína: Přesně tak. A podobné silné příběhy, které odrážejí společnost své doby, najdeme po celém světě. Třeba v Rusku…

Matěj: Tam vládli hlavně Tolstoj a Dostojevskij, že?

Karolína: Ano. Tolstoj ve Vojně a míru popisuje skutečné události a ukazuje nesmyslnost násilí. V Anně Karenině zase staví do kontrastu tragickou lásku a rodinné štěstí.

Matěj: A Dostojevskij? Ten byl prý málem popraven.

Karolína: To je pravda, trest mu zmírnili. Jeho Zločin a trest je geniální psychologická sonda do svědomí vraha, který se ptá, zda má člověk právo zabít.

Matěj: Těžká témata. A co trochu lehčí žánr, třeba satira?

Karolína: Tak to je parketa pro Gogola. Jeho Revizor skvěle ukazuje na úplatkářství, když si místní spletou bezvýznamného úředníka s inspektorem.

Matěj: A on toho samozřejmě využije.

Karolína: Přesně. Z dalších zemí stojí za zmínku Polsko a Henryk Sienkiewicz, nositel Nobelovy ceny, s jeho historickým románem Quo vadis.

Matěj: To je ten o pronásledování křesťanů v Římě, že?

Karolína: Ano. A když přeskočíme do Ameriky, máme tu Marka Twaina a jeho slavná dobrodružství Toma Sawyera. Nebo drsnějšího Jacka Londona.

Matěj: A co Skandinávie?

Karolína: V Dánsku samozřejmě Hans Christian Andersen a jeho Pohádka mého života. A v Norsku zase Henrik Ibsen, mistr realistického dramatu.

Matěj: Páni, to byl dneska literární maraton. Od českých autorek pod pseudonymy až po celý svět.

Karolína: Přesně. Klíčové je vidět, jak literatura dokonale odráží společnost, ať už v Rusku, Americe, nebo kdekoli jinde.

Matěj: Děkujeme, že jste nás poslouchali. Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou.

Karolína: Ahoj!