Shrnutí na Dokončovací technologie povrchů

## Úvod Dokončovací technologie jsou souborem postupů, kterými dosahujeme optimálních povrchů tak, aby součást plnila svůj účel správně. Tyto operace se liší od hrubování tím, že se zaměřují na přesnost rozměrů, tvarů a nízkou drsnost povrchu. > Definice: Dokončovací technologie jsou metody upravující povrch a přesnost součástí za účelem zlepšení funkce, životnosti a montovatelnosti. ## Přehled hlavních metod Níže rozebíráme jednotlivé dokončovací operace: jemné soustružení, jemné frézování, honování, superfinišování, lapování, válečkování, protlačování a kuličkování. ### 1) Jemné soustružení a jemné frézování - Princip: odebírají se velmi malé třísky při vysokých řezných rychlostech, malém posuvu a s těsnými, tuhou upnutými nástroji. - Nástroje: čepel z SK (slinutý karbid), KND (cermet) nebo polykrystalický diamant. - Výhody: - Obrobený povrch je kovově čistý bez vtlačených brusných zrnek - Minimální deformace povrchové vrstvy - Nízký vývin tepla = stálost tvaru - Typické dosažené přesnosti: mezi $\mathrm{IT7}$ a $\mathrm{IT9}$. > Definice: $\mathrm{IT}$ značí mezinárodní toleranční třídu (International Tolerance) pro rozměrovou přesnost. ### 2) Honování - Princip: velmi jemné broušení malou rychlostí; brusné kameny jsou upnuty v honovací hlavě, která koná souběžný rotační a vratný pohyb. - Použití: dokončování vnitřních válcových ploch (např. válce motorů, hydraulické válce, přesná ložisková pouzdra). - Výsledek: vysoká kruhovitost a válcovitost, nízká drsnost. - Honování vnějších ploch: používá se zřídka pro hřídele a čepy. - Typická přesnost: $\mathrm{IT4}$ – $\mathrm{IT6}$. ### 3) Superfinišování - Princip: velmi jemné broušení nebo mikroodírání pomocí superfinišovacích kamenů nebo pásků; nástroj koná kmitavý pohyb při točivém pohybu obrobku. - Použití: hřídele, čepy, ložiskové plochy a funkční plochy v převodovkách. - Materiál se odebírá mikroodíráním, ne klasickým řezáním. - Typická přesnost: $\mathrm{IT2}$ – $\mathrm{IT3}$ (extrémně přesné). ### 4) Lapování - Princip: velmi jemné broušení s použitím lapovací pasty či média obsahujícího abrazivní zrna (karbid křemíku, umělý korund, karbid boru, diamantový prášek). Dvě součásti nebo nástroj a obrobek vzájemně pohybují s lapovací pastou mezi nimi. - Použití: měřidla a etalony, těsnící a ložiskové plochy, optické a přesné strojní díly. - Typická přesnost: $\mathrm{IT1}$ – $\mathrm{IT2}$. > Definice: Etalon je referenční vztažná míra pro kontrolu rozměrů. ### 5) Válečkování - Princip: zahlazování nerovností bez odřezávání pomocí kalených tvářecích tělísek (válečky, kuličky, kužílky) přitlačovaných k povrchu mechanicky nebo hydraulicky. - Účinek: zpevnění povrchové vrstvy díky plastické deformaci. - Varianty: 1. Statické válečkování – tělísko i obrobek se otáčí 2. Dynamické válečkování – tělíska kmitají - Dělení podle plochy: vnitřní (pomocí válečkovacího trnu), vnější (pomocí válečkovací hlavy). - Typická přesnost: $\mathrm{IT6}$ – $\mathrm{IT7}$. ### 6) Protlačování (kalibrování) - Princip: dokončování vnitřních rotačních ploch protlačovacím trnem, který je o tisíciny větší než průměr díry; nedochází k odběru třísky, povrch se zahlazuje a zpevňuje. - Důsledek: tahové napětí se přeměňuje na tlakové, zlepšuje se pevnost povrchu. - Vlivy na výsledek: materiál a původní drsnost, použité mazivo, tuhost stroje, nástroje a obrobku. - Typická přesnost: $\mathrm{IT6}$ – $\mathrm{IT7}$. ### 7) Kuličkování (brokování) - Princip: metání kuliček z tvrdého materiálu na povrch (stlačený vzduch nebo metací kola). Dopadem vzniká plastická deformace, povrch se zpevní a často se zlepší únavová pevnost. - Vliv na vlastnosti: zpevnění povrchové vrstvy, změna zbytkového napětí na tlakové, zlepšení odolnosti vůči únavě. > Definice: Plastická deformace je trvalá změna tvaru materiálu bez obnovy do původního stavu. ## Tabulka: rychlé srovnání metod | Metoda | Typ povrchu | Typ odebrané materiálu | Typická přesnost | |---|---:|---:|---:| | Jemné soustružení / frézování | vněj