Podcast na Deset malých černoušků: Literární rozbor

Kapitoly

Detektivka bez detektiva

Ostrov bez úniku

Vina a spravedlnost

Kdo vypráví příběh?

Psychologie postav

Vypravěč a napětí

Jazyk a symbolika

Královna jedů a pravidel

Porušování pravidel a odkaz

Přepis

Martin: Většina lidí si myslí, že v každé správné detektivce musí být geniální detektiv, který na konci odhalí vraha.

Adéla: A co když vám řeknu, že jeden z nejslavnějších detektivních románů všech dob žádného detektiva nemá? Vůbec žádného.

Martin: Počkat, jak je to možné? Detektivka bez detektiva? To zní jako chyták.

Adéla: Přesně tak. A my se dnes podíváme na zoubek právě knize *Deset malých černoušků* od Agathy Christie. Posloucháte Studyfi Podcast.

Martin: Dobře, takže jak se dá vyřešit záhada bez vyšetřovatele?

Adéla: No, postavy se o to snaží samy. Děj je geniálně jednoduchý. Deset lidí, kteří v minulosti spáchali zločin, za který nebyli potrestáni, je pozváno na izolovaný Černochův ostrov.

Martin: A tam je čeká spravedlnost, hádám.

Adéla: Přesně. Hlas z gramofonové desky je všechny obviní a pak začnou jeden po druhém umírat přesně podle dětské říkanky. Je to mistrovská gradace napětí a paranoie!

Martin: Takže hlavním tématem je asi vina a trest, že?

Adéla: Přesně tak. A taky spravedlnost, kterou vrah bere do vlastních rukou. K tomu se vážou klíčové motivy: dětská říkanka, porcelánové figurky, které mizí se každou smrtí, a samozřejmě ten odříznutý ostrov.

Martin: Taková záhada zamčeného pokoje, ale na celém ostrově.

Adéla: Skvělá poznámka! Kompozice je chronologická, ale postavy často vzpomínají na své minulé zločiny, což jsou takové malé retrospektivy. Celé se to odehrává koncem 30. let.

Martin: A kdo to celé vypráví, když všichni zemřou?

Adéla: Výborná otázka! Vypravěč je vševědoucí v er-formě, ale chytře skáče mezi myšlenkami různých postav, takže jsme pořád v napětí. A ten geniální konec? Po smrti všech následuje epilog a dopis v lahvi, kde se vrah v ich-formě ke všemu přizná.

Martin: Páni, to je promyšlené. Takže jde vlastně o psychologický thriller, nejen detektivku.

Adéla: Přesně. A tím se dostáváme k dalšímu dílu…

Martin: Super, na to se těším! Vždycky mě zajímalo, jak Christie dokázala vytvořit takovou sbírku... no, nesympatických postav, a přesto nás to baví číst.

Adéla: To je skvělý postřeh! Právě v tom je to kouzlo. Každá postava je vlastně studií viny a psychologie. Vezmi si hlavního vraha – soudce Wargrave.

Martin: Toho bych na začátku vůbec netipoval. Působí tak autoritativně.

Adéla: Přesně! Je to starý, inteligentní muž s fanatickým smyslem pro spravedlnost. Ale je to zvrácená spravedlnost. Sám je nevyléčitelně nemocný, tak se rozhodne uspořádat poslední „soud“.

Martin: A co ti ostatní? Třeba ta vychovatelka, Vera.

Adéla: Vera Claythornová je klíčová. Navenek působí křehce, ale uvnitř ji ničí obrovské výčitky. Nechala utopit malého chlapce... A právě její psychický rozklad sledujeme až do úplného konce.

Martin: A jak to autorka dělá, že je to tak napínavé? Vždyť vraha máme celou dobu před očima.

Adéla: Tím, že používá chytrou fintu. Vypravěč sice mluví v er-formě, ale neustále přeskakuje mezi myšlenkami různých postav. My tak vidíme jejich strach a paranoiu... ale nikdy nevidíme do hlavy tomu pravému vrahovi.

Martin: Takže jsme vlastně stejně zmatení a podezřívaví jako postavy na ostrově. Chytré.

Adéla: Přesně tak. K tomu přidej ostré, úsečné dialogy a vnitřní monology plné paniky. Čím víc se blíží konec, tím jsou věty kratší a údernější. Zvyšuje to tempo.

Martin: A co ten jazyk? Je to starší kniha, je to znát?

Adéla: Jazyk je spisovný, ale hlavně dokonale charakterizuje postavy. Cynický žoldák Lombard mluví jinak než upjatá a náboženská fanatička Emily Brentová. A samozřejmě nesmíme zapomenout na tu dětskou říkanku!

Martin: Deset malých černoušků! Ta je pěkně děsivá.

Adéla: Je to vlastně celý scénář vražd. Každý verš přesně předpovídá, jak další oběť zemře. „Jeden se zalknul“ znamená otrávení, „jeden se rozsekal“ je zase sekyra... Ta říkanka je kostrou celého příběhu.

Martin: Páni, to je geniálně promyšlené. A právě ta promyšlenost z toho dělá víc než jen detektivku. Což mě přivádí k dalšímu bodu...

Adéla: Přesně tak. A ta promyšlenost, ta atmosféra, je pro Agathu Christie naprosto klíčová. Třeba ta bouře v knize... to není jen počasí. Je to symbol hněvu a toho, jak jsou postavy odříznuté od světa a rozumu.

Martin: A k tomu ten kontrast. Nevinná dětská říkanka proti brutálním vraždám... je to geniální a mrazivé.

Adéla: Naprosto. Vítejte ve světě Agathy Christie, „královny detektivek“. Napsala přes šedesát románů a je nejprodávanější autorkou všech dob.

Martin: Páni. A slyšel jsem, že měla speciální koníček – jedy?

Adéla: To nebyl koníček, ale profese! Za obou světových válek pracovala jako lékárnice. Odtud ta její dokonalá znalost jedů, kterou využila v mnoha knihách.

Martin: Takže číst její knížky je vlastně taková malá lekce z toxikologie.

Adéla: V podstatě ano. A právě z jejího geniálního mozku vzešli detektivové jako Hercule Poirot nebo slečna Marplová.

Martin: Mluvila jsi o pravidlech... Existovala nějaká pravidla pro psaní detektivek?

Adéla: Ano! V takzvaném „Zlatém věku detektivky“ existovalo Desatero pátera Knoxe. Třeba že vrah nesmí být sluha a řešení nesmí být nadpřirozené.

Martin: A Agatha je dodržovala?

Adéla: Právě že ne vždycky. A to je na ní to geniální. Ona ta pravidla znala, ale schválně je porušovala a posouvala tak celý žánr dál. Byla inovátorka, stejně jako před ní třeba Arthur Conan Doyle se Sherlockem Holmesem.

Martin: Takže abychom to shrnuli, Agatha Christie nejenže definovala klasickou detektivku, ale zároveň ji i přetvářela.

Adéla: Přesně tak. Její odkaz je obrovský a její knihy baví čtenáře dodnes.

Martin: Adélo, moc děkuji za skvělý rozbor. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech Studyfi Podcastu. Uslyšíme se zase příště!