Podcast na Denis Diderot: Jeptiška a osvícenství

Kapitoly

Rebel proti rodině

Encyklopedie a odkaz

Další Hvězdy Osvícenství

Rousseau a Defoe

Fiktivní dopisy

Peklo v klášteře

Závěr a rozloučení

Přepis

Petr: Představte si osmnácté století. Mladý muž z přísně katolické rodiny má jasně danou budoucnost – stane se knězem. Jenže on má jiné plány. Uteče do Paříže, aby se stal spisovatelem a filozofem, i když to znamená žít v chudobě a postavit se proti všemu, co ho učili.

Tereza: A přesně tak začíná příběh Denise Diderota, jednoho z největších myslitelů osvícenství. Tohle je Studyfi Podcast, kde rozebíráme klíčové autory k maturitě.

Petr: Takže Diderot byl v podstatě rebel? Z dobré rodiny, sestra jeptiška, bratr farář… a on se rozhodl jít úplně jinou cestou.

Tereza: Přesně tak. V Paříži se protloukal, jak mohl. Psal kázání pro jiné, překládal, a dokonce se oženil s obyčejnou pradlenou, což jeho otce rozzuřilo. Jeho myšlení bylo prostě příliš svobodné.

Petr: A to se mu asi vymstilo, že?

Tereza: To ano. Za své dílo *List o slepcích*, kde zpochybňoval existenci Boha, byl dokonce na několik měsíců uvězněn. Ukázalo se, že zpochybňovat církev a společnost se v té době moc nevyplácelo.

Petr: Ale to ho nezastavilo. Naopak, pustil se do svého životního díla – slavné Encyklopedie. Co to vlastně bylo?

Tereza: Představ si takovou Wikipedii 18. století. Cílem bylo shrnout veškeré lidské vědění – od vědy a umění po řemesla. Práce na ní trvala přes dvacet let a podílelo se na ní přes dvě stě autorů.

Petr: Dvacet let? To je neuvěřitelná píle. Předpokládám, že církev z toho nadšená nebyla.

Tereza: To si piš, že ne. Encyklopedie byla několikrát zakázaná. Diderot sám napsal asi tisíc hesel, často na velmi ožehavá témata jako duše nebo hřích. Byl to zkrátka intelektuální bojovník.

Petr: A vyplatilo se mu to aspoň finančně?

Tereza: Bohužel, ani po úspěchu Encyklopedie nezbohatl. Aby měl na věno pro dceru, musel prodat svou knihovnu. Tu od něj naštěstí koupila ruská carevna Kateřina II., která si jeho práce nesmírně vážila.

Petr: Takže uznání se mu dostalo až v cizině. To je docela příznačné.

Tereza: Přesně. A plného docenění se dočkal až po smrti. Jeho odkaz ale žije dál, hlavně v myšlenkách osvícenství, které zdůrazňovalo rozum, svobodu a kritické myšlení.

Petr: A právě to kritické myšlení je spojovalo, že? Mnoho z těch autorů ani nemělo žádné náboženské vyznání, což bylo tehdy dost odvážné.

Tereza: Přesně tak. Byli to rebelové své doby. Kromě Diderota musíme zmínit hlavně dvě jména: Voltaire a Jean-Jacques Rousseau.

Petr: Voltaire, to je ten s citátem o svobodě slova, že?

Tereza: Ten se mu často připisuje, ano. Jeho nejznámějším dílem je ale filozofický román *Candide neboli Optimismus*. Je to břitká a vtipná kritika tehdejší společnosti.

Petr: A co Rousseau? Nebyl ten trochu... jiný?

Tereza: Byl. Zatímco Voltaire byl spíš racionální, Rousseau byl hodně citový, takový předchůdce romantismu. Jeho román v dopisech *Julie aneb Nová Heloisa* byl obrovský bestseller.

Petr: Román v dopisech... to si dneska už ani neumím představit. Dneska by to byl román v e-mailech, které nikdo nečte.

Tereza: Asi tak. A abychom nezůstali jen ve Francii, v Anglii tou dobou psal Daniel Defoe. Možná tě překvapí, že si ke svému prostému jménu Foe přidal "De", aby zněl víc aristokraticky.

Petr: Takový malý marketingový trik už v 18. století! O jeho nejslavnějším hrdinovi si ale povíme víc příště.

Tereza: Přesně tak. A když už jsme u toho, Diderotova Jeptiška je vlastně taky tak trochu... marketingový trik.

Petr: Jak to myslíš? To zní zajímavě.

Tereza: Celý román je psaný v takzvané ich-formě. Jsou to vlastně dopisy, které hlavní hrdinka, Zuzana Simoniová, píše šlechtici, markýzi de Croismare.

Petr: Takže další román v dopisech! Dneska to máme tematické.

Tereza: To ano. Zuzana v nich vypráví svůj tragický příběh a prosí ho o pomoc. Jazyk je přitom překvapivě moderní a srozumitelný, žádné složité archaismy.

Petr: A jaký je ten její příběh? Co se jí stalo?

Tereza: Je to dost drsné. Zuzana je nemanželské dítě a rodiče ji proti její vůli pošlou do kláštera, hlavně aby se jí zbavili a nemuseli jí dát věno.

Petr: To je kruté. Takže zápletka je jasná – nucený vstup do kláštera.

Tereza: Přesně. A tam to teprve začíná. Zpočátku narazí na dobrou matku představenou de Moni, která představuje tu lepší, laskavou tvář církve.

Petr: Ale to asi nevydrží dlouho, že?

Tereza: Bohužel ne. Po její smrti nastoupí sestra Kristýna, která je sadistická a Zuzanu šikanuje. To je vrchol celého příběhu, kdy Zuzana bojuje o zrušení slibu.

Petr: Chudák holka. A co ten zvrat?

Tereza: Podaří se jí přeložit do jiného kláštera, ale tam ji zase zneužívá představená s lesbickými sklony. Nakonec s pomocí kněze uteče, ale při útěku se zraní a na následky zranění umírá.

Petr: Takže žádný happy end... Je to vlastně silná kritika církve a nuceného života v klášteře.

Tereza: Přesně tak. Postavy matek představených skvěle symbolizují různé tváře církve – dobro, pokrytectví i skrytou zvrácenost.

Petr: Klíčový poznatek tedy je, že Diderot kritizuje instituci, která lidi nutí žít proti jejich přirozenosti.

Tereza: Přesně jsi to shrnul. A tím jsme probrali to nejdůležitější z osvícenské literatury.

Petr: Terezo, moc děkuji za skvělý přehled. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Tereza: Mějte se hezky!