Podcast na Demografický vývoj Evropy (5.-10. století)

Kapitoly

Středověký sběr dat

Prameny a stopy

Klima a víra

Rodina, nebo klášter?

Stěhování národů nebo vpád barbarů?

Velká migrační vlna

Důsledky pro Evropu

Východní Řím – Byzanc

Příchod Slovanů

Stabilizace a závěr

Přepis

Adéla: Představ si, že máš za úkol zjistit, kolik lidí žije v celé zemi. Dneska na to máme statistické úřady a počítače. Ale co bys dělal v devátém století? Chodil bys dům od domu a klepal?

Adam: To bys asi chodil pěkně dlouho. A přesně tenhle problém řešili i tehdy. Existuje slavný příklad, takový středověký „big data“ projekt — Domesday Book z roku 1086 v Anglii. To byl v podstatě obrovský daňový soupis všeho majetku.

Adéla: Takže už tehdy šlo hlavně o daně. Nic se nezměnilo. Vítejte u Studyfi Podcast, kde se dnes podíváme na demografii v raném středověku.

Adam: Přesně tak. A Domesday Book je skvělý příklad nepřímého pramene. Přímé, jako nějaké tehdejší sčítání lidu, se nám totiž nedochovaly. Musíme pátrat jinde.

Adéla: Takže jsme jako detektivové, co skládají obraz z malých střípků. Co dalšího máme kromě daňových soupisů?

Adam: Máme třeba polyptychy, což byly soupisy majetku klášterů. Pak epitafy na náhrobcích, které nám prozradí věk při úmrtí, nebo genealogie panovnických rodů, kde vidíme sňatkový věk a počet dětí.

Adéla: A co třeba stěhování národů? To muselo s počtem obyvatel pořádně zamávat.

Adam: Určitě. O tom se dozvídáme z kronik. Dokonce i studium místních jmen, onomastika, nám může napovědět, kdo a kdy dané území osídlil. Je to fascinující skládačka.

Adéla: Dobře, prameny máme. Ale co ovlivňovalo, jestli se lidem dařilo a měli děti? Třeba počasí?

Adam: Přesně tak! Po přelomu letopočtu se klima oteplilo. A to mělo obrovský dopad. Na severu tály ledovce, což umožnilo rozšířit zemědělství. Najednou se vinná réva pěstovala mnohem severněji, třeba i v Anglii.

Adéla: Víno z Anglie? To zní… zajímavě.

Adam: No, o kvalitě prameny taktně mlčí. Dalším obrovským faktorem byl rozvoj feudalismu a hlavně šíření křesťanství. Církev měla na demografii přímý vliv.

Adéla: Jak přesně?

Adam: Křesťanství zavedlo jasná pravidla. Monogamii, tedy jednoho manžela a jednu manželku. Zakázalo rozvody a sňatky mezi blízkými příbuznými. To vedlo ke vzniku takzvané nukleární rodiny, jak ji známe dnes — táta, máma a děti.

Adéla: Počkat, ale co kláštery? Řeholníci a řeholnice žili v celibátu, takže děti neměli. Nesnižovalo to naopak porodnost?

Adam: To je skvělá otázka! Ano, je to takový paradox. Na jednu stranu církev podporovala rodinu, na druhou stranu mnišství znamenalo omezení reprodukce. Řády, jako ten, co založil svatý Benedikt v Montecassinu, byly opěrnými body pro misie, ale také poskytovaly zázemí lidem, kteří z nějakého důvodu nemohli nebo nechtěli založit rodinu.

Adéla: Takže to mohla být i forma, jak vědomě snižovat počet obyvatel v nějaké oblasti?

Adam: Přesně tak, mohla to být určitá forma regulace. Co se týče manželství mimo kláštery, víme, že věk pro sňatek byl nízký — 14 let pro chlapce a 12 pro dívky. Přesto odhady ukazují, že v manželství žilo jen asi 60 až 80 procent dospělých.

Adéla: A kolik dětí tedy průměrná rodina měla?

Adam: Z dat pro Francii v 8. a 9. století víme, že na jednu ženu připadalo v průměru jen asi 2,5 až 3 děti. To rozhodně není tolik, kolik si lidé často o středověku myslí.

Adéla: Tak nízká porodnost a zároveň tak velká dětská úmrtnost… To zní jako recept na demografický problém. A to jsme se ještě nedostali k období, kterému se často přezdívá „temné období“.

Adam: Přesně tak. Páté až osmé století bylo skutečně obdobím velkého poklesu počtu obyvatel. A hlavní příčinou byla masivní migrace. Tady je zajímavé, jak se na to dívají různé části Evropy.

Adéla: Jak to myslíš?

Adam: No, ve střední Evropě tomu tradičně říkáme „stěhování národů“, což zní celkem neutrálně. Ale v západní Evropě, která to schytala naplno, se používá termín „vpád Barbarů“. To už zní o dost hůř, co?

Adéla: To rozhodně. Takže to byli nomádi, co se rozhodli usadit?

Adam: V podstatě ano. Germánské a další kmeny se už ve 4. století tísnily podél celé hranice Římské říše. Na jihu to byli třeba Ostrogóti a Vizigóti, na severu zase Frankové a Alamani. A hlavní příčinou jejich pohybu byly klimatické změny a růst jejich vlastní populace.

Adéla: Dobře, takže tlak na hranicích rostl. Co bylo tou poslední kapkou, která spustila tu obrovskou vlnu?

Adam: Tou poslední kapkou byli Hunové. Roku 375 vtrhli na území Ostrogótů u Dněstru a spustili obrovský domino efekt. Najednou se daly do pohybu desítky kmenů.

Adéla: A Řím tomu nedokázal zabránit?

Adam: Ne. V roce 410 Vizigóti dobyli samotný Řím. Vandalové zase obsadili severní Afriku, což byla zásobárna obilí pro celou říši. To byla obrovská rána. A definitivní tečku udělali Ostrogóti v roce 476, kdy způsobili zánik Západořímské říše.

Adéla: To zní jako opravdu špatné století pro Řím.

Adam: To si piš. Byla to série ran, ze kterých se už nevzpamatoval. Zajímavé ale je, že ty příchozí populace nebyly tak obrovské, jak si často představujeme.

Adéla: Vážně? Čekala bych statisícové armády.

Adam: Kdepak. Třeba Vizigótů, kteří přišli do Španělska, bylo asi osmdesát tisíc. A to proti původním pěti milionům obyvatel. Vandalové měli podobné počty. Nebyla to tedy invaze obřích armád, ale spíš relativně malých, ale velmi mobilních a bojeschopných skupin.

Adéla: Páni. I tak malá skupina dokázala způsobit takový chaos. Jaké to mělo následky pro lidi, co tam žili?

Adam: Fatální. Kromě přímých ztrát na životech to vyvolalo masové útěky. Lidé utíkali z Anglie na kontinent, čímž vznikla Bretaň neboli „malá Británie“. A hlavně odcházely elity, což úplně narušilo strukturu společnosti.

Adéla: A s tím se asi zhroutila i celá ekonomika, že?

Adam: Přesně. Úpadek zemědělství, řemesel, rozpad obchodních cest… Města se vylidnila. A to nás přivádí k dalšímu velkému zabijákovi té doby.

Adéla: Nemoci?

Adam: Ano. Hlad a podvýživa oslabily populaci a pak přišly epidemie. V pátém a šestém století se Evropou prohnalo několik vln pravého moru. Takzvaný Justiniánův mor v roce 543 zabil odhadem až třetinu obyvatel. Bylo to naprosto zničující.

Adéla: To je hrozné číslo. Takže jaká byla tehdy průměrná délka života?

Adam: Z kosterních nálezů se odhaduje na pouhých 35 let. A co je horší, byla tam výrazná nadúmrtnost žen kvůli porodům a těžké práci. Zhruba polovina všech lidí se nedožila ani dvaceti let.

Adéla: To je opravdu temná statistika. Tenhle totální kolaps starého světa ale musel vytvořit prostor pro vznik něčeho úplně nového.

Adam: Přesně tak. A tenhle nový prostor se vyplnil úplně jinak na východě a na západě. V bývalé východořímské říši, tedy v Byzanci, se jim podařilo kolapsu víceméně vyhnout.

Adéla: Jak to? V čem byli jiní?

Adam: Jejich ekonomika nebyla tolik závislá na otrocích. Byla postavená na městech, obchodu a luxusních řemeslech. A hlavně měli nové, silné centrum – Konstantinopol. I když čelili neustálým útokům, dokázali se ubránit.

Adéla: A co ta území mimo bývalou říši? Třeba střední Evropa?

Adam: Tam to bylo o poznání divočejší. Když na konci 5. století odešly germánské kmeny, vzniklo tu prázdno. A do něj přišli Slované.

Adéla: Jako velká organizovaná invaze?

Adam: Spíš ne. Představ si pomalý průnik celých rodin na vozech, které se postupně mísily se zbytky původního obyvatelstva. Žádný velký třesk.

Adéla: Takže na konci prvního tisíciletí už byl v Evropě relativní klid?

Adam: Přesně tak. Všechny tyhle nové skupiny – Maďaři, Slované, Skandinávci – se usadily. Přijaly křesťanství, začala růst města a obyvatelstvo se konečně začalo zotavovat a růst.

Adéla: Skvělé shrnutí. Děkuji ti, Adame, za dnešní exkurzi do raného středověku.

Adam: Bylo mi potěšením.

Adéla: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu.